Sudetské drzé čelo usiluje jen o český poplužní dvůr

Neuspěje, pokud republika neustoupí

Nihil novi sub sole - nic nového pod sluncem, napsal by starořímský historik, kdyby viděl neustále útoky sudetů na Českou republiku, na presidenta Beneše, na dekrety, na odsun a nakonec i na mezinárodně platné smlouvy antihitlerovské koalice. Tak se dělo i ve starověké historii mnohokrát - a právě dějiny římské republiky a jejiho rozvrácení a nastolení císařství zaniklého pod údery barbarů a domácí páté kolony, toto vše potvrzují. Proto ani nemůže překvapit, že i sudeti se ohrazují srovnáváním s moderními migranty muslimské entity. I zde můžeme najít historickou analogii. Vždyť právě největší koryfej sudetů Adolf Hitler - jejich "zachránce před českými barbary",osobní společník Henleina - miloval muslimství a jeruzalémskému muftího jmenoval "čestným árijcem", není-liž pravda? Vůdce přece schvaloval zásady muslimského boje, a o názorech na sedmdesát dva panen pro muslimské bojovníky prohlásil: "Tomu voják dobře rozumí!" Můžeme dále připomenout i muslimskou divizi v Chorvatsku, zřízenou Himmlerem, pod názvem "Handžár", která věrna svému názvu vražedné dýky, podřezávala titovské partyzány a Mihajlovičovy četniky v Jugoslávii na běžícím páse. Můžeme i připomenout roli zabraného pohraničí v ideové výzbroji této divize. Miniaturní korány pro muslimy Handžáru se tiskly ve Vimperku...Jest si přečísti monografii profesora Auského o dobrovolnících II.války.

Ale zpět k sudetům. Celé desetiletí trvající sudetské řvaní proti dekretům, odsunu a mezinárodním smlouvám velmocí jen potvrzuje jejich odvěké nepřátelství vůči českému národu. Nepřátelství projevené hned při vzniku republiky v roce 1918, kdy novopečení alias sudeti (do té doby se nazývali masově všelijak) upekli čtyři takzvané provincie - Böhmerwaldgau (jižní Čechy), Deutschböhmen (Liberecko), Südmähren (Znojemsko-Břeclavsko) a jen jedinou označili jako "Sudetenland" - (Jesenicko). Již jen z těchto označení čiší naprostá etnická, etnografická a politická zmatenost samotných sudetů o své vlastní dějinné a zeměpisné pozici! A tyto skupiny ostrovních Němců na české historické půdě se chtěly posléze vydávat za jakýsi "kmen" a nakonec dokonce za specifický "národ". Toto vše popřel i sám Hitler když sloučil sudetopartaj s NSDAP v jedinou německou stranu. Proto nemohl uspěl ani Hitlerův protivník Jaksch v Londýně při jednání s presidentem Benešem, když chtěl znovuvskřísit Sudety jako právoplatnou autonomní oblast republiky. A dnes sudeti směšně vyznamenávají své kolaboranty Jakschovou medailí! 

Sudeti již od počátku I.ČSR v roce 1918 chtěli odtrhnout "svá území" (!) od českého státu, aniž byl proto jediný právněhistorický důvod. Byl to první neúspěšný pokus o lup českého pohraničí. 

A musel být řešen i československou armádou,což sudeti lživě vydávali za "násilí". Zde je jasně vidět, že sudetská lež se formovala od samého počátku vzniku Československa, které sudeti zuřivě nenáviděli, a teprve hluboko ve dvacátých letech opustili otevřené nepřátelství a přešli v některých politických formacích ke spolupráci s Čechy. Ne nadlouho, ale nebudu opakovat historii I.ČSR. Jak to dopadlo, víme ,a nejlépe to vystihl sociální demokrat Bechyně už za války v dopise sudetskému Němci. Tehdy mu sudet napsal tuto lež: 

"Nezbylo nám, než se z důvodů taktických přizpůsobit a vstoupit do Henleinovy strany, to zajisté uznáte". A co odpověděl dr.Rudolf Bechyně? "To zajisté neuznávám, protože to není pravda." ( Bechyně, Pero mi zůstalo,Praha 1947, s.80.) A dodal toto:

 "Příliš brzo, drahý pane, si zoufáte nad německou svobodou, kterou vám přinesli hitlerovští osvoboditelé. Příliš brzo jste zatoužili po svobodě československé, kterou jste pomohli zničit. Chtěli byste nazpět k Československé republice a ke ztraceným zdrojům blahobytu. Ale ještě jste se neodhodlali k velkému pokání, které v každém spravedlivém řádě věcí lidských musí přijít po každém velikém provinění". (Bechyně, ididem,s.81.)

V této odpovědi dr.Rudolfa Bechyně tkví celý sudetský problém. 

Tato ostrovní skupina Němců, vydávajících se postupně za "národnostní skupinu" a nakonec i za "zvláštní národ" (!) se od počátku svého politického působení nezaměřila na nic jiného, než na rozbíjení českého státu! A když za toto rozbíjení byla ohodnocena Norimberským soudem - nevěřící ať čtou Ečerovu monografii - a pak poválečnými smlouvami velmocí v Postupimi, nezbylo jí, než se nechat potrestat odsunem a odejít tam, po čem celá desetiletí řvali na celý svět - Domů, do Říše - "Heim ins Reich"! Nebudu tu citovat tuny dokumentů a literatury, které toto vše dokládají.

A zde je i kořen současného řvaní sudetů "po domově z něhož byli vyhnáni". V tomto řevu jim vydatně pomáhá staronová kolona domácích kolaborantů a zrádců, která se zformovala i v politických stranách - nejviditelněji v křesťanské straně KDU-ČSL, kde tato kolaborace dosáhla zrůdného vrcholu v reprezentantech prosudetského rektoalpinismu, pánech Bělobrádkovi a Hermanovi. O něco slabší,nikoli však méně škodlivá, je i kolaborace pana Sobotky v ČSSD, prohlašujícího jako premiér (!) sudety za jakési naše "spojence". Pan premiér tímto prohlášení přimo plivl do tváře svému otci zakladateli sociální demokracie dr.Rudolfu Bechyněmu, jak svědčí i jeho citované dílo. Totéž de facto činí i europoslanec sociální demokracie pan Rouček, který se navíc odvolává na školení u dr. Kreiskyho, což byl největší zvatel rakouských nacistů jako voličů sociálních demokratů v poválečné době rakouské republiky! Jak daleko se tito pánové dostali od otců zakladatelů sociální demokracie. Téměř tak daleko, jako kdysi Emanuel Moravec od ČSR, hlásající, že Čechům bude dobře jen v objetí sudetů a Říše...

Český volič má nyní skvělou možnost, jak zohlednit své poznatky o prosudetských politických stranách a vykopat toto jedovaté býlí z české politiky, aby nezamořovalo kyslíkový provoz dějim státu a neumožňovalo sudetům zmocňovat se svým drzým čelem českých poplužních dvorů. Dvorů,které právem dějin a obětí národa vůči sudetům a ostatním nacistům patří jen a jen českému národu a nikomu jinému.

Proto je důležitá role státu a jeho orgánů vůči sudetům. Pokud nahradí lhostejnost, vstřícnost a povolování sudetospolků sloužících Satanovi nadvlády a ne Kristu smíření (i toto je ďábelská lest sudetů, tvářit se, že usilují o "smíření"!) nekompromisním resolutním NE požadavkům landsmanů, pak republika ustojí tyto útoky. Pokud nikoli - staneme se Protektorátem II. A to  přece nikdo ze skutečných Čechů nechce.

Jiří Jaroš Nickelli,

předseda Historicko dokumentační komise

ČSBS Boskovice