Svěží vánek – Topolánek
V r. 1996 byl zvolen senátorem. K vítězství ve volbách mu pomohla jeho manželka. Svěží vánek pak začal dělat kariéru, v ODS, stal se jejím předsedou po V. Klausovi, i ve státních funkcích. Opakovaně byl předsedou vlády ČR.
Ale to již svěží vánek se místy měnil v silný vítr, vichřici. Na české zemi se někdy dost vyřádila. I manželky změnil. Jeho druhou polovičkou se stala paní Ing. Lucie Talmanová také z ODS. Ta dokonce mu nejen porodila syna, ale také se stala místopředsedkyní Poslanecké sněmovny PČR. Holt již tehdy platilo, tak jak dříve, včera i dnes, že „co je doma, to se počítá“.
Občany pan předseda vlády překvapoval parafrázováním některých okřídlených německých hesel. A tak jsme opět slyšeli ono známe „Es kommt der Tag“, nebo dokonce zvěstování o „noci dlouhých nožů“. Nebyli jsme si jisti, zda pan premiér ví něco o tom, co říká. Ale nešť.
Terminologie užívaná Postupimskou smlouvou se v jeho době jaksi „rozkolísala“. A tak jsme opět a dost silně slyšeli o „vyhnání“ Němců z Československa a dozvídali jsme se od landsmanů i některých bavorských ústavních činitelů, jakých zločinů jsme se proti Němcům dopustili. Samozřejmě vždy byla řeč především o našich zločinech, o těch německých sem tam padlo jen nějaké slovo, aby se neřeklo.
Ostatně se tomu ani nedalo divit. Ministrem zahraničních věcí v jeho druhé vládě byl K. Schwarzenberg. A k tomu ještě jeden dárek od Strany zelených, paní ministryni Džamilu Stehlíkovou. Ale i řada jeho dalších ministrů měla „známá jména“.
Sudetofilni a germanofilní sklony vlády pan Topolánka byly známé. K. Schwarzenberg se již tehdy vyznamenal i v druhé bojové linii. Jeho přičiněním vláda ČR na jednom výjezdním zasedání rozhodla o uznání Republiky Kosovo, ač Poslanecká sněmovna o tomto tématu chtěla ještě jednat. Co by jednala, když rozhodl pan Schwarzenberg tím nejlepším způsobem. Tehdy se mluvilo o tom, že jsme se na Srbech dopustili nové mnichovské zrady. Ale vláda za svým rozhodnutím stála. Ani premiér neprotestoval, jak by také mohl?
Po krachu své druhé vlády odešel M. Topolánek do služeb soukromého sektoru. Byl oceněn funkcemi zřejmě i za své vládní angažmá. A nyní pan M. Topolánek vidí, jaK republika potřebuje nového prezidenta, a tak se hlásí do „služeb vlasti“. Jak uspěje? Ti občané republiky, kteří ho znají již z doby, kdy politicky působil, si jistě pamatují i na nějaký ten skandálek, který byl spojován s jeho jménem. Viděli jistě pana premiéra na zajímavých fotografiích, ale čas sice vše již odnesl, ale přesto mnozí nezapomínají. A právě u nich pan Topolánek jen velmi přetěžko se bude vlichocovat do jejich přízně, pokud je to v obec možné.
K. Malý