Ukrajina je odsouzena znovu se stát Maloruskem

      18.7.2017 , Petr Akopov, Foto: Gikman Marx/wikipedia.org

V ukrajinské krizi začíná nová etapa: příznivci jednoty ruského světa ohlašují kurs na vytvoření státního útvaru Maloruska. Jak rozumět příslušnému prohlášení, učiněnému hlavou DLR, stejně jako oficiální odpovědi ze strany Ruska, která následovala?

Poté, co představitel DLR Alexandr Zacharčenko na tiskové konferenci v Doněcku oznámil vytvoření Maloruska, okamžitě začalo bzučení „politologů“. Co je to za záludnou hru, s Kremlem nebo bez Kremlu, propagandistický tah nebo změna strategie?

Hádali, označovali, proklínali - ale pak, po prohlášení člověka blízkého osobám Kremlu odpovědným za vyjednávací proces na Ukrajině, se uklidnili. Ne, Kreml v tom nebyl zapojen, tyto myšlenky byly jen výmysly „bloggerů a pisatelů.“ Pak se začalo hádat, jestli bloggeři dostanou pro své výmysly „za vyučenou“.

Když večer mluvčí ruského prezidenta  řekl, že „prohlášení Zacharčenka je jeho osobní iniciativou“ a „ruská strana zůstává vázána dohodami z Minsku,“ reakce komentátorů získaly neslušné formy.

A potěšeni jsou jak odpůrci Putina a jednoty Ruska a Ukrajiny, stejně jako příznivci připojení Donbasu. Posledně jmenovaní jsou vídáni v kterékoliv kremelské iniciativě směrem k odevzdání Donbasu, a proto již stihli provolat „Putin slil.“ Nyní většina „analytiků“ došla k tomu, že Zacharčenko právě udělal propagandistickou kampaň, nebo alespoň se rozhodl „trochu rozveselit“ Kyjev. Nic vážného – nebudeme se o to dále starat, vstoupilo do „chytrých hlav“.

Mezitím máme co do činění s nejdůležitějším mezníkem v historii boje za Ukrajinu. Všechny spory, v Rusku na ukrajinské téma za tři roky, se vedou kolem toho, jakou strategii vůči Ukrajině si vybrat, a jestli jsme se zachovali správně v roce 2014. Pokud nebudeme brát v úvahu okrajovou liberální opozici, kritizující Kreml za všechno, počínaje Krymem, pak hlavní výčitka k vládní politice ze strany těch, kteří si říkají „ruští nacionalisté“ je, že Rusko nepřipojilo Donbas a Novorusko.

To znamená, že Putin nesplnil to, co od něj očekávali v roce 2014 - vyřkl slovo „Novorosija“, ale nezničil Ukrajinu silou, neodříznul její východní provincie, osídlené převážně ruským obyvatelstvem. Za to byl Putin označován jako - zrádce zájmů ruského a proukrajinec. Ale protože drtivá většina ruského obyvatelstva chápe roli, kterou měl Putin v historii Krymu a Donbasu, neměly snahy podsouvat prezidentovi nedostatek vlastenectví úspěch. Dokonce i miliony lidí v DLR a LLR, které se ocitly v nejtěžší situaci, pochopily motivy Kremlu. Putin se nebojí vstoupit do Donbasu. Putin, stejně jako jakýkoliv ruský vládce myslí na Ukrajinu jako na celek.

A to není imperialistický rozmar  - péče vůdce ruského světa je věnována tomu, jak tento svět bude žít dál. Ano, Putin je prezidentem Ruské federace. Ale Ruská federace sama o sobě je jen dočasnou forma existence věčného ruského světa a Putin je garantem práv a zájmů ruských lidí, celého ruského světa. Řešení tzv. Ukrajinské otázky má obrovský, osudový význam. Budeme-li řešit špatně - bude napravování chyb, opomenutí, slabých stránek, trvat staletí, nebude-li něco nenávratně zničeno.

Hovoříme o budoucnosti ruského světa, ruské civilizace. O tom, zda bude jednotný - protože bez Ukrajiny Rusko není impériem (jak zpíval Polák Brzezinski), nebude Ruskem. To je důvod, proč je to tak důležité. Putinův postoj ve vztahu k jednotě ruského lidu je takový - prezident soustavně zdůrazňuje, že ruský a ukrajinský národ - nejsou jen bratrské národy, je to téměř jeden lid. Tak to i je, Putin to nevymyslel, ale je potřeba mít politickou a lidskou odvahu, tvrdošíjně se držet této linie.

Vždyť mnohem jednodušší - a značná část ruské politické elity se na tom shodne - říci, že ano, pracujeme ve prospěch ruského světa, ale jednat tak, aby byla Ukrajinu ponechána Západu. Připojit DLR a LLR – Kyjev s radostí (i když nevyslovovanou) ponechat jako ztracené území. Západ by zavrčel podle zvyku, ale byl by rád za ukončení krize, dokonce by mohl i garantovat neblokový status své části Ukrajiny.

Ale my bychom ztratili kolébku ruské civilizace, ponechali bychom desítky milionů našich spoluobčanů (i když je nyní většina z nich zmatena našimi společnými nepřáteli) na de-rusifikaci, na přenárodnění. Rozpadla by se pak Ukrajina na části, utápěla by se ve svárech, nebo ne - to by se nás netýkalo, ale někoho jiného. Tak by měl postupovat  Putin? Samozřejmě, že ne.

To je důvod, proč Rusko bojuje za celou Ukrajinu - vytrvává, mluví při všech příhodných situacích o „Minském procesu“ a nevměšování. Tento veřejně nevyslovený ruský postoj Západ chápe - již zpočátku bylo zcela zřejmé, že se snaží ukrást cizí, ruské, odtrhnout kousek ruského světa – pro tzv. Kyjevský stát.

Na nynější řídící ukrajinskou „elitu“ - je obecně hrozný pohled: je to kombinace zrádců a dobrodruhů, nerozumných a úzkoprsých lidí, se zatvrzelými cyniky a rusofoby. Vše je důsledkem rozpadu země v roce 1991. Ale pokud v Rusku obtížně, ale přece nabyli vrch konstruktivní lidé, na Ukrajině pokračují hody podvodníků a zlodějů. Pro tuto „elitu“ je útěku z Ruska i způsob, jak zabránit odvetným opatřením ze strany vlastních lidí - protože po začátku sbližování mezi oběma zeměmi se budou muset zodpovídat za všechno.

Současná Ukrajina nemá budoucnost. Přechodná postsovětské země zemřela v únoru 2014, a současný stav bude přeformátován a vrácen do ruského světa. Jen to jen otázkou času a vynaloženého úsilí. Uplynuly už tři roky - a nám v Rusku se konečně zdá, že vystřízlivění a léčení vlastní ukrajinské společnosti půjde rychleji.

Zdá se, že se zpomalil proces rozpadu a boj o moc na náměstích nězavisimoj bude nabírat na rychlosti. Pro Kyjev končí dočasné příjmy. Země obdržela bezvizový režim, ale není žádná evropská integrační perspektiva. Ani nová americká administrativa není připravena propagandisticky podporovat Kyjev a říkat, že vše pokračuje správným směrem. Ekonomika degraduje a sociální nespokojenost se nevyhnutelně hromadí - další kolo boje o moc je naprogramované. A připravují se na něj nejen ti, kteří se považují za „hospodáře“ na Ukrajině, ale i ti, kteří bojují za její budoucnost.

Slogan o založení Maloruska, které nahradí současnou Ukrajinu, to je forma boje za Ukrajinu pro léta 2017-2020. Nyní na Ukrajině existují dva režimy - jeden, nikým neuznaný, ale se svým kapitálem v Doněcku a touhou být s Ruskem, a druhý, všemi uznaný, ale se snahou být bez Ruska.

Rusko bojuje za Ukrajinu ne se Západem - odtamtud opravdu nemohou spojování zabránit. Bojovat s Ruskem za Ukrajinu nikdy nebudou ani EU, ani USA. Rusko bojuje za Ukrajinu s Kyjevem, s „elitou“, která se chopila moci v zemi - boj o srdce a hlavy ukrajinského obyvatelstva. A v tomto boji se slova o zřízení Maloruska na Ukrajině stala velmi dobrým, silným tahem - připomínkou všem obyvatelům, že jsou ve skutečnosti russkije, to znamená Malorusy. A když budou vyhozeny z Kyjeva „elity“, země bude opět sjednocena, ani Donbas neodejde, i když Porošenko v to nedoufá.

Nikdo neví, jak dlouho bude trvat přeměna Ukrajiny na Malorusko - tři, pět, deset let. Ale nevyhnutelně se stane Maloruskem, a pak částí velkého ruského světa.

http://www.vz.ru/politics/2017/7/18/879201.html

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf