Pokud Rusko vyhraje soud ohledně tří miliard dolarů, dostane ty peníze? Jaký osud čeká Donbas? Proč budou země Pobaltí tak jako tak ekonomicky záviset na Rusku, bez ohledu na politická rozhodnutí? Na otázky odpovídá prezident Centra systémové analýzy a prognóz Rostislav Iščenko.
Londýnský vrchní soud se zabývá požadavkem na 3 miliardy ukrajinského dluhu, který ukrajinská vláda označuje div ne za úplatek Janukovičovi. Jaké jsou vyhlídky žaloby u soudu?
Rusko zde má zřejmě výborné perspektivy. Nakoupilo eurobondy – oficiální cenné papíry Ukrajiny. Peníze nešly k Janukovičovi. Cenné papíry byly oficiálně vydané ukrajinským státem. Mohla je nakoupit kterákoliv země, byly obchodované na světovém trhu. Rusko za ně okamžitě zaplatilo do ukrajinské státní kasy, a ne Janukovičovi. Zda je tam potom vykradli, to se už Ruska netýká. Později Jaceňjuk oznámil, že v kase z původních tří miliard dolarů zůstalo jen 800 milionů dolarů. Rusku nebylo vráceno nic.
U soudu by mohlo dojít k politickému rozhodnutí, kdy nebude ruské žalobě vyhověno. To by narušilo světový finanční systém. Cenné papíry by nebylo možno vydávat, nikdo by je nekupoval, nikdo by neměl jistotu, že mu poté bude oznámeno, že to byl nějaký úplatek místnímu diktátorovi. Přece ten, kdo chce koupit cenné papíry, není povinen zjišťovat, zda v zemi, která je emitovala, nevládne nějaký diktátor.
Janukovič byl legitimní prezident a převzetí proběhlo v rámci mezinárodního práva. Z mého pohledu jsou perspektivy na vítězství v procesu téměř stoprocentní. Ovšem dostat peníze zpět je prakticky nemožné, Ukrajina je nemá. Nejsou ani jiná výhodná aktiva, která by bylo možno zablokovat.
Tam už rozebrali všechno
Tři miliardy se tam sotva najdou. Když se bude v budoucnu rozhodovat osud Ukrajiny a také Evropy, bude vítězství u Vrchního soudu v Londýně jedním z argumentů ve prospěch Ruska. Ukrajina nemá jako věřitele jen Rusko, je zde i MMF, který má stejné šance dostat zpět své miliardy dolarů poskytnuté Kyjevu – tedy šance žádné. Časem vyplují na světlo další půjčky poskytnuté Ukrajině, mezi nimiž budou i ty ruské a také ty desítky miliard dolarů, kvůli nimž se Kyjev soudí s Gazpromem. Argument ve prospěch Ruska bude v teritoriální otázce bývalé Ukrajiny. Existuje názor, že pokud by se vrátila ruská města Rusku, přešlo by na něj také břemeno 15 až 20 miliard dolarů dluhů u MMF. Protiargumentem však je, že stejně tak Kyjev dluží Rusku, takže nedluží nikdo nikomu nic. Proto je tak důležitý soudní výrok.
Jak to podle vás vypadá s Donbasem?
Dokud existuje Ukrajina, není možno podepsat mír s Donbasem. Ten může nastoupit jen po federalizaci země, a ta by znamenala konec moci současné elity a vedla k jejímu uvěznění. Nelze umožnit Donbasu samostatnost a zbytek ponechat jako celistvý stát. To bylo ve skutečnosti obsahem minských dohod, jenom se to nenazývalo federalizací, ale decentralizací. Fakticky šlo o federalizaci. Jakmile by byla země federální, vládly by si na svém území místní elity, centru by možná něco ponechaly, možná také nic. Aby měli v centru skutečnou moc, musejí zvítězit nejen ve volbách celoukrajinských, ale všude, ve všech regionech.
Jestliže se změní vláda v jednom nebo více regionech, přijdou tito lidé do federální složky jako senátoři nebo ministři a budou ovlivňovat politiku centra. Změní se tam moc a potom dojde na otázky – proč jsou devastovaná města, proč byly zabity desítky tisíc lidí, kdo dával příkazy k boji proti vlastním lidem. Na to se bude muset odpovídat. Znamená to, že současní vládci Ukrajiny, kteří vydělávají na občanské válce, se v lepším případě dostanou do vězení, a v horším pod zem. Proto se tak zuřivě brání federalizaci.
V Estonsku byla nejpopulárnějším programem zdravice Putina, která předčila i novoroční pozdrav nové estonské prezidentky.
V Estonsku nejsou samí rusofobové, jak by si přála media. Ovšem současné vedení pobaltských zemí, obzvláště Litvy, je nepokrytě rusofobní.
Nastanou nějaké změny? Ukončení hysterie a reálný praktický přístup?
Každý problém má minimálně dvě řešení – dobré a špatné, ale obvykle je jich více. Na Ukrajině dojde buď ke změně elit, anebo státnost celkově zanikne. V prakticky celém postsovětském prostoru je situace stejná – ekonomika všech těchto odštěpků je tak či onak napojena na ekonomiku Ruska. To je tranzitním centrem postsovětského světa a jeho energetickou zásobárnou. A hlavně je největším trhem. I to málo, co se kde vyrobí, se musí prodat. Z necelých 200 milionů lidí žijících v postsovětském prostoru jich je skoro 150 milionů v Rusku. Proto jsou pobaltské ekonomiky pevně vázány k ruské ekonomice. A navíc je tu ještě ruský tranzit.
Jenomže ony stále tvrdí, že Rusko krmily a to je tedy jejich dlužníkem.
Statistika svědčí spíše o opaku. Rusko vyrábělo na hlavu více, než spotřebovalo a přebytek šel do svazových republik. Na internetu to lze najít.
Převzato z Pravda.ru
3. února 2017