Prof

Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc. Ostrava, 13.08.08.

UZNÁNÍ QUASI-STÁTU KOSOVO KOSMET IV

Bratrské vztahy mezi Čechy a Srby byly tradiční. Náš František Zach se zapsal nesmazatelně do povědomí Srbů svojí celoživotní velmi významnou prací pro Srbsko v dějinných událostech v XIX.století. Během Balkánské války (1912-1913) se celá řada českých lékařů dobrovolně hlásila do zdravotnické služby srbské i černohorské armády, které měly nedostatek lékařů. Jako studentům nám o tom vykládali. akademik Burián, akademik Jirásek i další lékaři. Za První světové války (1914-1918) se Srbové chovali krajně přátelsky k zajatým Čechům z rakousko-uherské armády, svěřovali jim řadu funkcí. Na oplátku se čeští vojáci chovali krajně přátelsky vůči Srbům v okupovaném Srbsku (1916-1918). Oba naši budoucí prezidenti TG Masaryk i E.Beneš cestovali za války s pasy Srbského království. Pak tu byly nesmírně srdečné vztahy prostřednictvím Sokola, který byl i u Srbů velmi populární, který se do Srbska dostal z Čech. Za Mnichovské zrady se desetitisíce Srbů hlásily jako dobrovolníci do československé armády. Udává se číslo až 50 000. Autor sám viděl v roce 1938 (bylo mu 13 let) zástupy Srbů v Bělehradě, obléhající v této záležitosti československé velvyslanectví. Po 21.srpnu 1968 byla v Bělehradě obrovská studentská demonstrace, přes 100 000 lidí, s četnými projevy proti obsazení Československa vojsky varšavské smlouvy.

A pak přišel český ministr zahraničí, kníže Karel Schwarzenberg, ze starého katolického šlechtického rodu, se silnou vazbou na Rakousko, s ideologií Rakousko-Uherska zřejmě na srdci, ve vládě za stranu Zelených (jak jen na něho přišli ?). A on těm bratrským česko-srbským vztahům zadal téměř smrtelnou ránu pod pás. V něm se zřejmě probudil upír rakousko-uherské zahraniční politiky potlačování všeho srbského. Jak se asi chovali jeho předkové v době pobělohorské – prý dost zbohatli. Do české politiky ministra přivedl bývalý prezident Václav Havel. Byl hlavním činitelem, který, spolu s ministrem Alexandrem Vondrou, vnutil české vládě protiprávní uznání samostatného albánského Kosova, historické kolébky srbské státnosti i pravoslaví. Boj proti uznání Kosova v Česku trval 4-5 měsíců. Prezident Václav Klaus byl jednoznačně proti uznání quasi-státu (srbsky lažna država /falešný stát/) Kosovo, protože tušil, jaké následky to bude/může mít a protože věděl, že to, co se děje, je krajně nespravedlivé. A příčí se to duchu našich dějin.

V lednu 2008 bylo jasné, že kosovští Albánci vyhlásí jednoznačně nezávislost Kosova, jeho odtržení od Srbska, za mohutné podpory Západu, hlavně USA, ale i větší části Evropské unie (EU), která se při této příležitosti chovala jako tlupa prodejných kramářů. Začátkem ledna 2008 ministr Schwarzenberg prohlásil, že Česká republika sice nebude mezi prvními, která Kosovo uzná, ale až to udělá většina členů EU, tak to udělá i ona. Při tom přiznal, že to nebude zcela legální. Jeho sdělení vyvolalo bouři nevole, začaly se psát petice proti uznání Kosova, které uváděly prokazatelně kriminální povahu vedoucích Kosova Hashema Thaciho, Ramushe Haradinaje, Agima Çeku a dalších, teroristické chování jejich organizace UÇK i z ní vzniklé TMK (Ochranný sbor Kosova), obchodování drogami a ženami, nesoběstačnost ekonomiky nového „státu“, teroristické chování nových vládců Kosova k menšinám (Srbům, Romům, Gorancům, etnickým Turkům), ničení jejich kulturních i náboženských památek. Na jejich ochranu absolutně nestačily ani KFOR, ani UNMIK, jak ukázaly události za 9 roků okupace srbské provincie Kosovo a Metohije organizací NATO, obzvláště pak krvavé děje během tzv.“křišťálové noci“ 17.-18.(19.) března 2004.

Tragické události pro okupované Kosovo a Matohiji během prvních dvou let (1999-2001) ukazuje text na pozvánce na vernisáž výstavy „UKŘÍŽOVANÉ KOSOVO“ – Zneuctěné a zničené srbské pravoslavné kostely a kláštery na Kosovu-Metohiji v katedrálním chrámu Sv.Cyrila a Metoděje v Praze, za účasti vladyky Artemije, episkopa (biskupa) raško-prizrenského a kosovo-metohijského.

-„Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metohiji 13.června 1999 s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes více než 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů uteklo nebo bylo vyhnáno ze svých domovů. Albánští extrémisté odvlekli a pobili více než 3 000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost 40 000 vojáků elitních jednotek NATO a civilní správy OSN, bylo během minulých dvou let více než 100 srbských pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů zničeno, poškozeno či zneuctěno.“

Na výše uvedená nečekaná slova o možnosti uznání quasi – státu Kosovo ministra Schwarzenberga odpověděl Zahraniční výbor poslanecké sněmovny dne 16.ledna 2008. svým Usnesením, že Zahraniční výbor

I. konstatuje, že nebyl informován o pozici České republiky k případné nezávislosti Kosova tak, jak ji vyjádřil ministr zahraničních věcí České republiky;

II. žádá ministra zahraničních věcí, aby si před případným jednáním vlády o pozici České republiky k uznání nezávislosti Kosova vyžádal stanovisko zahraničního výboru;

III. pověřuje předsedu zahraničního výboru svoláním mimořádné schůze zahraničního výboru k problematice Kosova za účasti ministra zahraničních věcí po jednání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC), které se koná 28.01.2008.

Václav Exner v.r.,ověřovatel výboru Jan Hamáček v.r.,předseda výboru

K informaci ministra zahraničních věcí o budoucím statutu Kosova Poslanecká sněmovna, ve svém 643.Usnesení, z 27.schůze 6.února 2008

I. vyjadřuje přesvědčení, že

- řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo je mimořádně důležité pro mírový vývoj v oblasti západního Balkánu a pro evropskou a světovou bezpečnost,

- spolehlivou cestou k zajištění mírového vývoje, bezpečnosti a prosperity západního Balkánu je začlenění států této oblasti do Evropské unie,

- při jednáních o budoucím statutu Kosova nebyly zatím vyčerpány všechny možnosti,

- řešení statutu Kosova přispívající ke stabilitě na Balkánu a k posílení evropské i světové bezpečnosti musí být v souladu s mezinárodním právem, vycházet z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244 z 10.června 1999 a z její případné úpravy založené na konsenzu zúčastněných stran a rovněž ze závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky 1975),

- významná role při nalézání řešení přijatelného pro všechny zúčastněné strany připadá Evropské unii a zvláště Vysokému představiteli EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku;

II. žádá vládu, aby využila všech svých možností, aby Česká republika, jako členský stát Evropské unie a Organizace spojených národů, přispěla k řešení budoucího statutu srbské provincie Kosovo ve smyslu tohoto usnesení.

Miloslav Vlček v.r.

Předseda Poslanecké sněmovny

Ladislav Mlčák v.r.

Ověřovatel Poslanecké sněmovny

A tak trochu jako šok pro ostatní, kosovští Albánci skutečně vyhlásili 17.února 2008. svůj „nezávislý“ stát. Mezi státy, které Kosovo téměř okamžitě uznaly, kromě jako prvního Afghánistánu , byly USA a čtyři pokrytečtí „obhájci demokracie“ Británie, Francie, Itálie a Německo, kdysi čtyři signatáři Mnichovské dohody z roku 1938. Mezi prvními, kteří quasi-stát Kosovo uznaly, bylo pochopitelně Západu vždy a ve všem poslušné Slovinsko. Ministr Schwarzenberg nelenil. Už 21.března se nechal slyšet, že doporučí vládě, aby uznala Kosovo 2.dubna, u příležitosti zasedání NATO v Bukurešti. Do té doby uznala skoro celá EU Kosovo, kromě Česka, Kypru, Rumunska, Řecka, Slovenska a Španělska. Takže se nesplnilo to, co brzy po vyhlášení nezávislosti řekl premiér quasi-státu Kosovo Hashem Thaci, že brzy uzná Kosovo kolem stovka zemí.

V té době to vláda M.Topolánka neměla lehké. Odpůrci uznání Kosova se zmobilizovali a bylo jich, podle průzkumů veřejného mínění, podobně jako „anti-radaristů“ přes 60% obyvatel. Pokračovaly demonstrace proti radaru, k nim se připojili demonstranti proti uznání Kosova. Vláda zavedla řadu nepopulárních, antisociálních opatření, např.ve zdravotnictví. Tři poslanci ODS a celá opozice byli proti vládou navržené restituci církvím za jím komunisty odebraný majetek, ve výši přes 250 miliard korun během 60 let (!).Návrh té restituce měl celou řadu závad, chyběly přesné údaje o tom, co se má vracet, za kolik to má být, jak se přišlo k udávaným cenám apod.

V této zjitřené situaci vybuchla jako bomba zpráva, že v italské knize (vyšla 2008) bývalé hlavní žalobkyně Tribunálu v Haagu (ICTY) Carly del Ponte „Lov; já a váleční zločinci“ , kterou nikdo nemůže obžalovat že fandila Srbům, se objevilo tvrzení, že stovky (až snad 562) od teroristů UÇK zajatých, a pak už nezvěstných Srbů z Kosova a Metohiji, krátce po NATO okupaci, byly odvlečeny do Albánie. Tam byli zavražděni, jejich různé orgány (např.ledviny) jim byly odebrány a prodány do zahraničí k transplantacím. O tomto ohavném zločinu zřejmě věděl Hashem Thaci, snad i vysoký představitel OSN Bernard Kouchner. Během interview (Právo, 19.dubna) se A.Kramer zeptal ministra Schwarzenberga, zda by při své cestě do Prištiny, po uznání Kosova, podal ruku H.Thacimu, ministr řekl: -„Diplomati jsou na tom v lecčems podobně jako lehké děvy: taky pracují o večerech a o víkendech a taky si nemohou vybírat své partnery…“

Další rána autoritě ICTY bylo to, že brutální zabíječ z UÇK v Kosovu, v roce 2004 i jeho premiér, Ramush Haradinaj, právě souzený v Haagu, s navrhovanými 25 lety vězení, byl zcela zproštěn viny a vrátil se domů. Prý proti němu chyběli svědci, prý někteří náhle zemřeli, jiní odmítli svědčit, jiní zmizeli…Návrh, aby bylo Kosovo uznáno za samostatný stát by naší sněmovnou neprošel. Kromě ČSSD a KSČM byla proti němu i řada poslanců ODS i KDU-ČSL.

A tak to už vypadalo, že „hrozba“ pana ministra, že navrhne vládě uznání Kosova, asi už nehrozí.Vláda odložila uznání Kosova na později.Obzvláště když i řada významných členů ODS i KDU-ČSL odmítala uznání Kosova, které odmítal i prezident Klaus. Ale ministr Martin Bursík zůstal věrný ministrovi Schwarzenbergovi, podle svého hesla, že udělá cokoli, jen aby zůstal ve vládě.

MINISTR SCHWARZENBERG POHRDÁ SNĚMOVNOU, VYUŽIJE PODVOD, ABY ZAJISTIL UZNÁNÍ QUASI-STÁTU KOSOVO

Prezident České republiky opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s uznáním Kosova. Ale jako blesk z modrého nebe přišla odpoledne 21.května zpráva, že česká vláda, na svém výjezdním zasedání v Teplicích, Kosovo uznala jako samostatný stát. Ministři nebyli jednotní, 11 bylo pro uznání, 7 bylo proti. A při tom diskuse o Kosovu vůbec nebyla v oficiálním plánu zasedání. Zpráva vyvolala téměř zděšení.. Prezident vyjádřil v TV svůj nesouhlas. Dokonce pozval na svůj popud odcházejícího velvyslance Srbska Vladimíra Veleše k soukromé návštěvě, kde se mu prakticky omluvil za to, co vláda provedla. Předseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Hamáček byl roztrpčen. Schwarzenberg s ním totiž telefonoval a nic mu neřekl. Stále ještě populární bývalý premiér Miloš Zeman prohlásil v interview:-„Domnívám se, že je Kosovo islamistická teroristická diktatura, financovaná narko-mafií. Bez zaváhání, není pro uznání…“

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, a pochopitelně s ním i ministr Alexandr Vondra, se dopustili významného, nedemokratického postupu. Zcela utajili, že bude projednáváno v Teplicích uznání Kosova, které pak bylo vlastně podvodem přijato. Svým činem vyjádřili něco, čemu v západních anglicky mluvících demokraciích se říká, v případě soudu, pohrdání soudem (contempt of court), které je trestné. U ministra Schwarzenberga se jednalo o POHRDÁNÍ PARLAMENTEM, jeho řádně zvoleným výborem, proti jehož rozhodnutí jednal BEZ rozpravy s výborem. To morálka vládnoucího týmu tak klesla, že si může dovolit všechno, i krajně špinavá rozhodnutí? Nevím, jak by dopadl např. britský ministr zahraničí, kdyby se takto zachoval.

Pokračovaly manifestace - demonstrace, proti uznání Kosova, za účasti stovek lidí. Objevila se 24.května petice (předaná Petičnímu výboru Parlamentu) proti nezákonnému uznání Kosova, za odvolání ministra Schwarzenberga. Petiční výbor ji předal Zahraničnímu výboru, který vydal 24.června 2008 své Usnesení 136.

Zahraniční výbor

I. bere na vědomí Petici proti nezákonnému uznání Kosova, za odvolání ministra Karla

Schwarzenberga;

II. vyjadřuje svou nespokojenost s chováním ministra zahraničních věcí Karla Schwarzen-berga vůči zahraničnímu výboru ve věci uznání nezávislosti Kosova Českou Republikou.

Miloslav Soušek, v.r., ověřovatel výboru Jan Hamáček,v.r.,předseda výboru

V korespondenci 12.ledna 2008 mezi předsedou petičního výboru občanů (Petice na obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště Charty OSN a rezoluce č.1244 Rady bezpečnosti) a ministrem Schwarzenbergem (jeho dopis ze dne 5.února) se ukázala malá ministrova znalost událostí na Kosovu, anebo jeho snaha ukázat tamní události zkresleně, aby se mohly obrátit proti Republice Srbsko. Podle pana ministra je za všechno vinen Milošević, ale pan ministr zapomněl, že zabíjení Srbů, Romů a Srbsku loajálních Albánců začala teroristická organizace UÇK (jako teroristickou ji uvedl vysoký USA představitel R.Gelbard na brífinku v Bělehradě 23.února 1998, což za několik měsíců USA jen tak odvolaly). Nikdo nebyl na tamních událostech bez viny, ale svalovat veškerou vinu na jednu stranu neobstojí ve světle událostí, které strana zastávaná panem ministrem nechce uznat. Zde se opět možno odvolat na Orwellovu knihu 1984. Svými závěry, svým tvrzením, pan ministr hlásá (podle Orwella), že dva a dva je pět. A při tom svobodný projev bez dezinformací říká, že dva a dva jsou čtyři. Pan ministr říkal polopravdy, když uvedl, že v Kosovu byla pošlapána ústava z roku 1974. Z té ústavy byla zrušena pouze prerogativa státu, které Kosovo dostalo, jinak ostatní základy autonomie, zvyklé jinde po světě, zůstaly. Proti poskytnutí prerogativ státu pro Kosovo, propagované Eduardem Kardeljem, byl prý i Tito, takže novou ústavu nepodepsal, místo něho to udělal významný funkcionář Svazu komunistů Jugoslávie Mika Špiljak.Směšně zní obhajoba aktu Evropské rady, která považuje případ Kosovo za příklad sui generis a že provincie Kosovo byla de jure vyňata z národní jurisdikce Srbska. Pan ministr zřejmě záměrně zapomíná na závěrečný akt z Helsinek (1975) o nevměšování do vnitřních záležitostí států, o neměnnosti jejich hranic, bez souhlasu účastníků. A vůbec nepřipomíná na 78 dnů gangsterského vraždění a ničení, které prováděla letadla NATO, tedy i letadla členských států „hodné“Evropské unie, ve FRJ Jugoslávii, na základě vymyšlených důvodů.

Jako všichni na Západě, USA v to počítaje, nikdo nepřipomněl plošné očkování proti dětské obrně, které na jaře 1998, doslova mezi létajícími kulkami na Kosovu a Metohiji, provedlo ministerstvo zdravotnictví Srbska, za podpory Světové zdravotnické organizace WHO u zhruba 100 000 tamních dětí, bez rozdílu etnika. O Srbsku se zřejmě nesměly dodávat „kladné“ informace, o něm se muselo říkat jen to špatné, třebas i vymyšlené.

ZAČÍNÁ DOMINOVÝ EFEKT

Dominový efekt protizákonného uznání Kosova a NATO agresese se brzy objevil, když 6.srpna po zuby ozbrojené vojsko Gruzie, povzbuzované Západem, hlavně od USA, nečekaně vpadlo do své nepoddajné provincie Jižní Osetie, která touží po samostatnosti (3 900 km², 125 000 obyvatel, z toho až 90% má ruské pasy). Srovnalo tam se zemí dělostřelectvem a raketami, za masakru civilního obyvatelstva (prý až 2 000 mrtvých), její metropoli Cchinvali (43 000 obyvatel). Mezi mrtvými byli i ruští vojáci, sloužící v Jižní Osetii v rámci „mírových sil“.Česko bylo mezi hlavními dodavateli zbraní pro Gruzii (podle ruských zdrojů dodalo Gruzii na 170 tanků T-55 a T-72, 60 děl, včetně samohybných, 48 raketometů veliké ničivé síly, atd.). Udělá-li se paralela mezi nevyprovokovanými 48 hodinami ničení a zabíjení v malé Jižní Osetii a děním, které vyprovokovali od NATO a Západu podporovaní teroristé UÇK na Kosovu během 1998-1999, do NATO agrese proti FRJ (Jugoslávii), bylo ničení a zabíjení gruzinskou armádou neskonale větší a bezohlednější, vždyť cíleně ničilo nevelkou metropoli Jižní Osetie, kde do té chvíle žili její nic netušící obyvatelé, kteří nikoho nezabíjeli a nic neničili, jak to dělala na Kosovu UÇK.

Reakce Ruska byla blesková. Jeho tanky a letectvo smetly armádu Gruzie, která v této tragedii sehrála roli bezohledného agresora (i když je Jižní Osetie formální provincii Gruzie). Ruské jednotky vnikly do Gruzie, obsadily strategicky významné město Gori, vybraly a zničily řadu armádních skladů, vyhodily do povětří pár významných mostů, letadla bombardovala řadu cílů., za ztrát civilního obyvatelstva. Reakce prezidenta Saakašviliho byla až hysterická, zřejmě nepředpokládal, že tak bleskově bude potrestán za masakr v Jižní Osetii. Pak přišla i téměř hysterická odezva USA a Západu. Kdyby gruzinské vojsko nezničilo během své bleskové agrese jihoosetskou metropoli a nezabilo tam bez provokace tolik lidí, člověk by možná v první chvíli i mohl fandit Gruzii, ale takto to není možné. Agresorem, i když proti SVÉ provincii, byla nesporně svou bezohledností Gruzie, vedená nevypočitatelným a neurotickým prezidentem Saakašvilim. Jak ukázaly zajaté dokumenty, Saakašvili se chystal i na útok proti další své provincii, která chce nezávislost, na Abcházii (560 000 obyvatel, 8 600 km²).

Za občansko-etnicko-náboženské války v někdejší Jugoslávii, za událostí na Kosovu, západní media i politici příliš často dezinformovali až lhali.V souvislosti s gruzinskou agresí se to nepovedlo americké TV FOX News (Právo, 19.srpna 2008 , sw), jejíž moderátor si přivedl před obrazovku v USA žijící 12letou jihoosetínku Amandu a její tetu Loru, které k jeho nemilému překvapení začaly líčit hrůzy jak Gruzinci bombardovali Cchinvali, jak před Gruzínci musely utíkat, jak jsou vděčni Rusům za jejich pomoc. Paní Lora řekla, že tuto válku začal pan Saakašvili, že on je agresor. Její osetinský národ v průběhu dvou dnů zabíjeli a bombardovali. Neviní z toho gruzinský národ, ale vládu. Americká media ukazovala zničené Cchinvali, rodné město paní Lori, a vydávali ho za gruzinské město Gori po ruském bombardování.

Aby povzbudili prezidenta Saakašviliho, tváří v tvář ruské agrese, přiletěli do Tbilisi prezidenti Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Jejich země nemají rády Rusko, dívají se na něho „stalinskýma“ očima. Pobaltské státy ale ukazují nesprávné hodnocení dob minulých –stále se v nich ještě oslavují jejich SS jednotky. To Hitler byl přece jen mnohem horší, než Stalin. Nebyl jim divný masakr v pobořeném městě Cchinvali, který provedlo gruzinské vojsko? O tom vůbec nemluvili. Podobně na rychle svolané schůzi NATO nikdo, podle oficielních informací, nemluvil o tom masakru. Všichni jen odsuzovali Rusko. Všichni se předháněli, kdo bude ostřejší, vrtěli se kolem Condolleezy Riceové, přítel UÇK teroristů na Kosovu, t.č. francouzský ministr zahraničí „socialista“Bernard Kouchner jí dokonce na obrázku salutoval. Britský ministr zahraničí D.Milliband řekl, že členům NATO je jasné, že Rusko porušilo mezinárodní právo i pravidla mezinárodní hry. I náš ministr Schwarzenberg se nechal slyšet o poselství aliance Rusku: -„Poselství je velmi jasné: stažení vojsk, nezasahování do vnitřních záležitostí, kompletní suverenita Gruzie.“ Tak ti hodní pánové a dámy z NATO najednou chtějí něco, co absolutně neuznávali, když se jednalo o Kosovo. Proč jen pan Schwarzenberg nedodal i sem, že je agrese Gruzie případ sui generis jak to tak honosně papouškoval po jiných západních politicích v souvislosti s Kosovem.. Dovede si někdo představit Saakašviliho jako člena NATO , jak by mohl zatáhnout alianci do neštěstí války?

Naše vláda také souhlasí s představou Gruzie jako trpitele ruského bezpráví. Nikdo ale neříká , proč se Saakašvili tak neomaleně a surově pustil do mikro-zemičky Jižní Osetie, když přece musel vědět, že jeho sousedem už není Jelcinovo bezzubé Rusko, že si to nové a svým ekonomickým i vojenským potenciálem sebevědomé Rusko už nenechá jen tak zabíjet své vojáky a majitele svých pasů.V těchto dnech je nutno zhodnotit nebojácný a poctivý postoj prezidenta Václava Klause, který se nebál říct, že to byla Gruzie (Saakašvili), která zavinila konflikt v oblasti Kavkazu, že se nemůže odsuzovat jen Rusko. Na tiskové konferenci v Mikulově, po setkání se svým rakouským protějškem Heinzem Fischerem prezident Klaus prohlásil:

-„Já jsem jasně řekl, že musím nahlas protestovat proti jednostrannému a v tomto smyslu nesprávnému interpretování situace na Kavkaze. To říkám rezolutně a jasně. Já neznám dnešní prohlášení vlády, ale pokud vláda zůstala u jednostranné interpretace této situace, je to žalostné a já bych se na vládu hrozně mračil. NEZAVÁDĚJME SI NEPRAVDY DO SVĚTA, UŽ JICH BYLO V MINULOSTI DOST a já moc prosím, aby naši politici tuto věc vzali vážně a zodpovědně.“ Prezident docela zpochybnil rozhodnutí vlády, na příslib Schwarzenberga (?) na konferenci NATO, poskytnout Gruzii pomoc ve výši 150 miliónů korun. –„O tom, jestli v dnešním složitém světě je Gruzie z rovna místo, které od nás nejvíce potřebuje 150 miliónů korun, to já posoudit neumím. Já nechci diskutovat , jestli by to bylo potřebnější v Darfúru nebo někde jinde, ale aby vláda toto velmi vážně zvážila.“

Nicméně všichni členové české vlády hlasovali na jednání kabinetu (20.srpna) pro prohlášení, které odsoudilo pouze akci Ruska na Kavkaze. V prohlášení, které uvedl premiér Topolánek, pravil:-„Pokračující ruská vojenská invaze do Gruzie porušující mezinárodní právo je nepřijatelná…Na místě je vyslat do Gruzie mezinárodní síly, za účelem obnovy a udržení míru v Gruzii…Taková mise musí být složena ze třetích zemí a Česká republika je připravena se do takové mise zapojit…“ Žádná zmínka o masakru v Cchinvali. Veliký Bratr musí být spokojen.

Na dotaz Michaela Švece (Právo, 21.srpna), zda jsou Gruzínci připraveni smířit se s tím, že s velkou pravděpodobností přijdou o oba separatistické regióny–Jižní Osetii a Abcházii, odpověděl velvyslanec České republiky v Gruzii Ivan Jestřáb:

-„…Gruzie je stát, který má mezinárodně přiznané hranice a tyto regióny jsou součástí Gruzie. Tak to chápe mezinárodní společenství…Nemůže zde být ani spekulativní úvaha o tom, že by někdo připustil, aby se tyto regióny osamostatnily.“

A tady se ukazuje ŠPINAVOST v mezinárodním i historickém kontextu uznání samostatnosti Kosova a trapnost našeho ministra zahraničí knížete Schwarzenberga, který toto uznání vnutil naší nynější málo principiální, nezásadové vládě. Všichni se ohánějí jakýmsi mezinárodním společenstvím , které prý uznává mezinárodně přiznané hranice státu Gruzii. A proč toto mezinárodní společenství toto neřeklo i o Kosovu, které má pro Srbsko NESKONATELNĚ větší historický význam, nežli Abcházie a Jižní Osetie pro Gruzii. Zkorumpovanost části „mezinárodního společenství“ se projevuje tím, že na jedné straně brání hranice států, které poslouchají Velikého Bratra, na druhé ty, které si váží své svobody a nechtějí být ničím sluhou, olupují o jejich integritu, surově se vměšují do jejich vnitřních záležitostí, neváhají použít gangsterské postupy proti nim, včetně bomb a ochuzeného uranu, olupují je o historické části jejich země. A při tom jím nejsou cizí podvody a vyložené lži. Jasně to ukázal příklad Jugoslávie a pak Srbska.

DOMINOVÝ EFEKT SE ZAČAL PROJEVOVAT.