Natalija Meden
Spor mezi Evropskou komisí, která zahájila vyšetřování ve věci tří středoevropských zemí (Polsko, Česká republika a Maďarsko), které odmítají přijímat migranty stanovené Bruselem, nabral obrat.
V odpovědi na kritiku Merkelové a Schulze uvedl Orbán: „Žádáme německé politiky, aby nám dali pokoj.“ Merkelová nevidí důvod postavit se proti vyšetřování a Schulz jednoznačně vylučuje, že Brusel upustí od svých požadavků.
Mezitím se maďarský vůdce zaštítil ustanovením Lisabonské smlouvy s tím, že EK pracuje v zájmu v Německu vládnoucí dvoučlenné koalice (CDU/CSU a SPD). Před blížícími se zářijovými volbami do Bundestagu chtějí obě strany předvést voličům, že vůle Německa je v EU zákonem pro všechny. Zde se to týká kvót migrantů pro ostatní členy EU. Vyšetřování EU bylo zahájeno proti těm zemím, které na rozdíl od Velké Británie nedokáží rozhodně prásknout dveřmi, když nesouhlasí s nátlakem Bruselu a Berlína. Přání prásknout dveřmi se už ukázalo: Ostře se vyjádřil bývalý prezident ČR Klaus, když vyzval občany ČR připravit se na odchod z EU v odpovědi na snahy Bruselu „…potrestat, pokutovat a donutit nás k poslušnosti. Je jediná cesta zachovat náš zděděný český stát a zachránit jej pro příští pokolení.“ (Odchod z EU) V České republice není v této snaze jediný. Prezident Zeman považuje přidělování běženců podle kvót za příznak, že členské země EU ztrácejí svrchovanost.
V Polsku nazývají nátlak EU vydíráním, ale o nebezpečí odchodu z EU nemluví. Polský ministr zahraničí ujišťuje Poláky, že EU „nemá právo“ spojovat otázku přijímání migrantů s dotacemi. Polsko není na dotacích nijak zvlášť závislé. Horší je to u zemí Pobaltí a v Bulharsku, ale tam se obránci národní svrchovanosti neobjevují. Jeden z bulharských čtenářů Orbánova proslovu to okomentoval takto: „Maďarsko má ekonomiku a my jen dotace.“
Nátlak Berlína prostřednictvím Bruselu na nejslabší partnery v EU je současně veden s nátlakem na německé voliče. Například evropská byrokracie řeže větev pod stranou Alternativa pro Německo, která je k migraci velmi tvrdá. Proto Orbán požádal Berlín, „aby nevyužíval Maďarsko v německém předvolebním boji“. Dodal k tomu: „Nevzpomínám si, že by Maďaři někdy říkali Němcům, co mají dělat. Vždy jsme se k nim chovali zdvořile.“ Ovšem němečtí politici totéž říci nemohou. Na konci 2. světové války se Hitlerova vrchnost vypořádala s admirálem Miklósem Horthym bez jakýchkoliv cavyků. Připravoval se vyhlásit příměří se Sovětským svazem, ale jeho syn byl unesen známým diverzantem Skorzenym a poté byl Horthy i s rodinou až do konce války zadržen v Německu. Maďarsko pak až do konce války zůstalo věrným spojencem Hitlera.
Ostrá slova Orbána vyvolala mnoho komentářů v německých mediích. Jeden z voličů napsal: „Pane Schulzi, takto není možno získat přátele a vyhrát volby. Ne každý občan EU chce přejít na islám.“ A další: „Orbán nepotřebuje ani slova ponaučení od Merkelové.“
Jiný německý čtenář radí: „Maďaři se nemusejí exponovat. Je lepší jednoduše migranty přijmout a v klidu čekat, kolik jich ještě po měsíci v zemi bude.“ Přijímání bez námahy dobře funguje v Pobaltí, ale ČR, Polsko, Maďarsko a ještě více Rakousko – to jsou bohatší země a značná část migrantů by se zde usadila. Zvláště bude-li EU přísně řídit pravidla pobytu a k tomu příslušející sociální dávky.
Další účastník internetové debaty uvádí své pozorování: „Myslím, že také Francie přijímá málo běženců, stejně jako východní země. Proto Německo jednostranně prosazuje tak zvané prošetřování, aby k nějaké evropské solidaritě nutilo. Potřebuje dohlížet, aby nezůstalo osamoceno a vyhrožuje vyhnáním z EU těch, kteří netancují podle jeho píšťalky. Pravda je, že EU sestavená z Německa a Lucemburska by asi měla svůj šarm.“
Zcela politicky nekorektně se k Merkelové a Schulzovi vyjádřil tento německý čtenář: „Je neuvěřitelná drzost, jakou si němečtí politici dovolují k Maďarsku. Orbán má naprostou pravdu, když žádá, aby mu dali pokoj. … On brání svoji zem před hordami nelegálních běženců. Je možné mu jen projevit úctu.“
Převzato z Fondsk.ru
18. června 2017
outsidermedia.cz