Velká politická chyba Bernda Posselta

Bernd Posselt chtěl vstoupit do historie sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) jako velký usmiřovatel. Proto se nejen vzdal veškerých oprávněných nároků vyhnaných a upravil stanovy sudetoněmeckého landsmanšaftu pro své vlastní účely, ale zároveň také začal s bezprecedentně měkkým kursem jednat s českými politiky. Nicméně od svých krajanů nedostal žádné poděkování. Ačkoli výkonný výbor podpořil všechny pozice svého předsedy a mluvčího etnické skupiny navenek, v pozadí to zřejmě už nějaký čas vřelo. Odstoupení finančního správce, Dr. Ing. Bernda Küffnera, a šíření důvěrných e-mailů kritiků a odpůrců Posselta členům výkonného výboru, před nedávným spolkovým shromážděním SL v Bad Kissingenu, je jen několik příkladů.

Na posledním Sudetoněmeckém dnu český politik, vicepremiér Pavel Bělobrádek, překvapil nejen překladatele, když stručně vysvětloval, že přišel na oslavu s přáteli, a ne pro smíření ani omluvu. Sudetendeutsche Zeitung mezitím zmutovaly do čistě Posseltovy hlásné trouby. Mimochodem, je úžasné, jak jen velmi málo slovy se zcela změnila ideová podstata.

Zdá se, že i bavorská politika dnes na Bernda Posselta zapomněla. Jeho touha po rychlém návratu do Evropského parlamentu se nesplnila. Místo toho se nyní pokouší učinit své bezvýznamné panevropské hnutí společensky přijatelnějším, a dát mu funkci záchrany rozdělené Evropy. Mimochodem, na schůzi saských členů Paneuropy bylo na posledním zasedání něco málo přes 10 osob.

Nyní výsledky nedávných všeobecných voleb ukázaly, jak vysoko si stojí vyhnanečtí funkcionáři mezi voliči. V Sasku selhal po 27 letech členství v Bundestagu Klaus Brähmig, mimo jiné předseda frakce vyhnanců, přesídlenců a německých menšin, proti kandidátovi Alternativy pro Německo.

V Bavorsku, kmenové zemi vyhnanců, nepomohl ani patronační bonus. Bernd Fabricius, prezident Svazu vyhnanců a kooptovaný člen výkonného výboru strany CSU, také ztratil své sídlo v Bundestagu.

Takže existuje legitimní otázka pro předsedu SL: Co teď, Bernde Posselte? Voliči se rozhodli jinak a CSU už nemá recept na trvalé členství v parlamentu. Také tam si voliči stále více uvědomují, že to s podporou vyhnanců nedošlo daleko - vzhledem ke členství České republiky v Evropské unii. A to navzdory stále existujícím Benešovým dekretům a zákonům o trestní imunitě po válce, které již nejsou problémem pro stávající staré strany. České republice, jako jednomu z visegrádských států, voliči také vděčí za důsledně negativní postoj k uprchlické politice Merkelové.

Mezitím se probudily i finanční orgány předsednictva sudetoněmeckého landsmanšaftu. První pracovnice péče o památky vlasti, Walli Richterová, opustila nadaci Fussek-Stiftung  na protest kvůli využívání finančních prostředků. Objevila se na kriminální policii jako svědek. Že nadační fondy nebyly využity ke správným účelům musel přiznat dokonce i spolkový místopředseda  SL, Steffen Hörtler. Ujistil, že finanční prostředky budou vraceny ve splátkách.

Bude zajímavé, jak dlouho se udrží vedení landsmanšaftu v úřadu. Jeho odstoupení bylo pro politickou hygienu už dávno zapotřebí, pro kompletně nový začátek znovu akceschopného landsmanšaftu. Mimochodem, čtenář Sudetendeutschen Zeitung, které již několik let visí na finanční kapačce Spolkového předsednictva, se nic z toho nedozví.

Claus Hörrmann, zemský místopředseda SL Sasko a bývalý spolkový místopředseda. WITIKOBRIEF, 4/2017, str. 11-12

http://www.witikobund.de/wp-content/uploads/2017/11/Wbr.17-4.finalissimo.pdf

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf