Srbsko, Kosovo, Bosna, Makedonie

 

Prof.MUDr. Rajko, Doleček, DrSc.: Uloupené majetky kosovsko-metohijských Srbů

 

Jak říkají odborníci na půdní hospodářství, Srbům, Romům a jiným menšinám Albánci na Kosmetu odcizili téměř půl milionu hektarů pozemků, luk a lesů. Veliká nespravedlnost až zločin je v rozhodnutí správce UNMIK, že vlastnické právo na půdu vzniká na základě desetiletého užívání pozemků a půdy. Jinými slovy řečeno, v roce 2009 by se srbská půda mohla stát majetkem Albánců, kteří k ní přišli vyhnáním, případně i zavražděním původních vlastníků. Ve čtyřech okresech (Istok, Klina, Orahovac, Peč) bylo odcizeno 7 600 parcel, které patřily Srbům.

Dle rezoluce RB č. 1244 mají uprchlíkům, kteří se vrací, UNMIK i KFOR utvořit takové podmínky, které by jim trvalý návrat umožnily. Do roku 2007 se vrátily sotva 4 000 lidí ze 250 000 uprchlých Srbů. Ty ostatní odradily stále trvající výhružky, napáchané zločiny a četné nápisy, třeba na vypálených kostelech, domech „I MORTO SERBI !“ (Smrt Srbům!). A pak i to, že se nemají kam vrátit: buď byly jejich domy zničeny, nebo se do jejich domů, bytů nastěhovali kosovští Albánci. Opakovaně bylo možno slyšet sliby vládců Kosova, že se zničená obydlí postaví, že se (některé) zničené pravoslavné svatyně dají opravit – ale zatím se v tomto ohledu prakticky, kromě slibů, nic nedělo. Spíše to vypadá, že o návrat uprchlíků vůbec není skutečný zájem, „že je dobře, že zůstali mimo Kosovo“. V okolí Peči několika statečným srbským navrátilcům bylo to, co obnovili, zase zničeno. V roce 2006 UNMIK sice založil agenturu pro navrácení majetků, s mandátem, aby se vracel i uzurpovaný majetek Srbů, Romů a ostatních menšin. Dosud však nebyl vrácen ani metr půdy, dosud nebyl vystaven ani jeden pozemkový list jako doklad, že jsou majitelem nemovitosti na Kosovu.

Na Kosovu a Metohiji bylo uloupeno 20 000 bytů patřících Srbům. Podle dostupných informací, po roce 1999 se ročně vracelo údajně pouze 60 bytů. V okrese Peč bylo vypáleno 50 srbských vesnic, počet zničených domů v nich dosahuje přes 2 500. V samotném městě Peč bylo uzurpováno 2555 rodinných domů s plochou skoro 170 000 m2.

Majetek srbské pravoslavné církve byl doslova zdecimován. Začalo to už za „Veliké Albánie“, za Italů a pak Němců. Od roku 1942-43, pak za Titova komunistického režimu, hlavně po jeho nástupu, a obzvlášť po okupaci Kosmetu po NATO agresi (1999) a po faktickém převzetí moci UCK, po vzniku jeho ozbrojeného nástupce TMK. Všelijakými postupy (různé „agrární reformy“, nacionalizace, různé dekrety, jednoduché násilné zabrání majetku) byla srbská pravoslavná církev na Kosovu a Metohiji zbavena 5 255 ha zemědělské půdy, stavebních parcel, luk, lesů. Nejvíce majetku ztratil klášter Devič, vyloupený a zničený albánskou chátrou za „kříšťálové noci“ v roce 2004, a to 3 077 hektarů, pak Pečská partijaršije 846 hektarů, klášter Dečany 728 hektarů, atd. ( část informací dle přílohy Kosovo i Metohija, tříměsíčníku Srpska Reč,  čís. 14/2007). Soukromý majetek, tak posvátný pro Západ, pokud se týká jeho majetku, ale pokud jde o majetek Srbů, Romů a jiných menšin, srbské pravoslavné církve na Kosovu a Metohiji, už pro NATO okupanty a jejich přisluhovače se stává téměř irelevantním, stálou otravou.

 

Rozhovor Haló novin s Jaroslavem Foldynou, ústeckým krajským zastupitelem (ČSSD)

 

Veřejnosti jste znám jako zásadový odpůrce odtržení Kosova od Srbska a kritik kosovské UCK. Změnilo se něco na vašem názoru?

Na svém názoru nemám co měnit. Odtržení Kosova od Srbska je v rozporu s mezinárodním právem, o čemž není pochyb. Na UCK, která byla ještě v roce 1998 na seznamu teroristických organizací, z něhož ji jejich nynější ochránci z USA nechali vyškrtnout, není možné měnit názor. UCK je zločinecká organizace financovaná narkomafií, podílela se na mučení a vraždění, nestala se organizací armády spásy.

 

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu začíná posuzovat, zdali samostatný kosovský stát vznikl v souladu s mezinárodním právem. Jak toto posuzování dopadne, co myslíte?

Obávám se, že v případě soudního dvora v Haagu nejde o nezávislý a objektivní orgán. Byl bych překvapen, kdybych se mýlil. Poslední informace BBC, která informovala o ničení důkazů proti UCK, mi dávají z pravdu.

 

Jak si vysvětlujete, že česká vláda, nyní v demisi, která se ráda honosila lidskými právy, uznala nový kosovský stát vedený lidmi spojenými s prokazatelnými zločiny?

Česká vláda uznáním Kosova poplivala masarykovské ideály a prokázala, že je spíše vazalskou vládou. Závidím Slovákům, že se za svoji vládu nemusejí stydět.

 

Jaké vysvětlení máte pro postoj Karla Schwarzenberga v této věci, ministra zahraničí nominovaného zelenými, kteří tvrdí, že lidská práva v jejich volebním programu zaujímají významné místo?

Bursík a jeho vedení Strany zelených jsou evropskou anomálií zelených. V Evropě jsou zelení proti vojenským základnám. Bursíkovi zelení podporují americkou základnu u nás. V Evropě jsou zelení pro ekologickou dopravu, u nás Bursíkovi zelení blokují dálnice, jsou proti vodní dopravě. No a konečně od pana Schwarzenberga nikdo neočekával, že by se bral za mezinárodní právo v otázce Srbska a lidská práva – je to asi stejné, jako kdybych dnes věřil, že láska a pravda vítězí nad lží a nenávistí.

 

 Jaká je současná situace Srbů na území Kosova? Jste v kontaktu s tamními Srby?

V dnešním Kosovu jsou pošlapávána práva všech Nealbánců. Situace srbského obyvatelstva v Kosovu je mnohdy velmi kritická. Například vesnice obývané Srby – Osojane, Šainovice,, Tučepo i Koš – jsou déle než tři týdny bez elektrické energie. V Orahovci, kde žije posledních tři sta Srbů, na ne více než tři sta metrech čtverečních, je často vypínána také dodávka vody. Děti Srbů jsou napadány albánskými výrostky. Kosovská policie útočníky raději nechytne. Víte, osobně jsem se setkal v Orahovci ve Veliké Hoči se Srby a nejsmutnější je pohled do očí jejich dětí. Když se vás děti ptají na věci, na které se naši děti nikdy ptát nemusejí a nebudou.  Například jaké jsou obchody u vás ve městě? Uprostřed Evropy žijí dnes srbští obyvatelé ve své uloupené zemi jako v terezínském ghettu.  Položme si otázku, proč se taková humanitární organizace, jako je Člověk v tísni, neangažuje v otázce lidských práva a pomoci Srbům v Kosovu?

Chtěl bych poprosit vaše čtenáře, aby se podívali na webové stránky www.kosovoonline.cz, kde najdou informace občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, které jsem spolu s přáteli založil. Našim cílem je upozorňovat na porušování lidských práv Srbů v Kosovu a pomoc lidem. Adopce rodin, podpora dětí, které opravdu pomoc potřebují.

 

V březnu jste byl hlavním řečníkem na pietní vzpomínce konané před srbskou ambasádou v Praze v den desátého výročí zahájení bombardování Jugoslávie. Mluvil jste velmi rozhodně. Jak se na vaše nekompromisní postoje dívají vaši kolegové v ČSSD a kolegové v zastupitelstvu?

Našel jsem u řady členů ČSSD velkou podporu, nemám se svými postoji v sociální demokracii žádné problémy, i když s nimi někteří lidé úplně nesouhlasí. Hosta sjezdu ČSSD generála Clarka, jsem v médiích odkázal do věznice, neboť jsem přesvědčen, že tam za podíl na zabíjení civilistů při bombardování Jugoslávie, jemuž velel, patří. (www.kosovoonline.cz )

 

Slzotvorným plynem na Srby

Policie EU v Kosovu (EULEX) opět slzným plynem rozehnala demonstraci Srbů v etnicky rozdělené Kosovské Mitrovici, kteří protestují proti návratu albánských utečenců na sever Kosova.

Přibližně 200 Srbů se shromáždilo v okrajové čtvrti Brdjani s transparenty „EULEX – Fašisté: a „Okupace“ a opětovně protestovali proti rekonstrukci sedmi albánských domů. Demonstranti skandovali „Kosovo je součást Srbska“ ve chvíli, kdy se příslušníci EULEX připravovali na nasazení slzotvorného plynu, aby zabránili Srbům v přístupu k albánským stavebném dělníkům.

„Takovými kroky EULEX ukazuje jen to, že není neutrální, ale chrání zájmy Albánců,“ uvedl lídr místních Srbů Nebojša Minič pro agenturu Associated Press.

Jednotky NATO v Kosovu (KFOR) z Francie, Dánska, Řecka a Belgie hlídkují v oblasti v obrněných vozidlech a pokoušejí se zabránit dalšímu vypuknutí násilí v Mitrovici, kterou řeka Ibar rozděluje na jižní albánskou a severní srbskou část.

„Nové nepokoje v Brdjani zvýšili pochybnost o správnosti působení mise EU v Kosově,“ uvedl ministr srbské vlády pro Kosovo Goran Bogdanovič. Menšinové srbské obyvatelstvo Kosova, které dominuje zejména na severu území, začalo s protesty minulý týden v severní čtvrti Brdjani, kde se EULEX pokouší zrekonstruovat zničené domy Albánců ještě z času konfliktu v r. 1999. Srbové požadují zakázání návratu etnických Albánců do té doby, dokud se stejná příležitost neposkytne i Srbům v jižní albánské části Mitrovice.

„Před několika lety se Srbi a Albánci dohodli na tzv. žluté linii, oddělující albánskou čtvrt Sukhoi a srbskou Brdjani,“ řekl nejmenovaný kosovský policejní důstojník. „Dohodli se, že ani jedna strana nepodnikne bez souhlasu té druhé nic, Albánci se však dohody nedrželi, ignorovali ji a začali rekonstruovat svoje domy,“ dodal. Srbové  trvají na tom, aby se dohoda brala do úvahy, a nechtějí připustit, aby Albánci překročili žlutou linii. „To je příčina incidentů, které tu probíhají už několik dní. Obávám se, že tyto protesty se stanou mnohem většími, dodal policejní důstojník.“ (TASR)

 

Vláda Republiky  Srbsko nespokojena s působením policejní mise EU EULEX

Po sérií střetů a nepokojů kolem čtvrti Brďani, ministr pro Kosovo a Metohii ve vládě  RS Goran Bogdanovič řekl, že Srbsko není úplně spokojeno s působením mise EU v Kosovu a Metochii, 

Ministr řekl, že „podezření ve správnost působení mise EU“ vyvolávají i poslední události ve čtvrti Brďani v severní Mitrovici, kde Srbové protestují, protože byla porušena dohoda.

„Vláda RS musí někomu důvěřovat a s někým spolupracovat v Kosovu a Metohii a to můžeme pouze s představiteli mezinárodní společnosti, EULEX, UNMIK, KFOR nehledě na to, že vícekrát ukázali, že jsou podjatí, že možná pracují pro jednu stranu“, uvedl ministr. (www.kosovoonline.cz )

 

Další hanebnost EU na Kosovu

Albánský terorista Florim Ejupi, kterého UNMIK odsoudil ke 40 letům vězení za to, že vyhodil do vzduchu autobus plný lidí, byl v opakovaném řízení – tentokrát v režii EULEXu – propuštěn na svobodu!

Ejupi, člen „Albánské národní armády“, bývalý příslušník UCK, položil 16. února 2001 na cestu 10 kg trhavin TNT, počkal si, až se přiblíží autobus přivážející srbské uprchlíky, kteří přijeli navštívit hroby svých předků, a výbušninu aktivoval. Na místě zůstalo 12 mrtvých a 22 zraněných lidí. Po činu byl zatčen policií OSN (UNMIK) a transportován do vazby na americkou vojenskou základnu Bondsteel.

Ejhle, první podivnost, z nejlépe hlídané základny na světě záhadně utekl. Nebylo o něm slyšet až do 17. března 2004, kdy se nejen zúčastnil pogromů na Srby, ale zabil jednoho vojáka NATO a jednoho příslušníka „kosovské policie“. V říjnu téhož roku byl zatčen v Tiraně a transportován do Kosova. Vloni 6. června byl soudem UNMIK odsouzen k více méně adekvátnímu trestu ve výši 40 let.

Mezitím se však OSN z Kosova stáhla a její orgány byly nahrazeny orgány EU. Odvolací řízení pak spadlo do klína EULEXu (European Union Rule Of Law Mission in Kosovo) a ten, k údivu mnohých, Ejupiho pro údajný nedostatek důkazů osvobodil.( www.pravoslav.or.cz/kosovo )

 

Etnická čistka v Prizrenu

Do příchodu KFOR v červnu 1999 žilo v kosovském Prizrenu 10.000 Srbů. Koncem téhož roku jich bylo jen 102. Po „křišťálové noci“ v r. 2004 již žádný Srb v Prizrenu nežil. K tomuto úplnému „vyčištění“ Prizrenu od Srbů  došlo v době, kdy v Kosovu byly již jednotky německé jednotky KFOR pod německým velením.

Tyto ani nezabránily Albáncům, pouze zbaběle přihlížely, aby v průběhu „křišťálové noc“ nevypálili a nezničili  řadu prizrenských pravoslavných kostelů a klášterů, v nejednom případě mimořádně historicky cenných staveb. –red.

 

Ministr Lajdák: „Kdo rozhodne, kde se nachází hranice?“

„To není otázka pro současnou, nebo pro nějakou budoucí vládu. Existuje stanovisko slovenského parlamentu, který představuje názor celého politického spektra s výjimkou Strana maďarské koalice. Naše pozice ke Kosovu vychází z toho, že nepovažujeme za správné, že jednostranně vyhlásilo nezávislost, uvedl v rozhovoru pro slovenský list „Pravda“ po strávených prvních 100 dnů ve funkci minstra zahraničí Slovenské republiky.

„Chybí nám tady dvě klíčové věci: dohoda zúčastněných stran a souhlas Rady bezpečnosti OSN. Slovensko trvá na tom, že zásady mezinárodního práva musí převládat a je třeba je uznávat i tehdy, když se nám z krátkodobého hlediska zdají nevýhodné. Architektura mezinárodních vztahů musí přece spočívat na nějakých principech,“ řekl slovenský ministr.

Též položil otázku, kdo by v budoucnu rozhodoval či je jednostranný krok přijatelný a či není… Kdo rozhodne, kde se nachází hranice? Komu patří to právo, když ho vezmeme Radě bezpečnosti OSN?“, zeptal se ministr Lajčák. (www.kosovoonline.cz )

 

Šéf srbské diplomacie: Čas ukončit kolonizaci Balkánu

Nekoloniální absurdity

Šéf srbské diplomacie, který je nyní na oficiální návštěvě ve Washingtonu, se ve středu nechal slyšet, že je čas ke změně vládního uspořádání v Bosně, které bylo zavedeno po uzavření Daytonských dohod v roce 1995.

Ministr Vuk Jeremič řekl listu Washington Times, že je „bizarní a nelogické, aby se OSN řízený protektorát stal členem Rady bezpečnosti“.

„Musíme se rozhodnout, zda v Bosně umožníme demokracii. Nebo můžeme říci – toto není stát, toto je protektorát a my se mu chystáme vnutit vysokého zástupce s pravomocemi guvernéra, jako byl místokrál v Indii. Možná to potřebujeme, ale pojďme potom přestat předstírat, že je Bosna stát… Věříme v možnost demokracie a chci o tom mluvit s lidmi v americké administrativě,“ řekl Jeremič.

„Jeremič má naprostou pravdu, Bosna a Hercegovina je skutečným protektorátem, ale žádný z činitelů to nepoví nahlas. Stav ilegálního protektorátu, který je v rozporu s dohodou z Daytonu, pokračuje po celá léta až poteď. Je to dohoda z Daytonu, která garantuje suverenitu Bosny a Hercegoviny, a nikoliv koloniální stav a různé pochybné triky za kulisami vysokého zástupce. Každý si je plně vědom, že právě rozhodnutí vysokého zástupce jsou největším zdrojem nestability v Bosně,“ řekl Dodík.

Kosovo je navždy Srbsko

Co se týče případu odtržení provincie Kosova, je srbský ministr zahraničí přesvědčen, že Mezinárodní soudní dvůr (ICL) rozhodne ve prospěch zachování srbské svrchovanosti a územní integrity.

„To je poprvé, co ICJ vyjádří svůj názor k legalitě ve věci odtržení,“ poukázal ministr.

V rozhovoru pro bělehradský deník Blic v souvislosti s jeho návštěvou Washingtonu Jeremič řekl, že si nedovede představit: „21. století, ve kterém je věc odtržení ponechána na svobodné vůli etnickým menšinám, které prohlásí, že nejsou spokojeny se způsobem, jakým hlavní stát zachází s jejich lidskými právy.“

Tohle by byl hodně nestabilní svat. Proto věřím, že soud rozhodne ve prospěch  zachování svrchovanosti a územní integrity suverénního demokratického státu. Kromě toho, cokoliv se stane, jsme vázáni především srbskou ústavou. Přesto však bychom neměli takto vstupovat do tohoto komplikovaného a  globalizovaného procesu, když máme nejlepší možnost vyhrát právě na poli mezinárodního práva,“ řekl ministr. „Bělehradská vláda neuzná Kosovo za žádnou cenu, ani když soud rozhodne ve prospěch Prištiny,“ zdůraznil Jeremič.  (Překlad Messin, 27.4. 2009)

 

„Kosovské armádě“ velí zločinec Sulejman Selemi

Velitelem tzv. Bezpečnostních sil Kosova je válečný zločinec, říká předseda srbské Demokratické křesťanské strany Vladan Batič. Podle jeho slov Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v roce 2001 informoval srbské ministerstvo spravedlnosti (Batič byl v té době ministrem) o stíhání Sulejmana Selima (zvaného Sultán) pro zločiny spáchané v řadách UCK. Dnešní „generálporučík“ S. Selim byl velitelem teroristické UCK v oblasti vesnice Lipovec a nese odpovědnost za etnické čistky a účast na vraždách a mučení.

Informace přinesla bělehradská rozhlasová stanice B92. Proti Selimovi bylo zahájeno trestní stíhání v roce 1999 také v Srbsku, a to ve skupině teroristů společně s Hasimem Thacim a dalšími. Stíhání v Srbsku a ani v případě ICTY nebylo dovedeno do konce. Srbské orgány ne stíhané nedosáhly vzhledem k ochraně, kterou tito zločinci získali od sil NATO v Kosovu a od Evropské unie. Také v případě ICTY je zřejmé, že řada kosovsko-albánských zločinů nebyla stíhána vůbec, stíhání nebylo dokončeno, nebo jako v případě Ramushe Haradinaje byl vynesen osvobozující rozsudek. (Res publica, 30. ledna 2009)

 

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.: Problémy s Albánci v Makedonii

Albánská kolonizace Makedonie významně proběhla z oblasti Prizrenu, směrem na jih a jihovýchod od horského masivu Šar Planina přes srbskou župu (kraj) Opolje, na jih od Prizrenu, kde proběhla rozsáhlá islamizace a albanizace srbského obyvatelstva koncem XVI. století pod tlakem Kukli-bega. Část Srbů odešla z kraje, část se albanizovala, přetavila se do jedné etnické skupiny, zřejmě zlákána privilegovaným postavením islamizovaných Albánců. Proto je v župě Opolje celkem málo zbytků po křesťanské kultuře. Po upevnění se v kraji kolem Prizrenu, pokračuje albánský průlom do plodného Pologu v severozápadní Makedonii. Nejdříve to byly přepady albánských fisů (rodů) ve formě velikých lupičských band (taify) prý až 300 mužů silných, se svými předáky (barjaktary), kteří jako by připravovali terén pro vlny přistěhovalců, jak o tom píší turecké zdroje z konce XVI. století. Proto se horstva mezi plodným Pologem a Metohiji nazývala „lupičské hory“ (aramijske planine). Vpády těchto lupičských band, aramijů, kdy jejich lup znamenal prý i více tisíc ovcí, vepřů, krav, dále boje s lupiči a pak přistěhování Albánců, velmi etnicky pozměnilo obyvatelstvo Pologu, kde je dnes úplná etnická změna, absolutní albánská většina (město Tetovo, Gostivar). Téměř dvě století trvala  ta albánská „invaze“ muslimů, s maximem v XIX. století. Jakousi kompenzaci představoval příchod křesťanského obyvatelstva  z Albánie, Srbska, Makedonie, které bylo z části pod nebývalým tlakem až terorem místních pašů islamizováno a albanizováno (někteří nazývali, jak uvedeno, islamizované a albanizované Srby Arnautaši, podle tureckého slova pro Albánce Arnauti). Do začátku XIX. století v Pologu žila křesťanská většina Slovanů (Makedonců), - „dnes jsou Makedonci v části vesnic Pologu zredukováni na vzpomínky, které blednou“, jak napsal Jovan Trifunovski, makedonský badatel v tomto kraji. Téměř 90% Albánců z Pologu pochází ze severní Albánie, většina se sem dostala ve třech „vlnách“ v XVIII. – XIX. století, kdy „Pologem vládl Albánec Abdurachman paša, kdy se sem přestěhovalo kolem 50% albánských rodů. A tak probíhala albanizace  řady oblastí Makedonie.  K tomu nutno dodat i obrovskou  porodnost Albánců, takže pojem dříve uváděné „války dělohy“ zde plně platí dodnes.

Do Skopského pole (Skopsko polje), úrodné oblasti kolem Skopje, se Albánci dostávají teprve v první polovině XIX. století, když tu vládl Albánec Hamzi-paša, který podporoval příchod islamizovaných Albánců z Albánie, kteří pronikali do vesnic za terorizování křesťanských obyvatel. Všichni Albánci ze Skopského pole jsou přistěhovalci. Proto opakujeme, že měl plnou pravdu T.G.Masaryk, když napsal ve svých Slovanských problémech (1928): „Albánci oloupili Srby (i Makedonce) o jejich půdu. Tak bylo Staré Srbsko (i část Makedonie) albanizováno.“

Po NATO agresi proti FRJ Jugoslávie v r. 1999, po okupaci po 10. červnu 1999 Kosova i Metohije vojskem NATO a dalšími, rozpoutala kosovsko-albánská teroristická organizace UCK, převlečená za vydatné pomoci Francouze Bernarda Kouchnera do ozbrojeného TMK (Kosovský ochranný korpus), nebývalou vlnu násilí až vražd proti nealbánským obyvatelům (Srbům, Romům, Gorancům, atd.), jejich kulturním památkám (chrámy,, kláštery, hřbitovy), ale i proti loajálním,  prosrbským Albáncům. Tito byli, pokud včas neutekli do Srbska, obvykle surově zavražděni. To vše toleroval výrazně protisrbský „vládce“ Kosmetu, B. Kouchner, první vysoký představitel OSN, po okupaci Kosmetu. Ti vysocí představitelé, kteří po něm následovali, nebyli o moc lepší.

Nealbánské obyvatelstvo, pokud neuprchlo (Srbové, Romové, etničtí Turci, malá kolonie Chorvatů, Židé) bylo zahnáno do vyslovených ghett, kde živořilo (a dosud živoří) bez škol. Bez zdravotnické služby, bez možnosti cestování, bez práce a příjmů, plně závislé na ochraně jednotek KFOR. Jen severní oblast Kosova, kde žila srbská většina, se měla poněkud lépe. Srbové si tam zatím zachovali určitou samosprávu. Tamní Srbové dobře vycházeli s česko-slovenskou jednotkou KFOR.  Ale i konvoje z ghett, chráněné jednotkami KFOR, byly napadány militantními Albánci kamením, zápalnými lahvemi (molotovovými koktejly), někdy i střelbou. Vláda z Bělehradu, za pomoci KFOR, se snažila a snaží zajistit alespoň minimum pro život nezbytných potřeb pro obyvatele ghett.

Většina kosovských Albánců, hlavně pak ti militantní, byla povzbuzena úspěchem na Kosovu a Metohiji, kde díky NATO agresi a pomoci Západu, jugoslávská armáda i policie musely opustit tuto srbskou provincii. Začala se rýsovat vidina samostatného Kosova, povzbuzovaná stále, přímo i nepřímo, Západem. Albánci v Makedonii, která se mírnou cestou odtrhla 17. září 1991 od Jugoslávie a vyhlásila svou nezávislost, představují asi ¼ (podle Albánců až 1/3 a prý i více) obyvatel. Vítězství násilí na Kosmetu makedonské Albánce jen povzbudilo.  Makedonie má podle sčítání lidu (1991) dva miliony obyvatel, při rozloze 25 700 km2. Podobně jako v Srbsku, počty Albánců v Makedonii se neustále zvyšovaly (vysoká porodnost, přistěhovalci). Jejich militantní část chtěla jednoznačně zvýšit různá práva albánské menšiny, která tak jak tak byla značná, možná v pozadí s vizí Veliké Albánie. V makedonské vládě byly opakovaně přítomny i albánské strany.

Krvavé nepokoje v Makedonii, mezi Albánci a slovanskými Makedonci, začaly na severu v prvních měsících roku 2001, za ostrého vystupování vůdce albánských guerill Ali Ahmetiho, kterého vláda odsoudila, že pod jeho vedením bylo zabito přes 20 policistů a vojáků makedonské armády. Zabíjení začalo v mnoha částech Makedonie, města Tetovo a Gostivar s velkou albánskou většinou byla opakovaně zaplavena červenými vlajkami Albánie s černou orlicí. Objevily se tisíce uprchlíků, většina prchala do vládou kontrolovaných oblastí, do FRJ Jugoslávie, ale i do Albánci kontrolovaných měst. Koncem května pak byla ohrožena existence samotné vlády, když předáci dvou albánských vládních stran podepsali prohlášení a Ali Ahmetim, požadující větší práva pro Albánce, ale s výhledem možného odzbrojení guerill, z kterých značná část plně ozbrojená přešla do Makedonie z Kosova a Metohije. Makedonští Albánci požadují přesnější stanovení  svých práv, lepší možnosti pro zaměstnání, lepší vzdělávání, větší zastoupení ve veřejných službách, větší veřejné použití albánštiny a konečně i právo veta v parlamentu. Veliké znepokojení s krvavými událostmi vyjádřila EU, takže se do Skopje opakovaně dostavil i Javier Solana, jako jakýsi „ministr zahraničí EU“, bývalý generální sekretář NATO, který zahájil 24. března 1999 NATO agresi proti SRJ. Přišel i George Robertson, generální sekretář NATO, po Solanovi, známý svými dezinformacemi. Prezident Makedonie Boris Trajkovski požadoval, aby albánští politici odvolali to, co podepsali s Ahmetim, což oní odmítli. Nakonec se uskutečnil přechodný kompromis, dva albánští politici Arben Džeferi a Imer Imeri se distancovali od sporné smlouvy s Ahmetim, ale zase neodsoudili to, co podepsali. George Robertson, jako by neměl dostatečně okrvavené ruce z doby kosovské NATO agrese, použil již často opakovanou  slovní hříčku anglosaských politiků, že není místo za jednacím stolem pro ty, kteří dávají přednost kulkám místo hlasovacím lístkům a používají násilí k dosažení politických cílů – jako by právě on a jemu podobní ze Západu nepoužívali krajní násilí na Kosovu a Metohiji a místo hlasovacích lístků používali kulky, třeba i ve formě kazetových bomb.

Takže rok 2001 představoval zase ten sud prachu připravený k výbuchu na Balkánu. Jen krajně energický postoj USA a EU vůči rebelům, ale i vůči vládě Makedonie, zastavil na čas vypuknutí občansko-etnicko-náboženské války a vnucoval účastníkům kompromis.  Ale možnost ozbrojeného konfliktu trvá, jeho možnost se však velmi přiblížila, protože příklady táhnou, když kosovští Albánci, se záplavou rétoriky, 17. února 2008 jednostranně vyhlásili quasi-stát Kosovo za samostatný. Vláda České republiky jako jedna z prvních otevřela v Prištině budovu budoucího velvyslanectví, zatím bez velvyslance.  Náš prezident Václav Klaus s jmenováním velvyslance nijak nespěchá, protože je odpůrcem uznání quasi-státu Kosovo, pro jeho ilegalitu vzhledem k rezoluci RB OSN č. 1244, vzhledem ke kriminální minulosti jeho vládců, k absolutní ekonomické nesoběstačnosti, k vysoké kriminalitě a šedivé ekonomii s ní vázané (pašování drog). Za uznání Kosova  českou vládou se v květnu, při osobním setkání  s  odcházejícím srbským velvyslancem V. Verešem, náš prezident de facto omluvil.

Pozorovatelé děni v Kosovu a Metohiji viděli nízkou účast voličů během posledních voleb. Účast byla 45 až něco nad 50%, což jistě nevyjadřuje nějaké nadšení. To, co lze vidět na TV a co lze číst v tisku o různých manifestacích a shromážděních, neukazuje povšechnou náladu lidí, kteří kolem sebe vidí, jak o tom píší i četní dopisovatelé, velkou korupci, vysokou kriminalitu, nedostatek právní jistoty, obrovské sociální rozdíly, více než 50% nezaměstnanost, bezperspektivnost mládeže. Příliš mnoho lidí žije z toho, co jim posílají pilní albánští gastarbaiteři ze zahraničí. Možná, že mnoho lidí ví, jak jsou části Kosova zamořené ochuzeným uranem, který shazovala NATO letadla během 78 dnů NATO agrese, obzvláště kolem Prizrenu, Grošovce, Djakovici, i když tam žila výrazná albánská většina. Možná, že se dozvěděli, jak se v Srbsku (1999) a Bosně (1995) po použití ochuzeného uranu během NATO agrese v poslední době zvýšil výskyt leukémie, zhoubných nádorů i malformací plodů.

Pozn. red. Stydíme se za činy dřívější vlády M. Topolánka, obzvláště za jednání K. Schwarzenberga, bývalého ministra zahraničních věcí ČR, že ve vztazích k Republice Srbské jednali jako novomnichované, aniž by vzali v úvahu tradiční přátelství česko-srbské, a že dostatečně nehájili české národní  a státní zájmy. Je tedy otázkou, zájmy koho představovali a hájili. Jaké síly vnitřní i zahraniční je dodnes silně podporují, z jakých důvodů?

 

Redakce: J. Skalský                                                                             Ppřipravil: dr. O. Tuleškov

 

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s OR Klubu českého pohraničí v Praze 10 jako svou 284. publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, květen 2009.

 

Webová stránka: www.ksl.wz.cz                                                  E-mail: Vydavatel@seznam.cz