Srbové – slovanské národy, slovanské menšiny

Jejich mnohasetletý vývoj se vyznačuje řadou významných vzepětí i tragičností. Ano, mluvíme o balkánských Srbech a o Lužických Srbech. Zatímco si balkánští Srbové zachovali svou státnost, Lužičané bojují o pouhou národní existenci. Jejich nedávné i současné osudy plné neštěstí, které na ně uvalily jiné státy, volají do nebe. Měly by se proto plně dotýkat i celého slovanského světa, tedy i nás.

Srbové  byli a jsou našimi spojenci. Měli jsme a máme společné přátele, některé další slovanské státy, zejména Rusko. To pomohlo Srbům, později i Bulharům, k samostatnosti a vytvoření  vlastní státnosti. Sověti to byli, samozřejmě společně se západními mocnostmi, kteří nás osvobodili z německého jha. Pokud by válka skončila vítězně pro Německo, již by český národ, i jiné menší slovanské národy, neexistovaly. Nebyli by dnes ani ti naši germanofilové. Naše historické území by bylo osídleno Němci. Díky některým „našim“ politikům, proti vůli většiny z nás, jsme stále více poutáni k Německu. Srbové pomalu vstávají, uvědomují si svou slovanskost a hledí s nadějemi opět k Rusku. Makedonci bojují o svůj stát, který povedení místní sociální demokraté ve svazku s albánskými stranami chtějí zčásti albanizovat. I po Černé hoře sahají cizí ruce. Je to možné proto, že Jugoslávie byla v 90. letech minulého století rozbita, rozdělena do několika států a státečků, které mají problém udržet si alespoň zdání nějaké státnosti.

Srbové byli bombardováni. Měli obrovské ztráty na lidech i materiální. NATO v boji  proti Srbsku, jíž se zúčastnilo i Německo, používalo munici s ochuzeným uranem, kazetové bomby. Důsledkem je zvýšená radioaktivita a nadměrná onemocnění rakovinou. Na ni umírají i malé děti. Lži o Srbech zaplavily svět, především Evropu. Vše dopadlo tak, že bylo zavřena řada srbských politických a vojenských činitelů a odsouzena, Někteří z nich zemřeli ve vazbě. Jedním z nich byl i Slobodan Miloševič. Slavný haagský tribunál v nedávné době konstatoval, že Miloševič je nevinen. To už však byl srbský prezident po smrti. Několik Chorvatů a Muslimů se dostalo též na lavici obžalovaných. Jejich tresty byly ve srovnání s tím, co udělali, výsměchem spravedlnosti. A také ti, co rozhodli o agresi proti Srbsku a vykonali ji, jsou dosud bez trestu. Dokonce se ještě mluví o humanitárním bombardování.

Lužičtí Srbové prohráli svou samostatnost již v X. století. Od té doby do jejich původního území proudily kolony Němců. Místní slovanské obyvatelstvo procházelo téměř soustavnou germanizací, někdy byla velmi tvrdá, jindy lidštější. A tak žili Lužičtí Srbové na stále menším území. Germánské vlny pomalu dosahují i tam. Lužičané jsou však stále Slovany, mluví slovanským jazykem, mají své školy, kulturu, své lužickosrbské instituce. Přesto jedna jejich škola odchází za druhou. Jsou rušeny na původním slovanském území dnešní německou vrchností. A k tomu bychom měli říci i my, že to tak dále nejde. Je třeba zachovat lužickosrbské školství. Již dříve jsme psali panu ministru zahraničních věcí o útlaku Lužických Srbů a dostali jsme odpověď v tom smyslu, že nic neví o tom, že by Lužičané byli nespokojeni. Nyní víme o připravované likvidaci některých lužickosrbských škol. Napište o tom v otevřeném dopisu, v petici panu ministrovi. Rozšiřujte informace o Lužických Srbech, o jejich současném životě, o jejich problémech! Podporujme Lužické Srby! Patří k nám. Mluví jazykem, který po slovenštině je nám nejbližší.

Nejde však jen a jen o lužickosrbskou menšinu, ale také i o další větve slovanských národů. Statisíce etnických Rusů žijí v Pobaltí jako občané druhého řádu nebo dokonce jako neobčané. I o tom jsme psali již dříve, a to tehdejšímu ministru zahraničních věcí, Karlu Schwarzenbegovi. Ten nám odpověděl, že problémy etnických Rusů v Pobaltí se studují. Podle nás však již přespříliš dlouhou dobu, přes 20 let.

Situace ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině je těžká. I tam můžeme mluvit o jejich diskriminaci. Ale to není zdaleka všechno. Jak žijí Češi, Slováci a Poláci v Německu? Nejsou jim přiznána menšinová práva. Němci si udělali na to zvláštní zákon. Ušili jej tak, aby uvedené slovanské menšiny na menšinový statut nedosáhly. V mezinárodním právu však platí princip reciprocity. Měli bychom našim Němcům dávat tolik práv, kolik jich dává Německo našim krajanům. Německá vláda má plnou pusu menšinových práv, zdá se, že by je ráda dále rozšiřovala. Ane na mysli má jen německém menšiny.

Němci se o své krajany velmi pečlivě starají. Německé menšiny jsou privilegované, kdežto slovanské nejsou uznávané. To je opět historická nespravedlnost, která nám připomíná  doby před druhou světovou válkou, velmi slušně řečeno. Nelze připustit aby i nadále byly slovanské menšiny kdekoliv znevýhodňovány a německé žily v nadpráví.

Dr. O. Tuleškov