Stratfor a Topol-M mají různé názory na bezpečnostní zóny Ruska

Alexandr Chrolenko  

16. ledna z kosmodromu Pleseck (Archangelská oblast) byla vypuštěna mezikontinentální balistická raketa „Topol-M“, která na vzdálenost asi 6 tisíc km s vysokou přesností zasáhla cíl na polygonu Kura (poloostrov Kamčatka) a potvrdila stabilnost leteckých a technických charakteristik MBR. Dříve Rusko vypustilo hned tři MBR, a to včetně dvou z paluby strategické ponorky Tichomořské flotily „Georgij Pobědonosec" a strategické ponorky 667. projektu Severní flotily „Novomoskovsk". Podobné raketové starty nejspíš neslouží pouze pro potvrzení stability systému a spolehlivosti konstrukčního řešení strategických zbraní. Mírové používání MBR také demonstruje ekonomickou sílu a technologické možnosti, ale také realisticky maluje zónu národní bezpečnosti.

Není tajemstvím, že si mnozí na Západě Rusko představují jinak, a s údivem objevují efektivní a prosperující ruský model. Proč to tak je? Vědecká démonizace Kdysi jsme v naší zemi na přednáškách vědeckého komunismu lidem vysvětlovali, proč má kapitalismus na kahánku. Dnes se mnohá vědecko-analytická centra na Západě snaží odůvodnit a dokázat beznadějnost Ruska. „Vědecká démonizace" je na vzestupu. Systémovým očerňováním potencionální oběti ideologie „demokratické diktatury" jediného a výjimečného státu se snaží ospravedlňovat výlučně divoké instinkty před začátkem geopolitické loupeže. Příklady nejsou daleko — Afghánistán, Irák, Jugoslávie, Libye, Sýrie, hlavy těchto zemí se náhle staly „diktátory" (a většina ukončila život včas). Obraz „vyvrhela" pilně tvoří i pro Rusko, které obviňují skoro v genetické agresi a v historické náchylnosti k zotročení sousedů jako způsob zachování vlastního území, národní identity a přírodního bohatství. Možná více než kdokoliv jiný a kvalifikovaněji v tomto směru pracují specialisté amerického analytického centra Stratfor. Každoměsíční obsáhlé zprávy jsou toho důkazem.

Stratfor snadno vysvětluje nejbližším sousedům Ruska, koho a proč by se měli bát, a proč mají usilovat o NATO. Jakoby naše země byla Bohem uražena, geograficky zranitelná, a proto je agresivní. „Již téměř osm století Rusko opakuje stále stejný cyklus: dostávalo se z chaosu, znovu se rodilo jako regionální a časem také jako světová velmoc, stalo se agresivnější kvůli rozpadu systému, zažilo pád a potom se znovu dostávalo z krachu." A nic jiného mu není dáno, země je ze všech stran zablokovaná a může si zabezpečovat bezpečnostní zónu pouze na úkor sousedů, rozšiřovat se, aby přežilo. Stratfor dokonce cituje slova ruské carevny Kateřiny II.: „Nemám žádný jiný způsob, jak ochránit své hranice, kromě jejich rozšíření" (bohužel není uveden první zdroj a přesnost citace je sporná). Toto historické schéma může lehce čitatele dovést k názoru: silné Rusko je nebezpečné, slabé ještě nebezpečnější, a bylo by nejlepší, kdyby takový stát nebyl vůbec. Carevna Kateřina II. za sebou zanechala jasnou stopu v historii, za její vlády se Rusko nadobro usadilo na Černém moři a politiku kolonizace sousedních národů Kateřina II. neprováděla. Tímto se na planetě v 18. století aktivně zabývaly západoevropské státy — Anglie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Francie. A tady je právě vhodné připomenout další slova Kateřiny II.: „Neexistuje žádný jiný národ, o kterém by bylo vymyšleno tolik lží, hloupostí a pomluv, jako o ruském národu." Carevna mimochodem objevila efektivní preventivní prostředek proti zlomyslné Evropě: „Mám nejlepší armádu na celém světě."  

Současník carevny nejjasnější kníže Alexandr Bezborodko říkal: „Za nás jediná puška v Evropě nemohla bez našeho souhlasu vypálit." Předpokládám, že pozdější problémy Ruska (přísný marxismus a chaotická privatizace výrobních prostředků) neměly kořeny v naší zemi, jsou to cizí teorie a experimentální technologie. Od dob Ruského impéria a SSSR se území Ruska zmenšilo, ale stále nemá na světě obdoby. Téměř dvakrát přesahuje území USA. Odříznuté od depresivních hranic se Rusko stalo ekonomicky dynamičtějším, silnějším a nepotřebuje nové země. Projekce bezpečnosti Ruská jaderná triáda a pokročilá kosmická technika dovolují tvrdit, že ve 21. století je Moskva schopná kontrolovat mír na zemi i mnoho tisíc kilometrů od svých hranic, bez použití nějakých „nárazníkových zón" na území nejbližších sousedů. Ponorky s raketami dělají dostupným jakýkoliv bod na zeměkouli. V USA to nazývají „demonstrací síly". Pro Rusko je aktuálnější projekce bezpečnosti: Pouze pro příklad: z Kamčatky MBR „Topol-M" doletí kamkoliv do USA (do Washingtonu je to jen 8 tisíc km) a na Západní Evropu stačí dokonce kaliningradské „Iskandery". A pokud se bojové jednotky NATO objevují několik stovek kilometrů od Moskvy, není to tak velký tlak na Rusko, jako velmi velký problém pro Brusel a Washington.   

Většina evropských lídrů je vědomě závislých na médiích, a přesto se někteří z nich cítí jako děti: „Vojensko-technologická převaha Západu a zejména USA se musí podporovat, dokonce zvyšovat, protože může vzniknout nutnost učit Rusko a Čínu, že nemohou beztrestně vést nevyhlášenou kybernetickou válku se Západem." Tihle krutí chlapci z největších dánských novin Jyllands-Posten se nejspíše na Východní frontě chtějí odlišit (nebo spoléhají na USA). Je logické předpokládat, že jakákoliv regionální provokace nedaleko Moskvy může být přerušena ve vývojových a řídících centrech, a to nejen v místě provedení operace aliance někde v Pobaltí nebo na Ukrajině. Někomu není jasné, že Rusko nestojí o regionální konflikty poblíž svých hranic, a pouze jako poslední krok může být použití zbraní hromadného ničení na odpovídající místo. Každé vypuštění MBR z evropské části Ruska na polygon na Kamčatce není dokonce varování, ale kategorické přizvání k dialogu a mírové spolupráci bez předběžných podmínek. Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce

Číst dál: https://cz.sputniknews.com/nazory/201701184551823-stratfot-topol-M-ruzne-nazory-bezpecnostni-zony/