Valerij Pjakin o projekte Malorusko o pozoruhodnej ukrajinskej návšteve Alexandra Lukašenka a o ďalších zaujímavostiach

Moskva, 6. augusta 2017 (HSP/Foto: Screenshot YouTube)

V najnovšom komentári sa ruský politológ Valerij Pjakin venoval vyhláseniám Doneckého lídra o vytvorení Maloruska, návštevě beloruského prezidenta susednej Ukrajiny, údajnému  zákazu kritizovať Putina v Čine a iným udalostiam.

Čitateľom ponúkame český prepis rozhovoru s Valerijom Pjakinom, ktorý zverejnil portál http://leva-net.webnode.cz

Na snímke Valerij Pjakin

Nehledě na to, že jste, Valeriji Viktoroviči, minulý týden poskytnul rozhovory v pořadech Dmitrije Tarana (Informační válka) a Sergeje Veselovského, tu máme následující otázku od Natalie Semenčenkové. Vy jste velice dobře a srozumitelně mluvil o Novorusku a Malorusku v programech Dmitrije Tarana a Sergeje Veselovského, ale s ohledem na to, že spojení přes Skype nebylo v programu u Sergeje Veselovského právě nejlepší, buď kvůli internetovému připojení, či z jiných důvodů, vás bylo velmi špatně slyšet.

Nemohl byste proto znovu okomentovat Zacharčenkovo prohlášení o přeformátování Ukrajiny na Malorusko? A ještě i projekt Novorusko. Velice děkuji.

Tento projekt je teď již třeba jen prohlubovat a rozšiřovat. Ale budeme-li mluvit o základních bodech projektu Malorusko, tak ty spočívají v následujícím. Už nejednou jsem mluvil o tom, že Ukrajina je v současné době pro USA něco jako kufr bez držadla, a vůbec pro celý Západ, protože za USA se kryje právě Západ. Nést už ho není možné, protože veřejná iniciativa zosobněná Doněckem a Luhanskem, Doněckou a Luhanskou republikou ukázala alternativní cestu rozvoje ukrajinské státnosti a samostatná globální politika Ruska znemožňuje realizaci banderovského „svidomého“ projektu v plné míře. Tak, jak byla zamýšlena už od začátku strukturní realizace tohoto projektu od poloviny 19. století, kdy rakousko-uherský generální štáb zahájil realizaci projektu Ukrajina a vytvoření Ukrajinců.

USA jsou ve strašné krizi, vnitrostátní, a nemají dost zdrojů na to, aby řídily celý svět. Veškerá politika USA praská ve švech. Ať se podíváte, kam chcete, všude je krize. A oni se tedy samozřejmě potřebují maximálně rychle stáhnout z projektu Ukrajina. To znamená, předat jeho realizaci do jiných rukou. Ten projekt Ukrajina byl realizován různými státními strukturami: Rakouska-Uherska, Polska, Německa i SSSR. Každý z těch států se určitým způsobem podílel na realizaci tohoto projektu a na vytváření Ukrajinců. USA už dále nemají sílu tento projekt řídit a musí se stáhnout. Nechat však tento stát, aby se stal součástí ruského světa, si samozřejmě vůbec nepřejí. Je to pro ně ideologicky a konceptuálně nepřijatelné.

Předat Ukrajinu Evropě, aby tam mohl dále být rozvíjen banderovsko-svidomý projekt, také nemohou, protože Evropa je přecpaná imigranty, je z ekonomického hlediska těžce nemocná, a jestliže by jí zatížili ještě projektem Ukrajina, tak by to mohlo vést k jejímu definitivnímu zhroucení, a potom by se realizace ruského globálního projektu, ruského světa stala pro Západ neodvratnou.

Mimochodem, možná si někteří povšimli, a já vím, že takoví lidé jsou, protože na to občas poukazují, že někdy říkám takzvaný ruský svět, jakoby ruský svět a někdy mluvím o ruském světě bez jakýchkoliv uvozovek. To vše souvisí s tím, jak chápou…

Realizace ruského světa je globální projekt

Já prostě někdy mluvím o tom, jak ruský svět chápou na Západě, jak ruský svět podávají v médiích a někdy zase o ruském světě jako takovém. To jsou všechno tři různé pohledy na ruský svět a je třeba je mezi sebou odlišovat. Realizace ruského světa je globální projekt, je to projekt na úrovni globálního významu, jedná se o nastolení Království Božího na Zemi, což je pro ateisty, a to vlastně od samého počátku znamená celý Západ, v podstatě nepřijatelné.

Evropa teď tedy není schopná převzít tento (ukrajinský) projekt. Ve výsledku tu máme situaci, jejímž nejoptimálnějším řešením je udržení dlouhodobé vleklé války na Ukrajině v té podobě, v jaké tam nyní probíhá. To znamená, že bude-li zlikvidována jedna kyjevská banda v čele s Porošenkem, tak se tam k moci musí dostat další kyjevská banda, která však musí být úplně stejně prozápadní, protiukrajinská, protiruská, a pokračující v té válce na Donbasu, třeba i s možným rozšířením bojiště na část těch území, která jsou součástí Novoruska. Mluvím o jejich části, protože například přístavu v Oděse se nevzdají.

Západ vyhodnotil, že nedokáže porazit Rusko vnějším vpádem a nedokáže zastavit rozšíření ruského projektu na celou planetu Zemi

Je to válka, ve které Rusové zabíjejí Rusy, neboť právě v tom spočívá podstata projektu Bandera a vůbec celého projektu Ukrajina. Když totiž Západ vyhodnotil, že nedokáže porazit Rusko vnějším vpádem a nedokáže zastavit rozšíření ruského projektu na celou planetu Zemi, tak bylo vymyšleno, jak ho maximálně zbrzdit, nebo dokonce ohrozit jeho existenci tím, že způsobí rozkol mezi dvěma skupinami Rusů a donutí je tak, aby se mezi sebou vzájemně začali zabíjet. Jedná se o velkou brzdu rozvoje celé civilizace na naší planetě umožňující globalistům realizovat jejich plány.

Nesmíte si však myslet, že realizace toho projektu, nebo záměr jeho realizace vzniknul až v polovině 19. století. Opakuji, že to už šlo ve skutečnosti o jeho strukturní realizaci. No a před tím byla vedena dlouhodobá práce uvědomělé přípravy tohoto protiruského, banderovského projektu. Vzhledem k tomu, že tedy Západu objektivně vyhovuje vleklá válka na ukrajinském území s možností jejího přenesení na ruské území, nemá Západ v podstatě zájem o vypracování žádného projektu na obnovení ukrajinské státnosti.

Jenže takový projekt je nezbytný a potřebuje jej jak Západ, tak i Rusko. Máme rozdílné cíle, ale projekt vytvoření státu na ukrajinském území… Tedy ne státu, ale státnosti, protože tam je existence státu v plném slova smyslu jednoduše nemožná. Stejně jako v podstatě není státem Bělorusko. Jedná se o státnost vydržovanou určitými silami. Mají tedy zájem o vleklou válku, a teď je otázkou, jestli nám ten jejich projekt vyhovuje? Nevyhovuje. Co je tedy třeba dělat?

Nesmíme se držet něčích řídících úkonů, ale realizovat svoje. Vést aktivně svou globální politiku a nutit Západ, aby musel reagovat na to, co navrhujeme my. Jedná se o převzetí řízení. A z Doněcku zazněl návrh na vytvoření nového státu, státu jiného typu, lišícího se od současné Ukrajiny, který by maximálním způsobem zohledňoval zájmy veškerého obyvatelstva, včetně toho s banderovskou orientací. Jednalo by se o federaci s maximální možnou autonomií. Teď na Ukrajině probíhají velice závažné procesy, kdy to mezi lidmi kvasí, a všichni jsou nespokojeni s kyjevskou bandou.

Doněck, ukrajinští občané navrhli variantu realizace budoucí státnosti na ukrajinském území.

Mnozí si kladou otázku a tuto otázku v podstatě společnost vnímá kladně, zda by nebylo dobré se tak či onak separovat od centrální vlády v Kyjevě. Separatismus je v rozkvětu a to nejen v Zakarpatské oblasti. Všude. Jednoduše všude. Všichni se tak či onak chtějí zbavit Kyjeva. A do toho zazněl ten návrh. V podstatě tedy Doněck, ukrajinští občané, kteří povstali proti státnímu převratu, navrhli na ukrajinském území v souladu s ukrajinskou ústavou přeformátování státu se zohledněním zájmů všech lidí, aby měl každý možnost se vyjádřit a v té či oné míře realizovat své ideologické pojetí v tom ukrajinském subjektu federace, který bude součástí jednotného území celé Ukrajiny.

Jedná se o aktivní postoj a výsledkem bylo převzetí řízení. Ať teď Západ navrhne cokoliv, ať zareaguje jakkoliv, tak bude v každém případě nucen brát na zřetel již ohlášený scénář, tuto ohlášenou variantu realizace budoucí státnosti na ukrajinském území. To je to, co všechny tak rozzuřilo. Všichni si totiž zvykli na to, že Rusko a obzvláště postsovětský prostor vždy jen reagují na aktivní postoje Západu, na jejich aktivní politiku. Naši, když se podíváte na různé ty talk show, tak tam nikdy žádný z politologů ani politiků, tedy nikdo z vystupujících, s výjimkou našeho ministerstva zahraničí, nikdy tam nikdo nenavrhuje provádět aktivní politiku, nikdy se nesnaží zaujmout aktivní postoj, protože aktivní politika a aktivní postoje předpokládají znalost globální politiky a konceptuální moci.

Ti konceptuálně bezmocní politologové a politici to samozřejmě nechápou a stejně jako dřív navrhují pouze reakce. A tady je opačný návrh: „Pánové, tohle je náš návrh, reagujte. My jsme připraveni se dohodnout…“ A hotovo, proces byl spuštěn. Džin vyletěl z láhve. Teď se ten projekt bude realizovat. Bude se o něm mluvit v domácnostech, všude. Budou o něm diskutovat i nepřátelé, kteří teď aktivně bojují proti DLR. Život se na ukrajinském území zhoršuje. A všichni utéci nemohou.

Samozřejmě, že hodně ukrajinských dívek vytlačí Estonky třeba ve čtvrti červených luceren, ale to neznamená řešení ekonomických problémů. Muži zase na Západě vytěsní místní instalatéry. To také není řešení. Část obyvatelstva tedy odjede. Ale ten zbytek tam zůstane. Zůstanou tam lidé, kteří tam žijí a chtějí žít na Ukrajině. Ideologické postoje mají různé, ale chtějí je realizovat na území současné Ukrajiny. Tak je třeba jim tu možnost dát. Teď mnozí bojují s DLR a LLR. Oni bojují, ale bude-li jim navrženo, že nemusí bojovat, a přitom mohou realizovat své ideologické postoje ve federaci?

A vše k tomu spěje. Všichni velmi dobře vidí, že je Západ jen zneužívá a nakonec je ponechá osudu. Nikdo tam o ně nestojí. Ukrajince teď potřebují čistě jako potravu pro děla, jako bezplatné otroky. Opakuji, že o dívky tam stojí jen jako o prostitutky, o levnou pracovní sílu. Nic jiného Západ od Ukrajiny nepotřebuje. A možná ještě území pro pěstování ekologicky čisté produkce tam, kde nebude znečištěno těžbou břidlicového plynu. Takže ještě tak stojí o těžbu ukrajinských zdrojů. Ukrajina je aktivně deindustrializována. Všichni to tam silně pociťují, proto ta různá pojetí hrají svoji roli.

Správně zformulovaný úkol na úrovni globální politiky proveden v pravý čas.

A návrh založit jedinou základnu, vytvořit stát, který bude, opakuji, zohledňovat všechny ty rozdílné světonázory a politické orientace, to je výzva k dialogu a ten bude probíhat. Není to otázkou jednoho dne. Ale to hlavní bylo založeno a bylo to provedeno velice zkušeně. Opakuji, že to bylo provedeno v pravý čas, že šlo o správně zformulovaný úkol na úrovni globální politiky, který byl zkušeně realizován, velice zkušeně realizován. To se stává velice zřídkakdy, že je možné plán tak přesně zrealizovat v životě.

Je také třeba zmínit se o tom, že v tom ústavním aktu vyhlašujícím možnost založení nového státu bylo uvedeno velmi mnoho různých bodů. Jak bodů týkajících se budování státu, tak i bodů, na základě kterých bude možné smlouvat jak se subjekty, které budou součástí nového státu Malorusko, tak také se západními kurátory těch, kteří by chtěli, aby ti bojoví psi dále zabíjeli Rusy. Tedy aby se i nadále Rusové mezi sebou vybíjeli. A to vše je prostřednictvím dlouhých jednání, jednání a zase jednání možné převést na režim dialogu vedoucí k realizaci nového státu.

Opakuji, že Západ teď nemá jiné varianty. Budou donuceni projednávat pouze tuto variantu. Míra krvavosti nadcházejících událostí na Ukrajině je závislá na aktivitě všech lidí. Jak těch, kteří žijí pod řízením kyjevské bandy, tak i těch, kteří žijí na území Doněcké a Luhanské republiky, stejně jako vůbec všech aktivních lidí angažujících se v politice kdekoliv. Čím více bude dialogu, tím méně bude v nadcházejících událostech krve, a o to více se sníží možnost vedení bojových akcí, války a to i na Donbasu. O všem je nutné diskutovat a to je široké pole, kde se mohou uplatnit všichni.

A co se týká minského formátu, tak to silně posílilo pozice Luhanska a Doněcka, opravdu prudce posílilo, neboť právě tento návrh dělá z Luhanské a Doněcké republiky absolutní právní nástupce ukrajinské státnosti a ničí ty zbytky legitimity, na kterých ještě stojí kyjevská banda. Prudce to také navyšuje možnosti naší diplomacie jako ručitele mírového procesu na Donbasu v minském formátu a opakuji, že to prudce snižuje legitimitu kyjevské bandy a možnosti garantů stojících za kyjevskou bandou pokračovat v krveprolití, tj. Paříže a Berlína.

Co se týká toho projektu Novorusko, což je další projekt, tak lidé říkají, že ho to pohřbilo. Vůbec ne. Vůbec ho to nepohřbilo. Jedná se jen o jeho další vývoj. Tak to by asi tak bylo v krátkosti k tomuto tématu.

Také jsme v souvislosti s tím Zacharčenkovým prohlášením o vytvoření Maloruska dostali otázky s prosbou osvětlit některé aspekty tohoto prohlášení.

– Těch aspektů k vysvětlování teď bude velice mnoho.

Maxim z Doněcku píše: V Doněcku vyhlásili nový stát Malorusko, to se jim povedl pěkný kousek. Valerij Viktorovič mluvil o „jednotné Ukrajině“ přeformátované a zbavené nácků, a tato prohlášení se zdají naznačovat oddělování… Cožpak je tohle výsledek setkání Putina a Trumpa, jejich plány vyslovené Zacharčenkovými ústy?

Žádnou řídící ani strukturní vazbu to na setkání Putina s Trumpem nemá, opakuji, že se jedná o realizaci globální politiky. Jedná se o samostatný akt a síly, které za ním stojí, jsou jiné.

Další otázka je od Ilji z Doněcku a Hermana Veršinina. Přečtu tu verzi od Ilji. Rád bych slyšel váš názor na reakci některých činitelů DLR a LLR s ohledem na založení Maloruska. Plotnickij odpověděl tak, jakoby do toho vůbec nebyl zasvěcen. Dejnego rovnou řekl, že se mu to nelíbí. A Pušilin odpověděl tak, jako by se ještě nerozhodnul, jaký postoj k tomu zaujmout. Zdá se mi, že Zacharčenko v této věci nemá jejich podporu. Valeriji Viktoroviči, Putin se prostřednictvím Zacharčenka rozhodl převzít iniciativu, neboť chápe, že od západních „partnerů“ se jí nedočká? Nebo se jen jedná o vytvoření pozdvižení a informačního pole před skutečně závažnými kroky?

Především je třeba přestat personalizovat realizaci tohoto globální projektu, neboť je to velice škodlivá a pomýlená linie. Neustále zkoumat, kdo, co a jak udělal a odkud to… My jen vyhodnocujeme a přicházíme k závěru, že se jedná o akt globální politiky přesně odměřený v čase, svým obsahem i realizací. Vše to bylo provedeno velkolepě, včas a je v souladu s formováním ruského světa bez jakýchkoliv uvozovek označujících tu podobu, v jaké ho chápou na Západě. Jedná se čistě o akt ruského světa.

Co se týče různých reakcí různých činitelů, tak zde vše bazíruje na následujícím. Musíme si uvědomovat, že ve vedení republik jsou nestejnorodé síly, že v realizaci událostí na Donbasu se projevuje rovnováha právě těchto klanově-korporativních zájmů. Přičemž někdy jejich přístup k realizaci určitých věcí může být i diametrálně odlišný. A přestože jsem právě řekl, že personifikovat se nemá, a i když ještě zopakuji, že mluvit zde o kádrové otázce je v současné době velice škodlivé, protože to může vést k velice závažným následkům, neboť lidská krev není voda…

Je třeba ty věci komentovat obecněji. A podstata je tedy následující, pouze obecně, abyste měli představu. Za Doněckou republikou se ukrývá takříkajíc jedno složení klanově-korporativních skupin zastupujících různé státní elity. Ve smyslu, že se tam projevují nástroje různých státních elit, přestože, opět opakuji, elity jako takové na postsovětském prostoru nejsou žádné. Jsou tu takoví, co plní funkci nástroje, ale ty není možné nazývat elitou. Jsou tu tedy určité zájmy apod.

Za Luhanskem stojí jiné složení klanově-korporativních…, no opět „elit“, budeme říkat, že v uvozovkách, protože to slovo je frekventované. A neshoda těchto dvou koalic s ohledem na zájmy a další vývoj procesů na Donbasu i směřování těchto dvou republik vedla také k tomu, že se tyto dvě republiky dosud nesloučily.

Akt, který Zacharčenko navrhnul a realizoval, je aktem, na základě kterého se mají spojit všichni. A v dané situaci v podstatě nebyl povinen o něčem informovat nejen Plotnického a další v Luhanské republice, ale dokonce ani Pušilina. A to z jednoho jednoduchého důvodu, že byl tento akt realizován formou veřejné iniciativy, což otevírá ohromný manévrovací prostor. A skutečnost, že to je právě prezident Doněcké republiky, který se jako občan rozhodl této věci zúčastnit, vůbec neznamená, že se jedná o skutečný akt právě Doněcké republiky, což se také projevilo na reakcích Pušilina. Tam je to také o rovnováze.

Za každým člověkem stojí určité klanově-korporativní zájmy. A tyto zájmy je třeba zohledňovat. To je také důvod proč tvrdím, že to bylo realizováno velice zkušeně, neboť to zohledňuje, že všichni nemusí… Bude-li se realizovat tato idea čistě jako iniciativa Doněcké lidové republiky a ne jako iniciativa veřejnosti v čele s prezidentem Doněcké republiky, který jí přidává určitou legitimitu státnosti vycházející od Doněcké republiky, přesto však to zůstává veřejnou iniciativou…

Při její realizaci přes státní struktury by to vyvolalo velké problémy a její realizaci by se do cesty postavil především právě Pušilin, což sám přímo také řekl v tom svém rozhovoru, že ruský svět pro něj není přijatelný. Já ho to přece říkat nenutil. Dále už ho komentovat ale nebudu.

Další otázka od Madrida je také k Malorusku. Řekl jste, že Malorusko nepodrývá základy existence Novoruska a uvedl jste jako příklad, že Sibiřský federální okruh stabilitu Ruska také upevňuje. Ale nad Sibiřským federálním okruhem stojí základní zákon – ruská ústava a další federální zákony. Jakým způsobem však může Novorusko kontrolovat veřejnou iniciativu s ohledem na Malorusko?

Žádným dokumentem nelze realizovat řízení, protože řízení je proces informační. Šíření informací je svou podstatou řízení a moc je v praxi realizovaná schopnost řídit. Teď bylo navrženo zformovat stát nového typu, mám na mysli z pohledu Ukrajiny, na území současné Ukrajiny sjednocující subjekty, mám na mysli oblasti, ze kterých se současná Ukrajina skládá. Tyto subjekty nejsou stejnorodé a v určitém stupni jsou prostorově lokalizovány. Novorusko je v podstatě jednotné území. Halič je také určité vyčleněné území. Objevily se přece už různé mapy – tohle je skutečná Ukrajina, tohle Malorusko, Novorusko… To v podstatě právě vypovídá o tom, že na nich existuje určitá shoda zájmů.

A ta konfederace navržená v tom ústavním aktu, právě tuto skutečnost zohledňuje. Samy tyto subjekty budou, aby tak získaly stabilitu, hledat možnosti vzájemné součinnosti. A jak budou hledat tuto možnost spolupráce, tak svou zdrojovou stabilitou budou posilovat zdrojovou stabilitu svého souseda. Vše to tvoří jediný svazek. Projekt Novorusko se prostě nezbytně musí realizovat v projektu realizace Malorusko. Už jen proto, že to právě Novorusko v největší míře představuje protibanderovskou, proti-„svidomou“ veřejnost, která právě umožní realizovat režim debanderizace a de-„svidomizace“ současné Ukrajiny.

Rozdělení Ukrajiny znamená posílení banderovského projektu.

Ta strukturní opora bude vznikat v míře formování strukturního státu. Až potom budou přijímány různé dokumenty a dohody. V tomto stadiu je to zatím veřejná iniciativa. A projekt Novorusko není sám o sobě životaschopný. Novorusko by nemohlo být… řekněme to takto, připojeno k Rusku bez velmi vážných následků na vnější politické aréně. Ale to nejdůležitější, jakékoliv současné rozdělení, a mluvím o tom neustále od samotného počátku, jakékoliv rozdělení Ukrajiny znamená posílení banderovského projektu. A to potom na žádném z území bývalé Ukrajiny nebude nikdy mír.

Ukrajinci, „svidomí“, banderovci budou na tom území organizovat teroristické útoky, trávit studny, zabíjet ženy a děti. To je to, co by se stalo při jakémkoliv oddělení. Buď ten banderovský projekt bude uzavřen a likvidován, nebo ta válka nikdy neskončí. Tak je to. Válka nikdy neskončí a nebude mír ani na území Novoruska v případě jeho oddělení od zbylé Ukrajiny. To je to, co si Zacharčenko uvědomuje, a proto také mluví o sjednocení celého území. On navrhuje projekt výhodný pro všechny, dohodnout se u jednacího stolu. A nenavrhuje to jen vlastencům-protibanderovcům, ale i těm, kteří jsou teď orientováni probanderovsky, ale chtěli by nějakou ekonomickou stabilitu a normální život. Chápete?

A jestliže si spolu sednou za jednací stůl, tak je lepší tři hodiny se za ním dohadovat, než tři minuty po sobě střílet.

Ještě tu mám jednu otázku od Anatolije také z Doněcku. Valeriji Viktoroviči, vy jste Zacharčenkovo vystoupení o vytvoření Maloruska ohodnotil kladně a dnes, otázka byla psána 20.07.2017, bylo ohlášeno, že Centrální republiková banka DLR hodlá začít s úvěrováním obyvatelstva. Ovšem nebude to dělat sama, svěří to nějaké finanční společnosti. Tady v Doněcku pozoruji, jak se opět liberálové snaží všechno dostat do svých rukou, jak strkají do funkcí lidi, kteří se právě vrátili z Ukrajiny. Já se bojím, že to dobré, co bylo v DLR ještě před dvěma lety, bude rozředěno, takže z toho nevzejdou potřebné plody, obzvláště jestliže se území ještě rozšíří. Co myslíte?

Já si myslím, že s rozšířením území bude protibanderovská, „protisvidomá“ kádrová základna daleko širší, protože se teď pod tlakem SBU, gestapa, neprojevuje. Ale bude-li nastolena „protisvidomá“, protibanderovská vláda, až bude opět možná ideologická různorodost, tak se ta kádrová základna projeví a bude pracovat na upevnění jednotné ukrajinské státnosti. Proto bude to rozšíření území s vojenským potenciálem Luhanské a Doněcké republiky pouze přínosné. Ale nesmí jít o okupaci. A ten Zacharčenkův návrh s tím právě souvisí. Musí jít o dobrovolnou opozici, odmítnutí současné kyjevské bandy a projevení zájmu o vytvoření jednotného neutrálního demokratického státu.

Mám na mysli státnost, protože o státu, znovu opakuji, nemůže být ani řeči s ohledem na historický vývoj tohoto území. A co se tedy děje v tom Doněcku? Právě jsem mluvil o tom, že existuje určité složení, koalice klanově-korporativních skupin, které stojí jak za Doněckem, tak i za Luhanskem. A jsou i klanově-korporativní skupiny, které jsou zastoupeny tam i tam. No a jedni podporují to a druzí zase něco jiného. Ten projekt Doněcké a Luhanské republiky je realizován vysloveně přes kádrovou základnu, kterou vybírají právě tyto koalice klanově-korporativních skupin a přes strukturní mechanismy právě těchto skupin. No a funguje to pouze takto.

A v podstatě, jestliže si nastudujete řízení, tak to v současné době ani jinak být nemůže. Co je tedy nutné dělat? Co říkají pravidla Dostatečně všeobecné teorie řízení? Využívejte objektivní okolnosti pro dosažení svého subjektivního cíle. A subjektivním cílem je zde vybudování demokratického, neutrálního ukrajinského státu. To je tedy subjektivní cíl a objektivně tu existují klanově-korporativní skupiny, jejich zájmy a jejich mechanismy. Je nutné to využít. Je lepší využít to, co je, co se nabízí, než vstupovat do konfrontace a podkopávat tak svou stabilitu i tím, že byste ze svého tábora některou z klanově-korporativních skupin vytlačili, a ona by pak posílila tábor vašeho protivníka. Proč?

Musíte to všechno umět začleňovat. To je právě to umění politického manévru. Celá ta věc se má tak, že… O době Stalina, sovětské vlády se obzvláště z řad tvůrčí inteligence mnozí nechávali slyšet: „Já jsem Stalina nenáviděl, nenáviděl jsem Sovětský svaz…“ Jenže byli nuceni pracovat pro zájmy sovětského státu a dokonce tvořili i mistrovská díla. Musíte vytvářet takové podmínky, kdy tyto klanově korporativní skupiny budou takto pracovat. A ten projekt státu Malorusko je přesně takovým projektem.

Proto se nesmíte bát, že zdrojová stabilita státu bude zvýšena rukama klanově-korporativních skupin, nesmíte pouze rukám těchto klanově-korporativních skupin nechávat státnost na pospas.

A to úvěrování přes jakousi… To je pouze mechanismus. Je to nástroj. Jaké ruce se ho chopí, tak bude pracovat. Rýčem můžete přerýt záhon a zasadit tam nějakou zeleninu, květy, nebo s ním můžete zabít člověka. Tenhle nástroj funguje stejně. Jestliže se těchto nástrojů budeme neustále bát, tak nic nedokážeme.

V tomto ohledu bych chtěl poukázat ještě na jednu věc. Já neustále tvrdím, že naše vlastenecká část společnosti neumí využívat mechanismus Overtonových oken. A tohle je ten nejnázornější příklad, projekt státu Malorusko je jasné Overtonovo okno. Je to aktivní pozice, je to daný návrh Západu. A Západ s tím nic nezmůže a bude se muset té metodice přizpůsobit. Proto se jedná o dobré kvalitní řízení, a hlavní je na ten mechanismus dohlížet, aby pracoval pro zájmy státnosti Doněcké republiky a ne naopak. To je vše.

A jací lidé s jakými ideologickými postoji budou… Jistě bychom si přáli, aby všichni lidé byli vlastenečtí a lidští, ale reálně si uvědomujeme, že ve vedení jak Doněcké, tak i Luhanské republiky je dost „svidomých“ i banderovců, ale skrytých. Je to stejné jako s mechanizmy řízení první sovětské vlády. Vždyť kolik lidí na státní a guvernérské úrovni bylo reálně protisovětských? A snažili se škodit všemi možnými způsoby. Kdo si to nepamatuje, může se podívat nebo si přečíst Věčné volání. To je velmi dobrý film i kniha. Teď ho právě dávali na televizním kanálu Kultura.

Vystupuje tam činitel Polipov, který přišel z revolučního hnutí.

 Abychom se příliš nevzdálili od Ukrajiny, tak prosím Valeriji Viktoroviči okomentujte Lukašenkovu návštěvu Kyjeva. A co znamená ta událost, ke které došlo v jejím průběhu, když tam ta nahá černoška začala vykřikovat: „Ať žije Bělorusko“, a potom: „Stop“ s charakteristickým akcentem a velitel pohraničníků, který brzy potom omdlel?

Matrice, všude se projevuje matrice. Žádnému serióznímu státu by se nic podobného stát nemohlo a nikde se také nic podobného nestalo. Asi si uvědomujete, že aby tam ta černoška mohla pobíhat, bylo nutné to zorganizovat. Musela dostat propustku, musela být takříkajíc shora prověřena, protože tam mohou pustit… No jaký je prezident, taková je i jeho ochranka. Mám na mysli Porošenka, i když u Lukašenka je to stejné.

Lukašenko se v průběhu té návštěvy demaskoval.

Co se týče těch mdlob velitele pohraničníků, tak čemu se divíte? Porošenko a Lukašenko se dohodli na příhraniční spolupráci. Ten člověk si dovede představit, co to pro něj bude znamenat. Prostě si představil, jak bude muset lavírovat ani ne mezi dvěma ohni, ale třemi a více. A to přitom… Znovu zdůrazňuji, že se nesmíte v Lukašenkovi mýlit. Ten se v průběhu té návštěvy demaskoval ve vší kráse.

Tak především se nakonec absolutně distancoval, zcela přímo se distancoval od Minsku. Řekl, že to nebyl jeho nápad. Mohu dokonce citovat, co tam řekl: „Já jsem si nikdy nekladl za cíl snažit se předběhnout lokomotivu, nebo předbíhat staršího do pekla…“ Chápete? To nikdy nedělal, on jen dělá, co se mu řekne. Nikam se přece nedere. „Předbíhat staršího do pekla jak se říká u nás „v“ Ukrajině, Rusku a Bělorusku. Já jsem dělal, dělám a budu dělat pouze to, oč mě poprosí dva prezidenti.“

O jednom hned také promluvil: „Pjotr Alexejevič mi uložil, abych to setkání v Minsku zorganizoval. Nešlo o mou iniciativu. Bylo mi řečeno, jak to mám zařídit, a já jsem to zařídil.“ To je prostě velkolepé.

– Co si pán bude přát?

– Ano.

Pjotra Alexejeviče do toho zamotal jen tak mimochodem, ale očividně ten proslov nebyl určen jemu. „Žádné výhrady nebyly. Potom… Potom se na mě Pjotr Alexejevič obrátil kvůli kontaktní skupině, cituji: „Já chci, aby to bylo v Minsku. Můžeš to zařídit? Zařiď to prosím.“ A já jsem to zařídil. „S Turčinovem jsem jednal v Polesje…“ Á, ještě před tím je tam, že „se svým dobrým známým!“ Je to jeho dobrý známý! Ten fašista, ten vrah dětí, který rozpoutal válku na Ukrajině, je pro něho dobrý známý. Co komu takto asi Lukašenko signalizoval?

Takže: „Ještě dříve jsem se svým dobrým známým Alexandrem Turčinovem jednal v Polesje. Projednávali jsme 5-7 věcí, o které mě požádal a já jsem mu odpověděl. A dnes jsem se ho veřejně zeptal: Splnil jsem to, co jsem slíbil? A on mi odpověděl, že více než dobře.“ Povšimněte si, že neustále zdůrazňuje svoji blízkost s banderovci, „svidomými“ a fašisty, kteří vraždí ženy a děti na Donbasu.

On nemluví o tom, že ve snaze zajistit mír pojede jednat do Doněcku, Luhansku. Ne, on mluví o tom, že Porošenko je jeho přítel a soudruh. A potom také dobrý známý Turčinov.

Takže: „Více než dobře, ať je to tak i nadále. Všechno, oč mě požádají dva prezidenti, kteří jsou více než kdo jiný zataženi do tohoto konfliktu…“ Chápete to? A kteří jsou to ti dva prezidenti, více než kdo jiný zatažení do tohoto konfliktu? Proč neřekl Porošenko a Putin? Protože to není určeno jim. On mluví ke dvěma prezidentům a my víme, že tito dva prezidenti, více než kdo jiný zatažení do tohoto konfliktu, jsou teď Trump a Putin. Neboť jsou to právě oni.

Přes státnost USA je realizována globální politika starozákonní-biblická a přes Putina zase ruská globální politika.

Takže dále: „Všechno, oč mě požádají dva prezidenti, kteří jsou více než kdo jiný zataženi do tohoto konfliktu, my Bělorusové zařídíme. Nestojím o žádné vavříny… O jakých vavřínech může být řeč, umírají-li lidé?“ No to je patos.

„Za to nikdo žádné vavříny nedostane, proto vy…“ A tady je to velice důležité. „…Ukrajinci musíte vědět, že máte blízké a příbuzné, kteří žijí trochu severněji od vás, ale ničím se od vás neliší.“

Ke komu se to obrací? K fašistům, k vrahům žen a dětí a říká, že on je tam, ale ničím se od nich neliší. „Já jsem stejný banderovec. Já jsem stejně protiruský jako vy. Ničím se od vás neliším. A že se účastním minského procesu? To mně nemůžete vyčítat. Já dělám jenom to, co se mi řekne.“ Jak říká: „Já jsem si nikdy nekladl za cíl snažit se předběhnout lokomotivu.“ Nikam se nederu.

Proto je také stále prezidentem, udělali ho p-rezidentem Běloruska, a díky tomu jím stále je, protože si nikdy nekladl za cíl snažit se předběhnout lokomotivu. Kdo je lokomotivou v globální politice? On se snaží začlenit. Video z toho jeho plamenného proslovu podle mě zveřejnil kanál 112 Ukrajina. Doporučuji vám si ho poslechnout, je to velkolepé, on se tam absolutně demaskuje.

Ta návštěva byla plánovaná již dříve, nebyla mimořádná. A vzhledem k tomu, že okolnosti jsou tak kritické a on je určitým nárazníkem mezi Porošenkem, který vůbec není legitimní, my jsme ho dokonce ani za naší nynější úrovně suverenity neuznali. Neuznali jsme Porošenkův mandát za legitimní. Z našeho hlediska pouze řídí určité území, a proto jsme s tím zločincem nuceni jednat, aby se to území úplně nezhroutilo. A jinak jednáme i prostřednictvím Lukašenka.

Ale Lukašenko se tady distancoval a řekl: „Já jsem také „svidomý“, já jsem stejný banderovec jako vy. Já mám Putina také plné zuby, proto se nechci účastnit minského procesu, ale byl jsem o to požádán.“ A současně naznačil Pjotrovi Alexejevičovi, že není třeba na něj házet něco, v čem sám hraje, vždyť on sám ho o to oficiálně požádal. Situace je vratká, a co se stalo?

Lukašenko a Porošenko se dohodli o příhraniční spolupráci.

Po dvouhodinovém setkání těchto dvou p-rezidentů se žádná tiskovka o jeho závěrech nekonala, na Lukašenkovu žádost. Neměl totiž nic, co by mohl lidem na rovinu říci. Chápete? Protože říci, že tam přijel podpořit zločince a vrahy, a že do toho zatahuje i svou běloruskou politiku… A teď si představte, že se na pozadí toho všeho dohodli o příhraniční spolupráci. O jakou to asi šlo dohodu? Samozřejmě, že se z toho pohraničníkům udělalo špatně. Jaké toky zbraní budou muset krýt? Přesuny lidí? Pamatujete? Bělorusko nemá vízový režim s 80 státy. Je tedy možné bojovníky přesunovat jako do Ruska, tomu jsme ale zabránili.

Nebo také posílit ukrajinské ozbrojené síly, tu organizovanou zločineckou skupinu, tu ozbrojenou ukrajinskou verbež, různou sebrankou, třeba právě i ze Sýrie, těmi nedobitými zbytky ISIL. To je všechno. Ten pohraničník si uvědomuje, že Ukrajina dýchá z posledního. a bude-li se té věci účastnit, tak skončí na lavici obžalovaných vedle Pjotra Alexejeviče. A možná si na ní ani nesedne, možná mu zakroutí krkem ještě předtím, aby zametli stopy, přímo jeho páníčkové, kteří teď mají v plánu něco, o čem tam přijel jednat Lukašenko. To je vše. Takto to s nimi vypadá.

A ta černoška přece tím svým výstupem mířila proti Lukašenkovi.

Další otázka je od Vladimira. Lídr demokratů Chuck Schumer v senátu USA všechny vyzval, aby přestali obviňovat Rusko z prohry Clintonové. Valeriji Viktoroviči, je možné od demokratů očekávat snížení „přívalu“ agrese vůči Rusku?

Problém není v přívalu agrese demokratů nebo republikánů. Vše je daleko závažnější. Je tam státní elita, na rozdíl od Ruska tam existuje, a globální elita. Obě tyto elity se účastní nadnárodního řízení, až na to, že jedni na úrovni globální politiky a druzí na úrovni vnější politiky, protože nemají ani ponětí o té globální. A ten boj probíhá mezi globální a státní elitou. Zástupci globální elity jsou jak u demokratů, tak i u republikánů a se státní elitou je to stejné, je zastoupena jak u demokratů, tak i u republikánů. A globální elita dělá všechno, aby snížila napětí. Nestačí, že je tam protiruská propaganda, která už je tak příšerná, že prostě překračuje všechny meze, že jsou, v zájmu globální elity jen tak mimochodem, rozvraceny USA, že jsou připravovány k přestavbě, navíc to vše probíhá příliš rychle, což může vyvolat zhroucení celé státnosti USA, a to je nežádoucí.

A co je nejzajímavější, oni tím příliš posilují Rusko. A to je to o čem on mluví: „Je třeba přibrzdit. Budeme-li dále trvat na tom, že jsme banánová republika, že to Rusko nám dosazuje naše prezidenty, tak nebudeme dále moci realizovat globální politiku z pozice práva silnějšího. Uvědomte si jednoduchou věc. Jestliže nám Rusové umí dosadit prezidenta, tak to znamená, že umí dosazovat i naše velitele a vůbec všechny ostatní. A armáda je potom neakceschopná, je demoralizovaná. Ve smyslu: „Naši zemi řídí zrádci, které mají Rusové v hrsti. Tak proč bych měl plnit jejich rozkazy?“ Chápete? Hroutí se sama americká hegemonie. To mají sice globalisté v plánu, jenže se hroutí příliš rychle a to už v jejich plánu nebylo. USA musí být odepisovány kontrolovaně.

No a státní elita, ta už vůbec nechápe, co sama provádí. Oni nechápou, že čím více trvají na tom, že USA jsou banánovou republikou a Rusko světovou velmocí, tím rychleji se zhroutí, protože od nich všichni rychleji utečou. Oni sami přece křičí: „Jsme slabí, jsme slabí, nic nedokážeme, nic nezmůžeme. Rusko má silnou armádu, silného prezidenta, je to silný stát. Dělají si, co si zamanou. Podívejte, jak to u nás všechno po svém zaonačili.“ Chápete?

A lidé… Lavrov řekl: „Když jsme takoví silní, proč jsme v Moldavsku nedosadili svého prezidenta? Proč nemáme svého prezidenta na Ukrajině?“ Ale americký občan, který buď pracuje ve strukturách nadnárodní úrovně typu státního departmentu, nebo slouží v armádě, nebo pracuje někde v jiných státních strukturách, americký občan si tyto otázky nepokládá. Jestliže nám Rusko dosadilo svého prezidenta, tak je zbytečné se cukat. Západní mentalita je taková, že má vždy pravdu ten, kdo je silnější. A silného vždy poslouchají.

– Otrocká mentalita?

– Ano, otrocká mentalita.

Další otázka je od Grigorije Kotovského. Objevily se informace o zákazu kritizovat Putina v Čínské lidové republice. A konkrétně jedna z největších sociálních sítí Weibo nastavila blokování zpráv obsahujících negativum s ohledem na našeho lídra. Jaké procesy jsou připravovány v Rusku, na které by soudruh Putin mohl reagovat tak, že by to vedlo ke ztrátě stability řízení v Číně?

Existují v Číně vlivné klany, které by dokázaly vyvolat vlnu nevole v národních masách na základě nepopulárních společných rozhodnutí Putina a Si s cílem nedopustit přenesení centra koncentrace řízení do Pekingu a stabilizovat postavení státních elit USA?

Možná to souvisí s čistkou úřednických struktur připravovanou jak v Rusku, tak i v Číně? Děkuji za vaši práci.

Bohužel to vůbec není o tom, ta událost není o tom. Je ale skutečně pravda, že to souvisí s přenosem centra koncentrace řízení z Velké Británie do Číny, ale nesouvisí to s procesy jako takovými v Rusku, jedná se o vnitřní problém Číny. Je to nízkofrekvenční proces založený s výhledem na dlouhodobou perspektivu. Souvisí to s tím, že Čína v rámci organizace řízení ve světě realizuje projekt Hedvábné stezky. Klíčovým článkem v projektu Hedvábné stezky je Rusko.

Mimochodem, Indie není součástí projektu Hedvábná stezka, jak také předvedla svou nepřítomností na konferenci o ní, přitom však Indie nabízí vlastní mechanismy dopravního spojení a opět přes Rusko. Takže ať se na to podíváte, jak chcete, je Putin klíčovou figurou v globální politice. Bez něho není možné úspěšně realizovat čínskou politiku expanze a tvorbu centra koncentrace řízení. Kdyby Putina kritizovali stejně jako všude… Správná diskuse…

V řízení jsou v první řadě důležité záporné řídící vazby, záporné (tlumící) zpětné vazby řízení. Čím přesněji jsou identifikovány chyby řízení, tím vyšší je kvalita a úspěšnost řízení. Kdybychom akcentovali výlučně kladné (stimulující rušivý vliv) zpětné vazby, což by znamenalo, že každému poslovi špatných zpráv setneme hlavu, tak by se takový systém rychle opotřeboval a zaniknul. A ten zákaz souvisí právě s touto skutečností.

Ta situace se utváří následujícím způsobem. Putin se uplatňuje jako globální lídr celého existujícího světa, který je schopen úspěšně řešit řídící úkoly stojící před celým světem a to včetně těch, které stojí před Čínou. No a s tím souvisí, že bude-li Putin kritizován, tak veřejné iniciativy a to i v Číně budou stále více rozumět politice uplatňované Putinem a hodnotit ho objektivně. A co je nejdůležitější, začnou porovnávat Putina se stávajícím čínským vedením. Jak by Putin realizoval to a to na příkladu kroků, které již reálně podniknul. My stojíme před určitým úkolem řízení, který Putin realizoval tak a tak. Putin by ho realizoval s menšími náklady a efektivněji.

Kritika Putina v sociálních sítích tedy vede k vytvoření lídra, jehož autorita by ohrožovala stabilitu čínských lídrů s ohledem na omezenost jejich profesionality v systému řízení. Tento úkol je třeba nějak řešit? Je. A jak?

Zakážeme Putina kritizovat. To povede k tomu, že již nebude posuzováno celé spektrum událostí souvisejících s Putinovým řízením. Přitom však, jestliže Putin učiní nějaký dobrý krok, tak to bude jedna věc. Jestliže Putin učiní jiný krok s nějakým negativním (průběžným) výsledkem, neboť dav řízení nechápe a přinese-li to i negativní výsledek pro Čínu, tak to bude zase něco úplně jiného. A dále to bude vypadat tak, že bude v davu hromaděna negativní statistika.

Například: kvůli Rusku to u nás dopadlo tak a tak. A to všechno bude stimulováno přes média i přes ty sociální sítě. Podívejte na ten a ten negativní výsledek… A v důsledku to bude vypadat tak, že přestože se tvrdí jaký je veliký, jaký je mocný atd., tak se v davu bude hromadit negativní statistika a v Číně bude vzrůstat nedůvěra k Putinovi s ohledem na jeho řízení, a to včetně globálních projektů a bude se zvyšovat důvěra k vlastním čínským lídrům, kteří jednají v logice sociálního chování čínské společnosti. Pochopit Putina bez možnosti ho kritizovat, nebude čínská společnost vzhledem k tomu, že není jejím členem schopná. Chápete?

Nebude schopná uvidět procesy. Tímto způsobem se čínská nomenklatura, čínské vedení do budoucna ochránilo před vlivem ruské globální politiky. Tedy si to alespoň myslí, protože pomocí zákazů se ničeho dosáhnout nedá. Ale na určitou dobu své postavení skutečně stabilizují, na historický okamžik. Přestože jak říkám, to, co založili, je nízkofrekvenční proces a založili tak základnu podrývání důvěry k Putinovi.

Dále je tu otázka od Alexeje Djačenka. Dobrý den, Valeriji Viktoroviči. Tvrdíte nám, že před 12-13 tisíci lety došlo na planetě ke globální katastrofě, k celosvětové potopě. Zaznobin říká, že někteří z dlouhověkých „bohů-Atlantů“ se zachránili. Veličko zase tvrdí, že po katastrofě vznikly regionální civilizace, které převzaly některé zkušenosti od těch předchozích. Otázka: Proč ti z Atlantů, kteří se zachránili, čekali 8-9 tisíc let, a až potom se zvrhli a začali realizovat biblický projekt? Vytvořili pro tento účel bohem vyvolený národ…

Tak především Atlanté nečekali 8-9 tisíc let, aby se zvrhli. Oni se nezvrhli, oni od samého počátku realizovali takovou globální politiku a uplatňovali takovou konceptuální moc, kterou představovali. Co se týká toho jakoby čekání na to, aby se zvrhli. Tak především, kdyby měli čekat, tak by musela existovat příčina, která vedla k tomu, že se zvrhli. A žádné takové příčiny nebyly, protože známý svět řídili podle vlastních konceptuálních… Na základě vlastní konceptuální moci, svého konceptuálního pojetí a prostřednictvím plné funkce řízení.

GP má překážku v řízení rozvojem bytostí ke stavu člověka.

Proč k tomu došlo až po 8-9 tisících letech? To souvisí s tím, že počet obyvatelstva se zvýšil do takové míry, že byla nutná vnější expanze. Dokud bylo obyvatel málo, a zdrojů bylo pro vlastní řídící základnu dost, reprodukce žreců, kteří byli vysíláni sem a tam, tak nástroje jako takové nepotřebovali. Jakmile se však svět stal početnější a složitější, tak začali potřebovat k jeho řízení vnější nástroj a tak ho začali vytvářet. Jenže vzhledem k tomu, že těch 8-9 tisíc let si žili v komfortních podmínkách, kdy mohli panovat s nohama na stole, protože lidí bylo málo a oni měli znalostí až až, tak se poněkud zpozdili s tvorbou toho nástroje, a místo sedmi pokolení ho tvořili pouze 42 let, což způsobilo selhání funkčnosti tohoto nástroje v podobě jeho zlidšťování.

Proto ke korekci tohoto svého nástroje vymysleli holokausty. To znamená, že neustále odsekávali suché větve, tedy ty lidi mezi nimi, kteří se zlidštili a odmítali dál slepě sloužit jako nástroj pro realizaci globální politiky globálního prediktoru. K žádnému jejich zvrhnutí nedošlo. Oni jen čekali, ale za tu dobu přišli o některé ze svých znalostí, a proto se opozdili. A toto jejich zpoždění, ten fázový posun řízení neustále vzrůstá, což také teď přivedlo celý svět ke globálnímu ekologickému, ekonomickému a vojenskopolitickému kolapsu, na jehož hraně stojíme.

GP je teď v takovém stavu, že si bez Ruska v čele s Putinem, se svými úkoly neporadí.

Z hlediska řízení si teď globální prediktor nedokáže poradit s úkoly stojícími před světem. Odletět z této planety také nedokáže, na materiální nosiče se přenést také nedokáže, no na nějaké to želízko, aby mohl odletět do vesmíru. Tak mu nezbývá než udržovat život na planetě Zemi. A to dokáže pouze Rusko. A tak teď musí počítat s Ruskem, pomáhat mu vstát na nohy a samozřejmě pomáhat Putinovi v té míře, v jaké pro sebe považují za možné vzdát se svých principů. No a tam kde to možné není? Tam to možné není.

Ale řeknu jedno, oni jsou teď v takovém stavu, ve kterém si bez Putina a Ruska, bez Ruska v čele s Putinem, se svými úkoly neporadí. Proto jsou jednoduše povinni, a také to dělají, chránit Putina. Chránit ho a střežit ze všech sil, jinak to znamená katastrofu pro ně samotné. Svět je vůbec nezajímá, že by mohl být zalit krví, ale ta katastrofa hrozící jejich milované maličkosti? To už je samozřejmě něco jiného. A Putin uplatňuje ruskou konceptuální moc, uplatňuje globální politiku v zájmu této moci.

To se jim nelíbí, jenže s tím nic nenadělají, chtějí přežít a odletět není kam. Proto také uplatňují různé mechanismy, jako ten případ se zákazem kritizovat Putina v sociálních sítích, aby do určité míry snížili Putinův vliv na celý svět. Ale stejně se bez něj prostě neobejdou.

A poslední otázka je od Jevgenije, kterou podpořilo dalších 46 uživatelů. Valeriji Viktoroviči, dnes, otázka je z 21.07.2017, Putin na setkání s dětmi ze vzdělávacího střediska Sírius, řekl, cituji: „Lidstvo stojí na prahu nového skoku svého vývoje.“ Konec citátu. Z toho je jasné, že tam nahoře už něco určitě vědí. Existuje nějaký grandiózní objev, který by dokázal ovlivnit vývoj celého lidstva? Oč jde?

O zákon času a o to, co už na planetě Zemi v podstatě existovalo. V té otázce na globální prediktor, nač tehdy čekali, než se zvrhli, oni se nezvrhli, vždy byli takoví. Globální prediktor, který si uvědomil, že propásl ten okamžik, kdy se civilizace začala rozvíjet technologickou cestou, kdy se zde začala rozvíjet technogenní civilizace, a s vědomím, že technogenní civilizace bude poskytovat znalosti veškerému obyvatelstvu, a že v důsledku součinnosti různých odvětví znalostí, si lidé v běžném životě začnou osvojovat základy řízení, což v podstatě podkope stabilitu moci globálního prediktoru, se vždy ze všech sil snažil o to, aby se ve společnosti nerozšiřovaly znalosti.

Ze všech sil. Vždy, po dobu celé lidské epochy. Byla to například inkvizice, nebo dnešní reforma vzdělávání, která kopíruje západní reformu vzdělávání, kde už děti neumí číst, psát ani počítat. Pro ně je škola pouze „fun“. U nás se ještě díky SSSR udržuje určitá úroveň profesionality. GP tedy přišel k závěru, že technologický rozvoj lidstva pokročil již do takové míry, že ty zdroje, které má, jsou pro přípravu odborníků zcela dostačující, ale i zde se spletl. Proto teď musí strpět, když se Rusko snaží o to, aby to vzdělání u sebe zachránilo. Jinak dojde ke zhroucení celého technologického procesu v celém světě.

Rozvoj vědy a techniky šel překotným tempem, ten rozvoj byl prudký a již na začátku 20. století, když se mluvilo o letech do vesmíru, tak šlo o věc, která již byla plně reálná, protože technologie již existovaly a bylo zapotřebí jen vytvořit projekt a vzlétnout. A v polovině 20. století bez ohledu na dvě války, které ten technologický rozvoj pozdržely, kdy část zdrojů byla zaangažována ve válce a část, mám na mysli intelektuální potenciál, a část jich byla prostě zlikvidována, tak přesto se technologická společnost rozvíjela, a v SSSR ještě rychleji než na Západě i intelektuálně.

No a již v polovině 20. století se lety do vesmíru staly skutečností. A ten civilizační pokrok byl v polovině 20. století reálně cítit, byl zcela jasně viditelný. A existuje materiální svědectví toho, jak byl ten technologický pokrok lidmi vnímán řekněme v osmdesátých letech, a jak je vnímán teď. Byl natočen takový reklamní film, který teď žije vlastním životem, přestože to tenkrát byla velká finanční aféra vedoucí k bankrotu mnoha lidí, ale ten film si teď žije sám o sobě. Je to film Návrat do budoucnosti natočený v osmdesátých letech.

Myslícím lidem bylo jasné, že je veškerý vědeckotechnický pokrok silně brzděn.

A tam podle jejich názoru v roce 2015 auta již nepotřebovala kola, protože měla v té době již létat. Už v osmdesátých letech bylo tedy vidět, že technologický proces je na celé planetě velice silně brzděn, že je silně znemožňováno lidem získávat znalosti. U nás také byly prováděny reformy snižující úroveň vzdělanosti, tj. ten stalinský vzdělávací systém, který zajišťoval obnovu národního hospodářství, lety do vesmíru a všechno to ostatní, prostě pohyb Sovětského svazu kupředu, byl za Brežněva reformován a kvalita vzdělání šla dolů.

A vzhledem k tomu, že stejné reformy probíhaly i na Západě, tak všem myslícím lidem bylo jasné, že je veškerý vědeckotechnický pokrok silně brzděn. Ale ti lidé, kteří natáčeli ten reklamní film, ti ještě žili v přesvědčení, že věda se bude rozvíjet na principu mobilního telefonu. Napřed byl ten mobil velmi nedostupný a teď už je to pro všechny běžná hračka. Všechna odvětví zabrzdit nemohli, ale celkově se ten vědeckotechnický pokrok silně, opravdu silně zpomalil. A ve výsledku tu máme rok 2017 a auta stále ještě jako dřív jezdí po silnicích na svých kolech.

Vždy ten pokrok brzdili. A co probíhá teď? Opakuji, že teď globální prediktor spadnul do vlastní pasti. Tím, že snižovali kvalitu vzdělání pracovníků, protože si mysleli, že budou mít dost odborníků, kteří dokážou řídit automatizované, robotizované výrobní linky, že roboty nahradí všude všechno, dostali se do pasti. Svět se vydal trochu jinou cestou, a oni ještě nedosáhli té své zlaté miliardy, aby tím dosáhli takového funkčního stavu. A to znamená, že musí stabilizovat situaci v celém světě, a k tomu potřebují daleko více odborníků, ovšem ovladatelných.

A proč brzdili technologický pokrok? Protože poskytovat znalosti lidem, aniž by se měnil a zdokonaloval typ jejich psychiky směrem k lidskosti, když z lidí neděláte lidi, je to stejné, jako dát granát nebo samopal do rukou opici. Je jedno vypovídající video, na kterém se vojáci z nějakého mírového kontingentu v Africe nudili, a tak dali samopal opici, a potom se nestačili schovávat do všech děr, dokud měla patrony. A opici se velice líbilo, jak to létá na všechny strany a všechno to rozbíjí.

Poskytnout tomuto davu s nelidským typem struktury psychiky takové technologie, znamená nechat vybuchnout svůj svět a tak byli nuceni to brzdit. Zvyšovat typ psychiky lidí sami nechtěli, to jenom v Sovětském svazu ten typ psychiky zvyšovali až k lidskému. V každém případě se o to snažili, ale úplně to nedokázali. Povedlo se jim to však alespoň natolik, že se ten proces už nedal jednoduše zastavit. A ve výsledku se jedinou silou, které je teď možné pro civilizaci bezbolestně poskytovat znalosti, ukazuje být postsovětský prostor, a tedy ruský svět.

Na tom území, kde byl zatím realizován v největší míře. Přestože do konceptuálních základů ruského světa je ještě opravdu velice daleko, mám na mysli předvoj, kde to bylo již realizováno, kde je ta míra vyšší, a to je Rusko. Zcela konkrétně, chápete? Jestliže těm lidem poskytnete znalosti, můžete se s klidem, ne jako s opicí a granátem, nebo s opicí a samopalem, s těmi lidmi dohodnout a odvést svět od té hrany globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. Prostě potřebujete kádry.

Proto jsou nuceni souhlasit s návratem normálního vzdělání k nám do Ruska. Jenomže k tomu zase potřebujeme kádry, aby se to mohlo zrealizovat. Protože různí ti Fursenkové nám tu nadělali jenom navalňata. Vždyť na co ty navalňata využívají? Aniž si to uvědomují, vytvořili sílu, která je zničí. Stejně jako kapitál vytvořil proletariát, který ho měl pohřbít, tak vytvářejíce spotřební společnost současná moc zároveň vytváří svého hrobníka ať už v Rusku nebo na Západě. Protože při nelidských typech struktury psychiky spotřebitelství nezná hranic a vždy je u toho přítomna závist: „Já ještě nemám to a to.“

Jde o sebevražednou společnost, spotřební společnost je společností sebelikvidační.

A to je pro ně ten protestní elektorát, tedy ne elektorát, ale protestní síla, kterou je vždy možné vrhnout do boje. Jim je přece úplně jedno: „Že to jsou ještě děti!“ Ti lidé tedy závidí těm, kteří něco mají, a pro všechny té smetany není dost. Jenže ten předpoklad, že ten protestní potenciál spotřební společnosti budou ventilovat proti svým protivníkům, při realizaci svých politických projektů, stejně jako na majdanu, nebo třeba proti Putinovi, je iluzorní. Využívání tohoto nástroje jednoznačně povede k tomu, že ten džin vypuštěný z láhve smete kohokoliv, kdo se mu postaví do cesty, protože se prostě povalí dál.

Nemůžete si myslet, že když toho džina jednou pustíte z láhve, tak ho budete i dál ovládat. Ti, kteří stojí za Navaľnym se hluboce mýlí. Oni si myslí, že svrhnou Putina a ustanoví nějaký svůj režim. Ani náhodou. Dále to bude tak… Asi už všichni zapomněli na vraždu Máši a Saši, vždyť tenhle zvonek se svým upozorněním zazvonil už v prvních letech 21. století. Jen se ohlédněte, protože to je to, čeho dosáhnete realizací politického projektu „navaľnata“.

Takto bude vypadat to pokolení vychovávané čistě jako kvalifikovaní spotřebitelé, což je vaším cílem. Vychovávat je třeba tvořivé lidi. A k tomu se teď Putin vrací, protože globální prediktor nemá jiné východisko, a tak se k tomu vracíme. To je tedy to, o čem Putin v podstatě mluvil. Tu technologickou úroveň, kterou všichni lidé chápali, a byla pro ně dosažitelná v osmdesátých letech, jak se to projevilo v tom filmu Návrat do budoucnosti, ve všech jeho třech dílech, bychom vůbec byli rádi umět ji realizovat dnes. Je to nadosah, ale kádrová základna chybí.

Jakmile budeme mít tu kádrovou základnu… A Putin se právě tam s tou budoucí vědeckou kádrovou základnou bavil. Jakmile tato vědecká kádrová základna doroste do aktivního života, vše bude realizováno. Ale již směrem k lidskosti a ne směrem k sebelikvidaci lidskosti. A tohle, promiňte, hned budu pokračovat. A tohle je právě otázka Koncepce sociální bezpečnosti. Jak jsme začínali tím Maloruskem, tím návrhem k dialogu pro všechny, aby bylo možné pokojnou cestou vyřešit ten konflikt na Ukrajině s ohledem na zájmy všech stran, aby samotní banderovci a „svidomí“ byli tlačeni do mírového rámce a svým vlastním životem se přesvědčovali o tom, že jejich cesta vedla do záhuby, cesta banderismu a „svidomismu“, aby se z nich stávali lidé a ne Ukrajinci, tedy lidé na okraji společnosti, jak byl ten jejich název i schválně koncipován.

Zároveň to, co teď Putin řekl ve středisku Sírius, před nás v podstatě staví úkol, aby si Koncepci sociální bezpečnosti osvojily všechny vrstvy obyvatelstva a to nejen v Rusku, ale na celém světě. Jak realizovat ten projekt výslovně sociální bezpečnosti, aby nehrozilo to nebezpečí, že když se ty technologie dostanou k lidem s nelidským typem struktury psychiky, kteří je použijí stejným způsobem jako opice granát nebo samopal?

Pouze Koncepce sociální bezpečnosti takový recept navrhuje, nikde ve světě nic podobného není. Je tu připravena k diskusi.

Jak už jsem řekl, byla to poslední otázka.

Tak jsme se v podstatě dostali k tomu, co už je u nás tradiční. Problém není v tom, že bych to snad opakoval jako nějakou mantru. Chci to prostě zafixovat jako neustálou připomínku. K tomu, o čem jsme mluvili v posledních dvou otázkách, a vůbec ke všemu, o čem jsme mluvili, musíte mít znalosti o teorii řízení. Musíte vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy, jak to zařídit tak, aby znalosti člověku neublížily. To vše se dozvíte v Koncepci sociální bezpečnosti. Bez osvojení těchto znalostí není možné se pohnout dále.

Bez osvojení Dostatečně všeobecné teorie řízení nebudete chápat všechny řídící pohyby ve světě a Rusku. My stavíme tu věc tak, že ten projekt musí být realizován a to je závislé na tom, zda lidé budou pracovat sami na sobě.

Protože znalosti znamenají moc a tuto moc musíte vzít do svých rukou. Jestliže tuto moc nevezmete do svých rukou a nebudete bránit zájmy své a své rodiny, tak to znamená, že budou řídící procesy realizovány na základě jiných pojetí a mohou být potom realizovány nejen na úkor vašich zdrojů, ale i navzdory vašim zájmům.

Jestliže budete zaujímat aktivní životní postoj a chápat, jak je realizováno řízení sociálních supersystémů, tak vždy dokážete… Neboť vždy se jedná o vyvažování zájmů a společnost je třeba formovat na základě vyváženosti těchto zájmů. Rozvoj společnosti může zajistit pouze dodržování této vyváženosti, kdy si lidé prostřednictvím diskuse ve společnosti ujasní, jaké sociální jevy je třeba vykořeňovat, protože vedou k degradaci a zkáze, a jaké sociální procesy je třeba podporovat. A to vše je možné pouze na základě znalostí.

Proto čtěte tlusté knihy Koncepce sociální bezpečnosti, tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR. Osvojujte si tyto nové znalosti. Braňte zájmy své i své rodiny.

Buďte šťastni. Přeji vám mírové nebe nad hlavou. Na shledanou, do příštích setkání.

Hlavnespravy.sk