Velký rozdíl

Porovnávat a stavět na roveň je možné, jak je známo, dva různé páry bot. Že jsou názory současníků vytrvale popírány, ať už z jakéhokoli důvodu, a paralely mezi Němci vyhnanými ze své vlasti a žadateli o azyl a „uprchlíky“ dnes vytrubovány do světa: co bylo možné tehdy, neměl by být ani v současné době žádný problém! Fatální omyl.

V té době byli lidé stejného jazyka a přibližně stejné kultury a náboženství. Většina z nově příchozích má ale všechny ideologické zmatky společnosti arabského či afrického původu v zavazadlech. Integrace, toto magické slovo, se stalo politickým a ekonomickým mamutem.

Východní a sudetští Němci se bránili všem pokusům o radikalizaci zvenčí, i když o „uvítací kultuře“ byla sotva řeč. Prosperitou rozmazlená generace vymazala ze své mysli vzpomínku na „homo barakensis“ vyhnance nebo uprchlíky, kteří až do šedesátých let museli žít v táborech, kasárnách či nouzových stavbách na okraji německých měst se svou rodinou. Byli to obvykle pracovití a výkonní krajané, kteří neměli vysoká očekávání, ale často pocítili rasistické předsudky vůči lidem „z východu“. A to na rozdíl od dnešních „uprchlíků“, kteří jsou soudy a orgány velmi zřídka stíháni. O svou integraci museli bojovat s houževnatou pílí.
Je pravda, jak by to mohlo být jinak, že ne vše bylo svaté, v poválečné společnosti, která se snažila v objevujícím se „hospodářském zázraku“ o osobní štěstí a uspěla. Ale píší nám v těchto dnech informovaní, věrní čtenáři „Sudetenpost“: „Mezi vyhnanci nebyli žádní potížisté‚ nebo agresivní pachatelé, kteří by museli být elektronicky označováni, nebo zavíráni do vězení. Neplánovali, ani neprováděli žádné útoky. Nebyli ani drogovými dealery, ani nepoužívali různé identity. Stručně řečeno, jakékoliv jejich srovnávání se současným stavem představuje zneužití osudu německých vyhnanců. Není to nic jiného než maximální výsměch.“ K tomuto výstižnému vyjádření asi není třeba nic přidávat.

Gernot Facius, Sudetenpost, 4.5.2017. str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf