Únik z přediva ruských pastí

Rovných sto let je to právě dnes. »Deset dnů, které otřásly světem« byl prozíravý titulek. Nenávist všech, komu zazvonily hranou, jitří stále. Dějiny pokroku mrzačí k nepoznání. To lhaní je politickou zbraní. Slzným plynem i klackem na každého, kdo nehodlá ohnout hřbet.

Odolají jen nervy ze železa. Slabší zradí i velké talenty. Pak ale většinou doživotně. Georgij Plechanov, roky jednička ruského marxismu - či Karl Kautsky, věrozvěst Druhé internacionály - jsou příkladem do čítanek. Jiní šli pravdě naproti, až když nemile zaskočila je. Tak jako Edvard Beneš, když ho vyhnal do exilu protisovětský komplot z Mnichova. »Ruskou revolucí« - stojí už v jeho přednáškách studentům v Chicagu z jara 1939 - »se vynořily nové nepřemožitelné síly ideové a morální«. Zejména »ve střední Evropě působily dojmem ohromujícím: revolucionovaly masy, ohrožovaly autokracie všeho druhu, ztěžovaly státům středoevropským vedení války«. Už tehdy »ruská revoluce položila vedle otázky demokratizace politické také požadavek všeobecné demokratizace sociální a hospodářské«. A teď - stojí v knižním vydání oněch přednášek z roku 1942 - »mění ruská revoluce další fáze války světové ponenáhlu stále výrazněji... v jistý druh světové revoluce«.
Pole i zbraně volí ten, kdo stojí revoluci v cestě. Lenin chtěl střet o to, kudy dál, svést na půdě sovětů, originální lidové samosprávy. Po zbrani sáhl převrat carské generality. Demokracii vyhnal do ilegality. Na jatka světové války hnala Rusko i vláda liberálů a »socialistů« na baterky. Teprve pak nezbylo než vzít Zimní palác na bodák. Kuráž vyhlásit »Dekret o míru« měli jen bolševici. Ministrům svržené vlády nezkřivili ani vlásek. Občanskou válku rozpoutal bílý teror. Svou krutostí děsil i velení zahraniční intervence. Demokracii nevyvážela ani ta. Sápala se po darech ruské přírody. Zemi hrozil rozpad na provincie, ovládané cizími mocnostmi. Do Rudé armády to přivedlo i většinu důstojníků monarchie. S přežitím revoluce stála a padala i suverenita země.

Jiná poťouchlost hlásá, že přišla »předčasně«. Ba že byla vzpourou fanatických kazisvětů, co prý »zmařili bouřlivý rozvoj Ruska« (v »moderní tržní demokracii«). Tlachají to jen ti, kdo o dějinách nemají ponětí. Rusko otevřelo kapitalismu brány až v éře monopolů. Despotických »sfér vlivu«, na něž si rozdělily svět. Na většinu ruské populace, zbavené nevolnictví až teď, zbyla jen dřina »evropské obilnice«. Ubohá políčka, která jim přidělilo z latifundií »modré krve«, za ně zaplatilo samoděržaví. Půjčit si u západních bank muselo i na to. Tím nesvéprávnější vazal se z něj stal. Dluhová past číhala i na ty, kdo mohli poprvé »pracovat na svém«. Končila v poutech »odpracovávání«, roboty v »tržním« vydání. Kasta kulackých zbohatlíků vyrostla z lichvy a exekuce, a ne z výrobní inovace. Ti, které držela pod krkem, dopadli mnohdy hůř než coby nevolnické »duše«. Krutější daň si vybíraly i hladomory. Být »banánovou republikou« není žádný med ani tam, kde jaktěživ nesněží. Nad Ruskem s jeho dálkami a klimatem visel Damoklův meč.

Říjnová revoluce mu »utekla dopředu«. Zemi dřevěného rádla změnila v atomovou velmoc - řečeno s Winstonem Churchillem. Modernizace západních zemí trvala řadu generací. Financovaly ji i drancováním kolonií. Sovětská industrializace měla po ruce jen vnitřní zdroje. Zpoždění o celé století musela dohnat za deset let. Podala výkon na samé hranici lidských sil. Jen ten dal zemi sílu rozdrtit i nacistickou bestii. Jak by dopadl svět, skončit Rusko před 100 lety v prackách carské generality - a hrstky »liberálních« žvanilů, s nimiž si pohrávala jako kočka s myší? Jak dlouho by ustálo Hitlerův »blitzkrieg«? Co by to znamenalo pro »Bohmen und Mähren«? Bylo-li cílem mnichovské zrady - jak píše Edvard Beneš v memoárech - vydat Hitlerovi »střední a východní Evropu na dlouhá léta«! Říjen 1917, to je srp a kladivo nad Reichstagem - i zkrocení jaderných vyděračů. Sputnik a Gagarin - i »střední a východní Evropa«, zbavená nouze a sociálního ponížení. Evropa kolektivní bezpečnosti - i rozhodná pomoc proti agresi a nátlaku. Opora nezávislosti bývalých kolonií - i »sociální stát«, jaký by kapitál lidem z vlastní vůle nedal. Unik z přediva ruských pastí, startující právě před 100 lety, změnil k lepšímu i okolní svět.

Josef Skála, místopředseda ÚV KSČM, Haló noviny, 7.11. 2017, str.
Přišlo e-mailem