Stát ve státě - nové epizody

Po nastoupení prezidenta Trampa jsem se zamýšlel, jak dlouho vydrží tlak tzv. Státu ve státě, běžně označovaného jako »Deep State - DS«. Jen pro připomenutí jde především o silové složky, tj. armádu, tajné služby, vojensko-průmyslový komplex, jejich reprezentanty v politice a v neposlední řadě mainstreamová média ovládaná svými majiteli. V dalším článku po útoku na syrskou leteckou základnu střelami Tomahawk jsem konstatoval, že Deep State zvítězil za pouhé dva a půl měsíce. A pak už vlastně šlo o autonomní činnost DS, z času na čas s jalovými pokusy o usměrnění této činnosti ze strany Bílého domu. Jalovými proto, že prezident a jeho suita jsou vlastně stavěni před situace, které již nemohou být než posvěceny.

Podívejme se nyní blíže na tyto situace, které označuji jako Nové epizody v souladu s hvězdnými válkami, ve které by i bohužel mohly přejít.

Vybral jsem některé akce silových složek USA na území Sýrie. Sýrii jsem vybral záměrně, protože se o ní v našich médiích dozvídáme jen v okamžiku nějaké krize. V situaci se pak lze jen těžko orientovat při tolika zájmech a množství bojujících skupin. Vyjmenujme si alespoň ty velké hráče, kteří zde působí, a popišme si jejich zájmy pro další pochopení.

Z hlediska bojujících stran těmi největšími je syrská armáda (jediný reprezentant řádně zvolené vlády) a její spojenci - íránské milice a Hizballáh. Islámský stát (na jehož vzniku mají lví podíl USA) ovládající východ Sýrie, teroristická uskupení navázaná více či méně na al-Kajdá (pro informaci - později několikrát přejmenovaná) zejména v provincii Idlib na severozápadě Sýrie.

Dále jsou to kurdské jednotky YPG a pešmergové (bojující na severu Sýrie a útočící na hlavní město Islámského státu Rakku) a různé bojové skupiny na jihovýchodě Sýrie sestávající převážně z arabských sunnitů. Úspěšně postupující syrská armáda podporovaná ruským letectvem a íránskými milicemi postupně vytlačuje IS směrem dál na východ a rovněž izoluje (s výjimkou kurdských bojovníků) ostatní skupiny tak, aby nemohl vzniknout souvislý pás, který by umožňoval vytvoření samostatné oblasti se strategicky výhodnou polohou.

A to je, oč tu jde. Při zmiňovaných akcích ozbrojených sil USA neváhají zaútočit na syrskou armádu či její íránské spojence i za podpory IS, který z těchto útoků nepokrytě těží a jen stěží lze pochybovat, že takovéto akce nejsou s IS koordinované. Z nedávné minulosti vzpomeňme na letecké bombardování syrských jednotek u Dajr az-Zauru. Stalo se tak v době útoku IS na obklíčené jednotky syrské armády. Naštěstí se útok IS přes podporu USA letectva nezdařil a byl odražen. Bombardování ovšem stálo život šedesát syrských vojáků.

Americký postulát výjimečnosti

Než se blíže podíváme na další z pohledu mezinárodního práva jednoznačně protizákonné akce USA na území Sýrie, musíme pochopit jeden zásadní princip, o který se opírá americká společnost. Je to postulát výjimečnosti. Americkým občanům je neustále vnucována myšlenka o neobyčejnosti a jedinečnosti americké společnosti. Tato »mimořádnost« předurčuje americké chování na celém světě a předem omlouvá všechny jeho možné důsledky. Deep State pak může konat, jak potřebuje, a dokonce je takovéto chování v americké společnosti očekáváno. Jen parafrázuji slova již mnohokrát vyslovená. Prezidenti a politici se v USA mění, ale politika zůstává stejná a karavana jde dál.

Nebudu se dnes věnovat zájmům dalších velkých hráčů, jakými jsou Turecko (zájem zabránit vzniku samostatného kurdského státu, resp. si na severu územně polepšit na úkor Sýrie). Saúdská Arábie (strategicky v Sýrii soupeří s Iránem o vliv v oblasti). Izrael (zájem o potlačení vlivu Hizballáhu v Sýrii). Zaměřím se jen na vysvětlení a motivaci útoků armády USA proti syrské armádě a jejím spojencům.

O bombardování Dajr az-Zauru jsem se již zmiňoval. Čím je toto sedmé největší syrské město tak důležité? Je to jeho poloha. Syrská armáda jej má v držení od počátku války, přestože jsou tamní jednotky roky obklíčeny IS. Město leží na důležité křižovatce, která spojuje Rakku na severu s jihovýchodem Sýrie a dále toto spojení vede na irácký Bagdád.

Druhá spojnice vede přes město od Palmýry na severovýchod do oblasti s kurdským obyvatelstvem. Proč tedy nepomoci IS město obsadit a po jeho následné porážce mít takovéto strategicky důležité místo k dispozici. Vysvětlení, že útok byl proveden omylem, nikdo věřit nemůže.

Hovoří proti tomu nejen fakt, že byl proveden paralelně s útokem IS, ale i skutečnost, že probíhal ve třech vlnách.

Dalším kouskem armády USA byl útok na kolonu íránských milicí postupujících směrem k hranici s Irákem. Je třeba si uvědomit, že íránské milice spolu se syrskou armádou vytvořily koridor, který nyní vede od západu Sýrie až k irácké hranici a oddělil tak skupiny arabských sunnitů podporované USA od pozic IS, a tedy od možnosti získat nějakou další územní výhodu bez střetu s provládními jednotkami. Strategický záměr USA vytvořit koridor sever - jih se sunnitským obyvatelstvem tak dosažen není. Na drahou stranu USA a jimi podporované arabské jednotky drží v této oblasti strategické město At Tanf, které je na spojnici iráckého Bagdádu s Damaškem a se Středozemním mořem. Toto spojení je klíčové nejen pro Irán, ale i pro Čínu a její projekt Hedvábné stezky. Odůvodněním útoku USA (jak jinak) byla údajná obava, aby napadená kolona, ve které byly tři tanky, nepokračovala z nebojové zóny (vyhlášené Američany) směrem na spojenecké arabské jednotky. Respektive několik desítek kilometrů dále k městu At Tanf.

Mimochodem US armáda si zřídila protiprávně v At Tanfu vojenskou základnu, na kterou byly v posledních dnech přesunuty z Jordánska raketomety HIMARS. Technické možnosti těchto raketometů neumožňují nasazení pro podporu v bojích o Rakku, ale z hlediska možnosti útoků na syrskou armádu a její spojence, kteří jsou mnohem blíže k At Tarifu než Rakka, jsou raketomety jednoduše použitelné. Při mentalitě DS a uplatňování zájmů USA po celém světě bez výjimky je takovýto útok představitelný.

Šílenci v Bílém domě

Poslední extravagancí US A v Sýrii je sestřelení syrského letadla provádějícího bojovou akci proti IS. Řekněme rovnou, že s odůvodněním této akce USA polemizují i rozumně uvažující američtí novináři. Bohužel jich je v alternativních amerických médiích zatím nevelké množství ve srovnání s mainstreamovými pisálky. To, že představitelé DS akt sestřelení syrského letadla nad syrským územím hodnotí jako čin sebeobrany při výše zmiňované americké mentalitě, nepřekvapuje. Rovněž Bílému domu prostřednictvím jeho mluvčího nezbylo než toto hodnocení podpořit. Navíc se i v Bílém domě objevuje stále více šílenců, kteří by podpořili rozšíření americké přítomnosti v Sýrii, a to až do válečného konfliktu s Iránem. Kupodivu zde se role DS a Bílého domu trochu prohazují. Je to možná vlivem Trumpovy utkvělé představy o chybě Obamovy administrativy v souvislosti s podpisem dohody s Iránem o ukončení sankcí na jedné straně, a opuštění jaderného programu na straně druhé. Vojáci naopak upozorňují na problematiku takového řešení a je třeba říci, že je k tomu nevedou žádné bohulibé důvody. Jde čistě o obavu o americké jednotky v širším kontextu - tj. Irák, Afghánistán.

I v silových složkách armády a CIA je ale dost válečných příznivců, o tom sporu není.

A oč tedy opravdu šlo při útoky na syrské letadlo? Pochopíme to, když se vrátíme k popisu první události. Dlouhodobě obklíčené jednotky v Dajr az-Zauru potřebují pomoc syrské armády. Ta postupuje směrem k nim od oblasti Palmýry. To je ale ještě dlouhá stotřicetikilometrová trasa s řadou překážek na cestě. Druhý postup syrské armády je veden jižně od Rakky. Uvědomme si zároveň, že Rakka ležící severně od tohoto postupu není zcela obklíčena kurdskými milicemi. Zůstává otevřený koridor od Rakky směrem na jih a určitě není přáním USA, aby se syrská armáda zároveň otočila směrem k Rakce a uzavřela prstenec obklíčení Rakky. Tím by měla syrská armáda přístup do Rakky směrem od jihu, zatímco zbytek obklíčení by byl realizován kurdskými milicemi. Uvědomme si, že jižní koridor byl ponechán otevřený, aby bojovníci IS mohli nerušeně odejít směrem k Palmýře a zde bojovat se syrskou armádou. Postup syrské armády v daném směru zcela hatí americké strategické plány. A skutečný důvod útoku vyplývá napovrch.

Takže shrnutí je nasnadě. Syrská armáda je zaměstnána bojem s IS a ostatními teroristickými skupinami. S podporou svých spojenců se jí daří a úspěšně vytlačuje IS z obsazených území. Tak,  jak pokračují její úspěchy, množí se i americké útoky proti ní. Nikdo se při americké mentalitě nepokouší osvětlit přítomnost US armády na území Sýrie a její činnost, která se stále ve větší míře zaměřuje nikoliv k boji s IS, ale k dosažení svých strategických cílů. Jeví se tak stále více pravděpodobná teze, že USA společně s Amerikou kontrolovaným »Svazem demokratických sil« uzavřely spojenectví s vůdci IS. Mezinárodní koalice vedená USA na tom pak více či méně rovněž participuje.

Zdá se však, že některé extravagance jsou proti mysli i některým členům této koalice. Např. dočasné pozastavení letů australského RAAF v Sýrii po vypovězení memoranda o bezpečnosti letů ruskou stranou. Toto vypovězení a oznámení, že všechny vzdušné objekty (pilotované i nepilotované) na západ od Eufratu budou považovány za potenciální narušitele, neznamená, že budou sestřelovány, jak si s vysvětlením pospíšil západní tisk. Přesněji to znamená, že vzdušné objekty západní koalice budou sledovány v pohotovostním režimu, a teprve, budou-li vyhodnoceny jako jasně nepřátelské, budou provedena patřičná opatření - např. doprovod. Snad to trochu přispěje k uklidnění. Samozřejmě ne takových hlav, jako je McCain, který ihned volá po patřičné odvetě a považuje ruské prohlášení za troufalost.

A jak dál?

V Sýrii je někdy těžké předpovědět krátký časový úsek. Již po napsání článku může být druhý den vše jinak, ale přece jen se některé znaky zdají být charakteristické. Zdá se, že USA přestává zajímat Bašár Asad a DS se rozhodl etablovat svoji přítomnost v Sýrii formou základen. Ta jedna je úplně zřejmá. Je plánována na jihovýchodě v At Tanf. Umožní nejen kontrolu spojení Bagdád, Damašek a Středozemní moře, ale je i strategicky položená v blízkosti tří států. Je na území Sýrie v blízkosti Iráku a Jordánská.

Pokud jde o sever Sýrie, bude velmi záležet na tom, ke komu se nakonec přikloní kurdské síly, a i na tom, jak úspěšná bude ofenzíva syrské armády. Je známo, že syrská poušť je jen řídce obydlena a místa osídlení jsou spojena silnicemi, jež jsou nanejvýš důležité pro kontrolu dané oblasti. Křižovatky těchto silnic mají význam naprosto zásadní, proto takový význam Resafy, kde se odehrál i konflikt se sestřelením syrského letadla.

Dále se zdá, ale to již nesouvisí jenom se Sýrií, že opakovaně využívaná taktika vytváření chaosu na Blízkém východě, jitření konfliktů mezi zónami arabsko-sunnitskou, šíitskou a euroasijskou bude sloužit USA i nadále. Vojenská přítomnost v Sýrii k tomu má přispět. Kolik životů to stálo a ještě bude stát, asi nikdo nespočítá. Kolik zničených rodin a uprchlíků to přinese, rovněž ne.      

Jiří Pavlíček, Haló noviny, 31.7.2017, str. 5

Přišlo e-mailem