Alexandr Artamonov
26. září 2016
Po zvyšování přítomnosti ruských válečných lodí v Tartusu přistoupila RF k operacím u břehů Francie a Itálie. Podle západních medií vplula ruská ponorka do bezprostřední blízkosti akvatorie válečného přístavu Toulon.
Alžírsko ruským lodím poskytlo (a podle tajných zdrojů také ponorkám) právo k užívání své základny Mers-el-Kebir jakožto opěrného bodu. Čínské námořnictvo, spojenec Ruska na Dálném východě, také poslalo kontingent svých lodí do východní části Středomoří.
Francie se pokusila odpovědět tím, že z příkazu svého ministra obrany vyslala průzkumnou loď Dupuy de Lom do Černého moře ke břehům Abcházie. Tato 100 metrů dlouhá loď je určena k radioelektronickému průzkumu pro Francii a NATO. O perspektivách konfrontace námořnictva ve Středozemním moři a o syrských událostech promluvil šéfredaktor elektronického vydání „Geostrategické observatoře“, bývalý šéfredaktor „Radio France Internationale“, absolvent Vojenské akademie Richard Labevier.
Ve svém článku píšete, že Středozemní moře, minimálně jeho východní část, se mění na rusko-čínskou zónu. Komentujte.
Od zahájení operace v Sýrii v roce 2011 měl Západ v úmyslu tuto zemi rozbít, podobně jako tomu bylo svého času v Iráku. Americká vláda si chtěla podrobit Asii, takže potřebovala rozčlenit Sýrii. Vsadili na salafistické a džihádistické hnutí pod ochranou NATO. V této operaci se angažovaly samotné USA, evropští partneři, Izrael a země Perského zálivu. Avšak Sýrie to ustála, i když se válka začala šířit z Libye a žoldáci přicházeli z Blízkého a Středního východu, z Kavkazu, Čečenska, Ujguři, Francouzi, z Alžírska, Maroka a z Tuniska. V letech 2012 až 2013 pronikli přes syrskou hranici, ale Sýrie to zvládla.
Situace přešla do regionální občanské války. V Sýrii měly být malé emiráty obývané sunnity a šíity, všelijakými bojovnými elementy atd. Rusko se rozhodlo zachránit státní celistvost Sýrie. Putin vyzval na půdě OSN k vytvoření jednotné fronty proti IS, jenže Američané chtěli rozpad a zničení Sýrie. Rusku se podařilo konsolidovat svoji vojenskou námořní pozici kolem základny v Tartusu. Staví se tam ještě druhý přístav pro Číňany, v provozu bude od října 2016.
Středozemní moře už nepatří Západu. Přinejmenším jeho východní část už není pod vládou amerického, britského a francouzského námořnictva díky Suezskému průplavu. Stejně tak v oblasti Gibraltaru zasáhli ruští a čínští partneři do rozložení sil. Středozemní moře je opět středem velké všestranné geostrategické hry okolo Sýrie. Je epicentrem krize. Rusové syrskou krizi usměrňují a vědí si tak rady i s vlastní krizí na hranici s Ukrajinou, s Donbasem i v Pobaltí. Všechno je propojené. Řízení syrské krize má široké geostrategické souvislosti.
Německý časopis Die Welt tvrdí, že zásluhou Sýrie si Rusko vrátilo status světové mocnosti. Souhlasíte?
Dne 3. září 2013 zahájily Washington a Paříž z jedné z italských základen NATO pokus o bombardování Sýrie raketami. Ty byly zachyceny ruským radarem a sestřeleny i za pomoci ruského torpédoborce. Rakety NATO patřily do americké protivzdušné obrany – rakety proti raketám. Měly prověřit a odhalit radarovou ochranu Sýrie. Pokud se daly pochopit údaje od vojenské rozvědky, měly být zjištěny radarové stanice na území Sýrie. Ruské vojenské námořnictvo je dokázalo zadržet. Syrské základny zůstaly skryty a Rusové svým štítem předvedli svou sílu. Nakonec využil ruský generální štáb situaci k tomu, aby ukázal, že je si vědom plánů především francouzského a amerického generálního štábu zaútočit na Sýrii. Rusko tak pohrozilo Západu a předvedlo, že mu bude čelit a Sýrii nedovolí obsadit.
Po těchto zdvořilostech mezi americkým a ruským generálním štábem se začalo pracovat na diplomatických dohodách. Ona krize zneškodněných raket dopomohla k hledání řešení a umožnila vyhnout se nové eskalaci velké války proti Sýrii s širokou frontou NATO.
Ruské odolávání pomohlo ustavit rovnováhu proti americkému monopolu na mořích a ve vzduchu. Syrská krize umožnila vyvážit a pomocí síly ukázat, že Západ nebude jenom slízávat smetanu a že něco podobného jako v případě Sýrie může nastat i na Ukrajině. To je skutečný jazyk síly. Bylo to probíráno i na varšavské schůzi NATO. Aliance se cítila uražená a uzavřela to tím, že je potřeba rozesít základny podél ruské hranice.
Převzato z Pravda.ru