Takové zlaté staré časy v Liberci již nenastanou,

 aby Němci mohli opět Čechům vládnout a vyhánět je z jejich domovů

V červnu se v Liberci konalo velké mecheche "sudeťáků", sudetomilů a pangermánů všeho druhu. V Sudetendeutsche Zeitung na tuto velkou událost vzpomenuli článkem "Kde jsou ty zlaté časy?".

Doufám, že nadšení účastníci si ani nevzpomněli na to, jak v Liberci a jeho okolí v r. 1938 vyháněli jejich dědové Čechy z jejich domovů. Kolik násilí vyhánění museli vytrpět, kolik teklo české krve a kolik Čechů bylo jimi vyhnáno ze života?

Mnozí Němci, kteří tehdy vyháněli masově Čechy a dopustili se i zločinů proti čs. státu, byli v r. 1945 přesídleni do Německa. Ostatně tam chtěli. Křičeli moc a všude, že chtějí domů do říše.  Přání jsme jim splnili. Dnes ti, kteří vyháněli nás, křičí o svém vyhnání z republiky. Chtějí na nás odškodné a návrat do původní vlasti, jak již celá desetiletí opět vykřikují.

Pravda je však jiná. Zatímco oni vyháněli Čechy z jejich domovů, v hrubém rozporu s mezinárodním právem, a podíleli se na protičeském teroru v době protektorátu, sami nebyli vyhnáni, nýbrž přesídleni v souladu s normami mezinárodního práva. To však dodnes nejsou schopni pochopit a proto nad sebou neustále pláčou a mluví o tom, že se chtějí vrátit do "staré vlasti".

Ale jak? Jako národní skupina, která má právo na sebeurčení, a proto má právo se svým "Sudetenladem"  odtrhnout od České republiky a připojit se k Německu.

Je zde jeden menší zádrhel. Žádné národní skupiny nemají právo na sebeurčení. Toto právo náleží jen národům, které nemají vlastní stát. Tak stanoví mezinárodní právo. Němcům je to fuk. Prostě se obdařili právem na sebeurčení a basta.

K. Malý

"