Společně žít v pravdě

Cíl dorozumění

 Bernd Posselt mluvčí sudetoněmeckého etnika

Studijní text 

Český premiér Bohuslav Sobotka, muž s křesťanskými hodnotami, byl znovu zvolen více než než dvěma třetinami hlasů za vůdce sociálních demokratů, i když je pod masivním tlakem zpátečnického Zemanova křídla své strany. Díky jeho evropskému státnickému formátu, ale také díky odvážným křesťanům v pražské vládě, jako jsou vicepremiér Pavel Bělobrádek a ministr kultury Daniel Herman,  kteří podávají znamení smíření k nám sudetským Němcům, je atmosféra mezi Bavorskem a Českou republikou taková, která byla nemyslitelná ještě před dvěma roky. To samé platí i pro ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou. Ta již v roce 2015 vystoupila na sudetoněmecké připomínce Wiesbadenské dohody našeho etnika s Čechy v poválečném exilu v Hessenském zemském sněmu  a nyní měla zdaleka nejlepší výsledek ve volbách do předsednictva Českých sociálních demokratů.

Sobotka sám významně přispěl také v rozhovorech a parlamentních debatách ke zlepšení ovzduší, když i tam s velkou odvahou čelil tváří v tvář řádění nacionalistů, komunistů a populistů, s ohledem na podlost některých jeho soupeřů. Odsoudil bez kompromisů myšlenku kolektivní viny jako základ vyhnání, vzdal hold vzájemné dohodě a reformnímu kursu našeho landsmanšaftu, důležitému kroku k trvalé dohodě. V rozhovoru pro levicový list „Právo“ řekl, že my sudetští Němci jsme přirozeným spojencem českého národa ve střední Evropě, že je „povinností naší generace“ najít společnou řeč, a to i v obtížných otázkách. V budoucích fázích německo-českého dialogu se musíme vrátit k tomuto moudrému prohlášení.

To přináší na mysl příběh, který Otto von Habsburg rád vypravoval: Když byla jednou zase ve válce mezi sebou mongolská knížata, vyhledala Buddhu, aby zajistil mezi nimi mír. Jeho rada, která vedla k úspěchu, byla „Dejte znovu slovům jejich pravý význam“.

Jak těžké to může být, zažili Němci znovu a znovu ve svém vlastní, často bolestné, minulosti. Po celá léta bylo například říkáno, v nacistické éře Židé „zahynuli v koncentračních táborech“. Ve skutečnosti šlo o to, že šest milionů evropských Židů bylo při holocaustu zavražděno továrním způsobem. Po velkých válkách bylo Němcům řečeno, že jsou „na mizině“ místo poctivého vysvětlení, kdo a proč je rozpoutal. Zločiny komunistických režimů, jako  vytvoření gulagů, brutální pronásledování a mučení politických oponentů, pásy smrti a minová pole podél železné opony, nucené adopce dětí z rodin s problémy loajality a systematický rozklad  osobnosti, pomocí psychologických útvarů zpravodajských služeb, jsou dnes trivializovány. Dnes se rudá diktatura pouze klasifikuje jako „jiný sociální systém.“

Na západ od Šumavy také nechybí mlhavé pojmy. Takže je zakrýván potrat jako „přerušení“ těhotenství ženy, jako by se v něm mohlo pokračovat. Násilně vyhnaní z vlasti jsou nazýváni „uprchlíky“ nebo dokonce „přesidlenci“.

Na české straně bylo dlouho tabu kolektivní zbavení práv a vyhnání sudetských Němců, mluvvilo se raději „odsunu“ - deportaci.

Většina dříve sudetskými Němci obývaných obcí vydává v současné době historické materiály, ve kterých je až do současnosti téměř každá významná událost ze středověku zmíněna z místní kroniky, ale ne to, že v roce 1945 byla téměř vyhnána celá populace a nahrazena českými osadníky. Na prohlídce vesnic a měst, klášterů a hradů stále můžete slyšet že je obyvatelé nebo vlastníci po válce „opustili“.

Díkybohu, je to trapné stále více a více, zejména mladým Čechům. Pokládají svým rodičům a prarodičům zkoumavé otázky, proč Němci, kteří zde žili po staletí, vlastně zmizeli. Navštěvují naše webové domovské stránky, kulturní instituce, muzea a Sudetoněmecký dům. Pátrají v českých archivech po pravdě a zdokumentovávají to, pokud to nečiní jen z vlastní zvědavosti, ve filmech, divadelní hrách, románech, historických knihách a článcích v tisku.

V Jablonci se diskutuje o obnovení Rüdigerova památníku - i když se bude jednat o kopii, protože originál je nyní v bavorském Neugablonz. V Praze městská rada zvažuje obnovení památníku Radeckého na Malostranském náměstí, zničeného v r. 1918. České ministerstvo obrany má svůj vlastní rozpočet na rekonstrukci dřívějších památníků na padlé z německy mluvící komunity v letech 1914 – 1918. V některých - bohužel ne všech - českých učebnicích jsou jasné a pravdivé informace o vyhnání, jako v řadě německých. Proti tomu všemu stále existují velké protichůdné síly. 

Místní politici, učitelé, kulturní pracovníci a aktivisté, kteří vyzývají postavit se tváří v tvář problémům, jsou na mnoha místech brutálně šikanováni. Celkově se ale otáčí vítr, to již ani nejpesimističtější nemůže popřít. Naše trpělivé nasazení stojí za to a pomalu se začíná dostávat k velkým politikům. Češi a sudetští Němci jsou vyzýváni, aby navzdory nacionalistům a tvrdým tlakům ze všech stran, využili příležitost konečně „žít v pravdě“ , jak to vyjádřil nezapomenutelný Vaclav Havel.

Sudetendeutsche Zeitung, 24.3.2017, str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf