V Evropě začali chápat smysl a cíl amerických sankcí

Gennadij Granovskij

Jedním bodem zákona…

Nový zákon obsahuje tvrdé sankce proti ruské energetice. Bude se hlasovat o nových sankcích omezujících Írán, ale zvláštním bodem bude připojen i soupis proti RF. Největší odezvu vyvolaly plány na zkrácení nejdelší doby pro úvěrování bank (14 dní). Jedná se o banky, které jsou pod sankcemi a o společnosti ropného a plynového sektoru – až na 30 dní. To se týká Ruska.

Západ se stará o nové sankce proti osobám a společnostem, které investují do stavby ruských plynovodů, nebo pro tyto projekty vykonávají smluvní práce. Problémy možná budou mít i majitelé lodí na ukládání potrubí na černomořském dně, pracující na plynovodu Turecký proud.

Hlavním cílem nového zákona o sankcích je snaha zastavit budování Severního proudu 2.

Američané chtějí vnutit Evropě namísto ruského plynu z potrubí svůj plyn břidlicový, speciálně zkapalněný, vhodný pro přepravu přes oceán v tankerech.

Za tím vším se skrývá snaha USA posílit svůj vliv v Evropě. Minulý pátek to uvedla v Passauer Neue Presse odbornice na energetiku prof. Kemfertová z Německého institutu ekonomických výzkumů. Říká: „V plánu je zavést sankce na dodávky plynu a ropy do Evropy – USA se řídí svými hospodářskými zájmy a chtějí upevnit svou moc. Válka je vedena kolem uhlovodíkových zdrojů.“

Američané počítají, že dodávkami svého zkapalněného plynu do Evropy upevní svoji ekonomiku a vyřeší řadu svých zahraničně politických záležitostí. Především rozbijí závislost EU na ruských zdrojích a sami zaujmou místo Ruska na evropském energetickém trhu. Budou diktovat své podmínky. Ve skutečnosti již diktát začal. Americký plyn bude pro odběratele dvakrát dražší než ruský. Dobrovolníků k nákupu z Ameriky moc není, ale existují prostředky, jak je přesvědčit. Dříve by se Evropané sotva vzpírali, přivykli si Američany poslouchat.

Dnes se mezi politickými špičkami Evropy a prezidentem Trumpem nevytvořily dobré vztahy. Nastalo to, čemu se říká „zachovat si tvář a po straně vrčet“.

Hned po zveřejnění zákona dala agentura Reuters na stránky Kongresu oznámení zástupce Evropské komise: „EK má obavy, že opatření hodnocená v Kongresu USA mohou mít nepředvídatelné následky i pro evropské ekonomické a energetické zájmy. Jejich potenciální efekt může být rozsáhlý a nevybíravý i pro úsilí EU o diverzifikaci energetických zdrojů. V Bruselu jsou nespokojeni s novými sankcemi Washingtonu proti Moskvě.“

Nejpřesněji se k této věci vyjádřil ministr zahraničí SRN Gabriel: „Nelze dopustit využívání sankcí k tomu, aby se z evropského trhu vytlačil ruský plyn a prodával se americký.“

Co zbystřilo pozornost Evropanů?

Gabriela je možno pochopit. Už loni Německo vůči USA učinilo vstřícný krok v západních regionech země. Již mnoho let tyto regiony zásobují holandským plynem z evropského největšího těžebního prostoru v Groningenu. Nyní nastaly ekologické problémy – dochází k zemětřesením, jejichž četnost roste, obyvatelstvo protestuje a jsou potíže se zásobováním asi pěti milionů domácností na severozápadě Německa.

Pozornost Němců se obrátila k ruskému Gazpromu. Plánovalo se prodloužit Severní proud až do Severního Porýní-Vestfálska sto kilometrů dlouhou větví a tam ji připojit ke stávajícímu vedení. Projekt měl stát 300 milionů EUR, ale loni se situace změnila.

Pod záminkou změny vlastníka se do distribuční společnosti (Thyssengas) k projektu přifařili Američané. Přišla nová varianta: dodávat na sever Německa plyn z terminálu v belgickém Zeebruge přes Holandsko. Zde je větev plynovodu dlouhá 220 km a cena práce až 600 milionů EUR.

I přes zdvojnásobení ceny projektu byli Němci pro. Museli přece vyjít vstříc svému globálnímu příteli. Nešlo o totalitní ruský plyn, ale o nejdemokratičtější americký, nebo v nejhorším katarský.

Magický pojem „diverzifikace dodávek“ způsobil, že se nehledělo na vysokou cenu zkapalněného zemního plynu, ani na protesty ekologů a místních obyvatel. Nová větev Zeelink má v roce 2021 dodávat plyn z belgického pobřeží do Severního Porýní-Vestfálska. Má tak být nahrazen levný plyn ze Severního proudu 2.

V německém tisku se už rozvinula diskuse o nahrazení přírodního plynu obnovitelnými zdroji energie (OZE). Němci přijali federální zákon s cílem zvýšit podíl elektřiny vyráběné OZE: do roku 2025 na 40 až 45 %, do roku 2035 na 55 až 60 % a do roku 2050 minimálně na 80 %. Pesimisté upozorňují, že kromě elektrické energie se ještě musí zajistit teplo. Tady je potřeba uhlovodíků stále vysoká. Navíc má americký zkapalněný plyn horší kvalitu než ruský plyn z potrubí. Musí se předělávat zařízení.

Jednoduchá není ani logistika amerických dodávek. Plyn vyrobený v USA se prodává na výstupu ze zařízení. Ostatní pohyb dodávky je věcí evropských tranzitních společností. Podle pravidel zaplatí celý objem vyrobeného zkapalněného plynu i tehdy, koupí-li jen část (třeba 30 nebo 40 procent). Nakonec je potřeba předat plyn přes evropský terminál a pustit jej do plynovodu.

Je jasné, že konečné ceny budou jiné, než se ukázaly u zkušebních dodávek. Kromě ceny plynu v tom bude zahrnuta i cena přátelství s Amerikou. Dříve nevyvolávala u evropských vůdců velké pochybnosti. Ty se dnes už projevily. Vinu na tom nenese jen Trump.

Dnes už mnozí vidí, že Washington dělá vše pro to, aby si pro svoji ekonomiku zajistil konkurenční výhody. Doposud to Evropané vidí na případu sankcí proti Rusku. Jich se nové sankce dotknou jen okrajově. Ale je jasné, že na tom USA nezůstanou. Pro své zájmy jsou ochotny ničit i své dlouhodobé spojence a partnery. A právě z toho jsou dnes v Evropě nervózní.

24. července 2017

Převzato z Rusvesna.su

Outsidermedia.xz