Svědkové

Tlustá obálka. Obsah: 40 hustě popsaných stránek. Zápisky 95 let starého Liberečáka. Chápané jako svědectví. Myšlenky autora se vrátily do severočeské vlasti, k zážitkům z mládí, ke vzpomínkám na vyhnání. „Toto trauma zůstává postiženým v různé míře až dodnes,“ je tam černé na bílém. Takové zásilky dostávají nyní „Sudetenpost“ častěji. Lidé v poslední části života cítí povinnost vyprávět svůj příběh, aby se zachoval pro budoucí generace, pro jejich vlastní rodiny. Jsou poháněni obavami, že za pár let se bude hledat objektivita, že nebude možné očekávat další faktický popis vyhnání, a tento zločin proti lidskosti bude obětován politické korektnosti. Krajan, který vyjádřil své zklamání nad politikou a médii na papíře, není tvrdohlavý dogmatik, který nikdy nevyhlédl přes plot vlastní zahrady. Naopak. Zastupoval jako inženýr renomované firmy v mnoha částech světa a měl možnost studovat jinou mentalitu lidí a mohl sledovat historické trendy. Ale navzdory vší rozmanitosti života si udržel naději, že s ohledem na velké politické změny by se „náš problém“, což jsou Benešovy dekrety,  se všemi jejich neblahými následky, mohl stát znovu tématem. Jako mnozí z jeho generace se cítí zklamán - a politiku opustil. Ukazuje zcela oprávněné rozhořčení, když klíčovým slovem „úspěšná integrace“ je snaha vydávat sudetoněmeckou otázku s problémem skutečných vyhnanců za vyřešenou a pochybně (protože jednostranně) vysunovat „smíření“ do popředí. Skutečnost, která musí vést k napětí je, že se na tom podílejí představitelé landsmanšaftu.  Zejména proto, že kritiky zlověstné česko-německé deklarace z roku 1997, která přispěla více ke zmatení, než k objasnění, lehkovážně označují za „pravicově radikální“ a dnes odsuzují označování vyhnání za genocidu. Sudetoněmecký landsmanšaft nemá 72 let od konce druhé světové války snadný úkol,  najít, přes různé pozice v rámci svých vlastních řad, společný jazyk ke klíčovým otázkám etnické skupiny - také prostřednictvím konstruktivního dialogu v celostátních médiích.

Jen „Sudetenpost“ jsou dále připraveny na tuto výměnu názorů. Proto nesmí být tato zkušenost ztracena. Například vzpomínky na hrozné zločiny „bezpráví odůvodněného zákonem“, které všem útokům na Němce zajistilo beztrestnost. Postupně se vyskytuje  vyvrácená legenda, nekriticky přijatá některými německými médii, o Češích, vyhnaných po podepsání Mnichovské dohody. O to více je záslužné, že stále více svědků cítí povinnost předávat své vlastní zkušenosti mladším generacím. Stejně jako rodák z Liberce.

Gernot Facius, Sudetenpost, 3.8.2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf