Spory o novelizaci stanov  jsou výrazem  vnitřních rozporů v SL

Od počátku formování a další existence tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu hrál  rozhodující úlohu „Witikobund“, který byl a je jeho nejradikálnější složkou. Se silným slovním akcentem prosazuje znovuzískání českého pohraničí a navrácení konfiskovaného majetku německému obyvatelstvu, odsunutému po druhé světové válce.

 SL celá desetiletí byl jím zásadně ovlivňován, přestože početně převažovalo Ackermann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde. Tato dvě názorová společenství udržovala poměrně silnou členskou základnu landsmanšaftu, kdežto Witikobund plodil koncepce a v podstatě  celý složený spolek řídil.

Od nedávné doby se poměry v SL začaly měnit. A-G se stávala vedoucí složkou landsmanšaftu a odsunula WB na druhou kolej. Zatímco WB dále zastává zcela otevřeně svá radikální protičeská stanoviska, A-G a S-G se snaží taktizovat. Podle našeho názoru v podstatě i ony trvají na dosažení původních cílů landsmanšaftu, ale jejich mluva se stává přijatelnější. Dokonce  hledají, jak tvrdí, přijatelný kompromis s českou stranou. To je jejich oficiální snahou. Když však se podíváme na některé projevy ackermandistů a seligerovců, můžete zjistit, že se značně odklánějí od proklamovaného hledání kompromisu.  B. Posselt ve Vídni koncem roku 2015 prohlásil, že restituce budou, že bude i odškodnění. Současně nazačil, jakou cestou se uvedeného má dosáhnout. Češi mají sami přijít k názoru o nespravedlnosti vyhnání a v souladu s tím pak také jednat. G. Zeihsel, předseda rakouského SL, na Dni vlasti několik měsíců poté mluvil o tom, že přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tedy „sudetských Němců“, probíhají v ČR. ¨

A-G a S-G jsou částečně vůči nám verbálně vstřícnější než WB. Nelze však uvěřit, že by se vzdali tzv. práv, které SL  vůči nám dlouhou řadu let vznášel a vznáší. Chtějí tato „práva“ prosadit jednáním s českou stranou, nikoliv v konfrontaci s námi, jak se o to nezastřeně snaží WB. To je jeden z viditelných rozdílů. Byli to witikoni, kteří napadli novelizaci stanov SL u soudu a vyhráli poprvé a zřejmě, podle informací, které máme k dispozici, se jim to podařilo i podruhé. Takže platí stanovy i program SL v původním znění. Pro informaci je opětně, alespoň částečně, budeme publikovat.

To všechno však z hlediska mezinárodního práva je nepodstatné. Sudeti s námi hrají hru o vzdávání se práv. Jejich práva, o kterých mluví, však postrádají mezinárodněprávní fundament. Svým rozhodnutím si je nadělili a nyní se snaží nás i další přesvědčit o právním platnosti těchto práv. Ty však de iure neexistují. A to musí vědět jak WB, tak i A.G a S-G. Proto bychom to otevřeně měli konstatovat. Z úst příslušných našich ústavních činitelů by to jistě česká veřejnost velmi ráda konečně slyšela. Podle našeho názoru je nyní pro to vhodná doba.

J. Skalský