Úloha Slovanství v budoucnosti českého státu
Pojem Slovan obecně vymezuje jazykovou a etnickou skupinu v rámci bílé/kavkazské/europoidní rasy lidského druhu vyskytující se převážně ve východní Evropě a obsahující necelé tři desítky národů, z nichž jedni jsou Češi (s podskupinami Moravanů/Slezanů, apod.) žijící především na území České republiky. Nadstavbou jazyka a etnického (genetického) původu je kultura, která je projevem konkrétního duchovního působení. Obecně se má za to, že slovanské národy mají společný původ z jednoho praslovanského kmene, žijícího mezi řekami Dněprem a Vislou. Existuje teorie, že ještě dříve byli součástí kmene obecně bílé/kavkazské rasy v oblasti střední Asie (rozhraní Kazachstánu a Ruska), z níž postupně odcházely části do Indie, Blízkého východu, jižní, západní a severní Evropy až konečně do Evropy východní. Hovoří pro to důkazy archeologické, lingvistické a kulturní. Tato jednotlivá etnika tedy mají společný základ, avšak jejich kultura a tedy i duch, který na ně působí, se v průběhu času odlišily.
Nejpodobnější Slovanům jsou Germáni (Anglosasové), se kterými vykazují nejpodobnější charakteristiky, avšak také nejvíce konfliktů v dohledné historii.
Ve všech následujících tvrzeních je nutné uvažovat zevšeobecnění dané různou mírou míšení jednotlivých etnik s tím, že se jedná o převažující, nikoliv absolutní charakteristiky.
Konflikty vznikají z odlišností a základní odlišnost je v zaměření duchovních sil, kdy u Anglosasů je směřována do hmoty, zatímco u Slovanů do duchovna. Z toho vyplývá technologická a ekonomická nadřazenost Anglosasů a duchovní a morální nadřazenost Slovanů. Projevuje se to mj. na charakteru válečných konfliktů, v nichž u Anglosasů jednoznačně převažuje expanzivní a dobyvačný charakter s následnou kolonizací, zatímco u Slovanů šlo především o obranu vlastního území. V novodobých dějinách byli Slované vždy pod kolonizací Anglosasů a nikdy obráceně. Je možné vidět např. kontrast duchovního idealismu u Rusů a materiálního idealismu u Angličanů nebo zaměření na kolektivismus u Slovanů a individualismus u Anglosasů.
Budoucí ideální stav světa bude takový, že Slované budou rozhodovat o tom, co, dle jakých pravidel a proč se bude dělat, zatímco Anglosasové budou tvořit konkrétní metodiku a technologii zadané činnosti. Nejvyšší kvality románských národů pak spočívají ve vyjadřování emocí a citů. Český národ, jako nejzápadnější Slované musí tvořit komunikační spojnici mezi Slovany a Anglosasy a najít kompromis mezi zájmy jednotlivce a společnosti.
Slované jsou dnes pod kolonizací Anglosasů, což je fáze rytmického pohybu mezi zaměřením k duchovnu a k materiálnu. Předchozí fáze bylo období socialismu, kterému předcházela opět kolonizace Germány (cca od přelomu 1. a 2. tisíciletí) a tomu předcházelo období svrchované vlády Slovanů na vlastním území. Je zjevné, že tento rytmický pohyb má fáze s odlišnou dobou a možná se jedná pouze o hledání budoucí dynamické stability. V současné době se nacházíme v době obratu, kdy se Slované opět začínají vracet ke svým duchovním kořenům po načerpání dostatečné zkušenosti s nadvládou Anglosasů = individualismu.
Budoucnost je právě v oné dynamické rovnováze a přirozené komunikaci na všech úrovních mezi Anglosasy a Slovany tak, aby nedocházelo k přílišné dominanci jednoho z opačných principů v prostředí, které mu není vlastní, tj. aby nedocházelo k nadvládě Anglosasů nad Slovany a obráceně. K tomu však se musí nejdříve pod tlakem životních okolností vyvinout u slovanských národů dostatečné morální vědomí prostřednictvím obnovení a zesílení vztahu k duchovním silám Slovanů. Toho se dosáhne především komunikací s dalšími slovanskými národy a jejich kulturou a především s Rusy, u kterých je vztah k duchovním silám nejlépe rozvinut a nachází se v nejryzejší podobě právě proto, aby u Rusů mohly ostatní slovanské národy v případě nesnází obnovit svou duchovní sílu.
Potom slovanské národy obnoví svrchovanost ve svých zemích, vymaní se z nadvlády Anglosasů a budou uplatňovat svůj vliv na celý svět v zájmu mírového vývoje celého lidstva, jak už to dokázaly během období socialismu a to jako partner Anglosasů a dalších kmenů a nikoliv jejich soupeř.
Autor: Jan Korál