V jedné linii

Loni v březnu otiskl Sudetendeutsche Zeitung na titulní straně článek, v němž bavorský premiér H. Seehofer pochválil čtvrtý bavorský kmen jako základ pro »budoucí spojem mezi oběma národy«. Svědčí o tom i název článku - Setkání významné pro budoucnost.

Když se některé vlastenecké organizace a České národní listy obrátily na člena vlády Bělobrádka, aby slova bavorského premiéra vysvětlil, sdělil jim písemně, že k této otázce bude vydáno prohlášení. Ani po půl roce se ničeho nedočkaly. Ptát se ministra kultury bylo zbytečné, ten na realizaci zničení samostatné ČR přece pracuje.

Také sudetoněmecká mládež se přihlásila o slovo, a tak loni v Sudeten Post zveřejnila, co si představuje pod pojmem znovuzískání vlasti. Její předseda Peter Paul Polierer přednesl o Svatodušních svátcích v Norimberku na toto téma referát. Mluvil v něm o Bohémii (Cechách) a Moravě a pronesl mimo jiné i tento výrok: »Generace dědiců sudetských Němců má více než jeden domov, vlast a pracuje s velkým potěšením na tom, aby byly respektovány všechny její domovy, historícky vytvořené.« Vysvětlování, oč jim jde, určitě není třeba.

V myslích mnoha odsunutých Němců dosud přetrvává představa o česko-německé federaci, jak ji zakotvila tzv. Wiesbadenská dohoda. Byla uzavřena mezi sudetskými Němci a »prchalovci«, tedy stoupenci skupiny, která vystupovala za války pod vedením gen. Prchala stejně jako W. Jaksh proti dr. Benešovi a jeho snahám. Tady si nemohu odpustit poznámku. Na tyto oslavy jezdila do Wiesbadenu i ministryně Marksová (ČSSD), řečnila tam a pokládala věnce. Potom - patrně na domluvu, se takticky stáhla a jezdil tam její manžel, i ten je dobře »zaopatřen« ve vládních službách.

O této dohodě mluvil velmi obšírně i B. Posselt na sjezdu odsunutých Němců. Označil ji za vizionářský dokument, jímž sudetoněmecká národní skupina učinila velký krok k českému národu a zejména k úpravě budoucích vztahů mezi Čechy a odsunutými Němci (omlouvám se, ale jak jen mohu, vynechávám pojem sudetský, je to umělý patvar). A i později Posselt zdůrazňoval, že v budoucnu by při jednáních mezi naší vládou a SdL měla mít Wiesbadenská dohoda alespoň orientační úlohu.

To bavorská strana CSU (tedy křesťanská, viz naši KDU) si vytyčila program daleko ostřejší. Ten probouzí vzpomínky na ono známé »Drang nach Osten«. Píše se v něm: »V příštích několika letech si CSU dala za úkol rozvíjet sousedské vztahy se středo-východoevropskými státy. V programu jde o zásadu - Bavorsko je a bude motorem progresivní integrace střední a východní Evropy. To je předmětem bavorské strategie jak pro střední, tak i východní Evropu. Usmíření s Čechy, které je na konci dlouhého procesu, bude v této souvislosti příkladem.« Sudetendeutsche Zeitung toto otisklo pod názvem Vyhnanci respektováni vícekrát.

Odsunutí Němci svým programem sice tu a tam účelově mlží, ale neskrývají nic, jdou si stále tvrdě za svým. Sami o sobě, bez pomoci a zásahů jak bavorské, tak i německé spolkové vlády, i za pomoci oddaných pomahačů u nás, by naprosto nemohli uspět Jejich sjezd v Norimberku byl jimi loni prohlášen za historický. Mezi asi 1.500 účastníky se nacházelo zhruba 200 Čechů od nás. A tam právě odsunutí zoufale volali po podpoře českých - nazvěme je souputníků, třebaže název kolaboranti je přiléhavější. A těm, co přísahali věrnost republice, sluší název vlastizrádci. Třebaže používají různé ubohé výmluvy o přátelství a podobně. A bohužel - dostali tuto podporu velmi širokou a významnou. A budou se za to těšit velké podpoře z německé strany a tato spolupráce bude patrně narůstat. Vše pod patronací Sobotkovy levicové vlády, o mlčení premiéra nemluvě.

Kdo soustavně sledoval v médiích Sobotkova vystoupení, musel si povšimnout, jak úzkostlivě se vyhýbal - když stále omílal úspěchy, co vláda dosáhla - vztahům s odsunutými Němci. Za zoufalý výkřik, že my odsunuté Němce potřebujeme, za ten patrně slízl své. A poněvadž se u nich a u bavorského premiéra stal víceméně sluhou, tak mlčí. Stejně jako ministr zahraničí, ten plní úkoly podržtašky. Klidně propůjčil Němcům nejlepší sál v Černínském paláci k jejich rokování a se Sobotkou stál v jedné linii. Pokud přece jen dojde k nějaké výměně uvnitř sociálnědemokratické partaje, nic se v lokajské politice nezmění.

Josef Sedlák, Plzeň , Haló noviny, 20.11. 2017, str. 6, přišlo e-mailem