Brusel a Berlín připravují těžkou volbu pro Macrona

Dmitrij Něrsesov 12. května 2017

Vítězství Emanuela Macrona v prezidentských volbách, neznamená konec bitvy o Francii. Jako hlava státu bude horlivý zastánce evropské volby a sloganu „Více Evropy!“ riskovat, že bude v mimořádně obtížné situaci. Brusel a Berlín již předložili své požadavky, které mohou srazit bývalému bankéři podporu voličů.

Když vyšlo najevo, že většina volících Francouzů dala přednost Emmanuelu Macronovi,

Evropa vydechla úlevou . Nadto ještě vyhrál člověk výslovně prohlašující, že je pevně odhodlán nejen udržet Francii v Evropské unii, ale také udělat vše pro posílení evropské integrace.

Nicméně si málokdo v této souvislosti může dovolit přehlížet, že tyto volby rozdělily zemi. Volební účast byla rekordně nízká, a třetina, která hlasovala, byla ve prospěch opačného tábora - Marine Le Pen, požadující, aby Francie vystoupila z EU. To znamená, že evropská perspektiva protlačovaná Macronem není atraktivní pro poměrně velký počet spoluobčanů.

Pro vítěze je přirozené, že chce být prezidentem všech Francouzů. K tomu je zapotřebí brát v úvahu názory těch, kteří nechtějí více Evropy, nechtějí aby Brusel působil jako Gosplan, aby přísně reguloval vše, co se děje v zemi. Ale chtějí, aby hospodářská politika Francie byla určena ne v Berlíně, ale v Paříži.

Macron je si všeho dobře vědom. Okamžitě začal mluvit o potřebě reformy EU. To, co je v sázce, není zatím jasné, ale připomíná to analogii se stejně horlivým stoupencem posilování a reformy EU, bývalým britským premiérem Davidem Cameronem. I on začal s myšlenkou reformovat Evropskou unii, požadoval „více Evropy, ale méně Bruselu“, a pak přešel k ultimátům a skončil referendem, které vyvádí Británii z Evropské unie.

Macron je právě na začátku. Půjde ve stopách Camerona?

Tato pravděpodobnost je veliká, a velmi se jí bojí evropští lídři, stejně jako „hlavní europejec“ - Německo. Pro Berlín jsou jakékoliv manévry Paříže, jakýkoliv náznak neloajálnosti k projektu evropské budoucnosti, velká hrozba. Neboť bez EU se Německo nevyhnutelně promění v jednu ze tří desítek zemí Evropy, opět ztratí možnost nastolit svůj pořádek v této nové říši.

Proto první věc, kterou udělali Brusel a Berlín, byla, že připoměli Macronovi kritéria, podle kterých musí držet kurs, pokud chce potvrdit svou úlohu skutečného Evropana. Jako první vznesla Evropská komise potřebu dodržovat základní pravidlo platné v eurozóně: deficit státního rozpočtu by neměl překročit tři procenta HDP. Francie doposud nebyla schopna dodržovat toto pravidlo.

Upřímně řečeno víme, že pátá republika není jediným porušovatelem. Patří k nim i Španělsko a Portugalsko, nehledě na Řecko. Všechny tři země jsou pod zvláštním dohledem Bruselského Gosplanu (Evropské komise), která, zdá se, má v úmyslu zpřísnit opatření proti neukázněným členům EU. To je nejdůležitější požadavek, na kterém striktně trvá Berlín - hlavní finanční centrum EU - na pozadí řecké krize. Na základě požadavku učinilo tento týden opatření Portugalsko. A Evropská komise vyjádřila naději, že Francie rovněž přijme

veškerá opatření ke snížení svého schodku. To umožní Bruselu vrátit jí status „slušného člena klubu.“

Pro Francii to, mimo jiné, znamená škrty ve vládních výdajích, ztráty pracovních míst, ve veřejném sektoru by se mohly zmrazit důchody a sociální programy, a mnoho dalšího, což již bylo zkoušeno Macronem jako ministrem hospodářství a vedlo k všeobecné nespokojenosti v celé zemi. Jinými slovy - pro Francii, která zůstala v Evropské unii, se objevil řecký scénář.

Ale v Portugalsku k němu nedošlo. Proč nemohou využít tuto zkušenost Francouzi?

Portugalsko nevybuchlo kvůli tomu, že velmi významná část jeho obyvatel (asi 20%) opustila zemi, která již není přeplněná, a navíc nebylo podrobeno masivní invazi přistěhovalců. Francouzská je situace odlišná: přistěhovalců přibývá každý den více a více. Proto veškerá úsporná opatření, a to ještě při zachování plateb migrantům, která se zavázal přijmout Macron, povedou k absolutnímu ožebračení obyvatelstva.

Takže Francii hrozí to, co Řecku, a ne Portugalsku. A tedy Macronovi.

Ale bruselskými pravidly tyto problémy nekončí. V těchto dnech kandidát na post spolkového kancléře Německa, Martin Shulz, vystoupil s návrhem vytvoření jednotného rozpočtu eurozóny. Toto téma je blízké i jeho soupeřce, současné kancléřce Аngele Merkelové .

Schulzova slova znamenají, že bez ohledu na výsledek voleb v Německu, bude Berlín protlačovat sjednoceny rozpočet eurozóny. A od Paříže budou Němci požadovat, aby podpořila plán.

To znamená, že Macron, pokud bude chtít zůstat věrný svému evropskému kursu, bude muset nejen přijmout úsporný rozpočet, ale i předat řízení do Bruselu a Berlína.

Půjde na to? Bude kapitulovat před tlakem neústupných eurointegrátorů a proměnění Francii v „marku“ (územní jednotku) germánského Eurosvazu? A jak se bude v tomto případě vyrovnávat s protesty, které se nevyhnutelně zemí přeženou? Jak zachránit demokracii? Jak bude brát do úvahy odlišná stanoviska?

Nebo se Macron bude snažit trvat na myšlence reformy EU, čímž se proces integrace zastaví a skončí, a vstoupí tím do konfliktu s Německem? A jak rychle v těchto podmínkách půjde do spojenectví s Británií, hledajíce podporu proti diktátu Bruselu a Berlína?

Na jeho volbě bude záviset výsledek bitvy o Francii.

https://www.pravda.ru/world/europe/european/12-05-2017/1333615-berlin_macron-0/