Tusk prožívá další skandál. Jeho politický nástup financovala německá CDU
V roce 2005 po prvním kole prezidentské volby se Donald Tusk již téměř cítil prezidentem. O to větší bylo rozčarování, když Poláci nakonec za hlavu státu zvolili Lecha Kaczyńského. Fakticky o tom rozhodla zpráva, že Tuskův dědeček za II. světové války sloužil jako dobrovolník ve Wehrmachtu. Občanská platforma premiéra Tuska, jejíž popularita neustále klesá, má dnes do jisté míry podobný problém. Na veřejnost se dostala informace o financování Liberálně-demokratického kongresu (LDK), v jehož čele stál Tusk v 90. letech, německými křesťanskými demokraty.
Nejen toto z finančního pozadí liberálů zveřejnil v knize Mezi námi liberály, jde o rozhovor – řeku, bývalý generální sekretář LDK Pawel Piskorski. Týdeník Wprost se k obviněním Piskorského snažil získat další informace a narazil na jednoho z tehdejších špičkových členů Liberálně-demokratického kongresu, který potvrdil, že tehdy skutečně byla čilá spolupráce s německou CDU, tehdy vedenou Helmutem Kohlem, a že z Německa finanční pomoc přicházela. Podle vyjádření mělo v roce 1991 jít o několik set tisíc marek na budování strany, které důvěryhodní členové měnili ve varšavských směnárnách. Liberálové v té době skutečně neměli o peníze nouzi. Stačí připomenout, že jejich centrála sídlila v luxusním varšavském hotelu Marriott.
Proč si CDU vybralo zrovna Tuska a jeho stranu? Podle zdroje Wprost CDU hledala v zemích východní Evropy spolehlivé partnery a v Polsku se Demokratická strany, v níž působili například Bronislaw Geremek a Jacek Kuroň, zdála příliš levicová, Lech Wałęsa či bratři Kaczynští příliš nevypočitatelní.
Do hotelu Marriott však v igelitkách přicházely i miliony dolarů také od domácích podnikatelů. Je důležité uvést, že do nejužšího vedení kongresu tehdy patřil například premiér Jan Krzysztof Bielecki nebo ministr odpovědný za privatizaci Janusz Lewandowski. Zřejmě není co dodávat. Donald Tusk si v této době postavil nový dům a neustále střídal automobily, které mu podnikatelé půjčovali. Někdy v této době – v letech 1991 až 1993 – se zřejmě zrodila nevraživost Tuska a zejména Lewandowského a ministra spojů Krzysztofa Kiliana, všichni gdaňská skupina, vůči jinému vlivnému členovi LDK, ale z z Krakowa, Janu Rokytovi. Ten byl podezříván, že oba ministry nechal pro podezření z korupce sledovat zvláštními službami.
Ve volbách v roce 1993 však Tusk navzdory všem finančním injekcím neuspěl. Jeho lidé se stáhli do Gdańsku, kde sídlila jimi ovládaná Liberální nadace. O její činnosti a natož hospodaření neměl co říct ani tehdejší generální sekretář LDK Pawel Piskorski. Tusk si vše držel pěkně pod pokličkou. Není tak ani známo, jaké příjmy z nadace po roce 1993 měl. Ví se ale, že Donald Tusk prostřednictvím nadace vydával reprezentační publikace, jichž byl autorem, které potom odkupoval třeba Gdańsk a používal je jako dárky pro hosty starosty a města.
Německá CDU ovšem vsadila na správného koně, Tusk nezůstává autorem knih a vydavatelem, ale do politiky se vrací. Ovládne Občanskou platformu, jíž hlavními zakladateli byli zmíněný Jan Rokyta, Andrzej Olechowski a Pawel Piskorski. A protože Tusk, jehož oblíbenou četbou jsou životopisy tyranů, okolo sebe nesnese žádnou možnou konkurenci, nakonec postupně zorganizuje pád či přímo vyhození ze strany všech třech potenciálních soupeřů Rokyty, Olechowského a Piskorského.
Připomeňme si, že podivné praktiky ve financování jeho strany se netýkají jen minulosti. Není to tak dlouho, co byly odhaleny nesrovnalosti okolo nynějšího hospodaření Občanské platformy. V jejím vyúčtování se totiž našly i účty na značné množství cigaret a alkoholu, nočního podniku, kde lze povečeřet z nahého těla najaté dívky, ale i účty na luxusní oblečení paní Tuskové. Činí se ostatně i obě děti Tuska, přičemž v posledních týdnech zaujala dcera Kasia provozující blog o módě, na kterém propaguje luxusní oděvy, boty, kosmetiku, které dostává darem od producentů.
Zatímco Pawel Piskorski je ochotný svá slova obhájit, nejbližší okolí premiéra Tuska sice informace o financování Liberálně-demokratického kongresu německými křesťanskými demokraty pouze verbálně popírají. Před soud však Piskorského hnát nechtějí. Zřejmě se domnívají, že vše ustojí tak, jako večeře na nahých dívkách. Zkušenost s „dědkem z Wehrmachtu“ ale ukazuje, že na jiné věci jsou velmi citliví. Vzhledem k polské historii není co se divit.
Vedle samotného způsobu financování kongresu je tak diskutováno, nakolik se tento fakt může projevovat v dnešní politice Donalda Tuska. Vždyť už dříve byli gdaňští liberálové obviňováni z fascinace němectvím.
Stanislav Kliment, Vaše věc