Suverénní vystupování prezidenta Zemana je určitou formou satisfakce

Rozhovor s Jaroslavem Kubou, ústavním právníkem

• Podle Ústavy je prezident hlavou státu. Co je podle vás »hlava státu«?

- Když se v 19. století začaly některé porobené národy »obrozovat« a přemýšlet o obnově státnosti, která by jim mocensky zaručila »právo na život«, toto probuzení nespadlo z nebe. V Čechách nastalo zásluhou několika osobností, na jejichž příchod čekaly generace, zdecimované třistaletou asimilací až genocidou. Aby je vyvedly z poroby jako vůdci národního hnutí. Byli to muži, vizionáři s fantazií vynálezců a objevitelů, s plánem na povznesení země po osvobození. Byli to muži, neboť svoje poslání obhájili v boji na život a smrt - navzdory vězení a rozsudkům smrti. Jejich ideály a dílo bylo zárukou, že obnovený stát bude spravován v duchu těchto hodnot jak jimi, tak i jejich nástupci. Masaryk a Beneš představují tento »druh« hlavy státu, symbolizující reálnou suverenitu.

Ještě, než byl po »Listopadu« československý stát »rozpadnut«, ztratil dva provázané materiální předpoklady suverenity státu. Svébytné národní hospodářství a vlastní bojeschopnou armádu. Výchova v národním duchu a rozvoj národní kultury, ony historické výdobytky 28. října, byly odkopnuty jako projev »šovinistického čecháčkovstvím Stejně tak byla s pohrdáním odkopnuta úcta ke všemu pozitivnímu a progresivnímu v našich dějinách. K tomu přidejme v roce 2009 »Lisabonskou smlouvu«, nadřazující vnitrostátnímu právu vůli těch nejmocnějších z EU, povýšenou na »bruselský zákon«. Výsledkem je existence fiktivního, nikoli reálného státu. Václav Klaus si při jedné poradě povzdechnul, že zdánlivý stát může mít jen zdánlivého prezidenta. Současnou hlavu státu lze tak podle »Lisabonské smlouvy« postavit na úroveň »státního prezidenta«, což je kategorie z dob protektorátu.

• Myslíte si, že Zemana či Klause, jehož jste byl dokonce nějakou dobu

poradcem, lze přirovnat k Háchovi?

- To jste mi nahrál - kvůli jejich projevům, ať již jde o vyjádření ke konkrétním politickým záležitostem, či chování v mezinárodních vztazích, to rozhodně nelze. Hácha by jistě nejezdil do Kremlu, ani by do Berlína nevzkazoval, ať nás nezatahují do něčeho, co si sami »nadrobili«. A už vůbec by si jako francouzský prezident Macron nenaplánoval, že se bude každoročně v Pekingu klanět předákům KSČ, neboli Komunistické strany Číny.

• Je přímá volba prezidenta správná?

- Jedna z kruciálních zásad volebního práva bazíruje na stejné váze volebních hlasů. Což koresponduje s principem rovnosti. Ale pokud jde o nominaci mezi uchazeče, z nichž si budou občané vybírat, tak hlas jednoho poslance »váží« jako hlasy 2500 občanů. Jednoho senátora vydá za 5000 občanů. Kdo nemá příznivce mezi senátory či poslanci, musí podporu získat od 50 000 občanů. Navíc je prý v pořádku, když třeba senátor »vybírá« vícekrát, a ještě různě. Čili když si zvolí dva zájemce. Proč neplatí článek první »Listiny«, »lidé jsou rovní v právech«l Takže legislativní úprava, která zavedla přímou volbu prezidenta, je zmatečná. Jak jsem uvedl na pouhém jednom příkladu, i odporující »Listině«.

•         Co dále ohrožuje regulérnost volby?

- Jedním slovem mediokracie. Dnes postačí, aby si někdo v pozadí vybral kohokoli. Asi jako ve známém filmu si pobočník šéfa tajné služby vybral k určité funkci »velkého blondýna s černou botou«. Člověka, kterého neznal do okamžiku, než jej náhodně potkal v davu. Média, která mají monopol na produkci »virtuální reality«, kterou - jak vlaštovka hnízdo - permanentně lepí ze smyšlených, překrucovaných a zatajovaných zpráv, k takové figurce »vyfabrikují« legendu, zralou na cokoli. Na šibenici, či na prezidenta. Když se v druhém případě »zadaří«, objeví se něco jako nafukovací panna«. Ta už spolehlivě uspokojí všechny, kteří ji »nafouknuli«.

•         Narážíte na protizemanovskou kampaň?

- Nikoli, pan ing. Zeman byl po »Listopadu« jedním z mediálně »pozdvižených« na »VI«. Třeba za to, že z jeho iniciativy byl konec války v roce 1945 v Čechách přesunut v kalendáři o den dříve. Je tragikomické, když ti, pro které byl tehdy »briliantovým mozkem OF«, jej dnes, třeba naivním gymnazistům, servírují jako alter ego Miloše Jakeše.

Takže jen narážím, ostatně jako všichni občané, na ústavně neregulovanou, manipulativní »zlomoc« mediokracie v jakýchkoli volbách.

Ale přeci jen, i když to zní úsměvně a ironicky. »Soudně uznaného antisemitu« Adama Bartoše média návdavkem pasovala snad až na požírače psů. Proč si ale ve stejném zápalu doposud »nevypůjčila« osočovatele Zemana, který se v USA tak emotivně přiklonil k tomuto etniku? Pozoruhodné. Vždyť dnes ČTK sděluje na margo návštěvy rakouského kancléře, že kancléřka Merkelová bude kvůli antisemitismu některých členů tamní vlády obezřetněji sledovat situaci v Rakousku.

• Pokud nebude zvolen »antiimigrantský« Zeman, přestane být společnost rozdělená?

- Ať už nyní, či za pět let, na Hrad přijde člověk poslušný, slovy lisabonské smlouvy«, »eurounijním hodnotám«. Nevylučuji, že odpor vůči běžencům z třetího světa vyhřezá z doutnající nevole vůči nebržděnému rozpínání se zahraničí v naší zemi. Suverénní vystupování prezidenta Miloše Zemana udržuje iluzi suverenity státu. Je určitou formou satisfakce těm, kteří těžce snáší pocit nájemníků ve vlastním domě. Až tento »poslední mohykán« odejde, může paradoxně časem více chybět těm, kteří se dnes nemůžou dočkat jeho konce.

Jaroslav Kojzar, Haló noviny, 22.1.2018, str. 3

Přišlo e-poštou