Sokolstvo

A. Krejčí

Nejmocnější tělovýchovnou organisací v Československu jest SOKOL. V roce 1938 čítal celkem 642 093 členů, kteří byli sdruženi v tělocvičných jednotách a tyto opět v 52 župách. Byl tedy každý čtrnáctý obyvatel Československa Sokolem.

Pojmenování „SOKOL" jest symbolické. Sokol jest statečný pták, který létá vysoko. Podobně i Sokolové se vyznačovali statečností a jejich snažení směřovalo vždy k vyšším cílům, k cílům národním a všelidským. V době vzniku českých tělocvičných jednot bojovali Jihoslované o svobodu. Obdiv k jihoslovanským hrdinům-sokolům měl také vliv na pojmenování nového tělovýchovného spolku.

První sokolská jednota byla založena v Praze 16. února 1862 na popud mladého doktora filosofie Miroslava Tyrše. U kolébky Sokola byli vynikající mužové národa, jmenovitě věhlasný fysiolog Jan Ev. Purkyně, politikové Julius a Eduard Grégrové, publicista Josef Barák, básník F. L. Čelakovský atd. Tito způsobili, že Sokol se stal nositelem idejí, které prudce vzplanuly tehdy nejen v českém národě, nýbrž v celé Evropě, a byly vyjádřeny heslem: rovnost, volnost, bratrství. Sokol ještě dodal: láska k vlasti.

Prvním náčelníkem byl dr. Miroslav Tyrš, který vypracoval tělocvičnou soustavu a názvosloví. V komisi pro názvosloví byl básník K. J. Erben. Prvním starostou byl Jindřich Fügner, který za celé své jmění vystavěl pro Sokolstvo v Praze tělocvičnu.

Členové Sokola byli mezi sebou bratřími a sestrami a oslovovali se bratře a sestro. V tehdejší době přísného kastovnictví to byl čin téměř revoluční a jistě velkolepý čin demokratický.

Barákův sokolský pozdrav „Nazdar" zobecněl v národě. Na malebný sokolský kroj měl vliv proslulý malíř Mánes. Sokol byl ve styku s předními výtvarnými umělci (generace Národního divadla). Byli to Mánes, Ženíšek, Hynais, Aleš, Brožík, Čermák, Chittusi, Schnirch a Myslbek.

V roce 1882 byl konán první „Všesokolský sleť* a od té doby počal ustavičný vzestup organisace co do počtu členstva, ale i pokud se tyče rozšiřování a prohlubování tělovýchovné činnosti a ideové základny. Ani tuhá persekuce rakouské vlády nemohla vzestup zabrzditi. Všesokolské slety v Praze se staly celonárodními svátky a přivábily do Prahy i mnoho hostí z celé Evropy i Ameriky, kteří nemohli odepříti uznání mohutné a ukázněné organisací i výkonům tělocvičným.

Hluboké národní cítění Sokolů nemělo nic společného s národní nesnášelivostí. Vlastenectví jim znamenalo poctivou práci pro dobro všeho lidstva. To také působilo rozšíření Sokola i za hranice státu. Sokol byl založen v Rusku, u Slovinců, Chorvatů, v Srbsku a v Polsku.

V  roce 1908 byl založen Svaz slovanského Sokolstva se sídlem v Praze. Sokolstvo vždy posilovalo vědomí všeslovanské sounáležitosti.

Poslední (desátý) Všesokolský slet byl konán v Praze 1938. Tehdy již visel nad Evropou těžký mrak nacismu a Čechové očekávali, kdy s něho sjede prvý strašlivý blesk, který jistě stihne Československo. Stalo se to 15.      března 1939.

Německý nacismus pěstoval také tělesnou výchovu, ale ta mu byla prostředkem k dosažení síly, potřebné k vládě nad jinými národy.

Sokol, který se stal stráží národní svobody, a byl jmenován národním vojskem nebo Tyršovými šiky, měl tedy poměr k nacismu naprosto odmítavý. Důsledky se brzy dostavily a nastala persekuce. Podle předem připravených seznamů byli zatýkáni činovníci jednot, žup a ústředních sborů České obce sokolské. Záhy došlo i na prosté členy. Všichni byli terčem nacistické nenávisti. Mnozí byli popraveni, jiní byli odvezeni do koncentračních táborů, kde jich mnoho zemřelo. Dnes ještě není možno předložití podrobná čísla, protože organisace byla rozvrácena a spisový materiál zničen.

Dne 12. dubna 1941 byla činnost Obce sokolské zastavena a po půl roce, dne 11. října 1941 byl Sokol rozpuštěn. Sokolský majetek byl zabaven. Jeho hodnota činila v Praze 115 586000 K, v okolí Prahy 12 623 200 K. Na celém statním území není prozatím možno hodnotu zabaveného majetku přesně zjistiti.

Nacisté však Sokolu nemohli zabaviti věrnost k národním a všelidským ideálům. Sokol jim zůstal věren a bude v tom smyslu pracovati i v budoucnosti.

Pro České národní listy připravil kapitolu z knihy „Šest let okupace Prahy“ P. Rejf

Federace proletářské tělovýchovy

František Jeřábek, bývalý náčelník PPT

Byla založena 8. května 1921 a sdružovala převážně pracující vrstvy našeho národa v městě i na venkově. Usilovala stále o masové rozšíření tělesné výchovy v zájmu zdraví pracujícího lidu a o zlidovění sportu, aby každý mohl pěstovat všechny druh} sportu a nejen ty, které mu jeho sociální postavení umožnilo. Vedla boj o lepší sociální postavení pracujícího člověka, neboť tělesná výchova nebyla pro funkcionáře FPT jen cvičení, nýbrž také zdravé bydlení, výživa, ošacení a vůbec všechno, co člověk potřebuje k dennímu životu. Bojovala o to, aby v zajmu zdraví lidu a národa byly stavěny vhodné tělocvičny, aby se nemusilo cvičit v zakouřených a zaprášených hostinských sálech, na špatně zařízených cvičištích a hřištích bez šaten, sprch a hygienických zařízení. Bez subvencí a darů, pouze z vlastních prostředků, zařizovala tělocvičny, cvičiště, hřiště, opatřovala prostředky pro pěstování tělesné výchovy, vychovávala cvičitele a vychovatele, kteří vedli svěřenou mládež po cestě k lepšímu životu. FPT vychovávala svoje cvičitele nejen tělovýchovně, ale i ideově, neboť tělesná výchova není odlučitelná od záležitostí sociálních a tím politických. Je naopak úzce spjata se zaměstnáním a výdělkem, výživou a ošacením, zdravím a kulturou. Dokazovala, že je reakční, protilidové a protinárodní heslo „politika do sportu nepatří" a že toto heslo zastávají jen ti, kteří politicky nemyslí, a reakcionáři.

Organisovala svoje podniky tak, že mimo část tělovýchovnou obsahovaly i vložky kulturní a ideové. Zavedla mezi svými příslušníky dva stupně odznaku zdatnosti, z nichž první znamenal zdatnost tělesnou a sportovní, a II. stupeň sportovní, kulturní a ideovou vyspělost nositele odznaku. Vývoj událostí potvrdil správnost této činnosti, neboť jen národ politicky uvědomělý a sjednocený může se úspěšně bránit a ubránit.

FPT bojovala proti „kultuře", která byla lidu předkládána ve formě literárního braku, jako sešitová vydání románů na pokračování, proti divadelním hrám pochybné hodnoty a jinému „lidovému umění". Snažila se vždy o to, aby se lidu dostalo těch nejvyšších uměleckých hodnot, které by zvýšily kulturní úroveň pracujícího lidu a tím celého národa. Byla jedinou tělovýchovnou organisací, která organisovala footballový sport a kromě toho byly v programu za řazeny i jiu-jitsu, box, lední hockey, střelba a motorismus kromě tehdy již pěstovaných druhů sportu, takže to byl nejširší tělovýchovný program, jaký žádná z jiných organisací neměla. Už tehdy se orientovala FPT na tělesnou výchovu v Sovětském svazu a posílala svoje cvičitele do škol Infyzkultu, největší to školy tělesné výchovy v SSSR. Na základě takto získaných zkušeností byla prováděna výchova cvičitelů a cvičitelek. Bylo omezeno používání nářadí hlavně pro děti, mládež a ženy, neboť dosavadní používání tohoto nemělo dobré výsledky. Naproti tomu byla věnována zvýšená pozornost gymnastice. Zvláště ženy-cvičitelky byly posílány do gymnastických a rytmických škol, aby získaly zkušenosti v tomto druhu tělesné výchovy.

Veřejná vystoupení se vyznačovala volbou jednodušších a přitom stejně působivých prostných cvičení všech oborů, a pak rozmanitostí programu, v němž byly zařazeny různé druhy sportu a jiné ukázky tělesné výchovy.

Význačný podnik toho druhu byly „Lidové hry“, konané v roce 1936. Tento podnik měl být manifestací proti berlínské Olympiádě, konané v témže roce. Tehdy opět usilovala FPT o sjednocení tělovýchovných organisací, nebo alespoň o spolupráci při pořádání těchto her, aby tím byla vyjádřena jednota národa proti reakci a hrozící už tehdy válce. Avšak nabídky ostatním organisacím ke spolupráci zůstaly bez kladného výsledku. Lidových her se zúčastnili sportovci z USA, Francie a Švédska.

FPT spojovala svoji činnost vždy s bojem pracujícího lidu a vedla svůj boj i za okupace. V posledních letech před válkou věnovala všechno svoje úsilí pro zvýšení brannosti národa, organisovala celou řadu škol branné výchovy, uspořádala veliký počet branných srazů v pohraničním území za účasti místního protifašistického obyvatelstva a vyzývala k pohotovosti všechno pokrokové občanstvo republiky proti nacistickému Německu. I tehdy byla učiněna nabídka ke spolupráci ostatním tělovýchovným organisacím v zájmu obrany národa, avšak bezvýsledně.

Na podzim v roce 1938 byla FPT politickými poměry donucena likvidovat, ale dala pokyn svým příslušníkům, aby vstupovali do Sokola, DTJ a sportovních organisací, a tam aby pokračovali v tělovýchovné činnosti a pracovali k odstranění přehrad, jež dosud tělocvikáře a sportovce oddělovaly, a aby také usilovali o sjednocení národa k odboji proti okupantům a zrádcům českého národa.

Vedli boj na všech úsecích, jak doma, tak i za hranicemi, kolportovali letáky a tiskoviny, pořádali sbírky na podporu podzemní činnosti, organisovali skupiny odporu a sabotáže, poskytovali podporu a ochranu pronásledovaným a hledaným politickým pracovníkům a uprchlíkům. Vedli přímý boj jako partyzáni a vojáci východní a západní armády a mnozí se vrátili jako důstojníci, ozdobení řády za udatnost a odvahu.

Avšak veliký byl také počet těch, kteří položili život v boji za osvobození našeho národa, tisíce jich byly popraveny nebo zemřely v koncentračních táborech a žalářích, tisíce jich byly celá léta vězněny, a ty se vrátily nezlomeny, posíleny k práci v tělesné výchově a k úsilí pomocí sjednocené výchovy sjednotiti celý národ.

FPT, pokračujíc důsledně ve svých snahách o jednotu, nedala po skončení bojů v květnu pokyn svým složkám, aby se znovu organisovaly, neboť chtěla uskutečnit sjednocení tělesné výchovy bez jakýchkoli výhrad a získání mocenských posic v nové organisací. Považovala toto sjednocení za věc všeho pracujícího lidu a národa a nikoliv za záležitost té či oné organisace. Doporučila svým příslušníkům, aby ihned přikročili k praktické práci ve tvořící se organisaci a tak přispěli k sjednocení tělovýchovných organisací v jednotlivých místech.

Příslušníci FPT se vždy vyznačovali nezištnou, poctivou a cílevědomou prací na poli tělesné výchovy a s těmito vlastnostmi vstupuji do sjednocené tělovýchovné organisace, kde ještě s větším úsilím budou pracovat ke zdraví a blahu pracujícího lidu a českého národa.

*

Z pražských příslušníků FPT v osvobozeneckých bojích obětovali svůj život:

Karel Aksamit, předseda FPT, jeho žena, náčelnice FPT, B. Aksamitová, Frant. Zabloudil, Frant. Klečák, J. Schovánek, A. Dvořák, Ing. Frant. Svátek, Karel Hlaváč, Josef Hladový, Josef Pekař, Karel Davídek, Antonín Hřebík, Karel Švec, Květa Štefanová, Eva Vaserbauerová, Josef Pilař, Jaroslav Mühlbergr, Alois Cafourek, Josef Venclík, Frant. Venclík, Alois Rych, Václav Rajtoral, Karel Valenta, Josef Arnstein, Bohuslav Hozman, Jan Pazdera, Josef Bartoň, Jindřich Lerch, Věra Cihlářová, Jan Daněk, Josef Krameš, František Kautský, J. Mach, M. Záluská, V. Franc, L. Štern, Jaroslav Čumpelík, Frant. Černý, Václav Havíř, František Kašpar, Alois Lukeš, Antonín Rodina, Frant. Stárek, Ed. Maixner, Mirko Kejsa, Jar. Vaněk, Karel Bahenský, Anna Čížková, Bedřich Slavík, Josef Jakš, Rudolf Hanousek, Ladislav Zach, Josef Vejprava, Miloslav Kadlus, Václav Fafejta, Ladislav Havel, Antonín Průša, Oldřich Rabyška, Václav Křen, Jaroslav Volf, Bohumil Hampejz, Julius Boháček, Ladislav Hluchý, František Trojan, Alois Košler, Josef Laitner, Otakar Škába, Josef Honzl, Josef Kraus, Vilém Mestřík, Jaroslav Smitka, Josef Radosta, Rudolf Pohorský, Josef Rieger, J. Haných, Adolf Šterner, Josef Jakubův, Karel Konopiský, Václav Cimler, Bedřich Brožek, Alois Miklík, Adolf Šterner, Josef Žerovnický, Josef Trampota, Josef Kuna, Ladislav Vaněk, Josef Novák, Slavina Jašková, Karel Jeřábek, Karel Hlaváč, Karel Vompolt.

Zemřeli v boji za lepší život pracujících — a my, kteří jsme zůstali, budeme v tomto boji pokračovat...

Pro České národní listy připravil kapitolu z knihy „Šest let okupace Prahy“ P. Rejf

Dělnické tělocvičné jednoty

Antonín Fišer, náčelník Svatu DTJČ

Hnutí Dělnických tělocvičných jednot vzniklo v letech devadesátých minulého století. Jejich založení spadá do bouřlivé doby, kdy uvědomělé české dělnictvo, soustředěné pod prapory socialismu a demokracie, vstupuje do veřejného života jako nová významná sila.

Základem k založení první DTJ 22. srpna 1897 byl tělocvičný odbor při odborové organisací dělníků krejčovských. Tímto vstoupila v život organisace, jejímž účelem je tělesné a duševní povznesení pracujícího lidu, zejména jeho mládeže. Ethickým základem Dělnických tělocvičných jednot je socialismus, jako vrchol všeho mravního, společenského, hospodářského, politického a kulturního snažení.

Na prvním sjezdu Dělnických tělocvičných jednot, konaném v roce 1903 v Praze, byl ustaven Svaz dělnických tělocvičných jednot československých, sdružující 30 jednot s 2000 příslušníky. Vývoj jeho vnitřní výstavby a veřejné činnosti byl nezadržitelný. Před vypuknutím první světové války v roce 1914 vykazuje již 540 DTJ s 30 000 příslušníky. Osamostatnění Československa v roce 1918 přivodilo i mohutný vzrůst hnutí DTJ. Jeho budovatelské snahy vykazují již v roce 1920 — 1560 spolků s 200 000 příslušníky.

Průmyslová střediska se stala hlavními baštami tvořících se krajů a okresů DTJ, v nichž rostl a upevňoval se další vzrůst a síla jednotářského hnutí. Veřejnými visitkami tohoto úsilí byly I., II. a III. dělnická olympiada československá, 33 zájezdů do velké většiny zemí evropských, účast na Mezinárodních dělnických olympiádách, konaných ve Frankfurtě nad Moh. ve Vídni a v Antverpách, zájezd do Ameriky na I. dělnickou olympiádu tamějších DTJ v Clevelandu, a velký počet krajských a okresních veřejných cvičení, tělocvičných a sportovních slavností, pořádaných každého roku. O navázání tělovýchovných styků s fyzkulturou SSSR jednala delegace Svazu DTJČ již v r. 1935 v Moskvě. Všestranný vývoj hnutí DTJ zaznamenal již v roce 1938 organisací, čítající 1633 jednot, soustředěných v 15 krajích a 67 okresích DTJ. Byl to rok pilných příprav pro IV. dělnickou olympiádu, projektovanou v širokých rozměrech v roce 1940.

Tragedie mnichovská postihla značně také českou dělnickou tělovýchovu, a to citelnou ztrátou 391 DTJ se 40 000 příslušníky postoupením území Německu, Polsku a Maďarsku. Ustavením Protektorátu Čechy a Morava zahájena byla další persekuce Dělnických tělocvičných jednot. Již v prosinci r. 1939 byly rotpuštěny okresy a jednoty střední Moravy a Valašska a osamostatněním Slovenska bylo Hlinkovými gardami znemožněno hnutí Robotnických tělocvičných jednot. V některých oblastech Čech a Moravy nebylo sice hnutí DTJ rozpuštěno, avšak každým rokem rostoucí omezování různého druhu znemožňovalo jakýkoliv kolektivní postup činnosti. Schůze, přednášky, ochotnická divadelní představení a veřejná cvičení byly zakázány tisíce mladých a schopných činovniků a cvičitelů byly odvedeny na práci do Německa a cvičitelky byly totálně nasazeny do továren. Dlouhá pracovní doba a každonedělní zaměstnání mládeže i dospělých, po dvakrát vyhlášené stanné právo, zábor školních a vlastních tělocvičen a hřišť, protektorátní vládou podporovaná činnost bývalého Kuratoria s povinnou službou mládeže a řada jiných zřízení a nařízení značně znemožňovaly každý počin na poli české dělnické tělovýchovy.

Hnutí DTJ i tento nápor vydrželo a koncem roku 1944, kdy blížilo se již zhroucení velkopanství Třetí říše, mohlo vykázati ještě přes 500 jednot v aktivní činnosti a v těchto přes 60 000 řádně organisovaných příslušníků.

V oblasti Velké Prahy nachází se 40 Dělnických tělocvičných jednot, které před válkou cvičily ve vlastních nebo školních tělocvičnách. Za protektorátu byl všem jednotám zakázán vstup do školnich tělocvičen a zabrány byly i vlastni tělocvičny. 24 jednotám byla také zabrána vlastní nebo pronajatá hřiště. Záborem tělocvičen a hřišť byly postiženy všechny jednoty.

Mnozí činovníci a členové trpěli ve vězeních gestapa, v koncentračních a pracovních táborech všeho druhu a v těchto buď zemřeli, nebo byli popraveni.

Z vedoucích činovníků Svazu DTJČ byli popraveni nebo zemřeli v koncentračních táborech:

Josef Kilberger, Plzeň, prof. Josef Sochor, Praha, dr. Klára Červenková, Praha, Rudolf Krafta a dr. Josef Moulis, Plzeň, Josef Doskočil, Kolín, Alex. Mlateček, Hradec Králové, Alois Saska, Kladno, Ferdinand Vincour, Prostějov, Václav Šůla, Plzeň, Matylda Dokládalová, Přerov, Arnošt Merta, Josef Pietras, Bedřich Helštýn, V. Kunc a Jan Peterek z Mor. Ostravy.

Po dobu 48 let své činnosti věnují Dělnické tělocvičné jednoty své síly pro dobro pracujícího lidu, pro nový, šťastnější život lidstva, pro mír, svobodu a pokrok, pro vítězství socialismu. Toto ušlechtilé poslání nezdolala ani šestiletá nacistická okupace se všemi svými hrůzami tělesného a duševního násilí. Dělnické tělocvičné jednoty si zachovaly svůj čistý štít a dávají se plně do služeb při budování nové republiky a šťastnější budoucnosti české tělesné kultury i celého našeho národa.

Pro České národní listy připravil kapitolu z knihy „Šest let okupace Prahy“ P. Rejf