Stará schemata

Historie, jak se říká, se neopakuje. Může to celkově ve velkém tak být. Některé paralely a opakující se vzorce chování, případ od případu, však nelze přehlížet . Kdo například varoval před evropskou „revolucí“ v roce 1989 před nadějí na snadnou opravu totalitních režimů, byl rychle postaven na pranýř a vyloučen z politického diskurzu. Byl považován, zvláště ve veřejném mínění, za kazimíra, "nepřítele míru", nebo byl odsouzen jako studenoválečník. Jako připomínku: Celý batalion ideologů uvolnění vytáhl propagandisticky proti  takovýmto názorům německých vyhnanců z vlasti. Ten kdo nepodlehl statusu quo ("politickému realismu", jak se nazýval), padl do odsouzení. Tato doba je díky Bohu minulostí. Nicméně na mnoha místech existuje sklon k přehlížení kritiků své dřívější chybné pozice, s jejich neoprávněným podezříváním z útoků proti sobě, a s distancováním se od nich. Takové pokušení zcela nechybí ani v sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL). Ve své rubrice „Ze spolkového úřadu“ poukázaly „Sudetendeutsche Zeitung (SdZ)“ (č. 36/2017) správně na úsilí německých stran v první Československé republice o dosažení národního vyrovnání. Tento pokus, jak víme, nakonec selhal, kvůli neústupnému postoji české strany. Sudetoněmecký „aktivismus“ meziválečného období SdZ zmiňují a před oči vám předloží: I když jsme vyhnáním místně odděleni „čelíme dnes výzvě, pracovat vytrvale a trpělivě na společné cestě do budoucnosti." Kdo to rozporuje? Krajané, kteří odebírají „Sudetenpost“, ale projevují pobouření, protože v listu z Mnichova bylo komentováno, že poslední Spolkové shromáždění SL opět přišlo s kontroverzní změnou stanov. Bylo uvedeno: "V průběhu let se ukazuje stabilní většina jako před 90 lety, tři čtvrtiny našich lidí podporují politiku smíření.“ Pro ty, kteří nemohou najít pravdu v tomto historickém hodnocení, je zde citace z Mailu od předsedy SL Starnbergu, Hermanna Kautznera: Tato otázka - pro nebo proti smíření - nikdy nebyla položena. Mělo by být vsugerováno, že jedna třetina členů spolkového shromáždění je proti smíření, což samozřejmě nesouhlasí. V každém případě by bylo zajímavé se dozvědět, o co se v dopisech píše: "Jaké jsou návrhy na náhrady za způsobené škody, které budou od SL předloženy?" Ve skutečnosti je to významná otázka, když se uvažuje o "stavbě mostu".

Problém je tak komplexní, že bychom se měli vyvarovat všeobecného úsudku – jednak jsou krajané připravení ke smíření, na druhé straně odpůrci smíření. Musí zde být nějací kolegové, kteří často a s nasazením dávají do popředí svůj křesťanský étos, připomínající osmé přikázání Desatera, které říká – „Nevydáš křivého svědectví“? Ano, musí!

Gernot Facius, Sudetenpost, 5.10.2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf