PhDr.
Josef Groušl, CSc.
I.
Nové
válečné plány USA, protiopatření Ruska;
SRN:
vztahy k ČR, antirakety, A. Merkelová o odsunu Němců
Americké plány jsou nebezpečné
Ruská otevřená a pravdivá kritika amerického válečnictví ve
světě získává ohlas. Pravda o americkém hegemonismu byla řečena přímo a na
základě faktů. Bushova vláda ztroskotává na chybných záměrech a cestách
k mocenským ambicím ve světě. Prohra v Iráku vede vládu G. Bushe
k novým vlnám vojenskostrategické nervozity. Iráckou prohru nelze
kamuflovat.
Z politického, vojenskostrategického a morálního
hlediska je irácka prohra pro USA tvrdým, ale reálným faktem. Americké ztráty
v Iráku a v Afgánistánu budou větší, než si Bushova vláda připouští.
Amerika pod vedením G. Bushe udělala
hlavní strategickou chybu v tom, že odmítla ke své škodě a dále odmítá
politická a diplomatická jednání o příčinách a zdrojích terorismu. Zřejmě
G. Bushovi a vojenskoprůmyslovému komplexu USA vyhovuje využívat téma terorismu
k posilování amerického hegemonismu, vojenských agresivních akcí ve světě.
Amerika svým plánem vybudovat své základny protiraketové
obrany na území ČR a Polska spustila staronovou a pro USA neosvědčenou politiku vojenského napětí ve
vizích konfrontační politiky. Válečných konfliktů, hrozeb a vydírání
v mnoha podobách. Je to nová konfrontačně – železná opona, jejíchž
důsledky jsou a budou nevypočitatelné. USA jakoby zapomněly na raketovou krizi
v Evropě v první polovině 80. let minulého století. Také tehdy chtěly
získat jednostrannou výhodu – převahu v raketách středního doletu nad SSSR
a Varšavskou smlouvou. V západní Evropě rozmístily rakety „Pershing – 2“.
Východ takové plány eliminoval tím, že vyrovnal síly. Pak následovalo jednání. Americe nelze ustupovat. To je trvalé
poznání.
Americký radar v ČR je špatným krokem. Stejně tak
americká základna s 10 antiraketami v Polsku. USA tím narušují
strategickou rovnováhu sil mezi velmocemi. To nelze akceptovat. Americké plány
a kolem toho série spekulací nesmí vyjít.
Co přiznává poradce G. Bushe
S. Hadlley se věnuje jako poradce otázkám národní
bezpečnosti USA. 22. února 2007 navštívil Moskvu. Tajemník Bezpečnostní rady
Ruské federace Igor Ivanov svému hostu z USA připomněl a dále rozvedl
odmítavé stanovisko a přístupy Ruska k americkým protiraketovým a jiným
plánům. Tedy k radaru v ČR a základně PRO v Polsku. Tyto záležitosti se Ruska přímo dotýkají.
Rusko nebude přihlížet. Pan Hadlley
odmítl při návštěvě setkání s početnou skupinou zahraničních novinářů.
Proč? Musel by totiž znovu a veřejně přiznat, že USA provádějí ve světě
hegemonistickou politiku. A že tato politika Bushovi nevychází a naráží na
velké překážky. Ruské argumenty jsou jednoznačné a opírají se o poznání, které
USA nechtějí veřejně přiznat. Totiž, že radar v ČR je prezentován jako
systém protiraketové obrany, ale současně je připraven provádět z území ČR
vojenskou špionáž proti Rusku. A to se speciálním zaměřením na raketová vojska,
jejich pohyb. Zejména ale zjišťovat zkoušky s novými raketovými prostředky.
Takový je „přátelský“ zájem USA. Radar
se dá přeměňovat na různé úkoly a poslání. Jeho zakrývání jen účelem
protiraketové obrany tedy neodpovídá. Veřejnost je manipulována.
Poradce amerického prezidenta musel nakonec přiznat, že
americké rakety v systému PRO ve východní Evropě „představují omezenou možnost, jak čelit hrozbám třeba z Iránu, a
to stejným způsobem, jako jsme nyní schopni čelit hrozbě z KLDR.“
Jenže každý ví, že rakety Iránu by nelétaly přes naše a polské území. Nehledě
na to, že obě země takové rakety, co by zasáhly USA nemají. Bylo to přiznání,
ale s obsahem nepravdy. KLDR potřebuje klid. Irán chce s EU šířeji
obchodovat s ropou. Problém je na straně USA. Především v tom, že jak
KLDR, tak Irán chtějí s USA jednat přímo o vzájemných vztazích. Zprostředkující
vazby těchto jednání nemohou vyřešit hlavní problém. Ten, aby vláda G. Bushe
s uvedenými zeměmi normalizovala své vztahy. Americká vláda ale naopak
časově stavy napětí s uvedenými zeměmi prodlužuje, válka nervů se ale
promítá do válečných hrozeb a plánů USA. Tím je světový mír ohrožován.
Série politických spekulací
Ve stínu amerických plánů ve východní Evropě je důkazem o
nepřijatelné politice USA i těch, co ji podporují. Především platí, že USA ve
východní Evropě vítání nejsou. Věřím, že ani nebudou. Jejich politická hra není
pro nás potřebná. Nebezpečná rizika chtějí pracně rozložit do ČR a do Polska.
Zatím. Jiné země nemají o takové záměry USA zájem. Nestojí o americké „projekty
vděčnosti“ a „důvěry“. Mají své praktické zkušenosti s americkou vojenskou
přítomností na svých územích z poválečného období.
USA a některé politické kruhy v satelitních zemích NATO
chtějí před veřejností zpochybňovat stanoviska ruských generálů, ale i
stanovisko ruského prezidenta V. Putina. Je vyjadřována lítost nad tím, že prý
myšlení představitelů ruských ozbrojených sil nevyhovuje Američanům ani
plánovačům v NATO. Snad prý nová generace by prý mohla být pro Západ
přijatelnější. Pak se nasazuje také argument síly. USA vojenskou sílu používají
jako hlavní nástroj a prostředek své zahraniční politiky. Stačí se podívat jaké
zločiny proti lidskosti napáchaly v KLDR, ve Vietnamu, v Iráku … Ale
vojenskou sílu Ruska označují za chybnou. Fakticky ji musí ale plně
respektovat. Bude tomu tak i v budoucnosti. Některé kruhy do toho všeho
ještě instalují události v ČSSR z roku 1968. Je to téma vyprchané a
živené těmi, co odvádějí pozornost od současné servilní proamerické politiky,
kterou občané právem odmítají. Ideologické odvary různé příchuti z roku
1968 nemají dnes žádný smysl. Paní Z.B. z Příbrami píše m.j.: „Američané jsou pro nás mnohem nebezpečnější
než se zdá. Mají ve světě stále více nepřátel. Rusové nám byli vždy bližší. Ti
co nadhazují rok 1968 – emigranti, disidenti a jiní, to je stálá menšina. Nic
neznamenají. Akorát republiku rozbili a dnes ji zaprodávají cizákům. Americký
radar odmítám a tady s námi celá veřejnost. Ať si ho dají někam jinam, my
za ně rizika odmítáme přebírat…“ Protiruská karta obsahuje také staronové
strašení Ruskem. Kdo má zájem, ten ropu i zemní plyn v Rusku nakupuje.
Spojování vojenských a nevojenských otázek praktikuje západní propaganda
z toho důvodu, aby zmátla myšlení veřejnosti, aby zasévala nepřátelství
k Rusku, aby ve východní Evropě vytvořila ideologicky a politický val,
jakousi upravenou železnou oponu. Pomlouvání Ruska je nyní vystupňováno právě
na podnět USA ohledně radaru v ČR.
Kritika a jasná stanoviska totiž na ně platí. Pokud se týče ruské ropy a
zemního plynu, každý má svobodnou možnost obrátit se jinam.
Skutečnou zbraní
budoucnosti proti míru v Evropě a ve světě je špatná a nereálná zahraniční
politika USA. Tam je hlavní příčina i zdroj zbytečných problémů.
Je to Amerika, která okázale a zbytečně vyhazuje obrovské
finanční prostředky svých daňových poplatníků na prohru své politiky
v Iráku. Na 71,5 % Američanů odmítá podporu Bushovy politiky v Iráku.
Je to vláda USA, která dále vysílá své vojáky na smrt, do země, kde nemají co
pohledávat. Jakoby jim uštědřená lekce z Vietnamu nestačila. Dnes je
zřejmé, že USA se studené války nevzdaly. Pouze to předstíraly. Amerika
nezměnila své myšlení, nehodlá se přizpůsobit ostatnímu světu. Požadují, aby se
změnili ostatní a přijali tzv. americké hodnoty. To nelze, tyto hodnoty ostatním zemím
nevyhovují. Jejich export z USA jen působí na nový antiamerikanismus.
Pokusy o vydírání
Kdyby Amerika měla takové přírodní bohatství jako má Rusko,
pak by svět byl vydírán nedozírnými způsoby. Byla by to masová politika
vydírání spojená s velkými koncepcemi spekulací a podobně. Americká
propaganda a současné vedení psychologické války z USA do Evropy, proti
Rusku a dalším zemím vyjadřuje m.j. také tuto myšlenku. „Protiraketová obrana není namířena proti Rusku, pokud však k tomu
sami Rusové nedají důvod“. To je skandální, nehorázná drzost. Aby obranné
kroky Ruska, kterékoliv jiné země byly interpretovány jako možná záminka pro
vojenský nátlak a tedy i hrozby. Ano, to je nová železná opona Made in USA. Je
to projev nervozity, drzosti a zkoušek. Je to návrat USA ale i satelitních zemí
(některých) v bloku NATO. Zvláště těch, co se chtějí za každou cenu
Americe G. Buse zavděčit. Takové pokusy musí být podle mého soudu ihned
potřeny.
Je pozitivním rysem, že představitelé Ruska, počínaje
prezidentem V. Putinem a generály strategických vojsk, zaujali odpovídající a
pro USA a Západ srozumitelná stanoviska a přístupy. Oznámení protiopatření
z Ruska jsou pochopitelná a logická.
Jestliže Američané a jejich satelitní spojenci říkají, že
válečné základny USA v ČR a v Polsku nejsou namířené proti Rusku,
proč je neumísťují jinde, místo u hranic Ruska. Pokud USA své záměry nezmění,
pak zaměření ruských prostředků na cíle ve východní Evropě je jen pochopitelné.
Udělala by to každá země.
Dva pilíře
Ruská strategická pozice jako světové supervelmoci má dva
pilíře. Je to rozvíjející se ekonomika a jsou to za druhé nové kvality
strategické obrany a možností Ruska. Tyto dva hlavní pilíře a pozitivní vývoj u
obou současně. Mají svá nutná spojení, podmíněnosti a souvislosti. Jsou to
procesy, které Rusku zaručují dosahování svých strategických zájmů a potřeb.
Jak uvnitř, tak vně.
Západ ještě nestrávil fakt, že původní americké plány
z rozhraní
Vojenské a nevojenské akce
Odmítání amerických vojenských základen občany ve
východoevropských zemích vychází z praktických negativních poznatků o
nebezpečné a nepřijatelné zahraniční a vojenské politice USA a NATO. Příkladů
je dost. Je tu rozbitá Jugoslávie, válečná agrese a devastace Iráku, válečné
operace v Afghánistánu. Pokračují válečné hrozby USA proti KLDR, Iránu …
Podvratné a protizákonné působení USA a Západu
v Pobaltí, na Kavkaze, proti Bělorusku, Kubě a dalším zemím vyžaduje
potřebu věnovat Americe zvýšenou pozornost. Také i jiným zemím, které
v podvratné ideodiverzi plní úkoly USA.
Vojenské a nevojenské aspekty amerického programu
protiraketové obrany v ČR a v Polsku nelze od sebe oddělovat ani
podceňovat. Americké „argumenty“ jsou čím dál tím více nepřijatelné. Radar
v ČR a 10 antiraket v Polsku nejsou prý namířeny proti Rusku. Zatím.
Jde o nátlakovou politiku vůči Rusku i dalším zemím. Je jasné, že to vůči Rusku
nevyšlo a nevyjde. Pak je tu jihovýchodní oblast. Budou to zkoušet vůči ČLR.
Bylo již řečeno, že radar i základny protiraketové obrany budou variabilní.
Prezentace jejich poslání a určení dnes – může být po čase zcela jiná. Ale to
už veřejnost nepozná. Na tom Američané staví své nebezpečné plány.
Tedy o co jde
v dané fázi? Američanům jde především o to, aby se na strategickém území
v ČR a Polsku zachytili a zabydleli. Pak si budou počínat tak, jak sami
budou potřebovat. A
když k tomu vláda ČR dává souhlas, pak je to mimořádně nebezpečné pro naše
obyvatelstvo.
Příprava válčiště
Americké zdůvodňování, že daný systém americké protiraketové
obrany není schopen zachytit a znemožnit hromadný raketový úder například
z Ruska nemůže uspokojovat. Má ale uspávat pozornost vůči plánům USA. Zní
to velmi příznivě v dané době, v americkém pojetí myšlenky, aby se Rusko
ničeho neobávalo.
Šíření uvedené myšlenky má snižovat kritiku veřejnosti ve
východní Evropě na adresu USA. Je tak činěno z důvodu, které jsou
americkým plánovačům kolem prezidenta Bushe, Pentagonu, zpravodajských služeb
velmi dobře známé. Spočívají v tom, že v daném časovém období jde
Američanům o přípravu válčiště nejen v Evropě, ale také v Perském
zálivu, v jihovýchodní Asii a jinde.
Příprava válčiště není jen v řádech nového Iráku. Jde o širší
záměry a plány. V USA počítají se širším válečným konfliktem
v příštím období.
Ruské varování, v té podobě, jak jej svět poznal –
přišlo také proto, aby si v USA i jinde včas uvědomili, že zmíněné záměry
a plány jsou a budou sledovány. Budou pod kontrolou. A to nejen Ruska.
Protiopatření Ruska jsou včas známá a budou i nadále zřejmá. Není myslím nutné zvlášť zdůrazňovat, že
vláda G. Bushe nyní odstartovala novou etapu svých válečných příprav. Myslím
si, že oživování konfrontačního ducha v mezinárodních vztazích ze strany
USA není domyšleným krokem. Bushova vláda zřejmě nepochopila změny ve světě
za poslední období. Jinak by musela vědět, že Rusko na počátku 21. století se
nenechá vmanévrovat do situací pro něho nevýhodných.
Nové skutečnosti
Polsko a Česko dávají souhlas USA k vybudování amerických
základen protiraketové obrany na svých územích. V ČR platí zásada – Občané
až úplně na konci. Nejdřív dohoda s Američany, pak se to dozví občané.
Vláda má prostě strach z názorů občanů. Politické svobody a práva jsou
odhozeny stranou. Na to se nesmí zapomenout. Prezident ČR V. Klaus navštívil
USA. Ty nabídly ČR jisté protislužby.
Členská země NATO – Norsko odmítlo americký radar na území ČR. USA chtěly
využívat také území Norska pro vojenskou špionáž proti Rusku.
Irán 25. února 2007 vypustil vlastní kosmickou raketu. O
víkendu desetitisíce občanů v Londýně demonstrovalo proti vládě T. Blaira v Iráku.
Ústřední heslo znělo „Stáhni vojáky domů, ne další krev za ropu“.
Rusko konkretizovalo některé kroky ve vojenské oblasti
Sedmého února 2007 byly zveřejněny ve Státní dumě ministrem
obrany Ruské federace Sergejem Ivanovem. Plán kvalitativních opatření sleduje
jeden hlavní cíl. Posílit bezpečnost a
obranyschopnost Ruska. Také vzhledem k celkovému vývoji kolem Ruska.
Tím myslím také plány USA na vytvoření vlastního systému PRO – protiraketové
obrany v Evropě. Na takové záměry v nedávných dnech jasně odpověděl
prezident Ruské federace Vladimír Putin.
Dislokace nových mezikontinentálních raket
V roce 2007 bude rozmístněno 17 mezikontinentálních
balistických raket nové třídy. Do kosmického prostoru Rusko instaluje čtyři
nové vojenské družicové systémy. Vojenské plány Ruska časově sahají do roku
2015. V některých případech potom tento horizont bude překročen. Do roku 2015 bude rozmístněno 34 nových
modelů mezikontinentálních ruských raket „Topol – M“.
Další skupina padesáti
raket bude instalována na nových mobilních odpalovacích rampách. K tomu se musí počítat nezbytné
zabezpečení v podobě infrastruktur.
Podstatné rysy a znaky nově zaváděných raket
Jde o nové technologie, nové elektronické systémy. Kvalita,
účinnost, přesnost a spolehlivost představují hlavní znaky nové
mezikontinetální rakety „Topol – M“. Tato raketa představuje hlavní sílu
jaderných sil Ruské federace. Bojové hlavice na těchto raketách nesou jednu
termonukleární nálož – 550 kilotun. Další verze jsou vyzbrojeny například šesti
bojovými hlavicemi. Ty jsou naváděny na cíle samostatně. Jednotlivé hlavice
různě manévrují. Jsou vybaveny novými a účinnými systémy rušení. Jsou imunní proti elektromagnetickým systémům
a zdrojům impulsů. Novým faktorem je odolnost pláště bojových hlavic proti
mechanicko – fyzickému poškození.
To hlavní je schopnost
pronikat systémy PRO – protiraketové
obrany a přesně zasahovat a ničit cíle do vzdálenosti
Verze jaderných raket
„RS-12 M-1“ jsou instalovány na mobilních rampách. To umožňuje vysoké
manévrovací schopnosti podle strategické či jiné potřeby. Podle S. Ivanova se na vývoji nových
zbrojních systémů dále pracuje a bude pokračovat. Diktuje to celkový mezinárodní
vývoj a potřeba spolehlivé a účinné obrany Ruska. To znamená, že i dnes a zítra
Rusko musí disponovat prokazatelnou odstrašující silou. A schopností ji mít
kdykoli připravenou k použití a nasazení.
Oznámené některé kroky Ruska ve vojenské oblasti jsou také
jedním z výsledků dlouhodobých i aktuálních analýz vojensko strategické
situace ve světě, v Evropě i jinde.
Postoje Německa vyplouvají na povrch
Jednání ministrů obrany NATO v Seville ve Španělsku 8.-9.
února 2007 se týkalo také amerického systému protiraketové obrany
v Evropě. Rusko takové záměry kritizuje. Vyhlášená protiopatření jsou
známá. SRN v rámci rozpravy o americkém plánu v Evropě nyní
zveřejňuje své přístupy k uváděné problematice. Německé stanovisko je
formulováno v rámci podpory amerických plánů.
Ale souběžně vyjadřuje podstatu chápání vojenskostrategické
složky východní politiky SRN. Německo se má připravovat na možnost kvalitativně
nových útoků teroristických sil. Ale aby se taková možnost pro SRN snižovala,
je nutné rizika vidět v novém pojetí. Jak tomu rozumět? Přesně to
vyjadřuje frakce CDU ve Spolkovém sněmu. „Pokud
se budou komponenty amerického protiraketového systému instalovat u našich
sousedů v Polsku a v ČR, pak z toho může těžit také Německo“.
Především tím, že na jeho území nebudou nové americké
protiraketové základny. Německo bude tedy spokojeno. Zato vláda v ČR
hovoří o „prestiži“, o „důvěře“, kterou máme u USA za to, že rizika za ně
s úsměvem vláda přebírá. A vydává občany ČR v nová nevypočitatelná
rizika. Radar bude přednostním cílem každé odvety.
Rusko – USA a protiraketová obrana
Jednání ministrů obrany zemí NATO v Seville ve
Španělsku 8.-9.2. 2007 jednalo o americkém systému protiraketové obrany.
Ministr obrany Ruské federace Sergej Ivanov upozornil na stanoviska a přístupy
Ruska k americkým plánům na vybudování svého systému PRO v Evropě.
Ruský objem a obsah protiopatření vychází z obranných zájmů a potřeb
Ruska. Ruská sféra zájmů bude i napříště
zabezpečena. Politické, ekonomické a vojenské prostředky zaručí zájmy Ruska ve
vzájemných souvislostech a podmíněnostech.
USA a země NATO musí
dopředu vědět, že nové raketojaderné prostředky a systémy Ruska budou mít
schopnost proniknout vším, co bude v případě potřeby pro bezpečnost Ruska,
jeho spojenců a přátel nutné. Jinými slovy faktor odstrašení bude, a musí i nadále
fungovat. Tj. účinně působit. A to jak v dané době, tak s výhledem do
budoucnosti. Ministr obrany Ruska Ivanov to řekl ministrům obrany zemí NATO
jasně : „Pokud se nám někdo pokusí
vnutit závody ve zbrojení, pak říkám, že se mu to nepodaří. Vyvineme ale
vlastní strategické systémy, které budou schopny překonat jakýkoli obranný
systém…“
Nový protiraketový radar bude Rusko instalovat
v oblasti Petrohradu. Na tomto místě bude plnit přesně vymezené
strategické úkoly. Bude vidět hodně daleko.
Rozhovory Ivanov – Gates
Se šéfem amerického Pentagonu jednal Ivanov mezi čtyřma
očima. Upozornil, že rozmísťování amerických prvků protiraketové obrany USA u
hranic Ruska nepředstavuje žádný přátelský signál. „Zatěžuje to vztahy Ruska s USA, zeměmi NATO, Polskem a státy,
které by následovaly polský případ. Není také jasné, jaké nebezpečí pro Evropu
má být odraženo raketami z Polska. Rusko upozorňuje, že americký plán
zřejmě zasahuje i asijsko – tichomořskou oblast.“ R. Gates pak uvedl, že
„zde jsou rozdílné názory, o čemž nemůže být sporu, myslím, že to byl otevřený
rozhovor …“. S. Ivanov dále uvedl, že v americkém „argumentování něco nesouhlasí. Kdyby se někdo pokoušel zasáhnout
balistickými raketami USA z Iránu nebo KLDR, určitě by letěly daleko mimo
území ČR nebo Polska“.
Americký systém základen PRO má vytvořit jednostranně
výhodnou strategickou pozici a situaci pro USA. A to v rámci globálních
válečných příprav pro větší konflikty. Přičemž ropa na Blízkém východě hraje prvořadou
úlohu a význam. V rámci Bushovy doktríny o zajišťování „bezpečnosti USA“
jde fakticky o přípravu předsunutých válčišť v Evropě, v Perském
zálivu … Strašení Evropy iránskými raketami je průhledné zástupné téma.
Spokojenost ve SRN
Politické a vojenské vedení je spokojeno s tím, že USA
své základny PRO chtějí vybudovat na východ od Německa. Frakce CDU/CSU to
vyjadřuje jasně. Když souhlasí se
základnami USA, pak aktivity bundeswehru budou také přijímány v ČE a v
Polsku.
USA se současně snaží vytvářet falešný dojem o tom, jakoby
Rusko už přesvědčily o nevinnosti svých strategických záměrů v Evropě, u
hranic s Ruskem. S. Ivanov srozumitelně ministrům obrany zemí NATO sdělil
toto stanovisko: „To nás nutí
k asymetrickým a levným protiopatřením a pochopitelně musíme promyslet i
strukturu našich vztahů k Alianci …“ Dnešní situace jen znovu dokazuje
negativní důsledky politiky Gorbačova. Ten vůbec nedbal návrhů vojenských
odborníků SSSR. V roce 1987 přistoupil na dohodu s USA o vyřazení
z výzbroje raket středního doletu. USA slíbily, že v zemích západní
Evropy nerozmístí své rakety stejné třídy a tehdejší systém PRO. Američané ale
množství uvedených raket přemístili do skladů. Dnes mnoho zemí tyto rakety má.
Nové prostředky obrany Ruska budou dostatečné k tomu,
aby nikdo nepochyboval o mocenských realitách v Evropě a také ve světě.
Mezinárodní konference o bezpečnosti v Mnichově
Proběhla o víkendu. Na 200 představitelů z různých zemí
debatovalo o otázkách bezpečnosti ve světě. Na konferenci vystoupil prezident
Ruské federace Vladimír Putin. Kritizoval USA za snahu měnit rovnováhu ve
světě. Zdůraznil, že je přesvědčen o tom, že Evropané americký systém PRO
nepotřebují. Varoval před tím, že nové kroky USA odstartují nové kolo ve
zbrojení. Ruská protiopatření budou účinná a velmi působivá.
Je jasné, že USA způsobily ochlazení vztahů s Ruskem a
musejí počítat s tím, že to bude mít své dopady. Příčina ochlazení není
v projevu Putina, kritickém na adresu USA, ale ve špatné politice USA.
Amerika by měla přezkoumat své plány pro Evropu ve vojenské oblasti. USA jsou
hlavní příčinou nového napětí ve světě a v Evropě. Jejich politika je
pokračováním z dob studené války.
Některá zobecnění
1. Předně je zřejmé, že USA plánují
v řadě případů nové válečné akce ve světě. Cílem hegemonistické strategie
Bushovy doktríny je získat kontrolu nad zdroji ropy a zemního plynu. 2. Export americké „svobody a demokracie a
míru“ zajišťují ozbrojené síly. To proto, že o „americký mír“ není zájem.
Převládá vojenská hrozba, agresivní války a vyhrožování suverénním zemím.
Probíhá rozsáhlá výstavba nové válečné infrastruktury v Evropě, Perském
zálivu a jinde. Americká propaganda a propaganda zemí NATO klame veřejnost.
V tom smyslu, že americký bojkot principů Charty OSN (Irák, Balkán …) je
vykládán nepravdivě tak, jakoby USA „riskovaly v zájmu mezinárodního
společenství“. Ve skutečnosti jde o chladnokrevné americké kalkulace
válečného charakteru. Proto také ve světě přibývá nepřátel USA. 3. Amerika v realizaci své
hegemonistické a agresivní zahraniční politiky se stále více dostává do rozporů
mezi deklarovanými cíly a možnostmi je dosahovat. Přeceňování vlastních sil a
možností je notorickým jevem americké zahraniční politiky. V NATO se
objevují nové rozpory. Veřejnost odmítá válečné záměry USA. Země západní Evropy
mají s USA neopakovatelné poválečné zkušenosti. Proto USA nyní dávají nové
šance východoevropským zemím, kde je proamerická servilita pravice na vzestupné
křivce. V rozporu s postoji a se smýšlením veřejnosti. 4. USA chtějí rychleji působit proti
strategickým vztahům Ruska s ČLR, vztahům s Indií, arabskými a
dalšími zeměmi. Tyto síly jsou na strategickém vzestupu. Úspěšně probíhají
mnohopolární mezinárodní vztahy, posilují úlohu OSN, principů Charty OSN,
mezinárodního práva. Odmítají americký hegemonismus, který se z části
kryje bojem proti terorismu. Tyto síly mají také nejmodernější prostředky své
bezpečnosti, kosmické obrany.
Americký systém PRO ve východní Evropě je jen počátkem
dalších širších amerických plánů. Na předním místě proti Rusku. A tím i proti
silám, které se Americe nikdy nepodřídí.
To ale musí USA teprve pochopit a nezvratně uznat. Jiná cesta pro ně
není. Nelze věřit Američanům, že tomu tak není. Irák a Afghánistán, to jsou dvě
strategické křižovatky amerického agresivního neoimperilaismu a současné
příklady hlubokých a všestranných neúspěchů Bushovy doktríny. Proto vedení USA
je v nervozitě. Základny PRO ve východní Evropě se dají přeměnit
v základny jiného charakteru. Američané se stále chybně zřejmě domnívají,
že někoho mohou nějak doběhnout. Vůči Rusku se kardinálně mýlí. 5.Jestliže chtějí USA v Evropě něco
propojovat, pak se nejedná o systém PRO. Ale o širší integraci všech
válečných základen USA v Evropě. Tato infrastruktura se má podle USA
posouvat do východní Evropy. 6. Do relativně nové fáze vstupuje americký systém
a systém NATO v oblasti ideologických kampaní a politicko-psychologického
působení. Jde jednak o zpracovávání obyvatelstva v Polsku a ČR pro
americké základny. Hlavní zaměření je dlouhodobě orientováno proti Rusku,
Bělorusku, na Ukrajinu, do Gruzie, proti Kubě … Smyslem působení je líčit Rusko
v barvách proamerické propagandy, zkreslovat jeho politiku, zejména ve
vojenské oblasti.
Proti takovým záměrům působí fakt, že veřejnost
v Evropě americký plán protiraketové obrany nevítá. Stanoviska Ruska jsou
jasná. Hlavní odpovědnost za nové napětí
v mezinárodní politice padá na USA a vládu G. Bushe.
Americký expansionismus je nepřijatelný
„Především USA překračují své národní hranice ve všech
oblastech: v hospodářství, v politice a v humanitární sféře nutí
ostatním státům své představy…“ Prezident Ruské federace, Vladimír Putin, na
mezinárodní konferenci o bezpečnosti v Mnichově, 10.2. 2007
Projev ruského prezidenta na zmíněné konferenci má zásadní
význam. Rozhodně to není kampaň. Před politickými osobnostmi z celého
světa bylo adresně a srozumitelně řečeno to, co se ví a co se kritizuje.
Amerika nemá žádná práva pro svůj expanzivní neoimperialismus, militarismus,
agrese, program podvratné činnosti proti suverénním zemím. Bushova doktrína
jako komplexní vyjádření hegemonostických záměrů ve světě je nepřijatelná.
Nelze nečinně přijímat či přehlížet americkou expanzi, která je rétoricky a
ideologicky zakrývána bojem proti terorismu na celém světě. Mezinárodní společenství nelze znásilňovat
ani klamat.
USA po roce 1989 vsadily na kartu s vizí, že budou
konečně ovládat svět. Byla to snaha realizovat to, co se americkému
velkokapitálu nepodařilo po roce 1945. V období po druhé světové válce. Po
zániku světové bipolarity, po roce 1989 byla renovována americká koncepce touhy
po světovládě. Procesy globalizace takové touhy, plány a koncepce ještě
posílily. A z části ještě posilují.
Současnost ukazuje na příkladech, že je to velký omyl USA a
tamního politického a vojenského vedení. Balkán, Irák, Afghánistán, Blízký
východ … to jsou konkrétní důkazy, že Amerika jde důsledně ve stopách
konfrontace a studené války. V paměti mezinárodního společenství jsou
dobře uloženy americké zločiny spáchané v KLDR, ve Vietnamu a jinde. Ty musí
být před mezinárodním společenstvím řešeny.
V. Putin uvedl, že se USA chovají v linii konfrontační
politiky. „Objevily se pokusy vnutit nám
nové dělící linie a zdi“.To by americkému vojenskoprůmyslovému komplexu jen
vyhovovalo. Americký protiraketový systém na území ČR a Polska je strategicky
situován proti Rusku, Slovo Američanů, že tomu tak není, jsou
propagandistického rázu. V Mnichově Putin řekl jednoznačně: „Ve vztahu k Rusku to je nesmyslné,
protože máme zbraně, které to lehce překonají“.
To musí přirozeně každý brát plně v úvahu. Domnívám se,
že takové poznání bude platit ve vztahu k USA i na jiných místech ve
světě. V. Putin ještě uvedl: „Systém
neslouží bezpečnosti, ale pouze provokuje nové zbrojení. Kdo to potřebuje?
Pochybuji, že Evropané…“
Americkému politickému a vojenskému vedení by vyhovovalo,
kdyby Rusko přijalo nové závody ve zbrojení a tím se vyčerpávalo. Na to mohou
Američané opravdu jen čekat. Zastávám názor, že Bushova vláda uvažuje i plánuje
opožděně. Rusko podceňuje a své možnosti přeceňuje. Současně ale vyhovuje
vojenskoprůmyslovému komplexu, který v novém zbrojení spatřuje byznys a
zdroj jistých zisků od americké vlády, která zbraně nakupuje. Je
zde tendence, kde na jedné straně USA mají zbraně a systémy za velké peníze a
současně vývoj ve světě směřuje k tomu, že Američané je nemohou plně
nasazovat ani využívat. Ostatní země ve vojenské oblasti pokročily dále, než
USA očekávaly. Prakticky se velké zbrojení v USA nebude stále více
krýt s okamžitými možnostmi nové zbraně využívat. Tím není řečeno, že USA
by bylo žádoucí podceňovat.
Americký debakl v Iráku přivedl svět k novému poznání
Je to především to, že americké zahraniční a vojenské
politice a „argumentům“ nelze důvěřovat. Pod pojmy „americký mír, demokracie a
svoboda“ je vždy expanzivní záměr a akce. Ruský prezident řekl, že „Americký zásah v Iráku uškodil víc než
režim někdejšího prezidenta Saddáma Husajna…“
Něco podobného by už mezinárodní společenství nemělo
připustit. To znamená rozhodnější akce a rozhodnější stanoviska proti podobným
záměrům USA. V. Putin také ukázal na nepřijatelnost ideologického a
politickopsychologického podvratného působení ze strany USA. „Stále nás někdo
učí demokracii. Ale ti, kdo nás poučují, se sami učit nechtějí …“ To je na
adresu USA a jimi řízeného mezinárodního aparátu ideodiverzní činnosti velmi
přesné.
Kritika USA přišlaq v době, kdy 70 % Američanů požaduje
odchod amerických okupačních vojsk z Iráku. Země Evropy odmítají své
zatahování Američany do nových, nevypočitatelných rizik. Po Iráku je zde
Afghánistán, který pro USA a NATO neslibuje nic dobrého. Hlavní příčinou
ochlazení vztahů USA s Ruskem je špatná politika G. Bushe. Vystoupení V.
Putina bylo adresným vyjádřením toho, čím Amerika nepřispívá ke stabilitě a
serióznosti ve dvoustranných i vícestranných vztazích. Je jasné, že
protiopatření Ruska v Evropě i jinde vyloučí americké možnosti nátlaku na
Rusko, nebo jeho spojence a přátele. Pro nás je důležité, že občané v ČR
americké základny na našem území odmítají. Nelze přijímat rizika za Američany.
Summit EU: jaderná
energetika – kritika amerických válečných základen v ČR a v Polsku
V Bruselu se jednalo 8.-9. března 2007. Bylo dohodnuto,
že význam jaderné energie pro budoucnost je nepopiratelný. Každá země si ale
svou cestou rozhoduje o bude rozhodovat sama. Je to její vnitřní záležitost.
Do roku 2020 se má v EU zvýšit využívání biopaliv
v dopravě na plných 10 %. Na 20 % také do roku 2020 se zvýší využívání
obnovitelných energií. Byrokracie v rámci EU, která je závratně velká bude
snížena o jednu čtvrtinu. To má přinést úsporu
20 miliard eur.
Ke sporům v EU o pojetí významu jaderné energie řekla
německá kancléřka Angela Merkelová: „Nechceme
nikomu vnucovat jadernou energii, ale nechceme ani, aby nám jiní vnucovali svou
volbu…“
Merkelová před summitem uváděla, že se zřejmě o amerických
plánech s protiraketovou obranou v Evropě nebude debatovat. Připustila ale současně, že
se to může i na půdě summitu stát.
Francie proti plánům USA
s protiraketovými základnami v ČR a v Polsku.
Francouzský prezident J. Chirack, jehož státnická autorita je všeobecně
uznávaná, americký plán označil za chybný. Povede podle jeho názoru
k rozdělení Evropy jako kontinentu. Řekl, že americký plán „vyvolává řadu otázek, o kterých bychom
měli dlouho přemýšlet“.Jde o nové strategicko mocenské záležitosti, které
míří do budoucnosti, ale bez ohledu na principy práva, rovnosti, stability a
vypočitatelnosti. Mimo principy Charty OSN. Podle názorů J. Chiracka „měli
bychom být velmi opatrní, abychom nepřispívali k novým dělícím čárám
v Evropě a nevraceli se k překonaným pořádkům…“
Názory prezidenta Francie jsou velmi prozíravé a rozumné. Je
žádoucí je akceptovat právě v EU a v NATO.
Polsko chce více
Ministerstvo zahraničí vyjadřuje pochybnosti o tom, zda
americký blok NATO zajistí Polsku bezpečnost, když by šlo o nějaký
konflikt. Proto prý je nutné uzavřít
nyní dvoustrannou strategickou smlouvu Polsko-USA. Ta by měla zajistit garance
bezpečnosti pro Polsko ze strany USA. A to ještě před vybudováním americké
základny protiraketové obrany na území Polska.
Další názory z vlády Polska zase upozorňují, že taková
smlouva by oslabila blok NATO. Různé názory ve vládě Polska odráží rozrůzněnost
názorů v celé polské společnosti na americkou základnu. Witold
Waszykowski, náměstek ministra zahraničí,ukazuje na důležitý fakt. NATO svůj
obranný systém ponechává před modernizací. V NATO prý vycházejí
z toho, že bloku žádné hrozby zatím nejsou známé, nebo nestojí v popředí.
Polská vláda žádá od USA více než vláda ČR.
Polská vláda 9. března 2007 podepsala s USA dohodu o
předávání vzájemných tajných vojenských zpravodajských informací. Tato smlouva
má údajně Polsku pomoci k přesvědčení, zda USA jsou vůbec ochotny
s Polskem spolupracovat v uvedené oblasti.
USA spustily nové a nebezpečné procesy
Jde o nové kolo zbrojení, které není srovnatelné se žádnou
etapou zbrojení z poválečného období. Myšleno kvalitativně a co do
důsledků. Vláda G. Bushe přenáší těžiště nového zbrojení do rámce – okruhu
zemí, které vlastní jaderné zbraně.Usiluje o to, aby v tomto rámci byly
vyvolány závody v oblasti protiraketové obrany, systémů a prostředků
k jejich překonávání a likvidaci. To
by mělo podle záměrů USA jaderné země nejen vyčerpávat, ale také rozdělovat.
Cílem vlády G. Bushe a amerického vojenskoprůmyslového
komplexu je oslabovat tímto také rusko-čínské strategické vztahy, jejich vztahy
s Indií a spolupráci s dalšími zeměmi. Nejaderné země by se tak podle
záměrů USA měly dostat do nevýhodné pozice.
NATO se bude dále diferencovat
V americkém bloku NATO probíhá současně několik
procesů. Globalizace má pod vedením USA členské země NATO plněji zapojovat do
válečných akcí v Afghánistánu a jinde. USA současně provádějí strategická rozhodnutí bez NATO. Americké protiraketové základny
v Británii, ČR a v Polsku zahájily novou vlnu rozdílných názorů,
hodnocení a přístupů k vztahům USA-NATO. Uvnitř bloku NATO to vyvolává
nové názory na USA, jejich strategii a záměry v Evropě a ve světě.
Americké protiraketové plány v uvedených zemích jsou
výhradní strategickou záležitostí USA. Rozhodně nejde o obranu území Británie,
ČR a Polska. Řeči o jejich obraně jsou zástupným a manipulujícím tématem, dobře
v USA předem promyšleným.
Další proces, který vláda USA vyvolala a neustále posiluje
je rostoucí nedůvěryhodnost k Americe. A to k zahraniční a zejména
vojenské politice USA, k její vojenské strategii a Bushově doktríně. Tato
vláda v čele s prezidentem
cíleně oklamala mezinárodní společenství – když tvrdila, že Irák vlastní
zbraně hromadného ničení. Obešla OSN, mezinárodní právo i blok NATO a zahájila
válečnou agresi proti Iráku.
Důsledky budou tragické. Z velké části již jsou. Je
faktem, že jaderné zbraně vlastní Izrael, Pákistán, Indie. Smlouva o nešíření
jaderných zbraní z roku 1968 je vážně ohrožována. Při analýze nejbližších
záměrů USA ve výše uvedené problematice jde podle mého názoru o dvě věci.
1. Americký plán s protiraketovou obranou je zaměřován
proti Rusku a souběžně i s některými přípravnými parametry proti ČLR.
2. Američanům jde o to, aby v dané fázi bezpečně
získali potřebná území pro své válečné základny v Británii, ČR a
v Polsku.
Protiruská karta také nyní spekuluje s Kavkazem. Vláda
G. Bushe jde chybnou cestou. Americká dominace je vidinou, kterou USA
nedosáhnou. Proto jejich vedení je nervózní. Bude nutně dělat další chyby.
Chybná zahraniční a vojenská politika vlády G. Bushe je způsobena jednostrannou
vizí příštího světa. Naléhavěji roste potřeba korektur americké mezinárodní
strategie.
Vlády v Polsku
a České republice hrají s protiruskou kartou
Premiéři Topolánek a Kaczyňski ve Varšavě 19. února 2007 zveřejnili
stanoviska obou vlád k americkým válečným základnám na území obou zemí.
„Shodli jsme se, že odpovíme pozitivně …“ Oba premiéři se silně obávají
referenda občanů o tak závažné věci, jako je instalace amerických válečných
základen PRO – protiraketové obrany v Polsku a v České republice.
Vláda G. Bushe porušuje strategickou rovnováhu sil.
Podkopává mezinárodní dohody o omezování zbrojení. Provádí nové válečné
přípravy v duchu konfrontace. S dosahem zvyšování napětí, nedůvěry,
zbrojení nových kvalit. Souběžně s tím, USA rozvíjejí ideologické kampaně
proti Rusku. A to za pomoci současných pravicových vlád v Polsku a České
republice. Jednání ve Varšavě ukázalo, že politická, ideologická a vojenská hra
s protiruskou kartou je nesmyslná. Všestranně kontraproduktivní.
Podstatným cílem americké vlády G. Bushe je nadále
znepřátelit Polsko s Ruskem a Českou republiku s Ruskem. Dostat
slovanské národy proti sobě. To je staronový nástroj tažení na Východ. Je jen
zarážející, jak vlády v Polsku a v ČR aktivně takovým nepřátelským
záměrům USA napomáhají. K takovým záměrům Američané využívají vládní
režimy v Praze a ve Varšavě. Nutno dodat, že tyto vlády servilní politiku
pro USA dělají bez problémů, aktivně. Vycházejí m.j. také z představy o
spoluúčasti na velké politice a velkých rozhodnutích, o kterých se bude
hovořit. Získávat z toho politický a ideologický kapitál ve vnitřní politice
v Polsku a v České republice. Tyto vlády se bojí hlasu lidu. Občané
základny USA odmítají. Vlády zatahují svůj lid do pasti rukojmích Američanů, To
není vděčnost, ale velká chyba.
Rusko oprávněně varuje
To, že pravice v Polsku a v České republice
označuje stanoviska Ruska k americkým základnám po svém, zkresleně a
politicky účelově – jen dokazuje ideologické a politické zaměření proti Rusku.
Ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov uvádí, že Rusko bude na
americké válečné základny reagovat bez hysterie. Jeho protiopatření budou nutná
a všestranně opodstatněná.
Slova ruského prezidenta V. Putina by si měly obě vlády
uvědomit v plné šíři, v celé podstatě a ve všech souvislostech. „Naše odpověď bude asymetrická, založena na
technologiích, které dokáže vyrobit ruský vojenskoprůmyslový komplex a ruští
vědci…“
Pravda o zaměření
Ruský generál N. Solovcev v Moskvě řekl, že americké
válečné základny v Polsku a v České republice mohou být zaměřeny jako
cíle. To nemůže nikoho překvapit. To udělá každá vláda, která nese svou
odpovědnost za obranu své země, svých občanů. Rusko má dostatek sil i
prostředků k tomu, aby eliminovalo jakékoli kroky, které jsou
v rozporu s jeho bezpečností, strategickým postavením, zájmy a
potřebami.
Protiruské spekulace v Polsku a ČR jsou záležitostmi
vlád, nikoliv občanů Obyvatelé Brd nyní říkají: „Pozor na Američany jsou pro nás velmi nebezpeční“. Cítí, že
Američané rozprostírají u nás past rizik, které by jinak museli podstupovat
sami a na svém území a nebo blíže k území USA.
Je šířen názor, že prý USA s Ruskem jednaly od roku
2004 o raketách. Ale o jakých raketách?
O raketách středního a krátkého doletu. Smlouva o těchto raketách
z roku 1987 nyní ztrácí na svém významu, a to vinou USA, které úpravu
uvedené smlouvy odmítají. To znamená, že chtějí pro sebe jednostranné výhody.
Proto Rusko zvažuje odstoupení od této smlouvy a provedení potřebných kroků ve
svém obranném systému.
Proamerické kruhy u nás i v Polsku straší občany
raketami z Iránu … Ve skutečnosti je tím zakrýván fakt, že americký systém
PRO je ve východní Evropě výhradně americkou válečnou záležitostí. S tím,
že obrovský objem nevypočitatelných rizik a důsledků se dovedně instaluje na
občany Polska a České republiky. Vlády uvedených zemí odejdou, ale rizika pro
občany obou zemí zůstanou. Američané budou spokojeni. Je nutné celonárodní
referendum.
Je to elementární politické svobodné právo občanů. To ústava
zaručuje v souboru garantovaných práv lidských, humanitárních, sociálních
a občanských. Pravicové kruhy se v Polsku a ČR vrcholně
bojí toho, že základní politické svobody a práva občanů se nyní naplňují zcela
konkrétním obsahem. To jest nutností referenda
občanů o amerických válečných základnách v ČR a v Polsku. Bojí se
svobodných názorů občanů, ačkoli se stále ohánějí lidskými právy „demokracií,
svobodou, průhledností“ atd. Mají strach z toho, že jejich proamerická
servilita neprojde. Operují vším možným, aby občany zmátly. Proto také protiruská hra a politika má
odvádět pozornost jinam, než k otázkám referenda. Vlády v Polsku a
v ČR rozhodují v rozporu s názory svých občanů.
Některým myšlenkám není dost dobře rozumět. Polský premiér
J. Kaczyňski 19. února 2007 při obhajobě americké základny PRO v Polsku
uvedl, že „základna není namířena proti
žádnému normálnímu státu“. Co to je? Co to znamená? A které státy pak jsou
nenormální? A ty jsou zaměřovány americkými raketami? I těmi, co budou instalovány v Polsku.
Polský premiér pak k tomu ještě dodal: „Americká základna v Polsku má představovat zabezpečení proti
případné činnosti států, které se nechtějí podřídit principům obvyklým ve
světě…“
Protiraketový plán USA – ruský plán a Aljaška
26. února 2007 náčelník generálního štábu ozbrojených sil
USA generál Peter Pace na americké válečné základně ve Fort
Wainvrihgt formuloval v souladu
s důvěrnými plány vlády G. Bushe některé nové vojenskostrategické i jiné
plány a záměry USA.
Základem je tajná Zpráva Kongresu USA, obsahující záměry pro
příští období, Obsahem vlastní zprávy
jsou výsledky analýz provedených americkými zpravodajskými službami,
Pentagonem, ministerstvem zahraničí a sborem poradců prezidenta G. Bushe. Výsledky
analýz se týkají především postavení amerických ozbrojených sil v daném
období. V rámci celosvětové strategické a mocenské situace. A akcentem na
nové skutečnosti, které přinesl rok 2006.
Americké ozbrojené síly jsou silně vytížené v Iráku,
v Afghánistánu. Pokud by nyní USA musely řešit „nové krize“, dostavila by
se jistá rizika. Velké obavy USA očekávají v Afghánistánu. Generál uvedl
řadu faktů o organizaci nových brigád, o početních úpravách atd.
To podstatné je ale
v oznámení seznamu zemí, které podle tajné zprávy budou v příštím období pro Bushovu
doktrínu představovat nové kvality globálních problémů. O které země se jedná
konkrétně: Irán, Sýrie, Pákistán, Alžírsko, Čad, Jemen, Venezuela, Kolumbie,
Indonésie, KLDR, Filipíny, Sudán, Somálsko, Libanon. Tento seznam je ve
zdánlivém rozporu s tím, co generál Pace uváděl v otázkách
vytíženosti armády USA. Jde ale o plán USA pro příští období. A dále, USA tento
seznam hodlají předložit do vedení NATO k projednání. USA budou od zemí
NATO požadovat pomoc řešit problémy kolem uvedených zemí, ale pod vedením USA.
Některá fakta: Pozemní síly USA budou zvýšeny o
65 000 vojáků. Počet armádních brigád se zvýší ze 42 na 48. Brigády Národní gardy budou přeorganizovány
z dosavadního počtu 34 na 28. Budou nově vyzbrojeny. Zvýší se jejich
mobilita. Jednotky námořní pěchoty budou zvýšeny o 28-30 tisíc vojáků.
Aktuálním úkolem pro velení ozbrojených sil USA je co nejrychleji zorganizovat
24-26 brigád. Ty budou připraveny k okamžitému nasazení za hranicemi USA.
Námořní pěchota vytvoří 4 nové brigády se zvláštní výzbrojí. U letectva má být do pěti let snížen početní
stav personálu až o 35-40 tisíc lidí.
V současnosti mají USA v Iráku 20 brigád.
V Afghánistánu 3 brigády, v Kosovu jednu brigádu. V Jižní Koreji
jednu brigádu. Brigáda v současné organizační struktuře armády USA má
6 500-7 000 vojáků.
Lavrov je přesvědčivý
Ruský ministr zahraničí S. Lavrov jednal s ministrem
zahraničí F.W. Steinmeirem 22. února 2007. Rozhovory o dvoustranných vztazích,
o EU, Iráku … se týkaly také amerických plánů s protiraketovou obranou
v ČR a v Polsku. Výměna názorů na záměry USA proběhla ve vzájemném
pochopení. Steinmeier několikráte řekl, že SRN má pochopení pro názory a
přístupy Ruska.
Současně také Norsko, členská země NATO, odmítlo záměr USA
na instalaci amerického radaru na území ČR. Ve stanovisku vlády Norska se
uvádí: Odmítáme ten druh protiraketové
obrany, který USA v Evropě plánují“. USA také před tím chtěly svůj
radar namířený proti Rusku instalovat na území Norska. To ale USA nevyšlo.
Podle Steinmeiera SRN chce i nadále s Ruskem udržovat a rozvíjet dobré
přátelské vztahy a realizovat několik společných projektů. Lavrovův německý
protějšek se ale ke kritice amerického plánu v Evropě nevyjádřil přímo.
Lavrov Steinmeierovi přiblížil a
objasnil hlavní přístupy a kritiku Ruska na adresu USA v dané otázce. Také
ruské kroky a protiopatření byla sdělena velmi jasně. Rusko bude připraveno na takové stavy a situace, které by jeho zájmy a
potřeby mohly ohrožovat.
Generál Jurij Balujevskij, náčelník generálního štábu
ozbrojených sil Ruské federace, uvádí, že jedna věc je americké ujišťování, že
nic není namířeno proti Rusku, a současně při vyhodnocování reálných
technických i dalších otázek je zjišťováno, že za určitých okolností by mohly
být poškozovány ruské odstrašující kapacity. K tomu přirozeně nikdy nesmí
dojít. K tomu dodávám, že americké výklady různých vojenských kroků či
plánů nelze akceptovat. Pouze to, co je výsledkem objektivních a věcných analýz
té strany, která se musí mít před americkými „přátelskými kroky“ vždy na
pozoru.
Premiér Ukrajiny V. Janukovyč
Americký plán s protiraketovou obranou se musí stát
předmětem jednání a dialogu. A to mezi Západem a Východem. Mezi zeměmi západní
a východní Evropy. Bez jednání těchto zemí se nesmí propašovat. Ukrajina a
Rusko se musí v každém případě tohoto dialogu neomezeně účastnit.
Kancléřka SRN Angela Merkelová jednala s Janukovyčem v Kyjevě 28.
února. Merkelová se vyjadřuje pro vzájemná jednání a vyjasňování všech otázek a
stanovisek. Německo má zájem, aby vztahy s Ukrajinou byly i nadále
pozitivní.
Také jednání v Berlíně 27. února mezi Steinmeierem a Vondrou z ČR
ukázala, že Německo odmítá protiruské tendence kolem celého plánu na
protiraketovou obranu. Vondra straní USA bez ohledu na zájmy ČR a stanovisek
občanů ČR. Jednání o americkém plánu v NATO musí být věcí věcných přístupů
a rovnoprávného jednání. V zemích NATO probíhá diferenciace názorů
k USA. Řada zemí má vlastní a ne vždy pozitivní zkušenosti
z poválečného období s vojenskou přítomností USA na jejich územích. I
s americkými válečnými přípravami, Evropa dnes už není na USA závislá jako
dříve. EU se stává samostatným strategickým faktorem na mezinárodní scéně.
Zájmy Evropy nejsou a ani nebudou vždy totožné se zájmy USA. Potvrzuje to
Jugoslávie, Irák a další případy.
Polský přístup je dnes vyjadřován myšlenkou, že americká
základna na území Polska musí především zajišťovat obranu Polska.
Ruský plán
Je založen na myšlence a potřebě kolektivního –
celoevropského projednávání a řešení systému protiraketové obrany jako celku,
celého komplexu na kontinentě - Evropy.
Musí jít o zajištění bezpečnosti všech zemí v Evropě. To přece USA
uvádějí.
Rusko o takových otázkách již jednalo s NATO. Bylo to
ale přerušeno, když USA se začaly orientovat jen na ČR a Polsko. Rusko otázku
kolektivního řešení dá do Rady NATO. Bude žádat komplexní a věcné objasnění
všech záměrů USA. Kolektivní bezpečnost v Evropě je klíčové téma –
důležité pro všechny země. Jeho aktuálnost časem i dnes se jen zvyšuje a
dostává nový kvalitativně vyšší význam.
Ruský plán může zastavit nové kolo nedůvěry, zbrojení a
vznikání nerovnováhy sil mezi velmocemi. Je tedy žádoucí na celoevropské bázi
věcně jednat, aby celá Evropa poznala, kdo je kdo a kdo jaké má skutečné záměry
a cíle. To je demokratické, průhledné a potřebné.
Rusko upřesnilo svou zahraničně politickou koncepci
Po předchozích odborných analýzách na ministerstvu
zahraničních věcí vyhlásil 10. července 2000 ministr zahraničních věcí Ruské
federace Igor Ivanov 9 bodů upravené koncepce zahraniční politiky a zahraničně
politického působení pro příští období:
- zahraniční politika se bude soustřeďovat na cíle, které
jsou a budou nezbytné k vybudování silného státu a ekonomiky,
- Rusko hodlá provádět otevřenou, vyrovnanou a lehce
předvídatelnou zahraniční politiku zaměřenou na ochranu ruských zájmů, a když
bude třeba, tak je také tvrdě prosazovat,
- jisté plány týkající se budování nových, spravedlivých a
vzájemně výhodných partnerských vztahů, nejsou vždy ospravedlnitelné, mnoho
věcí se musí nově posuzovat,
- odmítáme vzrůstající tendenci vytváření monopolárního
uspořádání světa s dominantním postavením USA v ekonomické a silové
oblasti,
- boj proti mezinárodnímu terorismu se dostává na přední
místo, je sto destabilizovat situaci nejen v jednotlivých státech, ale
v celých oblastech,
- zrušení ekonomických sankcí proti Iráku je důležité,
protože jde o významného dlužníka Ruska,
- působíme ve směru odvrátit USA od záměru vybudovat omezený
systém národní protiraketové obrany, toto naše stanovisko zůstává
v platnosti,
- Rusko a USA i nadále spolupracují v prospěch mírového
procesu na Blízkém východě,
- Rusko bude upevňovat strategické spojenectví s ČLR.
Ruská vláda výrazněji než dříve podporuje své podnikatele a
společnosti v celé sféře zahraničního obchodu, investic a finančnictví.
Určité nevyjasněné otázky existovaly ve vztazích Polska k Rusku. Ruská
vláda vedla řadu jednání s představiteli Polska a řada problémů byla
vyjasněna i řešena.K tomu přispělo jednání prezidenta Polské republiky A.
Kwašniewského v Moskvě 10. července 2000.
Rusko dopracovává novou vojenskou doktrínu
Všestranně se potvrzuje, že americký záměr
s protiraketovou obranou v Evropě je zaměřován proti Rusku. Cílem je
poškozovat jeho obranyschopnost, komplikovat situaci u některých vybraných
druhů zbraňových systémů a prostředků Ruska. Provádět aktivní vojenskou špionáž
pomocí vysokovýkonného radaru z území ČR. Americké plány rozdělují Evropu,
podněcují novou studenou válku i závody ve zbrojení. Podstatně narušují
politickou důvěru. USA se mylně domnívají, že z politiky nových válečných
příprav mohou jen získávat.
Bezpečnostní rada Ruské federace
Zpracovává novou vojenskou strategii a doktrínu.
Globalizované NATO – americký válečný blok z dubna 1949 má podle plánů USA
plnit nové úkoly, aby prokazoval tzv. potřebu životaschopnosti. Velkou zkoušku
NATO podstupuje v Afghánistánu. NATO plní také nevojenské, politické a politickopsychologické
úkoly, operace podvratného charakteru vůči zemím amerického zájmu.
NATO rozhodně nevysílá vůči Rusku signály jen
s přátelským obsahem.
Politika NATO směrem východním , základny protiraketové
obrany v ČR a Polsku vedou Rusko ke změnám v pojetí, obsahu a směrů
vojenské doktríny. Prezident Ruské federace Vladimír Putin v únoru 2007 na
mezinárodní konferenci o mezinárodní bezpečnosti v Mnichově oprávněně a
zpříma kritizoval politiku USA za svévolné používání síly ve světě.
Taková politika USA nemůže vzbuzovat důvěru. Musí být
odmítána a současně být pod kontrolou ostatních. Jinými slovy musí být
vymezována do patřičných mezí. Vojenská doktrína Ruské federace schválená
v roce 2000 už neodpovídá současné situaci, potřebám a nutnostem.
Dokument bezpečnostní Rady na základě podrobných analýz
současného světa upozorňuje, že: „Vojenská
síla je stále důležitějším faktorem politiky předních států. Velmoci věnují
stále větší pozornost modernizaci svých vojenských sil a zbraní. Do výzbroje
zavádějí moderní bojové prostředky. Revidují způsoby použití síly. Mění se
vojenská přítomnost a vojenská spojenectví se posilují, hlavně pak NATO.“
Globalizace amerického bloku NATO nemůže být jednosměrnou
záležitostí. K tomu nabádají zkušenosti minulé, ale i zcela nedávné. Rusko
musí nutně přijímat nová a účinná opatření. Oblíbeným argumentem Američanů i
těch co jim nadbíhají a pomáhají je opakované tvrzení, že základny v ČR a
Polsku – nejsou proti Rusku. Tyto dnešní výklady jsou nejen zavádějící, ale
snaží se o to, aby veřejnost dnešní výklady Západu pochopila jako jednou pro
vždy dané.
Což samozřejmě není pravda. Dnešní stav, kdy se o základnách
jedná, nebude totožný se stavem až tyto základny budou vybudované. A úplně jiný
stav bude, až budou americké základny v ČR a v Polsku nasazeny,
uvedeny do operační služby. Veřejnost v ČR a v Polsku není pravdivě
ani úplně informována. Je manipulována.
Ruské letectvo bude aktivní
To bude v dalším období podstatný faktor nové ruské
vojenské doktríny. Nové vojenské kroky velení ruských ozbrojených sil vycházejí
z nové situace ve světě a kolem Ruska. Uvedené kroky jsou věcné, uvážlivé
a musí zajišťovat velkou účinnost.
Velitel strategického letectva Ruské federace generál Igor
Chvorov sděluje takový příklad: „Jelikož
jsou prvky raketové obrany slabě chráněny, jsou všechny typy našich letadel
s to použít proti nim elektronická protiopatření nebo je fyzicky zničit“.
Amerika zostřuje mezinárodní vztahy
Americká hegemonistická politika nebezpečně zostřuje
mezinárodní vztahy. Poměry ve světě vůbec. Vznikají nová ohniska napětí. Stará
ohniska se oživují, politicky, ideologicky a dodávkami nových zbraní
z USA. Veřejně se hovoří o tom, že USA se připravují na další válečné
konflikty. Počítá se prý s plány na vojenský přepad Iránu a jeho mírových
jaderných zařízení. Úloha Izraele je pro USA údajně nezastupitelná.
Americká politika válečných příprav je provázena nervozitou
z vojenské, politické a morální prohry v Iráku. Bushova doktrína i
dále směřuje k politice síly, hrozeb a nátlaku. A přesto, že 70 %
Američanů tuto politiku stále ostřeji kritizuje. Zde leží důkazy o tom, komu a
jak slouží vláda G. Bushe. Je to špatná cesta. Protiamerické síly ve světě
odmítají „americký mír“. A to proto, že straní velkokapitálu,
vojenskoprůmyslovému komplexu.
Pouze politika mírového soužití na rovnoprávných a
univerzálních principech Charty OSN a mezinárodního práva má budoucnost. Jen
taková politika může zajišťovat lidskou důstojnost a všechna práva člověka 21.
století. USA to nezaručují. USA musí pochopit, že v tomto světě nežijí jen
oni, a že si nemohou dělat, co je napadne. Světový řád se musí obnovit a
spravedlivě uspořádat.
Vztahy mezi
Československem – Českou republikou a Spolkovou republikou Německo 1945 – 2005
Exilová vláda ČSR za druhé světové války v Londýně
dosáhla podstatných výsledků při řešení německé otázky. Prezident ČSR dr. E.
Beneš v tomto směru sehrál rozhodující úlohu.
Byla potvrzena právní kontinuita ČSR ze strany hlavních
antifašistických velmocí. Velká Británie a Francie se distancovaly od protičeskoslovenského
německého diktátu z Mnichova 1938.
Československo se stalo signatářem „Deklarace Spojených
národů“ z 1. ledna 1942. ČSR se aktivně podílela na boji proti Německu.
Doma i v zahraničí. Velmoci antifašistické koalice se kladně vyjadřovaly společně
s vládou a prezidentem ČSR k odsunu Němců z osvobozené republiky
po porážce Německa.
Strategický dlouhodobý význam pro ČSR představovala „Smlouva
o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné
spolupráci mezi ČSR a SSSR“. Byla
podepsána v Moskvě 12. prosince 1943. Spolehlivě zajišťovala vnější
strategickou bezpečnost ČSR před novým „Drang nach Osten“.
Uznání nutných společenských, sociálně ekonomických a
dalších změn v ČSR po jejím osvobození vyjadřoval „Košický vládní program“
z dubna 1945. Ve vztahu k Německu zvýrazňoval zásadní význam smlouvy
z r. 1943 těmito slovy: „Všechny
mosty mezi nimií a námi byly jejich postupem navždy strhány, náš společný život
s nimi není možný. Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu
klidu a míru Evropy není…“
Odsun Němců podle rozhodnutí antifašistické koalice
v Postupimi v roce 1945 byl aktem mezinárodního práva. Realizace
tohoto rozhodnutí v ČSR, společně s uvedenými dekrety přispěla
k vnitřní bezpečnosti ČSR a jejich občanů.
V poválečném období let 1945 – 1949 se v Německu
budovaly institucionální základy politiky revanše proti ČSR, Polsku a dalším
slovanským zemím . Hlavním politickým a ideologickým zdrojem byl, a dodnes je
rozpor mezi vytyčenými cíly Německa před a v průběhu druhé světové války a
neschopností takové cíle realizovat. Není to ojedinělý případ v dějinách
Německa. Pangermánská ideologie tvoří základ i rámec německého revanšismu. Ten
narušoval vztahy mezi Německem, později SRN a dalšími státy.
Po roce 1949
Po vzniku dvou německých států v roce 1949 dostaly naše
vztahy k Německu nový rámec, limity a obsah. SRN a NDR představovaly dva
rozdílné společenské systémy na půdě Německa. Historicky první socialistický
stát – Německá demokratická republika.
Vztahy mezi oběma německými státy byly zásadně ovlivňovány
kvalitou vztahů mezi USA a SSSR, mezi NATO a Varšavskou smlouvou (od roku
1955).
Německá otázka představovala v období let 1949-1989
strategické ohnisko a průsečík celoevropské i světové politiky. Z těchto
pozic se k německé otázce přistupovalo. Nebylo možné jinak.
Kvalita vztahů mezi ČSR a NDR byla rozdílná od vztahů ke
SRN. ČSR a NDR přijaly 23. června 1950 „společnou deklaraci“. Vyjádřily, že
mezi nimi nejsou žádné otevřené problémy. Stanovisko k odsunu Němců bylo
jasné. „Provedený odsun Němců z ČSR
je nezměnitelný, spravedlivý a je definitivním řešením“.
Pro Československo byla ve vztazích ke SRN velmi důležitá
podpora lidově demokratziockých vlád v Polsku a v dalších zemích
východní a jihovýchodní Evropy. Rozhodující byla ale pomoc a podpora Sovětského
svazu. Tyto země jednoznačně ve „Varšavské deklaraci“ z 23. června 1948
odmítly separátní jednání o Německu v Londýně. Západní velmoci, bez
pozvání SSSR v rozporu se závěry z Postupimi připravovaly rozkol
Německa. Také „Pražská deklarace“ z 21. října 1950 vyjadřovala jednotné
stanovisko evropských lidově demokratických vlád k německé otázce. Byly
odmítnuty plány USA a jejich spojenců na znovuvyzbrojování SRN.
Rok 1955
SRN byla začleněna do amerického vojenského bloku NATO.
Stalo se tak v roce 10. výročí porážky Německa ve druhé světové válce.
Začleněním SRN do NATO byla splněna etapa neveřejné remilitarizace SRN.
Začínala další, otevřená politika vyzbrojování SRN. Po navázání diplomatických
vztahů mezi SSSR a SRN v září 1955 se vývoj ve vztazích mezi ČSR a SRN a
v německé otázce vůbec vyvíjel v nežádoucím směru. Ve SRN se
posilovala politika militarismu. V roce 1958 Spolkový sněm přijal program
směřující k získání jaderných zbraní. Memorandum generálů bundeswehru
z roku 1960 takové záměry ještě zvýrazňovalo.
Vláda ČSR a další vlády Varšavské smlouvy, která vznikla
v roce 1955 jako obranné uskupení – militaristické záměry SRN energicky
odmítaly.
Od roku 1955 vláda kancléře Konráda Adenauera (1949-1963)
organizovala za pomoci USA a dalších zemí NATO nepřátelskou činnost proti NDR.
Cílem bylo zvrátit mocenské poměry v NDR. Berlínská krize na podzim roku
1961, vyvolaná zeměmi NATO, vystupňovala napětí mezi USA a SSSR, mezi NATO a
Varšavskou smlouvou. Uvedená německá vláda spekulovala s tím, že může
dojít ke konfliktu mezi SSSR a USA. Důležitá byla obrana státní hranice NDR.
Vláda ČSR společně s vládami Varšavské smlouvy zákonná opatření NDR
podpořily. Tento jednotný postup byl účinný.
Sovětsko – americký dialog
Probíhal po berlínské krizi. Jeho výsledek se promítl do
společných dokumentů. Hlavní bylo poznání, že mezi USA a SSSR, ani mezi NATO a
Varšavskou smlouvou nesmí dojít k ozbrojenému konfliktu. Jadernému nebo
konvenčnímu. Tehdejší německý kancléř K. Adenauer toto jednání označil za „shnilý kompromis“.
Na druhé straně se otevíraly některé nové aspekty ve
vztazích se SRN. Návrhy SSSR, ČSR a dalších zemí, adresované vládě SRN i NDR na
uzavření mírové smlouvy byly ze strany SRN, ale i USA a zemí NATO odmítány.
Spolkový sněm 14. července 1961 se vyjádřil pro příznivější
realizaci vztahů s Československem a dalšími státy Varšavské smlouvy.
Nový kancléř SRN Ludwig Eduard (1963-1966) ve vládním
prohlášení 28. října 1963 oznámil, že jeho vláda „je ochotna v rámci svých možností rozšiřovat hospodářskou výměnu“
s východními zeměmi.
Memorandum předsedy SPD W. Brandta o vztazích
k východoevropským zemím bylo v srpnu 1964 zasláno ke konzultacím.
Vyjadřovalo pružnější koncepci východní politiky v pojetí SPD. Vycházelo
také z tehdejších rozporů mezi SSSR a ČLR. Pro Československo i další země
se doporučovala účast na společných hospodářských, dopravních a jiných
celoevropských projektech. „Více
kontaktů a spolupráce na základě realistických záměrů …“
Vláda ČSSR tyto otázky pečlivě analyzovala a vyvozovala
z nich své závěry, či postoje a náměty ve vztazích ke SRN. Dne 24. února
1965 prezident ČSSR Antonín Novotný formuloval toto stanovisko ke SRN: „V souvislosti s vývojem
v Německu a vytvořením dvou suverénních států, z nichž
s Německou demokratickou republikou máme dobré přátelské vztahy a vzájemně
výhodnou spolupráci, chceme, aby i styky s občany Německé spolkové
republiky byly přátelské a opíraly se o zásady mírového soužití…“
Vývoj ve vztazích mezi Československem a SRN nebyl
přímočarý. Politika SRN procházela změnami, které představovaly vážné problémy.
V polovině 60. let minulého století to bylo úsilí vlády SRN získat
přístupy k jaderným zbraním.
Československá vláda v červenci 1965 reagovala. „Spatřujeme ve vyjádření západoněmeckých
představitelů neobyčejně pádný důkaz pro své opakované zjištění, že vláda SRN
jde k dovršení celé soustavy militaristických opatření, v nichž
získání atomových zbraní má být posledním článkem …“
Mnichovská dohoda
Naše vláda prosazovala zásadu, že diktát z Mnichova
proti Československu je neplatný od samotného počátku. Spolková vláda své
stanovisko definovala v nótě vládě ČSSR 24. března 1966. „Spolková vláda
je toho názoru, že mnichovská dohoda z roku 1938 byla roztrhána Hitlerem a
nemá již žádný teritoriální význam. Nevznáší proto, jak již mnohokráte
prohlásila, vůči Československu žádné územní nároky, zdůrazňuje, že toto je
odpovědné stanovisko německé politiky …“
Vláda ČSSR reagovala 24. března 1966. „Přeje-li si Spolková vláda skutečné zlepšení vztahů mezi ČSSR a SRN a
chce-li dokázat, že – jak tvrdí ´neprovádí ani revanšistickou, ani
restaurativní politiku´, pak je nezbytné, aby bezvýhradně odsoudila tzv.
mnichovskou dohodu a výslovně uznala její neplatnost od samotného počátku …“. Tato
stanoviska Československa podporovaly státy Varšavské smlouvy v celém
následném období.
1968
v Československu
Vláda CDU/CSU – SPD (1966-1969) ve svých vztazích
k Československu vycházela sice z nového slovníku o míru a
porozumění, ale fakticky prosazovala zájmy odsunutých Němců, politiku NATO.
Kancléř K.G. Kiesinger byl členem NSDAP od roku 1933. Za fašistického Německa
pracoval ve společnosti Interradio. Podílel se na vedení psychologické války
proti zemím antifašistické koalice.
Ve vládním prohlášení 13. prosince 1966 vyjádřil následující
vztahy k Československu. „Také s Československem , by se německý lid
chtěl dorozumět. Spolková vláda odsuzuje Hitlerovu politiku, jež byla zaměřena
na rozbití československého státního svazku. Souhlasí s názorem, že
mnichovská dohoda, uskutečněná na základě vyhrožováním násilí, již není platná.
Přesto jsou ještě problémy, které je třeba řešit, například problém práva na
státní příslušnost. Jsme si vědomi své povinnosti ochrany vůči sudetoněmeckým
krajanům stejně jako vůči všem vyhnancům a uprchlíkům a bereme tuto povinnost
vážně. Zažili stejně jako předtím československý lid hořké utrpení a bezpráví.
Spolkové vládě záleží na tom, ukončit tuto chmurnou kapitolu dějin našich
národů a vytvořit sousedský vztah naplněný důvěrou …“.
Uvedená vláda ale po dohodě s velením NATO přijala vůči
Československu v prosinci 1967 nepřátelskou koncepci „Operaci zástava“.
V roce 1968 měla být realizována v době vnitřní politické krize
v naší zemi. Plánovalo se překročení naší státní hranice, zmezinárodnění
této otázky, plánoval se návrat odsunutých Němců a podobně.
Redakce: PhDr. Josef Groušl, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo
Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Historickou a dokumentační komisí
při Národní radě KČP jako svou 208. publikaci určenou pro vnitřní potřebu
vlasteneckých organizací. Praha, duben 2007. Web. str.:www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz