PhDr. Josef Groušl, CSc.

II.

Nové válečné plány USA,

protiopatření Ruska;

SRN: vztahy k ČR, antirakety, A. Merkelová o odsunu Němců

Dne 17. března 1967 byla mezi Československem a NDR podepsána „Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci“. Potvrzovala bezproblémové vztahy a znamenala důležitou oporu proti nepřátelským záměrům ze strany SRN a tamních krajně pravicových sil.

V průběhu roku 1968 se vedl boj o Československo. Domácí antisocialistické síly byly intenzivně podporovány ze západních zemí. Jejich cílem bylo změnit mocenské poměry v Československu a začlenit naši zemi do sféry západního vlivu.

Relativně nové přístupy k Československu přijal v březnu 1968 sjezd SPD. Bylo to uznání poválečných realit jako základ vztahů k Československu a v evropské politice vůbec. Podpora politiky snižování zbraní a zbrojení ve vzájemných vztazích. Návrhy na rozšíření hospodářské spolupráce. Byla to podpora politiky zřeknutí se násilí ve vzájemných vztazích, kterou formulovaly státy Varšavské smlouvy.

Tehdejší předseda SPD W. Brandt na sjezdu prohlásil: „Naše východní politika bude tím úspěšnější, čím jasněji projevíme své odhodlání respektovat stávající hranice v Evropě“.

Strany CDU/CSU realistický kurs SPD ve východní politice odmítaly.

Vývoj v Československu neskončil úspěšně pro antisocialistické síly. Řešení československé krize v srpnu 1968 šlo jinou cestou.

Nová smlouva se SRN

Nová vláda ve SRN složená z koalice SPD –FDP (1969-1982) se ujala moci v říjnu 1969. Kancléř W. Brandt (1969-1974) ve svém vládním prohlášení před Spolkovým sněmem 28. října 1969 ohlásil hlavní priority v oblasti východní politiky.

„Německý lid potřebuje mír v plném smyslu toho slova též s národy Sovětského svazu a všemi národy evropského východu. Jsme ochotni k čestnému pokusu o dorozumění, aby bylo možné překonat neblahé důsledky toho, co zločinecká klika uvalila na Evropu… “.

Jednání mezi Československem a SRN o nové smlouvě byla velmi složitá, těžká, vedena na pokračování.Mezitím byly přijaty nové smlouvy mezi SRN a SSSR.

1. Smlouva mezi SSSR a SRN byla podepsána 12. srpna 1970 v Moskvě. W. Brandt tehdy prohlásil. „Touto smlouvou jsme neztratili nic, co už bylo ztraceno…“.

2. Smlouva mezi Polskou lidovou republikou a SRN o základech normalizace vzájemných vztahů, byla podepsána ve Varšavě 7. prosince 1970.

3. Smlouva o základech vztahů mezi Německou demokratickou republikou a Německou spolkovou republikou byla podepsána 31. prosince 1972.

Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN byla podepsána 11. prosince 1973 v Praze.

Její přijetí bylo podstatným úspěchem československé diplomacie. Jednání byla nejen velmi těžká, ale především složitá. Právní přístupy, hlediska a pojetí řady otázek byly zcela rozdílné u zástupců SRN a ČSSR. Velmi zdlouhavá jednání byla vedena o rámci rozhovorů. Teprve po 6. kole jednání se přecházelo k podstatě věci.

Československou delegaci vedl náměstek ministra zahraničních věcí Jiří Götz, zkušený diplomat a znalec německé problematiky. Delegaci SRN vedl Paul Frank, tehdejší státní tajemník na ministerstvu zahraničních věcí.

Smlouva byla výsledkem dosažení možného

V dané době a za daných podmínek a celkové situace ve vzájemných vztazích a s ohledem na širší evropské souvislosti.

V článku I. smlouvy se uvádí: „Československá socialistická republika a Spolková republika Německo považují mnichovskou dohodu z 29. září 1938 vzhledem ke svým vzájemným vztahům podle této smlouvy za nulitní“.

Tato smlouva spolu s dalšími, výše uvedenými, otevřely cestu k přípravě a jednání Celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Konala se v Helsinkách. Byla zahájena 3. července 1973 a ukončena 1. srpna 1975. Přijetím Závěrečného aktu. Vysocí představitelé 35 evropských států, včetně USA a Kanady přijali „Deklaraci principů. Jimiž se řídí vztahy mezi zúčastněnými státy“.

Pro zahraniční politiku Československa v návaznosti na Chartu OSN a Smlouvu se SRN z roku 1973 byly v popředí takové principy jako - zdržení se hrozby silou, neporušitelnost hranic, územní celistvost států, nevměšování se do vnitřních záležitostí států.

V Helsinkách 1975 byly vytvořeny příznivé předpoklady pro rozvíjení politiky mírového soužití mezi kapitalismem a socialismem.

Nové složitosti

Vláda SPD – FDP, pod vedením kancléře H. Schmidta (1974-1982) musela řešit nové problémy a složitosti. Rozmísťování nových amerických raket na území SRN i dalších zemí – v první polovině 80. let minulého stoletá zkomplikovalo vztahy nejen s Československem.

Napětí mezi Západem a Východem se vlivem politiky amerického prezidenta R. Reagana stupňovalo.

Jednání mezi Československem a SRN se zaměřovalo na obchodní výměnu, kulturní spolupráci. Rušivým faktorem, jako i dříve, bylo revanšistické hnutí.

Po roce 1989

Po mocenském převratu v Československu v roce 1989-1990 a po sjednocení Německa došlo k zásadním změnám ve vztazích ke SRN. Socialismus byl v Evropě destruován a nahrazen restaurací kapitalismu.

Mezi ČSFR a SRN byla podepsána 27. února 1992 v Praze „Smlouva mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci“. Smlouva má 35 článků. Potvrzuje právní kontinuitu československého státu od roku 1918, smlouvu z roku 1973, potvrzuje principy Charty OSN, Závěrečného aktu helsinské konference a další. SRN se zavázala, že bude ČSFR pomáhat při začleňování do celoevropských struktur. Po rozdělení republiky se ČR stala členem NATO v roce 1999.

Průnik německého kapitálu do ČR vytvořil předpoklady pro germanizaci hospodářství, prostoru a posléze i lidí. Tento proces není v zájmu naší společnosti.

„Česko- německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji“ byla podepsána v Praze 21. ledna 1997.

Co do obsahu je odlišná od smlouvy z roku 1992. A zcela v protikladu ke smlouvě z r. 1973 a jejímu obsahu. Deklarace je problematická a pro většinu naší společnosti nepřijatelná tím, že falšuje historická fakta z konce druhé světové války. Nepravdivě interpretuje odsun Němců z osvobozené ČSR po porážce Německa ve druhé světové válce. S tím nelze souhlasit.

Odsun Němců je pro nás uzavřenou otázkou.

Ve SRN od roku 1998 působila vláda SPD – Zelení. Vztahy mezi ČR a SRN byly představiteli obou zemí označovány za „bezproblémové“. Ve skutečnosti byly v těchto vztazích problémy – o kterých se nehovořilo.

Německo nám dosud neuhradilo válečné reparace. Tak jak stanovily závěry konference v Postupimi a z toho odvozené další mezinárodní dohody, ujednání a normy. To je vážný, otevřený problém.

Je skandální, že v hlavním městě ČR, v Praze, působí kancelář německých revanšistických spolků a organizací. Působí v jejich zájmu, zpochybňuje Postupim plní zpravodajské úkoly pro revanšistické centrály v Bavorsku. I další činnost je nepřijatelná. Vláda ČR se chová nečinně a velmi podivně.

Spolky odsunutých Němců z ČSR připravují a podávají tzv. individuální žaloby majetkové vůči našemu státu. Jsou to záměry, které nelze trpět.

Je skutečností, že do ČR se ze SRN šíří neofašistické hnutí. Nejen v podobě tiskovin, symbolů, ale i akcemi a dalšími záměry. Zvláště k 60. výročí porážky Německa ve druhé světové válce. Růst tohoto hnutí je velmi zřetelný i v zemích EU.

Proněmecké kruhy uvnitř ČR, ve spojení s vedením spolků odsunutých Němců, organizují uvnitř ČR tzv. Program občanské obnovy Sudet. Tento programe se má nakonec dostat do Evropského parlamentu k projednání. Jsou i další příklady.

Evropská unie

Provokační politika spolků odsunutých Němců proti Postupimským dohodám v ČR dostávala nové podoby. Také s ohledem na parlamentní volby v ČR a ve SRN v roce 2006. Bavorská CSU a její předseda E. Stoiber to ve vztahu k ČR vyjadřuje například takto: „Jestli si Češi myslí, že nyní, po vstupu do EU, budou mít klid, tak se moc mýlí, teď teprve začne boj…“. Je zřejmé, že tyto síly ve SRN také počítají s půdou EU, kde hodlají útoky proti ČR organizovat, rozvíjet a proti nám realizovat.

Vztahy mezi ČR a SRN po začlenění ČR do EU se realizují jednak dvoustranně, ale také na půdě EU a jejích institucí. Jedno a druhé není totéž. Sítě institucí vytvářejí pro německou politiku vztahů nejen k ČR široké možnosti. Německé záměry se dají více a lépe rozkládat do různých podob a částí. J. Fischer to označuje „za přebírání větší odpovědnosti Německa za vývoj v Evropě i ve světě“.

Text evropské ústavy vyjadřuje zájmy velkokapitálu. Klíčová rozhodnutí se přijímají v EU, národní evropské státy, zejména menší mají přísně vymezené místo – vykonavatelů. Je to vztah podřízenosti obalován do slovníku „nové demokracie“ a podobně.

Daný text evropské ústavy a politicko právní dopady vyplývající z jejich realizace jsou pro naši veřejnost nepřijatelné. Zakládají proces postupné likvidace evropských národních států. To by byl krok zpět.

Tři pohledy na politiku vlády CDU/CSU – SPD

Vláda kancléřsky A. Merkelové má problémy. Současně SRN předsedá v prvním pololetí roku 2007 EU. Vnitřní problémy vlády mají své příčiny, zdroje i podoby řešení. Myslím si, že je vhodné se ve stručnosti na některé z nich podívat.

1. Ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier (SPD) byl předvolán před vyšetřovací výbor Spolkového sněmu. Tento výbor, kterému předsedá S. Kauder (CDU) klade Steimeierovi za vinu, že dostatečně nebránil německého občana Murata Kurnaze před neoprávněným vězněním Američany na Guantanámu. Kurnaze (24) je občanem SRN tureckého původu. Po 11. září 2001 vycestoval do Pákistánu. Američané ho zatkli a více než čtyři roky ho věznili a vyslýchali ve zmíněné věznici. Výslechy tam také vedla BND. Žádné důkazy o jeho teroristických aktivitách získány nebyly. V roce 2002 Američané jej chtěli vrátit do SRN.

Steinmeier, který tehdy řídil úřad kancléře G. Schrödera, současně koordinoval činnost tajných služeb SRN. Zařídil, že BND oznámila Američanům, že Německo o Kurnaza zájem nemá. Když kancléřka A. Merkelová v roce 2006 kritizovala USA za porušování lidských zpráv na Guntanámu, udělali Američané to, že v srpnu 2006 Kurnaze do SRN vrátili. Ukázalo se, že BND od roku 2002-2005 sama pátrala, zda Kurnaz není zapleten do akcí teroristů. Ale marně. Celý případ je provázen tlakem CDU proti SPD. Předseda vyšetřovacího výboru Spolkového sněmu, Kauder, obviňuje Steinmeiera ze selhání. Také prý J. Fischer, bývalý ministr zahraničí, selhal. Tlak na SPD prostřednictvím uvedeného případu má snížit význam SPD ve vládě v době , kdy se vede uvnitř koalice boj o konkretizaci sociálních reforem. Zde SPD musí bránit to, co do koaliční smlouvy v r. 2005 prosadila.

2. Kompromis ve zdravotnické reformě – je to problém, který se plných 10 měsíců řešil a protahoval mezi CDU a SPD. Nakonec bylo přijato kompromisní řešení. To je jiné, než původně strany CDU/CSU prosazovaly. Také ale SPD se musí přizpůsobovat. Spolkový sněm schválil reformu zdravotnictví. Zákon k tomu je velmi obsáhlý. Je to 501 stran. Problém je v tom, že nakonec, na poslední chvíli, bylo do něj začleněno na 80 pozměňovacích návrhů. Ale jejich smysl není zcela jasný. Pro hlasovalo 378 poslanců, proti 207 a 8 poslanců se zdrželo.

Podstata zdravotnické reformy je čtyřsložková. Za prvé – v roce 2009 začne ve SRN fungovat jednotný zdravotní fond. Za druhé – do tohoto fondu budou směřovat finanční prostředky od všech zaměstnavatelů. Za třetí – také finanční prostředky od všech zaměstnanců. Za čtvrté – také tam budou plynout finanční prostředky v podobě dotací od státu. Podle přijatého zákona bude ve SRN od roku 2009 zdravotní pojištění povinné. V Německu je v současnosti 200 000 občanů bez zdravotního pojištění. V zemi působí 250 pojišťoven. Pokud některá pojišťovna bude mít finanční problémy, pak pojištěnec bude finančně hradit určitou finanční částku. Nejvýše ale 1 % ze své mzdy. Ministryně zdravotnictví Ulle Schmidtová říká, že „nová zdravotnická reforma umožní poskytovat lidem dobré a cenově přijatelné služby od roku 2009“.

Předseda opoziční FDP G. Westerwelle kritizuje zdravotní reformu vlády CDU/CSU-SPD jako nepovedenou od samého počátku. Kritizuje především zvyšování finančních částek pro zdravotní pojištění. Odmítá celostátní plánování v oblasti zdravotnictví. Nesouhlasí se zvyšováním daní a upozorňuje, že kvalita služeb ve zdravotnictví ve SRN se snižuje oproti minulému období. Kdyby tato tendence pokračovala, vážně by poškozovala občany SRN.

3. Odchodem Petera Hartze z funkce ředitele personálního oddělení koncernu Volkswagen – VW utrpěla prestiž a morálka těch, co mají hájit sociální práva pracujících občanů. Před nedávnem trestní soud v Braunschweigu během dvoudenního uzavřeného jednání odsoudil Hartze k dvěma rokům vězení, podmíněně. Musí ještě zaplatit pokutu 575 000 eur.

Za co byl obžalován? 1. Za zpronevěru peněz VW ve výši 2 milionů eur. 2. Za podplácení vedoucího Rady zaměstnanců firmy VW, K. Volkerta. Za financování pochybných záležitostí a akcí pod krytím firmy VW. Soud vyčíslil celkovou způsobenou škodu pro VW ve výši 2,6 milionů eur. Hartz podplácel Volkerta se záměrem, který musel být znám i vedení VW. Volkert zařizoval neakceschopnost odborů, aby nevstupovaly do stávky, aby se nekritizovalo vedení VW. Předáci pracujících jezdili na nákladné dovolené, kde si všestranně užívali. Jen na udržování brazilské milenky Volkerta bylo vyplaceno z peněz VW 400 000 eur. Hartz také zařizoval konání porad, školení, seminářů, služebních cest do cizích zemí v „zájmu VW“. Ve skutečnosti šlo o velké finanční částky realizované v drahých hotelích, v domech lásky. Byly placeny menší i větší sexparty…

Jednalo se o známou žluťáckou politiku kapitálu a jeho služebníků. Kompromitovat zástupce i akce pracujících, vytvářet podmínky pro postupy velkokapitálu. Veřejnost ve SRN kritizuje uzavřenost uvedeného soudního řízení i malou výši trestu pro Hartze. Jmenovaný byl také hlavním poradcem bývalého kancléře G. Schrödera pro sociální reformy. Hlavní projekty byly dokonce označeny „Hartz 1 – 4“ atd. U společnosti VW činil měsíční plat P. Hartze 25 000 eur.

Kancléřka SRN A. Merkelová jednala v Praze

V pátek 26. ledna 2007 jednala s prezidentam ČR Václavem Klausem a premiérem Mirkem Topolánkem. Hlavním tématem byla tzv. ústava EU. SRN a její kancléřka si vytýčila za hlavní úkol v předsednictví EU (1.1. – 30.6. 2007) vrátit politické debaty o ústavě na stůl politických jednání. Francie a Holandsko už ústavu v referendum občanů odmítly. A to proto, že by omezovala samostatnost a svrchovanost evropských národních států.

Devět zemí EU ústavu nepodporuje. Patří sem Polsko, Česká republika, Velká Británie a další. Merkelové bylo v Praze řečeno, že ústava v dnešní podobě je nepoužitelná. Ona sama i ministr zahraničí SRN Steinmeier se domnívají, že podstata ústavy by měla být zachována.

Podle prezidenta ČR Václava Klause je nutné „jít kupředu po malých krůčcích“. V Klaus byl den předtím na pracovním jednání ve Varšavě. S polským prezidentem Kaczyňskim se shodli na společném stanovisku k ústavě. Merkelová zdůrazňuje, že je v EU nutné „táhnout za jeden provaz“. Ale v praxi je to jinak. Velké a malé země nemají a ani nemohou mít stejné názory. Tak tomu bude i nadále.

Topolánka Merkelová pozvala do Berlína. Tam prý bude více času na podrobnější jednání o ústavě. Ukazuje se, že úkol, který si Merkelová vytýčila představuje pro ní i pro vedení EU velké sousto.

Problémy s deklarací se prohlubují

Česko – německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji byla v Praze podepsána 21. ledna 1997. Tehdejší kancléř SRN Helmut Kohl a premiér ČR Václav Klaus deklaraci podepsali. H. Kohl ihned po podpisu její smysl generálně a otevřeně zpochybnil. Výrokem, že majetkové otázky zůstávají otevřené. Česká strana prakticky nereagovala. To nebylo normální a nelze to přijímat. Hrubě byla napadena podstata dohod z Postupimi a dalších mezinárodních dohod, které Německu a Němcům zakazují takové nároky či otázky k nim směřující vznášet. Kohl tak veřejně zaútočil proti právním základům ČR. Proti dekretům prezidenta republiky z roku 1945. To znamenalo a znamená i dnes – proti prezidentu ČSR dr. E. Benešovi.

Také z tohoto důvodu občané ČR deklaraci odmítly a odmítají. Naše veřejnost odmítá nepravdivé formulace obsažené ve III. části deklarace. „Česká strana lituje, že poválečným vyháněním …“ Zde naše pravice mluvila jen za sebe!! Nikdy naše národy – Češi a Slováci nelitovali odsunu Němců. Ani v roce 1945, ani v poválečném období. Ani dnes. Naopak, celá naše veřejnost považuje odsun za definitivně uzavřený. Náš právní řád musí být v tomto ohledu chráněn !!

Problémem je dnes fakt, že vláda CDU/CSU – SPD Angely Merkelové podporuje německou, protičeskou revanšistickou politiku. Tj. odmítání dohod antifašistické koalice z Postupimi. Jsou to útoky na náš právní řád, na prezidenta dr. E. Beneše. Na dekrety prezidenta republiky. Tendence protičeského revanšismu se rozvíjejí do nových podob. Za podpory oficiálních míst ve SRN. Uvedená vláda SRN podporuje tzv. Centrum proti vyhánění. To je revanšistický zlovolný projekt pro budoucnost.

Vláda ČR přehlíží působení revanšistické kanceláře v Praze. Co to znamená ??? Revanšistické spekulace o odsunu Němců z osvobozené ČR a dalších zemí – stále pokračují. Jde se do detailizování. Jednotlivé dílčí otázky, či momenty se záměrně vytrhávají z celkových a hlavních příčinných souvislostí. Na tom je založena taktika vedení spolků odsunutých Němců i pro příští období.

Kancléřka SRN A. Merkelová hovoří jako uvedené spolky o „vyhánění, bezpráví a genocidě“. Pojmy jsou řazeny a stupňovány tak, aby se do jejich obsahu mohl vkládat „bohatý“ revanšistický obsah a materiál. Jaké kategorie se přidají za rok, za dva?

Uvedený postup dosvědčuje to, že německý revanšismus je velmi prokazatelně podporován z oficiálních míst. A za druhé, že je těmito místy fakticky zanášen také do mezistátních vztahů v oblasti východní politiky SRN. A to jak zastřeně, zprostředkovaně, tak i přímo. Uváděné pojmy, jakoby neškodné a obecné, dostávají obsah a výklady, které byly a jsou pro ČR nepřijatelné! Německé pojmosloví je historicky a aktuálně vysoce promyšlené. Klame a mate veřejnost. Proto musí nastupovat vždy a vždy z naší strany velká obezřetnost a trvalá pozornost. Není pravdivé tvrzení, že česko-německé vztahy jsou bezproblémové. Názory a přístupy politické pravice v ČR nevyjadřují názory a smýšlení našich občanů, naší veřejnosti.

Česko-německá deklarace není objektivním a žádoucím vyjádřením směřování vzájemných vztahů do budoucnosti. V Německu dosud nebyla úplně přijata historická pravda a všechny skutečnosti o příčinách a důsledcích porážky Německa ve druhé světové válce. Staronové revanšistické „výklady“ odsunu Němců nesledují směr ani cestu k uznání výsledků druhé světové války v celém komplexu, ale v jejich revizionistickém přepisování a výkladů. Nejen to, ve SRN dostávají v posledním období nový prostor a možnosti. A sice ke kultivaci revanšismu, ale také neofašismu.

Tyto dva směry jsou nebezpečné jak jednotlivě, tak v tom, že se doplňují. Na krajní politické pravici. Ale odtud jejich vliv proudí dále.

Vlastenecké organizace v ČR v souladu s postojem a smýšlením naší veřejnosti podporují rovnoprávné a vypočitatelné vztahy se SRN.To platilo i před přijetím deklarace. Ale zásadně se odmítá a bude odmítat rozvíjení a prosazování, šíření protičeského revanšismu, který se zakrývá všeobecnými pojmy a kategoriemi. SRN se musí revanšismu směrem na východ od Německa vzdát.

To znamená plně uznat poválečné reality a znemožnit šíření nesmyslného revanšismu ze SRN. Současná situace žádá, aby vláda ČR energicky bránila náš právní řád, naše národní zájmy, aby v zárodku politika revanšistické majetkové spekulace, zakrývaná tzv. právními postupy proti elementárním zájmům ČR byla potřena. Je žádoucí, aby vláda ČR provedla revizi udělování našeho občanství po roce 1989 a na tomto základě získávání našeho majetku, který byl již v ČSR Němcům, nepřátelům ČSR, zrádcům a kolaborantům dříve zkonfiskován.

Nesrovnalosti v tomto směru musí být v zájmu ČR napraveny a zajištěna naše práva. Různá tzv. soudní jednání o majetkových otázkách jsou cestou k revizi našeho právního řádu. Není možné, aby vláda ČR jen přihlížela k tomu, jak se rozebírá náš majetek, nemovitosti, kulturní památky atd.

Problémy v česko-německých vztazích existují. Musí se řešit. Avšak od doby podpisu deklarace se problémy – výše naznačené dále prohlubují. Nyní se k tomu ještě přidává politická snaha SRN oživit obsah tzv. ústavy EU. To by směřovalo ke zvýšení mocenských vlivů Německa v Evropě. To by uvedená ústava měla pak politickosprávně zajišťovat do budoucnosti. Tzv. evropský superstrát by měl příznivě sloužit mocenským zájmům Německa.

To nelze připustit ani přehlédnout.

Spolkový sněm o antiraketách, některé souvislosti

Prvního března 2007 proběhla debata o americkém systému protiraketové obrany v Evropě. Především se jednalo o americkém radaru v ČR a o protiraketové základně na území Polska. Vláda CDU/CSU – SPD přímo proti americkým plánům nevystupuje. Dává zatím průchod kritickým hlasům, jiným názorům, aby se později podle toho mohla zařídit.

Ve Spolkovém sněmu se ukázala diferenciace názorů na zmíněné americké plány mezi vládní koalicí a opozičními stranami. Strana Zelených vyjadřuje odmítavé stanovisko k americkým plánům A také jednoznačně odmítá způsoby a „argumentaci“ USA při zdůvodňování svých záměrů. Renata Künastová za Zelené uvedla, že „vůbec nelze věřit argumentům, že základny v ČR a v Polsku budou instalovány proti raketám z Iránu“. Dodala, že strana Zelených „rozmístění raket v ČR a v Polsku nepříjme.“

Společně s další opoziční stranou FDP – Německých svobodných demokratů byla kritizována vláda Angely Merkelové za malou informovanost o postoji vlády SRN k americkým raketám. Předseda FDP, G. Westerwelle, a jeho spolupracovníci se domnívají, že je nutné americké plány posuzovat z přesnějších vojensko-strategických hledisek a souvislostí. Že jde o jiné záležitosti než ve srovnání s raketovou a diplomatickou krizí mezi Západem a Východem v první polovině 80. let minulého století. Tehdy šlo o rakety středního doletu. Nyní jde o strategické raketové záležitosti. Podle toho je USA i Rusko i další velmoci nutně posuzují. SRN se musí držet realit, ne jen hezkých frází a řečí. Předseda FDP především zdůrazňuje fakt, že protiraketová obrana USA v Evropě, je především záležitostí USA. Ale evropské země mají poskytovat pro USA území a tedy přijímat za USA všechna rizika na své obyvatelstvo. To je kámen úrazu.

Ve Spolkovém sněmu několikráte zaznělo, že v bloku NATO se o celém problému debatuje jen informačně, málo věcně ve všech hlavních souvislostech. Vůbec se nehovoří o důsledcích v perspektivě. Podle FDP jde o mimořádně závažné otázky. Nemůže to být jen dvoustranná záležitost USA – ČR, nebo USA – Polsko. Tyto dvě země by mohly za pomoci USA nastolit v rámci NATO a EU zcela nové manýry, postavit staré země NATO a EU před hotové skutečnosti. To se nesmí stát. Takové myšlenky se uváděly i mimo zasedání Spolkového sněmu, ale uvedený tón zazníval i u opozičních stran.

SRN by uvedený protiraketový problém měla řešit způsoby, které by vedly celý případ na širší platformu v NATO a v EU. A předsednictví Německa EU v prvním pololetí je k tomu vítanou příležitostí. Také německé vedení skupiny zemí „G-8“ v roce 2007 se uváděnému tématu protiraketové obrany nevyhne.

Jde také o to, aby SRN ve vztazích k USA neutrpěla a nové členské země NATO a EU jako ČR a Polsko – aby příliš a rychle nezískávaly. Přičemž Polsko a ČR už vlastně politický souhlas USA ohledně amerických základen na svém území daly. Znamená to také, že USA ve vztazích k NATO a EU v otázkách protiraketového systému využívají politických postojů vlád v ČR a v Polsku. Jejich proamerické servility. Zdá se jakoby stanoviska vlád ČR a Polska předbíhaly událostem. Ale to zřejmě vládě G. Bushe vyhovuje.

Evropská unie nemá zájem

Zkušenosti s vojenskou přítomností USA v západní Evropě v poválečné době stále působí. Jak u vlád, tak u veřejnosti. Tyto zkušenosti, problémy a americké chování se dnes opět aktivují. Západoevropské země neměly a nemají ani dnes vždy stejné názory a přístupy k zahraničně politickým a vojenskostrategickým otázkám. Zatímco Amerika získává ve světě stále více nepřátel, země EU takovou tendenci nepotřebují. Chtějí postupovat podle svých záměrů a plánů. Debakl USA v Iráku je odstrašujícím příkladem a varováním. Tím druhým bude zřejmě Afghánistán.

J. Solana má v EU na starost zahraniční a vojenskou politiku. K americkému plánu s protiraketovou obranou zaujímá za EU toto stanovisko: „My, Evropané, nemáme zájem vybudovat zařízení takového typu“. Mnoho finančních prostředků by členské země EU musely věnovat do projektu, který je především americký a slouží výhradně USA. Země EU chtějí mít normální a produktivní vztahy s ostatními zeměmi. Každá země EU se může sama rozhodnout, zda americký plán odmítne a nebo příjme. Je zřejmé, že postavení ČR a Polska vybočuje z řady zemí EU, které jako celek v daném období o americký plán zájem nemají.

Proamerická servilita vlády ČR a Polska vyhovuje v daném období USA, ale méně zemím EU. Jinými slovy, opět a nyní ve vojenskostrategické oblasti se střetávají dvě hlavní strategické koncepce. Americká, která chce Evropu kontrolovat a vytvářet zde americké předsunuté válčiště. A evropská koncepce, která směřuje k vlastní zahraničně politické a vojenské koncepci. Kde by politická rozhodnutí nebyla závislá na USA. Je to směr k politickému osvobození Evropy jako kontinentu.

Nabídky od vlád ČR a Polska ohledně přenášení tématu americké protiraketové obrany do NATO a EU působí chladně. Jednak proto, že v ČR i v Polsku veřejnost americké základny odmítá. A také proto, že vedení zemí NATO a EU, hlavně EU, nepotřebují rady a nadbytečné iniciativy od nových členských zemí EU. Varování z Balkánu a z Iráku je pro EU stále tvrdší. A stále účinnější. Příliš mnoho vyhozených peněz a hodně negativních výsledků. Ještě více finančních prostředků žádají USA na obnovu Iráku a Afghánistánu. Ve vedení EU se kalkuluje střízlivěji než v USA.

Financovat dva souběžné, složité a nákladné procesy – válku a obnovu v Iráku a v Afghánistánu a ještě k tomu americký protiraketový systém v Evropě – to je chybná strategie.

Debata ve Spolkovém sněmu potvrdila rozdílnost názorů a tedy i přístupů k americkým plánům. Také v EU se potvrzují stejné procesy a tendence. Tyto procesy jsou otevřené a příští vývoj ukáže další skutečnosti a možnosti.

Názory na fašismus v dnešní SRN

Německý fašismus jako ideologie, politika, stát, vnitřní i zahraničně politický systém byl v roce 1945 poražen silami antifašistické koalice. Postupimské dohody zakázaly německé fašistické organizace, propagandu či obnovu fašismu v jakékoli podobě, Poválečný vývoj ve SRN a dále ve sjednoceném Německu vedl a vede k jevům, které v současnosti dostávají ve SRN některé nové podoby.

Neofašistická ideologie se ve SRN nepotírá důsledně. V celém poválečném období se tak nestávalo. Důsledky se ukazují dnes. Vznik NPD v roce 1964 s celoněmeckým působením znamenal uvolnění politického a ideologického prostoru pro neofašismus.

Tehdejší předseda NPD von Thadden zdůvodňoval neofašistický program své strany těmito slovy: Německo je biologický organismus a pro svůj přirozený vývoj potřebuje prostor. Bráníme Německo. Politická závěť A. Hitlera nás zavazuje pokračovat v jeho započatém díle …“.

Dlouhodobé cíle

Záměry neofašistického hnutí ve SRN jako celku byly v poválečném období postupně dopřesňovány. V závislosti na poměru vnitřních politických sil ve SRN a také poměrů v mezinárodní situaci. Hlavní cíle: 1. Německo musí opět ovládat Evropu. 2. Německo bude nutně potřebovat atomové zbraně. 3. Cizinci musí Německo nakonec opustit. 4. NPD a její spojenci i sympatizanti v Německu, v Evropě a ve světě reprezentují vyšší síly německého národa, jeho historie, osudů a nových vizí budoucnosti.

Podle výsledku výzkumu názoru Němců na fašismus v dnešní SRN z února 2007 se ukazuje, že 40-41 % dotazovaných Němců uvádí, že fašismus v Německu měl také své kladné stránky. Odůvodňují to tím, že v letech 1933-1938 byl v Německu hospodářský vzestup a prosperita. Na 54-55 % Němců uvádí, že fašistické Německo bylo špatné od začátku. Protože v jeho programu a myšlenková koncepce vycházela z expanzionismu, z programu likvidace Židů, přípravy agresivních válek a ambicí na světovládu. Období let fašistického Německa 1933-1945 představuje jednu vývojovou časovou a hlavně obsahovou etapu. Tj. fašismus.

Nebezpečným rysem v současné SRN je to, že neofašismus se dále rozvijí. A to s tím, že vláda, Spolkový sněm, soudy … o tom dobře vědí. Ale nic se neděje. Neofašismus ze SRN se přelévá do zemí EU a NATO. Také do zemí východní a jihovýchodní Evropa. Občané Drážďan 13. února 2007 uspořádaly demonstrativní pochod městem proti neofašismu. Hesla jako „Ne hnědému programu“, nebo „Běž přemýšlet“, „Nezapomínejme na historii fašismu“ vyjadřovaly smýšlení občanů. Je otázkou, jak bude na nárůst neofašismu reagovat vláda CDU/CSU – SPD Angely Merkelové.

Angela Merkelová k odsunu Němců

Kancléřka SRN A. Merkelová se hlásí k poválečné podpoře revanšistických spolků vládou Konráda Adenauera (1949-1963). I dalšími vládami. Porážkou fašistického Německa ve druhé světové válce spojuje s nepřátelstvím k východoevropským zemím, kde si lid zvolil vládu lidové demokracie. Nenávist k socialismu u Merkelové je zřejmá. Nechce pochopit, že to bylo svobodné rozhodnutí lidu ČSR a dalších zemí. Osvobození od německých okupantů bylo osvobozením pro svobodu a demokracii vlády lidu.

Merkelová uvádí, že „historii útěku a odsunu musíme pojmout jako součást našich německých dějin a jako takovou ji i předávat dalším generacím. Není to snaha o přepisování dějin“. Dodává k tomu, že pravou příčinu války byl německý fašismus. S tím souhlasím. Ale vše ostatní u Merkelové a u vedení spolků odsunutých Němců směřuje k otázce odsunu Němců. Příčiny jsou opomíjeny a odsun je hlavním problémem.

Kancléřka SRN dovozuje, že poznání, vlastní zkušenosti z minulosti a „historická zodpovědnost bude v rozhodujícím okamžiku vodítkem ke správnému jednání“.

V jakém směru a jaký rozhodující okamžik má Merkelová na mysli v budoucím období? Takový, až bude Německo ještě silnější, a nové politické síly na východ od Německa ještě vstřícnější k Německu.

Z kontextu jejich myšlenek a přístupů k odsunu vyplývá jednoznačná politická podpora politice tzv. Svazu vyhnanců a revanšistickým spolkům odsunutých Němců. „Vyhnáním Němců z východu byla spojena ztráta vlasti a majetku, podporuji i vytvoření Centra proti vyhánění v Berlíně“.

Přístupy Merkelové k odsunu jsou dvojjediné. Přiznávání hlavních faktů a současná obhajoba poválečného německého výkladu odsunu Němců. To jest jeho revizi, jednostranný výklad rozhodnutí antifašistické koalice v Postupimi.Jako poškozování Německa, které se konference nezúčastnilo atd. V německém výkladu odsunu se nehovoří úplně a objektivně o příčinách druhé světové války. Ani ne o jejím průběhu. Odsun Němců je absolutizován a nadřazován jako problém nad vše ostatní. Příčiny odsunu jsou vykládány z pohledu na události mimo Německo. To odporuje historické pravdě. To je směr výkladu, který zavádí myšlení mladé generace ve SRN na falešnou stopu.

Merkelová mimo historická fakta

Říká, že „vyhnání Němců bylo jak z morálního, tak z politického hlediska neospravedlnitelné, bylo protiprávní“. Dále hovoří o pošlapávání lidských práv. Merkelová se drží v rovině prorevanšistické propagandy. Mimo fakta. Zapomíná je a nebo záměrně neuvádí? Antifašistické velmoci 5.6.1945 převzaly v Německu a nad Německem veškerou moc. I právní. Závěry Spojenecké kontrolní rady měly závazný právní charakter. Rozhodnutí konference v Postupimi v r. 1945 v politice „čtyř dé“ (demilitarizace, dekartelizace, denacifikace a demokratizace) měly charakter politicko právních dokumentů. S plnou závazností pro Německo je plnit a dodržovat. Poražené Německo je muselo respektovat. Závěry konference v Postupimi byly splněny nejdůsledněji v sovětském okupačním pásmu.

Merkelová hovoří o morálním aspektu odsunu. Jako by Němci za druhé světové války, zejména k našemu českému národu a dalším slovanským národům se řídili morálkou.

Němci v ČSR ihned po roce 1918 organizovali proti našemu státu nepřátelskou podvratnou činnost. Byla řízena a financována z Berlína. Toto nepřátelství Německa a Němců proti lidu ČSR se stupňovalo až do Mnichova 1938, přes 15. březen 1939 až do roku 1945. Zrada ČSR v Mnichově a vpád německé soldatesky 15. března 1939 do naší země – to byla také morálka? Ano, ale jen německých zločinců, okupantů, banditů, kolaborantů a zrádců našeho národa.

Morální pro lid osvobozené ČSR v roce 1945 bylo to hlavní – navždy se zbavit Němců, rozbíječů republiky, německé páté kolony, kolaborantů a sluhů německých nenáviděných okupantů.

Trvale platí slova prezidenta ČSR dr. E. Beneše z roku 1946. „Odsun Němců je aktem mimořádného dosahu historického v tom smyslu, že napravuje státnické a politické omyly celého tisíciletí. Německá menšina byla stálým ohniskem třenic a nepokojů, jež ohrožovaly nejen evropský, ale i v našem století už podvakrát ohrozily i světový mír …“.

Merkelová a východní politika

Cílem německé východní politiky je upevňovat všestranně vliv a moc sjednoceného Německa. Získávat ve východní Evropě stále výraznější podporu pro postupy a zájmy Německa. Kapitálově pronikat a vytvářet základnu pro německé mocenské strategické zájmy.

Merkelová soustřeďuje pozornost na německý zákon o uprchlících a odsunutých. Paragraf 96 ukládá vládě SRN a spolkovým zemím „ …kulturní hodnoty oblastí vyhnání ve vědomí vyhnaných a utečenců, celého německého národa a ciziny zachovat … potřebujeme proto i ve směru naší kulturní politiky změnu kurzu. Vyhnaní z vlasti se musí opět více podílet na utváření této politiky.“.

Východní politika SRN se m.j. opírá o široce založený kulturní projekt. V péči o německou menšinu v ČR, podle smlouvy mezi SRN a ČSFR z roku 1992 se výrazněji projevuje směšování témat péče o německou menšinu a některými tématy spolků odsunutých Němců. Noviny Landeszeitung, financované také vládou ČR, přinášejí názory B. Posselta, J. Böhma a dalších představitelů uvedených spolků. Toto směšování směřuje k šíření myšlenek, které jsou pro nás nepřijatelné. Nelze také v Praze trpět působení německé revanšistické centrály. Není rozhodující její krycí registrace. To je můj názor.

Německé bezpráví ohrožovalo civilizaci

Je naší normální lidskou povinností německá bezpráví a masové zločiny proti morálce a lidským právům, humanitě a lidské důstojnosti nepřetržitě objasňovat. Vracet se do minulosti německých zločinů je naší životní povinnosti. Tento prostor nesmí zůstat z naší strany nevykrytý.

Naše mladá generace musí znát příčiny, zdroje, projevy a důsledky německého bezpráví a zločinů proti lidskosti.

Německé bezpráví bylo od roku 1933-1945 masově realizováno v celé Evropě. Na všech frontách agrese a zločinů „tisícileté“ německé říše. Němečtí „nadlidé“ masově vraždili v koncentračních táborech, na válečných frontách, v okupovaných zemích, v mučírnách a věznicích. Poznávat dnes i v budoucnosti, v nepřerušovaném rytmu příčiny, zdroje a dopady zločinů Německa a Němců – představuje hlavní klíč k historické pravdě o Německu a Němcích v uvedeném časovém období.

Němci v ČSR vedli vedle politiky Berlína organizovanou nepřátelskou činnost proti jednotě , existenci a suverenitě československého státu. Tj. od roku 1918. Včetně pokusů o vojenské ozbrojené akce proti československé státní moci. Německé bezpráví v Mnichově 1938 a po něm se ve vztahu k českému národu realizovalo jako systém.

Moderní dějiny ČSR ve vztahu k Německu v období let 1918 až 1945 jsou dějinami bojů Československa a jeho lidu proti nepřátelské politice Německa a Němců. Jejich nepřátelství k nám bylo bytostné. Nelze to ničím omlouvat. To, co Německo a Němci plánovali učinit s českým národem v případě vítězství Německa ve druhé světové válce – je velkou samostatnou kapitolou v rejstříku německých zločinů. Také tyto záležitosti nelze opomíjet.

Odsun byl spravedlivý právní akt

Rozhodnutí o odsunu Němců v Postupimi bylo všestranně opodstatněné, správné a nezbytně nutné. V případě Československa se jednalo o nahromaděné tragické zkušenosti s Němci v našem pohraničí. A nejen zde. Byly to zkušenosti z let 1918-1945. Bylo prozíravé u vlády ČSR v Londýně, že během druhé světové války otázky odsunu všestranně konzultovala s vládami Velké Británie, SSSR, USA i dalšími. Bylo demokratické, že naše vláda a prezident ČSR dr. E. Beneš respektovali požadavek lidu – odsunout Němce jednou provždy z našeho území. Podstatně se upevnila vnitřní a mezinárodní bezpečnost osvobozené ČSR.

Podle dohod z Postupimi byl odsun jednomyslným mezinárodně právním rozhodnutím antifašistické vítězné koalice. Dekrety Prezidenta republiky z roku 1945, potvrzené jako neměnné Poslaneckou sněmovnou PČR z roku 2002 – specifikovaly odsun. Odsunutí Němci z ČSR odcházeli do Německa jako němečtí státní příslušníci. A to podle výnosu A. Hitlera ze 16.3. 1939. Odcházeli jako část poražené německé fronty. Jako dřívější fungující a Německem vybudovaná, financována a řízená pátá kolona. Antifašisté odcházet nemuseli. Němci od března 1939 jako němečtí státní příslušníci se k našemu národu v době nacistické okupace také podle toho chovali. I když byli výjimky, naprostá většina sloužila fašistickému Německu a Hitlerovi.

Skutečnost, že ještě dnes, na prahu 21. století není odsun ve sjednoceném Německu plně a všestranně uznán, že je cíleně živena revanš proti zemím, které se odsunem Němců právem zbavily, směřuje k novým poznáním. Musíme podle toho východní politiku SRN posuzovat.

Část německého myšlení je i dnes v zajetí starých, překonaných tezí. Centrum proti vyhánění v Berlíně to jen dokazuje. Je to krok ve směru zakonzervování staronové revanše pro nové generace v tomto století. Bude to nezdravý stín, který má provázet východní politiku SRN a mást myšlení mladých generací.

Pro ČR je odsun Němců definitivně uzavřenou otázkou. Podivně – a to přinejmenším, znějí slova Angely Merkelové vyslovené na tzv. „Dnu vlasti“ v Berlíně 6.8.2005. „ Neboť hlavně pachatelé a za vyhnání zodpovědní se musí bát, že lidé jejich zločiny nezapomenou.“

Paní Merkelová se asi nechala unést atmosférou srazu. Velmi to přehnala. My se rozhodně bát za odsun nebudeme a nikdy jsme se nebáli. Ale víme přesněji, že německý revanšismus se nezměnil. Že dalekosáhle spekuluje s podporou nové vlády Merkelové s prokapitalistickým režimem v Praze, s tzv. podporou ze strany NATO a EU. Tón Merkelové dodal na odvaze a drzosti odsunutých. Pokud Merkelová dnes odsun označuje za zločin, pak je mimo reality a musí dříve nebo později to sama poznat.

Zastávám názor, že by to paní kancléřka měla blíže vysvětlit. Ale hlavně se zbavit tónu, kterým dnes už nelze v Evropě vystupovat. Myslím si také, že pro vládu ČR to je otázka k zamyšlení. Myslím si, že naše vztahy k Německu, pokud mají být rovnoprávné, nemohou zahrnovat nátlak, nebo dokonce výhrůžky. Spekulace s odsunem jsou dnes ve SRN staronové. Ale to nové ze strany vedení spolků odsunutých Němců je také v očekávání – co udělá vláda ČR. Jak se zachová.

Jak je to možné, že v ČR proběhly soudy kolem majetku a nemovitostí některých Němců, potomků německé šlechty, ačkoli to byly případy již uzavřené. Kdo stojí v pozadí této revize? Kdo pracuje pro zatím vybrané Němce v ČR v rovině právních kroků,jejichž důsledky jsou namířeny proti ČR? Jak je možné, že v předvečer 60. výročí porážky Německa ve druhé světové válce byl v ČR vydán knižně Hitlerův „Mein Kampf“ – když závěry z Postupimi jednoznačně zakazují propagaci fašismu. Kdo to v ČR vlastně vše směřuje? Vydavatel knihy byl nakonec soudem osvobozen.

Jsou i další případy.

Myslím si, že hra s revanšistickou kartou ve vztazích mezi ČR a SRN není žádoucí. Směřuje ale k tomu, že pro ČR nemůže být přínosem. O tom jsem přesvědčen.

Vláda CDU/CSU – SPD

se k podpoře politiky vedení spolků odsunutých Němců přihlásila také koaliční smlouvou „Společně pro Německo – s odvahou a lidskostí“. Smlouva mezi stranami CDU/CSU a SPD byla přijata v Berlíně 20.11. 2005. Všimněme si textu, který nás zajímá.

„Koalice se hlásí ke společenskému a historickému vyrovnání s nucenou migrací, útěkem a vyhnáním. Chceme v duchu smíření také v Berlíně vytvořit viditelný znak ve spojení s evropskou sítí ´Paměť a solidarita´ s dosud zúčastněnými zeměmi – Polskem, Maďarskem a Slovenskem i s dalšími, abychom připomněli bezpráví vyhnání a abychom vyhnání navždy zavrhli“.

Je to podpora Centra… ale tak, že tento záměr, který je zeměmi na východ od Německa kritizován, je zakrýván dalším projektem. Ten ale nakonec má také sloužit německému výkladu otázky odsunu. Tento záměr má převažovat. Také finance na to ve SRN uvolněné to zvýrazňují.

Otevřené otázky zde jsou

Německo nám podle mezinárodních dohod dosud neuhradilo válečné reparace. Naše veřejnost není dostatečně informována. V rámci členství v EU byla provedena tzv. evronovela ústavy ČR. V tom je zahrnuta s řadou dalších mezinárodních smluv a dohod – i reparační smlouva, která přišla po rozbití Československa na ČR. A tato smlouva je označována jako stále platná.

Z toho vyplývá povinnost pro ČR a její vládu, aby účinně pracovala s těmi důsledky reparační dohody, tak jak pro ČR, jako nástupnický stát Československa vyplývají. Současně víme, že předchozí vláda ČR nehodlala, o současné vládě se to důvodně domníváme, téma reparací ve vztazích ke SRN nastolovat. „Separátní jednání s vládou německou na dané téma vláda ČR otevírat nehodlá“. To je z dopisu dřívějšího prémiéra J. Paroubka č.j.: 120 17/05 – OSV z 22.6. 2005. Dopis byl adresován Historické a dokumentační komisi při Národní radě KČP. Komise upozorňuje na problematiku německých reparací vůči ČR.

Myslím si, že by naše veřejnost měla být podrobněji informována o tom, jak a kdy vláda s problematikou německých reparací hodlá nakládat v zájmu našich práv a nároků.

Názory V. Havla z počátku 90. let minulého století, abychom si stále nepředkládali nějaké účty ve vztazích s Německem, nelze akceptovat. Protože porušují naše platná práva!

Vztahy mezi ČR a SRN obsahují také tendenci a věcný nebezpečný růst neofašismu. Dodnes nebyl ve SRN vykořeněn. Závěry Postupimské konference Německo neplnilo. Dnes je dokonce neofašistická NPD zastoupena v zemském sněmu v Sasku a Braniborsku. Vliv neofašismu ze SRN do ČR, a nejen k nám, je nežádoucí. Slova ve SRN o tom, že „demokracie vede všemi směry“ prozrazuje tragické omyly v Německu z 30. let minulého století. Je to otevřený problém.

Problémem je eskalace vměšování německých spolků odsunutých Němců do vnitřních záležitostí ČR. Kancléřka Merkelová nabádá k aktivizaci nevládních organizací v zemích na východ od Německa. Tyto nevládní organizace, posuzováno z celkového kontextu myšlenek, akcí a souvislostí, mají více pomáhat ve vztazích s Německem. Obecně vzato to není nic špatného. Ale potom některé konkrétní případy ale ukazují něco jiného.

Například jde o obsah textu „Smíření 95“ z 28.3.1995. „Navrhujeme proto neprodleně zahájit jednání mezi českou vládou a politickou reprezentací sudetských Němců. Obsahem těchto jednání by měly být všechny otázky, které alespoň jedna ze stran považuje za otevřené …“. Mezi signatáři z ČR jsou například: Jan Sokol, Petr Pithart, Václav Malý, Petruška Šustrová, David Binar, Rudolf Kučera, Dana Němcová, S. Machonin, Petr Příhoda a další.

Cílem bylo uznat vedení spolků odsunutých Němců za samostatný mezinárodně politickosprávní subjekt pro jednání s vládou ČR.

Odsunuté Němce nelze litovat

Československý diplomat F. Černý v Londýně v listopadu 1941 řekl m.j. k otázce Němců v Československu: „My budeme vždy silnější, budeme-li bez Němců … pro republiku to je naprostou nutností, problém Němců v ČSR je nejvážnějším problémem, který naši státníci budou povoláni řešit. Od jeho svéprávného rozhodnutí záleží a to na staletí, klidný vývoj našich poměrů a zdárný rozvoj republiky“. Jeho pohled rozhodně nebyl jen dobový, ale obsahoval a obsahuje i dnes významnou dimenzi myšlení a našich přístupů.

Němci naříkají nad odsunem, chtějí, abychom je litovali. Abychom dodatečně jako český a slovenský národ přijali jimi vnucovanou pozici těch, co se mají odpovídat za odsun. Abychom sami přešli z pozice vítězů nad Německem ve druhé světové válce na lavici obžalovaných za odsun. A ti, co sloužili Hitlerovi a rozbíjeli republiku, aby se stali středem pozornosti a navíc aby sbírali „omluvy“ od těch zemí, které se jich konečně v roce 1945 zbavily. Oběti německých agresorů a jejich pomocníků z pátých kolón nezapomínají. I dnes je nutno připomenout, že Německo druhou světovou válku prohrálo.

Německý pokrokový myslitel a kritik německého fašismu F.W. Foerster ve své knize „Evropa a německá otázka“ napsal po porážce Německa ve druhé světové válce na adresu Němců:

„Vy sami jste vinni svou bídou, neboť vaše po staletí rostoucí pýcha nemohla jinak skončit. Odplatou za hřích je smrt. Představovali jste si bezbožně snadně vznášeti smrt a zničení do celého překvapeného světa. Máte na svědomí miliony životů, s nimiž jste jednali, jako by to byl pouhý hmyz.

Vyhnali jste miliony lidí z domovů, proměnili jste v popel a trosky miliony domů! Nyní sklízíte žeň své dračí setby! Oslavovali jste krev a železo, nyní vidíte, že svět, který jste vyzývali a provokovali k boji poslal na vás mnohem více krve a železa, než jste mohli pustit na něj.

Nyní děkujte Bohu, že vám konečně seslal tento protiúder, aby vás přivedl ze šílenství zpět k rozumu a zbavil pýchy, aby jste poznali zdravé měřítko při hodnocení svých práv a svých požadavků.

Jestliže celé generace nestoudně velebí válku a necítí cizí utrpení, jestliže se ideám práva posmívají na všech ulicích a jestliže zlotřilá moc je prohlášena za smysl života, pak jednoho dne démon, seslaný na žádost provinilců vysloví všechno, co smělo být dosud šeptáno, dnes je dokumentárně jasné, že již první světová válka byla kolektivním zločinem a že nová světová válka počala být připravována ihned a bezprostředně po skončení příměří války prvé …“.

Nemělo by se zapomínat na to, že německý revanšismus si k ČR i dalším zemím dovolí to, co je mu dovoleno.

O b s a h:

1. Americké plány jsou nebezpečné

2. Rusko konkretizovalo některé kroky ve vojenské oblasti

3. Postoje Německa vyplouvají na povrch

4. Rusko – USA a protiraketová obrana

5. Summit – USA a protiraketová obrana

6. Summit EU – jaderná energetika, kritika amerických válečných základen v ČR a a v Polsku

7. Vlády v Polsku a v ČR hrají s protiraketovou kartou

8. Protiraketový plán USA – Ruský plán a Aljaška

9. Rusko upřesnilo svou zahraničně politickou koncepci, dopracovává novou vojenskou doktrínu

10. Vztahy mezi Československem – Českou republikou a Německem (Spolkovou republikou Německo) 1945 – 2005

11. Tři pohledy na politiku vlády CDU/CSU – SPD

12. Kancléřka SRN Angela Merkelová jednala v Praze

13. Spolkový sněm o antiraketách, některé souvislosti

14. Názory na fašismus v dnešní SRN

15. Angela Merkelová k odsunu Němců

D o k u m e n t y :

16. Projev prezidenta Budovatele, dr. E. Beneše ve Znojmě 13. června 1945

17. Rozhodnutí Postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska z 2. srpna 1945 a další opatření spojená s plánem realizace odsunu Němců

18. Chebské prohlášení

19. Odmítáme americké válečné základny v České republice

20. 15. březen 1939 – černý den v dějinách českého národa

Redakce: PhDr. Josef Groušl, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

…………………………………………………………………………………………..

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Historickou a dokumentační komisí při Národní radě Klubu českého pohraničí a Obvodní radou KČP v Praze 10 jako svou 209. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, duben 2007

Webová stránka: www.ksl.wz.cz

E-mail: Vydavatel@seznam.cz