Válečný rok 1942 na východní frontě IV

Bc. Miroslav Pořízek

Sevastopol – symbol hrdinství a vzdoru

Podobně jako Leningrad a později i Stalingrad se symbolem vzdoru stal hrdý Sevastopol. Po obsazení Kerčského poloostrova fašisty se jeho situace dále zhoršovala. Silný opěrný bod sovětské obrany na Krymu se svojí válečnou námořní základnou představoval pro obě bojující strany strategické místo, jehož držení znamenalo nejen otázku prestiže, ale především klíčový bod pro ovládnutí přilehlých oblastí. Mansteinova 11. armáda se plnou silou zapojila do dobytí města v průběhu května 1942. Od 20. května bylo město silně bombardováno ze země i z moře. Mansteinovy jednotky podnikly útok 7. června. Velitelem Sevastopolského obranného prostoru byl velitel černomořského loďstva viceadmirál Okťabrskij. Směrnice hlavního stanu z 19. května 1942 stanovila: „pevně držet Sevastopolský obranný okruh, bránit Tamaňský poloostrov a nedopustit, aby nepřítel překročil Kerčský průliv a pronikl z Krymu na Severní Kavkaz.“ Počátkem června 1942 disponoval Sevastopolský obranný prostor 106 tisíci mužů, 38 tanky, 600 děly a minomety a 53 letadly schopnými boje. Manstein měl k dispozici 9 divizí s 200 tisíci mužů, 450 tanky, 2000 děly a minomety a asi 600 letadel. K dispozici měl i známé železniční dělo Dora určené původně k boření opevnění Maginotovy linie. Mělo ráži 800 milimetrů a hlaveň o délce 30 metrů. Německé velení vydalo rozkaz dobýt Sevastopol co nejrychleji za všech okolností. Mansteinova armáda, početně výrazně silnější a s převahou bojových prostředků však byla nucena čelit obrovské obětavosti vojáků Petrovovy přímořské armády a námořníků Černomořského loďstva. Třetí útok na Sevastopol začal 7. června. Obránci města čelící v té době již více než 7 měsíců nepřátelskému náporu pokračovali ve svém odporu nezlomeni přesilou protivníka i nadále. Přitom náporu fašistů se stále stupňoval den ode dne stále silněji. V polovině června boje dosahovaly nejvyšší intenzity. Fašisté obléhali přístavní město nejen z pevniny a moře, ale také ze vzduchu. Ve městě narůstaly obtíže způsobené nedostatkem potravin a obráncům se nedostávalo ani potřebného množství munice. Letecké nálety ničily budovy a komunikace, problémy způsobovaly i četné požáry. Ztráty na obou stranách stále narůstaly. Vyvrcholení bojů se očekávalo každým dnem. Nejintenzivnější boje probíhaly na severní straně. Obránci se rvali o každý metr území i přes těžké ztráty, v některých plucích zůstalo jen kolem sta osob, v jiných ještě méně. Propukly těžké boje o známé Konstantinovo opevnění. Za stálých bojů probíhalo zásobování města pod nepřátelskou palbou, stejně jako evakuace raněných, žen, dětí a starých lidí. Do poloviny června přišlo loďstvo o několik důležitých dopravních lodí i o cisternovou loď Gromov. 26. června přivezla loď Taškent poslední posilu v podobě 1300 mužů. Šlo o úplně poslední cestu velké hladinové lodi do obleženého města. Od 27. června dopravovaly munici a potraviny do města v omezeném množství již jen ponorky. O dva dny později pronikly německé jednotky do centra města. 30. června posílá viceadmirál Okťabrskij maršálu Buďonnému a admirálu Kuzněcovovi hlášení, kde sděluje vážnost situace a oznamuje, že se nelze udržet déle než dva až tři dny. Téhož dne večer zůstalo v Sevastopolském obranném prostoru posledních několik tisíc bojeschopných vojáků. Zásoby střeliva, potravin i pitné vody již byly vyčerpány. Hlavní stan vydal souhlas s evakuací. Noc z 1. na 2. července měla být poslední etapou evakuace a organizovaného boje v Sevastopolu. Nerovný boj ale ještě pokračoval na některých místech až do poloviny července. Úplně poslední obránci opouštějí město 23. července po 250 dnech jeho obležení. Osmiměsíční hrdinná obrana Sevastopolu se výrazně zapsala nejen do historie Velké vlastenecké války, ale celé 2. světové války vůbec. Byly zde dlouhé měsíce poutány značné síly fašistů, se kterými se počítalo na jiných místech. Rychlé dobytí Kavkazu se tím německým armádám a jejich spojencům značně zkomplikovalo. Za celé toto období zde německé síly ztratily na 300 tisíc padlých a raněných, z toho jen za poslední měsíc bojů činily ztráty minimálně 60 tisíc padlých a raněných. Citelná byla i ztráta 250 tanků a asi 300 letadel. Hrdinství Sevastopolu bylo plným právem srovnáváno s hrdinstvím Leningradu. Britský tisk v červenci 1942 napsal: „Jméno Sevastpol zůstane navždy zapsáno v srdcích svobodných lidí.“ Po ztrátě Kerčského poloostrova a Sevastopolu se významně proměnila situace na jižním úseku fronty. Hitlerovská vojska nyní měla k dispozici nejkratší cestu na Kavkaz. Navíc vyvstala hrozba, že dosud neutrální Turecko aktivně vstoupí na straně Německa do války proti SSSR. Generál Manstein byl po dobytí Sevastopolu povýšen Hitlerem na polního maršála. Na počest obránců Sevastopolu byla vytvořena medaile nazvaná Za obranu Sevastopolu. Obdrželo ji postupně na 40 tisíc sovětských vlastenců.