Sudety –pátá kolona
Sudety (původně keltsky), pohoří na dnešním česko-polském pomezí, německy „Sudetenland“, tak se od října 1918 nazývala jedna z provincií takzvaného „Deutsch-Böhmen“ zaujímající severovýchodní Čechy, severní Moravu a Slezsko.
Už 5. listopadu 1937 - deset měsíců před Mnichovem - byl předurčen osud Československa. Zatím Němci plánovali nuceně vystěhovat z ČSR dva milióny lidí. Datum německého útoku na Československo a Rakousko musí být proveden v krátké době, zvláště proto, aby bylo Československo vyřazeno jako nejnebezpečnější nepřítel Německa. Útok na Československo měl být proveden s „rychlostí blesku“ (Blizertig schell)“. Vojenský plán přepadení Československa, který již od 1. června 1937 začal rozpracovávat německý generální štáb, dostal krycí název „Fall Grün" (Zelený plán). Jeho cílem bylo obsadit Československo bleskovou akcí. Přepokládal i válku „propagační“ a byl založen na spolupráci se sudetoněmeckým obyvatelstvem. Záminkou k válce mělo být zavraždění německého velvyslance v Praze.
Hitler prohlásil dne 30. května 1938: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo!“
Podle instrukcí z Berlína vytváří Sudetoněmecká strana dne 15. září 1938 svou vlastní vojenskou organizaci - Sudetoněmecký dobrovolný sbor (Sudetendeutsches Freikorps), jehož úkolem bylo provádět teroristické diverzní akce v československém pohraničí proti státním objektům, zejména vojenským a policejním, ale i proti českému obyvatelstvu. Velitelem „dobrovolnického sboru“ byl Konrád Henlein, avšak skutečným velitelem byl německý podplukovník Köchling, kterého jako Henleinova poradce osobně vyslal Hitler.
Dne 17. září 1938 Konrád Henlein vydal rozkaz dne pro formace Freikorpsu (Sboru dobrovolníků). Za několik hodin tisíce sudetských Němců stálo pod prapory Freikorpsu podél hranic Československa. Tisíce těch, kteří hořeli bojovat pro svoji „mučenou domovinu“.
Podle československých pramenů dosáhl Freikorps za dva týdny své existence nejméně 15.000 mužů, kteří - ozbrojeni - přepadali československé četnické a finanční strážnice, obecní úřady, vojenské hlídky, školy a budovy finanční stráže a další důležité objekty. Freikorps byl po mnichovské dohodě rozpuštěn.
Do 1. října 1938 měl Freikorps na svědomí:
- Na 300 záškodnických akcí a přepadů,
- 110 zavražděných českých občanů a asi 50 českých občanů těžce raněných
- přes 2000 občanů ČSR bylo odvlečeno do zajetí do Německa
Dne 26. září 1938 Hitler ve večerních hodinách pronáší v berlínském Sportovním paláci projev, ve kterém na adresu ČSR řekl: „Nebudou-li do 1. října 1938 Sudety odevzdány Německu, pak já, Hitler, půjdu jako první voják proti Československu!“ Dále řekl: „Až bude sudetoněmecká otázka vyřešena, nebudeme mít již žádných dalších územních nároků v Evropě...“ Obvinil československou stranu ze „zvěrstev“ páchaných na sudetských Němcích a z „terorizování“ sudetského obyvatelstva. Když vyslovil jméno prezidenta Beneše, jeho posluchači začali skandovat: „Pověsit ho! Pověsit ho!“
Dne 28. září 1938 na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů čtyř zemí v Mnichově.
Dne 29. září 1938 do Mnichova přijeli kromě Hitlera a Mussoliniho také britský premiér Chamberlain a francouzský premiér Daladiér a v noci podepsali pověstnou hanebnou, mnichovskou dohodu.
Jednali o nás bez nás: dva diktátoři a dva západní spojenci.
Nadiktovali nám odstoupit značnou část našeho historického území zděděného od nepaměti.
Mezitím, než Hitler mohl stanovit „Den X“ k útoku proti Československu, byla v plném proudu „válka propagační“, moderně řečeno, válka psychologická. Byla vedena za přímé součinnosti Henleinova sudetoněmeckého hnutí.
Dne 15. září 1938 Henlein vydává prohlášení: „Chceme domů do říše!“, v němž otevřeně žádá rozchod sudetoněmecké menšiny s českým národem:
„Soukmenovci, jako nositel vaší důvěry a vědom si své odpovědnosti, konstatuji před celou světovou veřejností, že systém utlačování ze strany českého národa dosáhl svého vrcholu použitím kulometů, obrněných vozů a tanků proti bezbranným sudetským Němcům. Tím český národ ukázal celému světu s konečnou platností, že je nemožné žít s ním v jednom státě. V této hodině útrap sudetských Němců předstupuji před vás, německý národ a celý civilizovaný svět, a prohlašuji: Chceme žít jako svobodní němečtí mužové a ženy! Chceme domů do říše!“
Jak však vypadalo pravdivé spolužití v jednotlivých oblastech naší republiky:
Znojemsko - jeden z největších okresů naší republiky se rozkládá na jižní Moravě. Jeho jižní hranici tvoří Rakousko. Obyvatelstvo této oblasti, které bylo v roce 1918 různorodé (Češi, Němci, Chorvaté, Židi a jiné národnosti) žilo po vyhlášení samostatnosti Československa 28. října 1918 zdánlivě v klidu. Ale už v listopadu 1918 německé obyvatelstvo vojensky povstalo a vyhlásilo odtržení jižní Moravy od ČSR a její připojení k Rakousku. Po roce 1933 se agrese ze strany německého obyvatelstva stále více stupňovala.
Ačkoliv Hitler prohlásil, že nechce do říše ani jednoho Čecha, ve Znojmě v roce 1938 žilo 16.139 Čechů a jen 8.349 Němců. V Moravském Krumlově žilo 3.047 Čechů a jen 349 Němců.
Dne 1. 5. 1938 konají henleinovci útočné manifestace v celém pohraničí. V Opavě napadají četnictvo a policii. Jsou první zranění. Přestože provokace propukají na mnoha místech, československá vláda vydává ZÁKAZ POUŽITÍ ZBRANĚ našim ozbrojeným silám. Bojové provokace proběhly 1. máje v Žatci, Jiřetíně a v Sokolově. Dne 6. 5. 1938 se konaly v Aši oslavy 50. narozenin Konráda Henleina za účasti uniformovaných turnerů, příslušníků henleinovských tělovýchovných spolků. Dochází ke střetu s policií. V Chebu, Plesné, Aši a v Lubech jsou jednorázově vyhozeni z práce všichni, kteří nebyli členy SdP. V Kynžvaldu byly české děti nuceny navštěvovat školu německou. V celém pohraničí jsou soustavně vedeny útoky proti obchodům Židů.
Projev Adolfa Hitlera 12. 9. 1938 v Norimberku je signálem pro sudeťáky k zahájení horké války o Sudety. V zápětí na to probíhají ničivé a útočné provokace proti ČSR.
Aš – 8.000 henleinovců táhne městem, napadají Čechy, zejména Židy, komunisty, sociální demokraty, četníky a okresní úřad. Napadené týrají. Zranění jsou převáženi do nemocnice.
Cheb - vyrabováno bylo 38 obchodů, napadány jsou byty policistů a důstojníků.
Mariánské Lázně, Hranice v Čechách, Luby, Hazlov, Plesná, Prameny a Stará Voda - konají se průvody, neseny vlajky s hákovým křížem, jimi se vyzdobují domy a úřady.
Hazlov - sudeťáci vedou střelbu po českých železničářích, napaden je statek a četnická stanice.
Cheb - pokus o puč. Bojuje se o „Hnědý dům“, o hotel Viktoria a o hotel Wenzel. Při přestřelce henleinovci používají kulomety. Československá strana použila k potlačení vzpoury obrněná auta. Před nádražím bylo pučisty zastřeleno šest osob (Čechů). Útok policie byl veden granáty a boj trval tři hodiny. Zabaveno bylo 2.300 pušek, 300 pistolí, vysílačky a munice.
Při srazu Českého branného svazu motoristů dne 11.9.1938 došlo k napadení ze strany henleinovských ordnerů. Tři policisté a 18 členů Stráže obrany státu bylo zraněno, jeden těžce.
Ašsko - 14. 9. 1938 přepadl FREIKORPS českou celnici. Z Německa přijíždí pomoc henleinovcům. Ti vydávají pokyn k povstání. Přebírají úřady. Češi, antifašisté a němečtí sociální demokraté jsou zatýkáni. Čeští policisté, četníci, železničáři, pošťáci a celníci jsou odvlečeni do říše. České obchody jsou zavřeny. Sudeťáky byl vyhlášen „FREISTADT ASCH“ (Svobodné město Aš). FREIKORPS posílen jednotkou SS útočí dále na Libou, Hazlov, Františkovy Lázně, Skalnou a Cheb. Na frontě byl Vojtanov, Antonínova Výšina Ostroh a Libá. Začíná skutečná válka. Češi jsou odvlékáni do Německa. Antifašisté do koncentračních táborů. Proti SS a fanatickému
FREIKORPSU nastupují oddíly SOS (Stráž obrany státu) - a Sokolský oddíl. Malá síla proti útočníkům. Padlo prvních pět příslušníků SOS. Raněných bylo také pět.
Chebsko - na Cheb postupuje 1.000 členů FREIKORPSU. Bojuje se v Pomezí. Nejtěžší boje jsou u obce Libá a Sorkov. Pod fašistickou převahou ustupují oddíly SOS. Čeští obyvatelé z Ašska a Chebska prchají před násilnostmi ordnerů do vnitrozemí. Všechno selhalo zradou západních velmocí.
Dne 30. 9. 1938 z pohraničí odchází československá armáda a v patách je jim německá armáda s tanky.
Na Mikulovsku jako poslední stáli příslušníci mikulovské RW (Republikanische Wehr - Republikánská obrana - polovojenská organizace německých antifašistů v ČSR) se zbraní v ruce na hranicích, aby je bránili.
Jako poslední opouštěla naše státní hranice dvě družstva „Stráže obrany státu – SOS“, ve které sloužili také i němečtí příslušníci RW. Místní nacisté se jich pomocí lsti zmocnili, ztýrali je a zbité do krve je hnali „uličkou“ tisícihlavého davu henleinovců k vězení na radnici. Každý z nacistů považoval za vlasteneckou povinnost je udeřit, kopnout, nebo alespoň je poplivat.
Proti Čechům v Pohořelicím, kde žilo 64 % Čechů, rozpoutali místní nacisté „furor teunotidkus" v podobě takzvané „Prügel strafe“. V noci je vyvlekli polonahé na ulici, kde je shromáždění Němci bili klacky. Německý lékař zraněné vyhnal z ordinace. Několik jich zemřelo. Také na dalších místech se konaly štvanice proti Čechům, Židům a německým antifašistům. „Když tě dobiji k smrti, nic se mi nestane, jsem Germán", řekl německý výrostek Götz týranému českému chlapci.
Většina sudetoněmeckého obyvatelstva na jižní Moravě se aktivně podílela na rozbití ČSR a tím se dopustila zločinu velezrady na naší republice v době jejího největšího ohrožení Hitlerem a sehrála úlohu „páté kolony“ zločinného nacismu v ČSR. Iluze o zbožných jihomoravských Němcích se rozplynula. Klerikální ideologie, kdysi velmi vlivná na jižní Moravě, byla slabou překážkou vše pohlcující ideologii nacistické, zejména poté, co po „anšlusu“ Rakouska přešli i jihomoravští klerikálové v čele s mikulovským proboštem k nacistům do SdP.
V roce 1938 jsou v celém pohraničí napadány četnické stanice, policejní úřadovny a celnice. Z říše přicházejí Němci s výzbrojí pro FREIKORPS (Bublava, Krasice). Přestože jsou příslušníci ozbrojených sil Československa vražděni, je znovu opakován rozkaz „NEPOUŽÍVAT ZBRANÍ“ proti Němcům. Zabitých, zraněných a odvlečených Čechů je již několik desítek. Jen v Bublavě padlo šest osob a 43 bylo odvlečeno.
Habartov - dne 13. 9. 1938 obsazují ordneři poštu, obecní úřad a vyvěšují prapory německé říše. Byla napadena četnická stanice a zavražděno pět četníků.
Stříbro - dne 13. 9. 1938 byla napadena četnická stanice. Zavražděno bylo šest českých občanů a čtyři byli zraněni.
Krajková - dne 13.9. 1938 zde byla napadena ordnery četnická stanice. Osm mrtvých Čechů a čtyři zranění.
Dále byly napadeny: celnice Nové Domy u Aše, Ruprechtice, Jeseníky, Broumov, celnice Kunžak, Orlické Hory - došlo k odstřelování z německé strany. Pozemní boudy - přepad celnice, 1 mrtvý, 2 odvlečeni, celnice vypálena. Výrovka - přestřelka, 1 československý voják mrtev. Liberec, po útoku ordnerů 10 policistů zraněno a 1 voják mrtev. Frýdlant, 1 mrtvý. Hrádek nad Nisou - ordneři obsazují celnici. Ve Vejprtech demolují ordneři nádraží, poštu a celnici, rabují, čeští úředníci a antifašisté jsou odvlečeni do říše. Zde jsou tři mrtví a 15 Čechů je zraněno. Ordneři vyhazují trať - vlak vykolejil. V době, kdy se vedou v celém pohraničí úporné boje, neschopná pražská vláda vydává stále rozkaz: NESTŘÍLET!
Vidnava - ze strany sudetských Němců byl proveden útok na celnici dne 21.9. 1938. Pět mrtvých a 11 raněných. Město bylo ordnery obsazeno.
Šumperk - 146 československých občanů bylo odvlečeno do říše a dva celníci byli zavražděni.
Bruntál, Krnov, Albrechtice a Osoblaha - sudetští Němci provedli frontální útok se sedmi tisíci ordnery a FREIKORPSU, kteří obsazují tato města. Odzbrojují a do říše odvlékají příslušníky ozbrojených sil ČSR. Jsou dva padlí čeští občané a tři zranění příslušníci SOS.
Kaplice, Český Krumlov - i zde byli četníci a finančníci odvlečeni do říše.
Varnsdorf - Ordneři obsazují celý Šluknovský výběžek, každý Čech a antifašista je zatčen. Ztráty libereckého praporu SOS jsou: 432 mrtvých, zraněných a odvlečených. Češi a antifašisté jsou vyhozeni z práce.
Česko saské Švýcarsko - v bojích s ordnery byl jeden Čech těžce zraněn.
Lichtenwald, Šluknov, Rumburk a Varnsdorf - zde došlo k násilím na příslušníky četnictva a celnic.
Ašsko, Chebsko - při ústupu československé armády z pohraničí bylo zde osm českých občanů zavražděno, 15 zraněno a 43 zavlečeno do říše.
Český Krumlov - rovněž i zde při ústupu československé armády z pohraničí byl dne 30. 9. 1938 jeden mrtvý, 2 zranění a 3 zajatí (SOS).
Celkové ztráty SOS - 262 zabitých, 316 zraněných a tisíce odvlečených do říše. Desetitisíce Čechů prchá do vnitrozemí z pohraničí před terorem fašistů.
Dne 1.10. 1938 nastupuje k záběru Sudet německý Wehrmacht!
Místy se ale ještě bojuje - Kapličko, Stříbrná, Tisová, Zelená Hora a Pomezná. Ve Vyšném Brodě byli zastřeleni dva českoslovenští vojáci.
V Moravské Chrastové, místní části obce Brněnec - položili své životy dne 31. 10. 1938 čtyři vojáci československé armády, i když byla tato obec s převážnou českou většinou osídlením, byla přepadena ordnery s cílem násilného připojení obce do Sudet!
Kdo koho v roce 1938 terorizoval?
Z řady materiálů sudeťáckých organizací lze jednoznačně usoudit, že zlí Češi v ČSR nesnesitelně pronásledovali své německé spoluobčany. Proto jediným řešením bylo splnění jejich masového přání „Wir wollen heim in's Reich" (Chceme domů do říše), anebo naléhavé skandování na adresu lorda Runcimana, když jako prostředník při jednání československé vlády s henleinovou SdP navštívil koncem léta 1938 české pohraničí - „Lieber Lord mach uns frei, von Tsechoslowakei!" (milý lorde, osvoboď nás od Československa). Naší povinností beze sporu je, abychom stále připomínali, jak tomu bylo ve skutečnosti.
Jedním z 628 československých občanů, zajatých na podzim roku 1938 v československém pohraničí a odvlečených do Německa byl i četnický strážmistr František Procházka (1897-1960), příslušník oddílu SOS v Königswaldu, dnešním Jiříkově.
FRANTIŠEK PROCHÁZKA, narozený 2. října 1897 ve Velkých Pavlovicích, bydlel se svojí rodinou v obci Cifer u Trnavy, kde sloužil jako četnický strážmistr. Z tohoto okresu, kde byl velitelem četnický kapitán Zábuš, bylo z různých stanic vysláno k posílení SOS oddílů v českém pohraničí v roce 1938 přes dvacet četníků, kteří měli působit na Šluknovsku. Od vyhlášení stanného práva střežil klid ve městě Varnsdorfu a okolí i pohotovostní oddíl kpt. Zábuše, který se skládal z čety četníků ze Slovenska a tří základních družstev SOS. Útvar byl ubytován v obci Königswalde (dnes Jiříkov). Až do 21. září 1938 hlídkoval oddíl v ulicích Varnsdorfu, Šluknova a v přilehlých obcích bez mimořádných příhod a přesunoval se autobusem. Velkou bojovou hodnotu však neměl. Byl vyzbrojen jen puškami, chyběly kulomety a granáty a hlavně povolení použít je.
Dne 22. září byly získány první zprávy o soustřeďování nacistických ordnerů a dalších sudeťáckých povstalců na hranicích.
Asi ve 13,30 hodin odpoledne se část Zábušova mužstva přepravovala po hraniční silnici autobusem, který byl náhle v lese zastaven záseky z pokácených stromů a obklíčen velkou přesilou ordnerů. Všichni Češi byli bez výstřelu zajati a odvlečeni přes hranice do Magdeburku. Ordneři se pak vydali do Varnsdorfu, který obklíčili.
O osobních osudech četnického strážmistra Františka Procházky se dále dovídáme z písemného dokumentu „Hlášení o činnosti v roce 1938“, které sepsal dne 14. srpna 1946.
Píše v něm mimo jiné:
„Dne 26. srpna 1938 byl jsem služebně odkomandován ze stanice četnictva v Cíferu, okres Trnava - Slovensko k zesílení stanice v českém pohraničí v obci Königswalde (dnes Jiříkov), okres Šluknov. Místnosti této četnické stanice se nacházely v prvním poschodí budovy a přízemí obývala německá rodina, které budova náležela.
Dne 21. září 1938 v době, kdy byla tato stanice přepadena ordnery, spolu s SA, což se stalo o 14, 30 hodině, byl jsem na stanici sám. Tehdejší velitel naší stanice štábní strážmistr Jaroslav Kolek a štábní strážmistr Václav Jirků zajišťovali pro případ přepadení důležité služební spisy a nebyli na stanici přítomni.
Až do 14, 00 hodiny téhož dne přebíral jsem telefonické rozkazy pro družstvo SOS od velitelství roty z České Lípy. V tutéž dobu došel na stanici telefonický příkaz od tehdejšího okresního hejtmana ze Šluknova, že v případě přepadení četnické stanice ze strany ozbrojených německých jednotek nemá se klást žádný odpor. Jelikož nejbližší představený okresní velitel Karel Novák uprchl ze Šluknova s několika desítkami dalších četníků směrem k České Lípě, nebylo možno se nikoho dovolat, aby dal rozkaz jak dál postupovat.
Telefonní spojení s velitelstvím roty SOS a s Libercem bylo o 14,00 hodině přerušeno a do telefonu se pak hlásil nějaký Němec. Téhož dne o 14,30 hodině vnikli do místnosti četnické stanice čtyři osoby ozbrojené automatickými zbraněmi a odzbrojili mě. Za daných okolností byl každý odpor předem nemožný. Tito ordneři mě pak zajistili a teprve pozdě večer téhož dne mě odvlekli na shromáždiště do obecní radnice ve Šluknově, odtud nás ještě v noci zavlekli nákladními auty do Budyšína v Německu a asi o tři dny později vlakem do Magdeburku, kde nás celkem 628 zajatých ubytovali v jednom starém židovském divadle „Spiglsal“ a drželi zde v zajetí až do 19. října 1938.
Cestou z Königswalde do Šluknova byl jsem ordnery tělesně ztýrán a ve Šluknově, kdež byl v tu dobu shromážděný velký dav Němců, byl jsem rovněž obdařen při procházení tímto davem mnoha surovými kopanci.
Dne 12. března 1939 se skupiny brněnských Němců pokusily vyvolat potyčky s českým obyvatelstvem. Na druhý den píší říšské listy v nápadné úpravě o tom, že někteří Němci utrpěli v Brně „krvavá zranění“.
Goebbelsův list Angriff píše v úvodníku:
„Vraždy a požáry vládnou zase v Československu... Slováci, Karpatoukrajinci a v neposlední řadě Němci, kteří zůstali v českém státním útvaru, jsou českou lůzou, četnictvem a soldateskou trýzněni a mučeni.... Všichni, kdo jsme se domnívali spatřovat známky nadcházejícího pochopení, musíme dnes zjišťovat, že v Praze si jen nasadili masku. Za maskou se skrývá tatáž husitská ďábelská tvář, která nyní po odmaskování znovu s výsměchem shlíží na krev a teror. „
V Jihlavě skupina německých občanů zaútočila na novinový kiosek a pod nacistickou vlajkou napadla radnicí.
Ve Stonařově na Jihlavsku zaútočilo několik set Němců na četnickou stanici a sebralo si jejich zbraně. Teprve četnické posily z Jihlavy sjednaly nápravu a pořádek. Útočníky, z nichž jeden zahynul, odzbrojili.
Hitler mezitím jedná v Berlíně s Tisem, kterého žádá, aby byl vytvořen samostatný Slovenský stát. Ten byl na druhý den Slovenským sněmem vyhlášen.
Tedy, kdo koho v roce 1938 terorizoval?
Dne 1. října 1938 ve 14, 00 hodin překročila německá vojska naše hranice na Šumavě a Jižní Moravě a začala obsazovat první okupační pásmo!
Tisíce Čechů a také německých antifašistů narychlo a ve zmatku prchalo z.českého pohraničí do vnitrozemí.
Dne 2. října 1938 německá armáda začala obsazovat druhé pásmo - severní Čechy.
Dne 3. října 1938 začalo obsazování třetího pásma - západní Čechy.
Dne 6. října 1938 byla zahájena okupace čtvrtého pásma - severní Morava a Slezsko.
Dne 10. října 1938 byl oficiálně ukončen zábor tak zvaného pátého pásma, jehož hranice zakreslil sám Adolf Hitler do mapy tlustou červenou čarou, jak uvádějí svědci. Původně měla o pátém pásmu rozhodovat mezinárodní komise, která však musela jen přijmout ultimativní rozhodnutí německého diktátora, jenž v případě jejich námitek pohrozil „vypovězením mnichovské dohody“...
Dne 15. března 1939 německá vojska obsazují zbývající prostor Čech a Moravy.
Nacistická německá vojska násilně okupují dne 15. března 1939 zbytky Československa a naši občané je vítají zdviženými pěstmi.
Hitler přiznal i ve svém projevu před říšským sněmem 29. 4. 1939, že Německo získalo v okupovaném Československu - kromě výrobních a lidských kapacit rozsáhlou zbrojní kořist:
1.582 letadel,
469 tanků,
501 protiletadlové dělo,
2.175 děl různé ráže,
115.000 pistolí,
3.000.000 dělostřeleckých nábojů,
43.000 kulometů,
miliardu kusů pěchotního střeliva
a další válečný materiál jako vozidla atd.
Plán Grün byl tak naplněn: v územních výbojích německé říše se poměrně snadnou kořistí stal celý československý stát. Proradnou úlohu v likvidaci jeho zbytku opět sehrála německá menšina. Ve své zdrcující většině.
Rozhodující většina sudetoněmeckého obyvatelstva v českém pohraničí považovala Hitlerovu zločinnou válku a holocaust za správnou cestu německého národa. To, že byli po válce zbaveni československého občanství, které ostatně sami pošlapali, aby už v roce 1938 mohli přijmout vytoužené občanství Hitlerovy říše, byla konfiskace a odsun, o kterém rozhodly vítězné velmoci v Postupimi, trestem tvrdým, ale spravedlivým. Ještě po pádu Stalingradu podporovali sudetští Němci Hitlerovu zločinnou válku. Nacistická ideologie, kterou nadšeně přijali a vyznávali, však sudetským Němcům nedovolovala pochopit, že jejich nepřítelem je Hitler, jeho režim a nacističtí pohlaváři, ne čeští spoluobčané.
Když Sovětská armáda překročila řeku Moravu a osvobodila 11.4. 1945 město Lanžhot, nestačili Němci už odvést všechny zásoby cukru a obilí a další ze skladů v Břeclavi a tak cukrovar a sklady obilí zapálili v rámci instrukce, jak zajistit akci „ARLZ“ (uvolnění, vyklizení, ohromení a zničení). Zahájili opožděnou evakuaci sudetoněmeckého obyvatelstva autobusy a selskými povozy na západ přes Znojmo do rakouských obcí. Židé a „ostarbeitři“ nasazení na otrocké práce na velkostatcích a v cihelnách byli hnáni na západ pěšky a o hladu. Kdo nestačil, byl zastřelen.
V dubnu 1945, před příchodem sovětských vojsk, došlo na jižní Moravě k dobrovolnému stěhování sudetských Němců do Rakouska organizované štábem německé strany NSDAP. Jen z okresu Mikulov v tu dobu odešlo 20.000 Němců bez omezení. I po válce toto dobrovolné stěhování pokračovalo. Zejména po žních a vinobraní. Na okrese Znojmo, kde dříve žilo 75 000 sudetských Němců, bylo do Bavorska v roce 1946 řádně odsunuto 14 882 německých obyvatel.
Wehrwolf - je málo známou skutečností, že vznik teroristické organizace známé jako wehrwolf má své první kořeny v roce 1923, kdy v Německu ještě žila takzvaná Výmarská republika. Již tehdy to byla militaristická organizace zaměřená na teror proti těm Němcům, kteří byli ochotni plnit mírová ujednání přijaté německou vládou po prohrané světové válce (1914 - 1918). Vedle verbálních útoků organizovaných v tisku, ale i psaním nepodepsaných dopisů, výhružným telefonováním, pomluvami a podobně se uplatnil i fyzický teror a vraždy. Program wehrwolfu se rozšiřoval postupně na oslavu německého nacionalismu, militarismu. Byl zaměřen proti pacifistům, důsledným demokratům, cizincům, tehdy zejména proti Čechům, Francouzům a Polákům. Od let hospodářské krize také proti židům, socialistům a kritikům nacismu. V roce 1933 byl totiž wehrwolf vtělen jako speciální teroristická organizace do SA. Dodnes se německá historiografie nevyrovnala s historií této organizace, která měla své prsty v nejedné vraždě politických odpůrců.
K wehrwolfu se nacistické Německo začalo vracet na přelomu roku 1943 - 1944, kdy i na nejvyšších místech se uvažovalo o tom, že značná část německou armádou obsazeného území bude osvobozena antifašistickými armádami spojenců. Výzvědná služba, armáda, SS a nacistická strana urychleně studovaly zkušenosti z partyzánské války v SSSR, Polsku, Jugoslávii, dokonce i ze Slovenska a z českých zemí, které vedly ilegální boj v podmínkách průmyslově vyvinutého státu s hustou sítí komunikací a s relativně nevhodným zeměpisným prostředím. Také zkušenosti sudetoněmeckých teroristů (FREIKORPS) z let 1937-1939 byly předmětem pozornosti. Cílem bylo vytvořit taktické a strategické předpoklady pro diverzní a teroristickou činnost na území obsazeném vojsky protifašistické koalice.
Název sám byl vzat ze staré germánské mytologie, ve které člověk-vlk dokázal nadlidské činy v boji proti nepřátelům. Převtěloval se ve zvíře, záhadně mizel, nepozorovaně škodil a podobně. Wehrwolf v novém nacistickém pojetí měl zajišťovat zpravodajské spojení se ztraceným územím, provádět sabotáže, diverze, trestat zrádce nacistické ideologie, udržovat morálku Němců výraznými akcemi (výbuchy, sabotáže, vyhazování mostů, železnic, muničních skladů) a všemi dostupnými prostředky škodit spojeneckým armádám a jejich administrativním orgánům, organizující civilní život. Měla se především prokázat neschopnost nenacistické správy. Koncem války, kdy bylo jasné, že Německo ji prohraje, doplnil úkoly také K. H. Frank. Pro české pohraničí stanovil v tajném rozkazu ze dne 29. 4.
1945, že „sudetoněmecké obyvatelstvo má vyvolat mezinárodní pozornost ke svému postavení“, tak jak to učinilo v roce 1938 a „dosáhnout jiného než očekávaného statutu, určeného směrodatnými místy v Praze“. K tomu měly sloužit demonstrace, manifestace odporu, sabotáž, diverze, dvěma slovy občanská neposlušnost vyúsťující v případnou občanskou válku. Věřil, že potom pohraničí nebude součástí Československa, ale pod dozorem západních armád. Proto je také opakovaně zval k obsazení Prahy, dokonce i za pomocí kolaborantské delegace protektorátní vlády.
Zásadní politické vedení si osvojil ministr nacistické propagandy J. Goebbels a pro případ okupace byl také vybudován silný vysílač „Sender Wehrwolf", jen v přesně stanovených hodinách oznamoval příslušné pokyny a rozkazy. Vojenským velitelem byl jmenován generál H. Kieling. Velitelem záškodnických skupin důstojník SS H. A. Prützmann. Byl podřízen Himmlerovi, nacistická strana nechtěla ponechat vývoj organizace jenom v rukou armády. Uplatnil se také vliv hitlerjugend, výzvědné služby a SS.
Na českém území byla budována síť wehrwolfu od prosince 1944 za dohledu Konráda Henleina a Karl Hermana Franka. Třítýdenní kurzy se konaly na příklad v Ústí nad Labem a již tím byl dán předpoklad, aby instruktoři výcvikového střediska právě zde předvedli ukázkovou akci. Po výbuchu v Krásném Březně okamžitě opustili naše území útěkem do Německa. Další školicí střediska byla otevřena ve Cvikově, Benešově, Doksech, Kadani a na dalších místech.
Wehrwolf byl jednou z několika desítek podzemních teroristických organizací. Další vznikaly z osobní iniciativy jednotlivých vysoce angažovaných nacistů, jiné zakládal abwehr, štáb skupiny armád Mitte (Střed), místní vedoucí SA, SS a NSDAP.
Ilegální organizací byla skupina Guttenberg, založená z iniciativy sicherheitsdienstu. Působila v severozápadních Čechách. Budovala sklady střeliva, zbraní, potravin a připravovala se na několika měsíční boj. Na teroristické činy byla zaměřena také organizace Zeppelin. Používala i služeb kolaborantů snad ze všech okupovaných zemí v Evropě. Vraždy a diverze prováděla i v uniformách spojeneckých armád. Americká armáda je po zadržení okamžitě popravo val a, pokud někdo po datu kapitulace držel zbraň, byl členem ilegální organizace a byl současně starší 16 let, byl zastřelen. V té době naše soudy pečlivě vyšetřovaly každého chyceného člena wehrwolfu. Většinou zjistily účast na záškodnickém školení, členství v organizaci, ale nikdo se nepřiznával k vraždám a sabotážím. Vznikl tak dojem, že jejich činnost neměla valnou cenu a někteří naši kolaborující historici o tato ujištění opírají svá tvrzení o celkové neškodnosti wehrwolfu. Je to však krutý omyl. Kdo žil v pohraničí, to ví a měli by to vědět i historici, pokud si dají práci a pečlivě a v ucelené podobě prostudují archivní fondy. Rádi bychom je upozornili, že v květnu a červnu 1945, kdy tato aktivita nacistických bojůvek byla velmi intenzivní, zakročovaly proti nim především americké, sovětské, ale i polské a rumunské oddíly. Naše armáda se teprve budovala: Američané odváželi zadržené záškodníky k vyšším vojenským soudům i mimo naše území. Ani sovětské jednotky nám nepředaly všechny teroristy. Před našimi soudy stanul jen menší počet záškodníků z 265 nacistických ilegálních organizací. Mnohé se nepodařilo odhalit, spasil je útěk do Německa. Na našem území bylo vypátráno také 40 skladů zbraní a výbušnin. Jen jako příklad uvádíme, že dne 24.6.1945 ve Škrovádu štábní šikovatel Ludvík Helmut zavraždil Čeňka Půhodného. V Liberci byla dne 19.6.1945 vyvražděna celá rodina německého antifašisty ing. Rottera. Do vzduchu bylo vyhozeno české skladiště v Chotyni a usmrceno bylo 14 osob. Jen do konce května 1945 byla narušena železniční trať na 123 místech. Prameny hlavního štábu uvádějí 260 sabotážních akcí a zadržení 200 ozbrojených členů wehrwolfu a to jen v září 1945. To je jen malý výčet krutosti a zvůle sudetských Němců v našem českém pohraničí v létech 1938-1945.
Kapitola z knihy: „Kalich utrpení“,
sestavili PhDr Stanislava Klímová, Zdeněk Gavalec
vydalo OREGO