Soros - EU by měla zatáhnout Ukrajinu do války, jinak Ukrajina pohřbí EU
Napsal/přeložil: Alexandr Zapolskis
Pokud i takový protivník, jakým je finanční spekulant George Soros, začne nahlas „vyhlašovat poplach“, pak to znamená, že Rusko dělá své věci dobře. Strategie, kterou zvolilo, je správná a vede k úspěchu.
George Soros poskytl rozhovor německému časopisu Cicero. Jeho názory jsou dnes často citovány na obou stranách „geopolitické fronty“. Co říká? Pokud pomineme idealistická hesla, vychází jeho názory z poměrně jednoduchých myšlenek:
Zaprvé: právě teď probíhá válka o budoucnost Evropy.
Zadruhé: tato válka probíhá na Ukrajině.
Zatřetí: pro úspěch v této válce by měly EU a MFF pro Ukrajinu urychleně vyčlenit 20 mld. dolarů.
Začtvrté: porážka na Ukrajině by vedla k rozpadu celé EU.
Zapáté: za vše, co se nyní děje, si může Evropa sama.
Válka o budoucnost Evropy
Má někdo o tom, co zde dosud zaznělo, nějaké pochybnosti? Evropa jako taková vznikla, dotvořila se, zesílila a nabyla na významu především zásluhou toho, že se jí podařilo vybudovat přední světovou ekonomiku. Vedoucí ekonomika, to nejsou jen největší peníze. Vedoucí ekonomika, to znamená být na prvním místě prakticky ve všech oblastech života.
Chcete mít letadlo? Máte dvě možnosti. Ta první je, že přijedete do Evropy a koupíte hotové letadlo, za které na místě zaplatíte, řekněme 200 milionů euro. Druhou možností je, že si letadlo sami postavíte. K tomu ale budete muset postavit továrny, vzdělat personál, nakoupit stroje, elektrárny, transformátory, počítače, letadlo vyprojektovat, zkonstruovat, možná i zničit několik jeho prototypů. To všechno představuje miliardy euro. I tak ale musíte nejdřív do Evropy – a nakoupit tam stroje, technologie i příslušná potřebná data a znalosti.
A díky tomu vedoucí světová ekonomika vždy zvítězí. Ať již si ji pro obchody vyberete, nebo ne, zisk jí stejně nakonec připadne. Nejen proto, že víc vám nikdo nenabídne. Existuje takové přísloví: Nevyhrává ten, kdo nejlépe dodržuje pravidla hry, ale ten, kdo je určuje. A pravidla určují lídři. Proto je ekonomika zemí – světových lídrů vždy největší a nejbohatší. Každý, kdo něco získal, sestrojil nebo vymyslel, to jde v první řadě prodávat na trh těch nejsilnějších, protože právě tam se dají očekávat největší peníze. A chce-li prodat, je nucen své zboží a představy od počátku přizpůsobit požadavkům lídra. A to ve všem – ať už jde o mléko, boty, traktor nebo film.
Dokud bude Evropa světovým ekonomickým lídrem, může si žít tak, jak se jí zachce. Odebírat imigrantům (zejména východoevropským) děti a dávat je na vychování homosexuálním párům. Platit rolníkům za to, že na své půdě nebudou hospodařit. Vyvolávat války v místech, které pokládá za „oblasti svého zájmu“. Uvalovat sankce. Pod vymyšlenými záminkami nedodržovat obchodní smlouvy – například nedodat výsadkové vrtulníkové lodě. Nebo si prostě jen vybírat cizí peníze prostřednictvím zmrazení zahraničních účtů.
To ale jen do doby, dokud bude Evropa lídrem. Jakmile své postavení ztratí, bude to znamenat konec se vším. Ve středověku byly takovými (ekonomickými, politickými i kulturními) světovými lídry Španělsko a Portugalsko. A kde jsou dnes? Současná světová ekonomika vypadá tak, že finanční a průmyslové centrum planety se začíná přesouvat směrem k Rusku a k Asii. Zatím je tento proces teprve v počátcích. Ještě pořád je možno jej utlumovat. Ještě pořád existuje šance ho mařit. Úplně ho zlikvidovat se už nepodaří, ale na takových 20 až 30 let ho zablokovat je stále možné. A právě proto potřebuje Evropa zvítězit ve válce probíhající na Ukrajině.
Válka na Ukrajině
Když dnes Porošenko a další ukrajinští představitelé veřejně prohlašují, že vedou válku za Evropu, příliš se nepletou. Opravdu válku a opravdu za Evropu. Pravdou ovšem je, že oni válku nevedou, v tom svoji roli přeceňují. Válku vedou jejich prostřednictvím jiní. USA a určité síly v EU prostě využily Ukrajinu ke svým cílům. Hlavním cílem je totiž ochromení ekonomických, sociálních a také politických možností a příležitostí Ruska. Jde o to, odvrátit jeho úsilí od procesu eurasijské ekonomické a politické integrace. Osud samotných Ukrajinců v „civilizovaném světě“ nikoho nezajímá.
Úkolem Ukrajinců je válčit. A to co nejdéle, bezuzdně – a co nejkrvavěji. Na rozdíl od Ruska Evropa nikdy nepokládala území Ukrajiny za svoji součást a obyvatelstvo Ukrajiny za součást „společného evropského národa“. Jako „svoje“ vnímá Ukrajince pouze Rusko. Podle názoru „civilizovaných Evropanů“ je právě v této skutečnosti ukryta „ruská národní slabost“. A tak je fakticky celá strategie ukrajinské války založena na „evropském“ vnímání skutečnosti.
Rusko nemůže nechat Ukrajince pomřít hladem a zimou v rozvalinách jejich měst a vesnic. Rusko chce Ukrajinu znovu postavit na nohy a její obyvatele zachránit. Bez ohledu na to, že odvrácení humanitární katastrofy bude pro Rusko znamenat neskutečné výdaje a hrozbu rozvratu vlastní ekonomiky, hrozbu destabilizace v sociální oblasti, která by vedla až k rozpadu samotného ruského státu. V tomto postoji je ukryt hlavní rozdíl v chápání světa Ruskem a Evropou: zachráníme vás, i když sami riskujeme.
Hra „hodných a civilizovaných Evropanů“, včetně „mírumilovných“ USA předpokládá, že se jim podaří připravit soupeři šach-matovou „vidličku“.
Že Rusko nezasahuje do ukrajinských událostí? Situaci lze popsat tak, že na svých hranicích dostává gangrénu, která hrozí přenosem nákazy Majdanu na vlastní území, a to se všemi důsledky, které lze dnes pozorovat na Ukrajině, včetně hrozícího rozpadu státu. Kolik by při tom zahynulo Rusů,„není důležité“. Toho, kdo začal udělovat medaile „Za vítězství ve studené válce“, ani ty, kteří je obdrželi, příliš nezajímá, kolik lidí zahynulo, umrzlo, zemřelo nebo se prostě nenarodilo na rozvalinách SSSR. A přitom podle výpočtů vyvolal rozpad SSSR během 90. let a počátku nového století ztráty minimálně 15 milionů obyvatel.
Je Rusko schopné obsadit Ukrajinu během dvou týdnů? Ano. Co tím získá? Získá 35 milionů zmatených Ukrajinců, z nichž je 15 až 20 procent infikováno agresívními nacionalistickými a fašistickými idejemi, a dále pak ekonomicky zhroucenou zemi se zničenou infrastrukturou. Jak jedno, tak druhé vyčerpává zdroje, narušuje sociální soudržnost a v konečném efektu podvazuje možnosti Ruské federace usilovat o formování nového, eurasijského světa.
Snaží se Rusko proklouznout „mezi Skyllou a Charybdou“? Občanská válka na Ukrajině probíhá v podstatě na celém jejím území. To nakonec přivede Ukrajinu do stejného stavu, v jakém je dnes doněcká ves Peski. Zůstanou z ní ruiny. Všude bude hlad a zima. Sociální infrastruktura se zcela rozpadne. Tím, že epidemie moru a neštovic přestaly kosit miliony lidí, sama hrozba epidemií nikam nezmizela. Dříve či později ale Rusko nakonec stejně bude muset do ukrajinských rozvalin vyrazit – a zachraňovat, obnovovat, budovat. A znovu jen za svoje.
Vladimir Vladimirovič Putin dokázal najít strategii, která Rusku umožní tento „civilizovaný“ scénář roztrhat. Projekt „Ukrajina“ se zastavil. Samotná válka na Ukrajině však ještě zdaleka neskončila. Dosud tam ještě převažují síly, které jsou ochotny dobrovolně „majdanit“ a skákat podle „západní strategie“, Ukrajinci musí bojovat dál. Jen jim dnes na pokračování války rychle začínají docházet peníze.
Peníze EU a MFF pro Ukrajinu
George Soros penězům a jejich možnostem dobře rozumí. Proto dobře vidí to, co ještě pořádně nechápe Evropa a co už vůbec nenapadá Ukrajince. Moderní válka potřebuje spoustu peněz. A to ne jednorázově, ale průběžně. Bez ohledu na to, kolik peněz se vybere od „dobrovolníků“, kolik fotografií s dary zateplených kalhot se objeví na internetu, jsou ekonomické zákony neúprosné. Za takové a takové peníze je možné obléci a obout jeden prapor vojáků. Za tolik a tolik lze nakoupit stovku přístrojů pro noční vidění nebo letku dronů. Za „dobrovolné dary“ lze nakoupit i tank! Jeden den bojů však Ukrajinu přijde průměrně na 1,5 až 2 miliony dolarů. To je víc, než se podařilo na darech vybrat za posledních 7 měsíců.
Dary se ovšem dají shromažďovat jen do té doby, pokud mají mecenáši co dát. Dokud si nepoloží otázku, zda mají darovat vojákovi neprůstřelnou vestu nebo koupit vlastnímu dítěti bochník chleba a krabici mléka.
Aby Ukrajina mohla bojovat dál, potřebuje mít podstatně víc přiblblých „dobrodruhů“ než normálně uvažujících pracujících lidí. Dobrodruh neumí budovat. Limitou jeho chápání světa je: sebrat a rozdělit si. Slogan „každý hrdina ATO dostane na Donbasu pole a dvacet nevolníků“ je tím, čemu rozumí. Žít na úkor výsledků práce někoho jiného. To je psychologie. Taková myšlenka je stejně nebezpečná jako granát z houfnice.
Ale od doby Majdanu se dobrodruhům u moci nepodařilo vyřešit prakticky žádný ze sociálních problémů (které mimo jiné vedly k Majdanu) a naopak díky jim vznikla řada problémů dalších. Objem státního dluhu, který se jim podařilo vytvořit, budou splácet ještě jejich vnuci.
Sorosovi je jasné, že posílat peníze na Ukrajinu „po troškách“ nemá cenu. To by ty „trošky“ musely mít hodnotu miliard. Aby mohl mechanismus války pokračovat, je třeba do něj nalít minimálně 20 miliard dolarů. A to ihned – s tím, že později budou zapotřebí další peníze. O dalším osudu těchto peněz nemá Soros žádné pochyby. Nebudou žádné nové továrny, provozy, výplaty penzí apod. Všechny prostředky půjdou na válku. V čem je háček? Soros to říká jasně: jestli Ukrajina ihned nedostane 20 miliard dolarů, bude válka na Ukrajině zaručeně prohraná.
Rozpad EU jako důsledek porážky ve válce na Ukrajině
Ano, přesně tak. Pokud „skončí peníze“, nebude proč bojovat. A rozpad Ukrajiny na jednotlivé části vyplývá již i ze samotné psychologie „dobrodruhů“. Rozpad bude ovšem znamenat také těžkou ekonomickou krizi. Následovat bude kolaps funkcí státu, celé sociální oblasti, systému zdravotnictví a celého dosavadního způsobu života.
Hrdinní „gaučoví frajeři“ tvrdící na internetu, že jsou připraveni žít ve sklepích při svíčkách, pokud by snad bylo hůř, ani zdaleka nechápou, o čem hovoří. Buď by stáli v třetí směně u soustruhu a zadarmo vyráběli tankové granáty, nebo by na vlastní účet opravovali pro armádu obrněnou techniku. Pokud tedy tito „borci“ nesouhlasí jenom s tím „zadarmo“ a „bez peněz“, neměli by souhlasit ani s tím ostatním. Po totálním kolapsu ekonomiky dojde k rozpadu státu. Po něm pak přestavba Ukrajiny podle jiných, ruských zásad.
Strategie zvolená Putinem umožňuje vyhnout se zničení ukrajinské infrastruktury. Touhu pokračovat v boji s „moskaly“ nejlépe ze všeho zahání hlad, zima a nezaměstnanost. Konec konců – lidé budou vděčni za každou vládu, která jim dokáže dát práci, světlo, teplo a která jim zajistí bezpečí. A to i tehdy, když bude „moskevsko-koloradská“. V té době již barva stuh nebude pro obyvatelstvo důležitá. A těch pár nenapravitelných bláznů nakažených majdanem pochytají sami Ukrajinci a vypořádají se s nimi se stejnou divokostí, s jakou dnes podporují majdan. To z toho prostého důvodu, že „dobrodruzi“ stojí mezi nimi a dobrým bydlem.
Vítězství Ruska v této válce se Západem na území Ukrajiny, dosažené podle jiné varianty než jedné ze tří uvedených výše, bude znamenat pokračování eurasijské integrace. Tempo integrace bude přitom vyšší než doposud. A poté, co EU přestane být jednou z nejsilnějších ekonomik světa, bude pro všechny země východní Evropy výhodnější spolupracovat s „lídrem“ než s „churavějícím outsiderem“. Nic osobního. Odchod těchto zemí „na Západ“ na konci 80. let byl diktován stejnou motivací. Změna lídra prostě změní směr vektoru. Motivace rozhoduje. Tím spíš, že na rozdíl od Evropy, budou mít tyto země v nové unii kam se integrovat. Ve všech ohledech. Například tím, že zdarma dostanou významné konkurenční výhody, o čemž se dnes „novým zemím EU“ ani nezdá.
To však bude jen začátkem procesu rozpadu EU. Jakýkoli rozpad vždy provází přerušení značného množství ekonomických vztahů a vazeb a výrobních řetězců. Náhle se jakoby odnikud vynoří množství dalších lidí, kteří chtějí pokračovat v životě s vysokou úrovní spotřeby, ale již k tomu nemají možnost. Buď není práce, nebo nejsou peníze. A vyhlídky nejsou příliš růžové. To nevymyslel Soros. Podívejte se na historii všech velkých geopolitických a geoekonomických změn a přesvědčíte se sami.
Rozpad země, to je i neštěstí pro svět. A stojí to hodně a hodně peněz. Přesněji znamená to velké ztráty. Ztráty mnohem větší než nějakých 20 miliard dolarů pro jakousi Ukrajinu.
Evropa si za to může sama
A kdo jiný? Proč v touze po dalším zisku převáděli Evropané výrobu do Ruska? Chtěli vydělávat na levné a kvalifikované pracovní síle? Proč Evropa přemisťovala své továrny do Číny a učila své občany používat levné asijské výrobky? Chtěla za stejné peníze žít lepší a bohatší život? A proč vyháněla své vlastní dělníky na ulici a za jásotu „zelených“ slavnostně likvidovala „objekty ohrožující ekologii“?
A tak si teď Evropané žijí krásně ekologicky. Ale co budou jíst? Nechce se jim kupovat drahý katarský plyn a drahou arabskou ropu?
Své ekonomické soupeře včetně Ruska si Evropa odkojila a vychovala sama. A otázka teď před ní stojí jasně. Buď si EU a MFF sáhnou pořádně hluboko do kapsy, aby udržely v provozu ukrajinskou válečnou mašinérii a prodloužily válku s Ruskem na ukrajinském území až do posledního Ukrajince, nebo... zanikne sama EU. Ne snad zítra, ani do jara. Proces jejího rozpadu bude trvat několik let, ale po porážce „na Ukrajině“ se stane neodvratným a skončí tak, jak se dá čekat.
Závěrem
A v čem nemá Soros pravdu? Jde ve svých úvahách až na kořen věci; tím jenom potvrzuje, že je chytrý, prozíravý a pragmatický člověk. Pokud však i takový „všemi mastmi mazaný“ protivník, jakým je finanční spekulant George Soros, začne nahlas „vyhlašovat poplach“, pak to znamená, že Rusko dělá své věci dobře. Strategie, kterou zvolilo, je správná a vede k úspěchu.
A to k úspěchu ve všech ohledech – eurasijskou unií počínaje a záchranou milionů lidí bratrského ukrajinského národa konče. Ano, svědomí tohoto národa je dnes nakaženo infekcí nacionálního fašismu; ještě stále je ochoten s námi bojovat. Přes to všechno je to národ našich bratrů. Konec konců – když někdo z vašich blízkých onemocní a zmítá sebou v horečkách, nepřestává proto být vaším blízkým a nevyhodíte ho na ulici.
Alexandr Zapolskis
Zdroj: cont.ws
Překlad: mbi, Eurasia24.cz