Spisovatel Vyhlídka v otevřeném dopise Putinovi: Ruský národ je poslední nadějí Slovanů na přežití
Jiřina Richtrová
Spisovatel Vratislav Vyhlídka s legendárním velitelem 1. čs. stíhacího pluku v Sovětském svazu Františkem Fajtlem
Český autor válečných románů Vratislav Vyhlídka poděkoval ve svém novoročním otevřeném dopise ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi za odvahu, kterou jeho národ prokazuje při vzdorování rozpínavosti NATO. Zároveň uvedl, že existence svobodného a silného ruského národa dává naději ostatním Slovanům, kteří jsou dle něj uvězněni v mocenských osidlech germánských elit.
Přední český alternativní romanopisec v dopise vzkázal Rusům, že jejich vlast není v mocenském boji se Západem osamocena. „Na území států, které jsou dnes součástí Rusku více, či méně otevřeně nepřátelských vojensko-politických paktů, je množství slovanských lidí, kteří by v případě konfliktu radši přeběhli na stranu svých ruských bratrů, než aby prolévali krev za to, co zaprodaní politikové označují za naši vlast. Bohužel, vlast je pro mnoho z nás dnes už prázdným slovem, které označuje nám dříve milé území, kde jsme se stali pasivními diváky divokého plundrování našich zdrojů zahraničními elitami,“ uvádí autor.
Připomněl, že před podobnou volbou stáli před sto lety rovněž českoslovenští legionáři, kteří houfně překračovali frontovou linii, aby namísto službě tzv. vlasti – nenáviděnému Rakousku-Uhersku – bojovali u Zborova i jinde ruku v ruce s ruskými Slovany, formálními nepřáteli státu, jehož součástí české země byly. „Stejně se zachovaly mnohé jednotky Slovenského štátu za Velké vlastenecké války, které přešly na stranu Rudé armády. Je smutné, že dnes stojíme v podobné situaci, jako naši dědové a pradědové. Tedy že jsme se opět ocitli v roli pohůnků, kteří mají pracovat na své zahraniční pány, potažmo za ně případně i bojovat v rozporu s našimi národními zájmy,“ míní spisovatel a dodává, že příkladu generála Ludvíka Svobody a hrdinské cesty jeho vojenské jednotky z Buzuluku do Prahy nemusí připomínat.
Slovanští lidé v České republice i jinde v Evropě jsou podle mínění Vyhlídky terčem až téměř fašistické propagandy, která má očernit Rusko. „Nejde podle mne o snahu eskalovat situaci na hranici vojenského konfliktu. NATO je slabé a jeho činy na Blízkém východě a v severní Africe dokázaly jen destabilizovat tyto regiony a ohrozit vnitřní bezpečnost států EU. Věřím, že nám vládnoucí západní elity tak chtějí pouze udržovat zcestné představy o imaginárním vnějším nepříteli, čímž si zajišťují poslušnost vystrašených porobených národů a odvádějí pozornost od vnitřních problémů, například rostoucí chudoby,“ píše autor s tím, že bez jaderného arzenálu je síla NATO spíše k smíchu.
V žádném případě však nechce bagatelizovat nebezpečí, které ze strany Západu hrozí Rusku. „Lidé, kteří tahají za nitky, vědí, že Rusko je kromě jiného bohaté na nerosty, zatímco Evropa se ekonomicky vyčerpává a kupní síla běžné populace chřadne. Dál a dál je nám v rámci propagandistické války předkládáno, jak sílíme, ale skutečnosti nelze popřít. Náš průmysl se stěhuje mimo hranice kontinentu, domácí výrobní kapacity slábnou, ale na dluh se pořád dá ještě vyžít. Je to bublina, co musí dřív, nebo později splasknout. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby Rusko nebylo silné politicky i vojensky, bylo by již dávno nějakým způsobem rozparcelováno a ovládáno z ciziny, jako se to stalo nám. Samozřejmě je snem západních elit, že by se vrátily časy Jelcina, kdy se mohli nevědomí občané států EU a NATO smát u obrazovek, kde opilý prezident dřívější supervelmoci tančil a zpíval. Tehdy Rusko poznalo, jak jej chce Západ vidět, ovšem dnes je to už jiná písnička. A přestože je to země velká, kde není možné mávnutím kouzelného proutku vytvořit blahobyt, lze již těžko vzít ruskému národu budoucnost,“ poznamenává autor.
Myšlenka panslavismu, potažmo velké všeslovanské unie, je dle českého spisovatele mezi lidmi silná. „Nejsme v situaci, kdy by každý můj spoluobčan řekl, že chápe význam ruského národa a jeho sílu, která by mohla být oporou pro všechny ostatní menší a v současné době porobené slovanské národy. Je tu ale vnitřní a po generace děděný pocit, že nejsme ve skutečnosti součástí nás ovládajících paktů, přičemž cítíme, že na Východě může být skryto řešení našich problémů. Naši předkové věřili v možnost korunovace ruského cara českým králem po porážce Habsburků, za 2. světové války nás nacistické zvůle zbavila zejména Moskva – a kulturně i jazykově cítíme, že patříme spíš na Východ, než na Západ, odkud snad ve všech dějinných epochách našeho národa přicházela snaha o jeho porobení a germanizaci,“ míní autor.
Podobné snahy o potlačení slovanské přirozenosti v jeho české domovině jsou podle Vyhlídky dnes opět v kurzu. „Pohleďme na věc jen v rovině literární tvorby. Z výloh knihkupectví se na nás z přebalů knih dívají zejména nacističtí vojáci, Hitler a jiné klerofašistické ikony. My, autoři, kteří předkládají jiný pohled dějiny, než je ten germánsko-heroický, jsme opomíjeni a ze strany médií ignorováni. Když jsem se letos utkal o Státní cenu za literaturu, byl jsem poražen v podle mne neprůhledné šarádě. Nebyl zveřejněn kompletní seznam nominovaných, nebyla poskytnuta zpětná vazba účastníkům. Vítězem se samozřejmě stal autor silně navázaný na odkaz Václava Havla,“ uvedl spisovatel a doplnil, že prodejnost a poplatnost elitám je asi primárním kritériem. „Prodat svůj národ a budoucnost slovanského jazyka a kultury není cestou, jakou se chci ubírat,“ dodává Vyhlídka.
Sedmatřicetiletý Vyhlídka je autorem osmi románů, z nichž tři poslední tituly popisují letecká dobrodružství Lvího stíhače. Hlavní hrdina bojuje po boku ruských přátel jako dobrovolník ve španělské občanské válce. Použitý jazyk a styl se inspirují u ruských válečných velkofilmů typu A jitra jsou zde tichá, či Unaveni sluncem. Spisovatel je známý snahou rozšířit okleštěné obzory české veřejnosti a vstřícným vztahem k Ruské federaci.