Státní terorismus

Pakliže jeden stát připravuje jednotku zabijáků, která má zavraždit čelného představitele druhého státu a svět o tom ví a nic proti tomu nedělá, dostáváme se do džungle. Síla a moc v ní vládnou. Běda těm slabším. Mezinárodní právo je již neochrání. Může být zavražděn kdokoliv, kdo se nelíbí nositelům moci. Zavražděn může být člověk skutečně nehodný, s jehož vládou, jménem jsou spojeny zlé skutky, až zločiny. Ale na druhém straně to mohou být lidé, představitelé státní moci v tom, či onom státě,  zásadně dobří, chránící skutečné národní a státní zájmy, kteří se jen nechtějí podvolit vůli imperiální mocnosti. Ať již jde o ty či ony, žádný mocipán, podle svých subjektivních hledisek a podle loupeživých zájmů, nemůže rozhodovat o jejich životě či smrti.  Není takový člověk v civilizované společnosti, jenž by byl současně jak žalobcem a soudcem, tak i katem. Zločinci patří před příslušné nezávislé  soudní tribunály, ostatní pak jsou nedotknutelní. V demokratických volbách o jejich osudu rozhoduje svrchovaný lid. V demokratickém státě vládne většina, vládne na čas, jí se podřizuje menšina, jež může usilovat v období mezi volbami  stát se novou většinou.

Mezinárodní právo je založeno na principu svrchovanosti  a rovnosti jednotlivých států, subjektů mezinárodního práva. Před zasahováním jednoho státu do vnitřních záležitosti druhého státu ochraňuje princip nevměšování se do vnitřních záležitostí. K rovnému postavení státních subjektů mezinárodního práva přispívá zásada reciprocity. A pokud mezi státy dojde ke konfliktu, pak oběť agrese chrání ustanovení, že agresor je povinen oběti své agrese zaplatit škody, které ji agresí vznikly. Je samozřejmé, že každý agresor je povinen jím obsazení území jiného státu opustit.

Ano, můžete říci, že celé to slavné mezinárodní právo nezabránilo v posledních několika desetiletí zničení celých států, neochránilo jejich představitele a umožnilo vyhnání milionů lidí z jejich domov.Je to pravda. Ke všemu uvedenému došlo jen proto, že mezinárodní právo je značně zeslabené, moc několika mocných států jej činí slabým, neschopným zaštítit další a další nové oběti. To je však jen přechodný stav. Aby svět byl v bezpečí, musí obnovit v plném rozsahu funkčnost mezinárodního práva.

Jen takové mezinárodní právo ochrání celou lidskou společnost. Vraťme se k panství práva, dokud ještě můžeme! Zítra může být již pozdě. Neposlušným nemusí být jedinec, ale třeba i celý národ, či jeho část. Má právo silný, když se mu nějaké širší společenství nelíbí, jej zničit? Má právo ten, kdo má nejlepší jaderné zbraně, zahájit válku a zničit část světa? Samozřejmě, že nemá. Ale přesto takový osudový krok může učinit. Má moc a prostředky k takovému jednání. Nyní již nakročujeme k této osudově nebezpečné situaci s plnou pusou demokracie, lidských práv a svobody.

Státní terorismus, některého z těch nejsilnějších států, může zítra zahubit nás všechny, pokud se mu nepostavíme, ne zítra, ale ještě dnes.
Žádné vraždy, žádné války, ale mír ve spravedlnosti s ochranným štítem, jímž funkční mezinárodní právo je! Každý člověk má právo prožit svůj život lidsky důstojně. Mrtví již žádná lidská práva nemají.

J. Kovář