Sudeti - Proti recidivě národního egoismu

Pokud bychom si mysleli, že v tomto případě jsou sudeti kritičtí do vlastních řad, hrubě bychom se mýlili. Míří opět na nás. Tvrdí, že nacionalismus a další naše národní neduhy opět  vzkvétají a sílí. Jako dobráci od kosti mají z toho obavy, bojí se o nás, abychom dočista opět nepropadli démonu nacionalismu. Na sebe, na svou hnědou minulost a nahnědlou přítomnost samozřejmě nevzpomínají a nemyslí. Mohli bychom říci ono biblické, že smítko v našem oku vidí, ale břevno ve svém  nikoliv.

Všichni dobře víme, že Němci byli v první republice pouhou národnostní menšinou, byť početnou. Již tehdy však v sobě viděli národ, kterému jsme odepřeli právo na sebeurčení. I henleinovci se k tomto pojetí lehce dopracovali. Dnes o sobě sudeti mluví jako o národní skupině, která má právo na sebeurčení. Je to ovšem z hlediska mezinárodního práva pro ně velký problém. Právo na sebeurčení mají pouze národy, nikoliv tedy národnostní menšiny či národní skupiny, pokud ovšem národ svůj stát dosud nemá. Podle představ sudetů však  národní skupiny právo na sebeurčení mají. Dovedete si představit, jaké důsledky v praxi by tato teze  v Evropě měla? Evropu bychom pak ani nepoznali. Překreslit hranice řady států v Evropě sudeti  by si zřejmě dovedli představit, jen kdyby dosáhli svých cílů.

Sudeti nejsou  národem, ale usilují o to, aby se jím stali. O to se snaží již celá desetiletí. Uzavřeli s prchalovci Wiesbadenskou úmluvu, jež předpokládala návrat Němců do republiky. Z republiky se měla  stát česko-německá federace.  Sudeti měli být druhým státotvorným národem.

Pokud se podíváte do Programu  20 bodů, lehce přijdete na to, že sudeti si přivlastňují právo na sebeurčení. Dokonce si přisvojují právo se případně i se svým územím, tzv. Sudety, odtrhnout se od ČR a připojit se k Německu. Tzv. Sudety však nebyly nikdy jejich územím, ale pohraničím našeho státu. Pro ilustraci citujeme jeden z programových bodů „sudetoněmeckého landsmanšaftu“:

„16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.“

Sudeti se snaží jaksi transformovat v národ. Získat tak práva národa, zejména právo na sebeurčení. Tato recidiva jejich národního egoismu je krajně nebezpečná. Hranice naší republiky by  v takovém případě mohly být zřejmě téměř totožné s těmi mnichovskými.

J. Kovář