Sudeti a dezintegrace řady evropských států

Tzv. sudetští Němci přijali deklaraci, v níž požadují: „aby útlak, diskriminace, vyhnání nebo etnická čistka a zničení kulturního dědictví etnických, náboženských nebo sociálních menšin byly zakázány po celém světě a univerzální lidská a základní práva a právo všech národů a etnických skupin na vlast a sebeurčení zaručeny.

Tato slova se zřejmě zamlouvají určitým sociálním skupinám. Svou pozornost však soustředíme ke slovům „aby … právo všech národů a etnických skupin na vlast a sebeurčení (byly) zaručeny.

Právo národů na sebeurčení je právem, o kterém se mluví více než jedno století.  Je dokonce zakotveno i v mezinárodním právu. V souladu s ním jsme získali i vlastní státnost, podobně jako i jiné evropské národy po první světové válce.

Češti Němci, ze značné části, však proti vzniklé Československé republice se postavili, neuznávali ji a chtěli vytvořit vlastní územní celky, které měly být součástí německého Rakouska, jež mělo být následně připojeno k Německu. Program to byl již na první pohled pangermánský, který nemohl uspět.

Proč? Němci žili na našem historickém sídelním území, jež nikdy jim nepatřilo, ale bylo vždy součástí našeho státu nebo, v době po vytvoření Rakouska, územní složkou naší země. A co bylo dále podstatným? Němci již svůj stát měli. Dokonce dva, Německo, třebaže bylo ve stavu rozkladu, a Rakousko, jež nebylo na tomn  lépe. Němci, kteří žili na našem území, měli dvě možnosti. Zůstat v Československé republice a stát se jejími loajálními občany, nebo optovat pro Německo či Rakousko a nejdéle do stanovené doby se z republiky odstěhovat s celým svým movitým majetkem. Nemovitosti mohli zpeněžit a tak získané peníze vzít sebou do nové vlasti.

Němci tzv. čeští neudělali to ani ono a rozhodli se pro cestu odporu. Vyhlásili několik provincií, nezávislých na Československé republice. Požadovali právo na sebeurčení, které jsme jim, jak byli přesvědčeni, upřeli. Je to pravda? Nikoliv!. Čeští Němci byli na území ČSR jen národnostní menšinou, stejně tak jako Maďaři, či Poláci, a proto neměli právo na sebeurčení. Přesto se ho domáhali. Stávkovali, odmítali poslušnost našim příslušným orgánům a dokonce se zčásti ozbrojili a čs. vojenským jednotkám, které obsazovali naše pohraničí kladli zčásti i ozbrojený odpor. Byl zcela zbytečný. Vítězná dohoda nebojovalo proto, aby českým Němcům poskytla nějaké nadpráví a umožnila jim vytvořit německý stát v rámci československého. Wilsonovy mírové body s ničím podobným ani nepočítaly. Němci si je však vyložili zcela jinak a na svém výkladu, zcela rozporném i s mezinárodním právem, trvali a trvají dodnes. Právo sem, právo tam. My to chceme a musíme to dostat.

Cožpak mezi válečné cíle spojenců patřilo početné posílení a územní rozšíření Německa? Samozřejmě že nikoliv! Moc Německa a Rakouska měla být omezená, aby z jejich území nemohla přijít další válka. V žádném případě spojenci nebojovali proto, aby poražené Německo rozšířilo své území o Rakousko a s ním i o tzv. německé provincie, odtržené od ČSR, a aby čítalo přibližně o 10 milionů občanů více

Vysvětlujte to dnešním sudetům. Nepochodíte! Většina z nich bude stát na tzv. právu na vlast a dokonce i právu na sebeurčení.  Tato práva, v rozporu s mezinárodním právem si nadělili a na nich stojí.

Závěrem ještě jednu malou poznámku. Zatímco u nás v republice je německá menšina skupinou silně privilegovanou, finanční zdroje dostává, jak od německého velvyslanectví v Praze, od německého ministerstva vnitra, zahraničí, od německého státu, z bavorské pokladny i od dalších německých subjektů, Němci neuznávají Čechy, ani Slováky a Poláky, žijící ve SRN, za národností menšiny. Nemají proto žádná menšinová práva. Jak ostudné! V mezinárodním právu však platí princip reciprocity. Měl by být námi uplatněn i vůči německé menšině u nás. Řekněme konečně, že německá menšina v republice bude mít tolik práv, co česká v Německu.  To je spravedlivé. Tak můžeme vyloučit diskriminaci Čechů, žijících ve SRN. Nebo je nám šum a fuk, jak žijí Češi v Německu? Máme snad mít radost z jejich asimilace v německém prostředí?:

Pokud sudeti a Německo budou fedrovat právo národnostních skupin na sebeurčení, dojde k rozkladu řady evropských států. Je to snad cílem některých německých mocenských elit? Nezapomeňme, že i „sudetoněmecký landsmamnšaft“ se považuje za národnostní skupinu a moc rád by získal právo na sebeurčení. Proto  také zřejmě přijal i výše uvedenou deklaraci.

J. Skalský

,