Spravedliví a nechápaví

   Na minulé plenární schůzi Evropského parlamentu oznámil  předseda Antonio Tajani, že Sacharovovu cenu za svobodu myšlení získává pro rok 2017 venezuelská opozice. Ve svém krátkém projevu zdůraznil, že toto udělení ceny nemá naprosto žádný politický kontext. Na výbuchy smíchu z levé části sálu odpověděl Tajani mimořádně  podrážděně. Mluvil o nevychovaných lidech, kteří se smějí tomu, že ještě i dnes někdo ve světě trpí pro své smýšlení.  

   Minulý čtvrtek kolem deváté ráno postával na schodech Evropského parlamentu katalánský prezident Charles Puigdemont ve skupince s několika svými ministry. Nikdo mu nevěnoval sebemenší pozornost, nikdo se ho na nic nezeptal. Po chvilce nerozhodného přešlapování smutně odešel i se svými kolegy.

   V poslední době Evropský parlament vyhlásil nelibost nad poměry například v Bangladéši či v Barmě. To je jistě naprosto v pořádku, nespravedlnost nelze tolerovat, ať se odehrává jakkoliv daleko. Zdá se, že Katalánci mají smůlu, že jsou až příliš blízko. Jejich kauza se určitě projednávat nebude, jejich věznění představitelé žádnou nepolitickou cenu zaručeně neobdrží.

   Je jasné, jak nebezpečnou lavinu by mohlo v Evropě spustit odtržení katalánské republiky od španělského království. Výbuchem ovšem hrozí také situace, kdy Madrid bere Barceloně i to, co jí v minulosti přiznal. Představitelé EU se zcela jednoznačně vyjádřili, že se k věci nebudou vyjadřovat.

   Evropská unie v pojetí současných lídrů nemá sloužit pouze k větší integraci svých členů. Má být společenstvím, které jde světu příkladem v dodržování práva a těch nejvyšších morálních hodnot. Je otevřena všem dalším zájemcům, může se rozšiřovat do všech zemí, které se k těmto hodnotám přihlásí. Podle představ svých nejoddanějších stoupenců má Evropská unie fungovat jako zárodek jakéhosi celoplanetárního svazku spravedlivých.

   Když odcházel Charles Puidgemont posmutněle po schodech pryč od parlamentu, působil dojmem, že velikost této myšlenky prostě nechápe.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem

.