Sobotka i Herman na straně landsmanšaftu

Rozhovor Haló novin s poslancem Miroslavem Grebeníčkem (KSČM), místopředsedou kulturního výboru sněmovny

Letos v květnu se česká veřejnost dozvěděla, že se sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Norimberku zúčastní zástupce české vlády. Vy jste pak interpeloval v souvislosti s účastí ministra kultury Daniela Hermana předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Připomenete s čím?

S tím, že považuji za skandální záležitost, aby se akce spolku, který se dodnes nesmířil s důsledky porážky nacistického Německa a který dlouhodobě usiluje o přehodnocení výsledků druhé světové války, měl zúčastnit lidovecký ministr české vlády. A to ne pokoutně, jak to až dosud dělali někteří lidovečtí funkcionáři, ale ministr přímo vyslaný předsedou české vlády. Je přitom jen příznačné, že čeští občané, ale i poslanci, byli postaveni před hotovou věc. To, že premiér Bohuslav Sobotka vysílá na sjezd landsmanšaftu svého ministra kultury Daniela Hermana, jsme se nedozvěděli od českého premiéra, ale od mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu, Hildegardy Schusterové. Ta ohlásila, že Bohuslav Sobotka účast zástupce české vlády na akci landsmanšaftu přislíbil bavorskému předsedovi vlády Horstu Seehoferovi.

Premiér ale na tomto oficiálním kontaktu své vlády s landsmanšaftem nevidí nic špatného. Vyjádřil se dokonce, že landsmanšaft můžeme potřebovat k podpoře politiky Česka v Německu a v Evropě. Nevím, k čemu potřebuje předseda vlády a české sociální demokracie podporu Sudetoněmeckého landsmanšaftu a proč se mu chce podbízet. V každém případě ale touto formou podlézavosti porušuje slib ústavního činitele, který zavazuje předsedu české vlády hájit zájmy České republiky. Až dosud to byli jen soukromě někteří politici a společenské skupiny v České republice, zejména však rada hodnostářů římskokatolické církve a funkcionáři lidovců, kdo nadbíhali z řady důvodů landsmanšaftu. Mnozí se dokonce nestyděli a nestydí stavět naroveň utrpení obětí nacistického teroru, vyhlazování a války s utrpením a majetkovými újmami německých pachatelů. Účastí člena vlády, kterého na sjezd landsmanšaftu vysílá samotný předseda vlády, se ale politika českých lokajů velkého Německa posunula na nové hranice. Od doby, kdy Václav Havel pronesl ve funkci prezidenta republiky jako úlitbu za předchozí podporu, kterou z Německa dostával, svou jednostrannou ostudnou omluvu sudeťákům a vlastně všem Němcům za poválečný odsun německého obyvatelstva, které rozbíjelo a zradilo Československou republiku, jsme se dostali k otevřenému vládnímu zpochybňování právních základů republiky.

O jaké informace jste premiéra Sobotku ve své interpelaci žádal?

Požádal jsem o informaci, kdy a z jakého důvodu koaliční vláda o vyslání ministra Hermana na sjezd landsmanšaftu do Norimberku rozhodla. Chtěl jsem také vědět, jaké dostal ministr Herman od vlády a premiéra zadání. A samozřejmě jsem výslovně žádal o informaci, zda vláda nebo premiér osobně pověřili ministra Hermana k tomu, aby na sjezdu landsmanšaftu zpochybňoval rozhodnutí vítězů nad německým fašismem o poválečném odsunu provinivšího se německého obyvatelstva, které nezachovalo věrnost naší republice a které vyznávalo nacismus a kolaborovalo s nacistickými okupanty.

A dostal jste požadované informace?

Bohuslav Sobotka přiznal, že česká vláda tuto přislíbenou oficiální návštěvu svého zástupce na sjezd landsmanšaftu v Norimberku vůbec neprojednávala. To považuji za další hrubé a zásadní selhání předsedy vlády Bohuslava Sobotky, ale i ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Jako neschopná se projevila i vláda jako celek, pokud se v ní nenašel nikdo, kdo by otázku selhání premiéra, ministra zahraničí a ministra kultury nastolil k projednání. Premiér se ve své odpovědi na mou interpelaci uchýlil i k vyloženě zbabělému kličkování a frázím. K tomu, co ministr Daniel Herman na akci landsmanšaftu jako ministr české vlády skutečně prohlašoval, a k tomu, jaké to má závažné souvislosti a rizika, zaujal pozici pštrosa s hlavou v písku. V rozporu se skutečností mně odpověděl, že vše je prý zcela v pořádku a že vystupování ministra Hermana údajně »nepřekročilo vyjádření ke společné minulosti obsažená v Česko-německé deklaraci«.

Čím konkrétně tedy podle vás ministr Daniel Herman a premiér Bohuslav Sobotka ohrozili zájmy České republiky a zašli za rámec toho, co je možné a přípustné v jednání předsedy a člena české vlády?

Odpověď na tuto otázku nalezneme ve vyjádření předsedy Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta. Ten z oficiální účasti a vyjadřování Daniela Hermana jako člena vlády ČR na sjezdu landsmanšaftu vyvodil závěr, že česká vláda »odmítla princip kolektivní viny uplatněný při poválečném odsunu německojazyčné menšiny«. Posselt po Hermanově projevu k »milým krajanům« výslovně řekl: »To, co jsme zažili, byl historický moment. Bylo to jasné odmítnutí nejenom vyhnání, ale i principu kolektivní viny, který tak zamořil dvacáté století.« Landsmanšaft tak z návštěvy a vystupování českého ministra kultury vyvozuje, že česká vláda už netrvá na klíčových rozhodnutích vítězné protihitlerovské koalice ani na právnosti a nezpochybnitelnosti odsunu německých nacistů a těch Němců, kteří zradili Československou republiku, optovali pro Hitlerovu Třetí říši a nevzepřeli se nacismu.

Mnozí lidé si možná položí otázku, zda nemohlo jít třeba jen o nešťastná vyjádření, která landsmanšaft pouze zneužil a vyložil si po svém, ve prospěch svých zájmu?

To lze s ohledem na fakta, která jsou k dispozici, jednoznačně odmítnout. V případě lidoveckého ministra Daniela Hermana, ale ani v případě sociálnědemokratického předsedy vlády Bohuslava Sobotky nejde o osoby naivní. Nejde o pouhé hlupáčky, které landsmanšaft jen zneužil k novému útoku na dekrety prezidenta republiky a na právní základy a zájmy České republiky. Daniel Herman svůj úmysl škodit republice brzy po sjezdu landsmanšaftu otevřeně potvrdil. Aby landsmanšaft a jemu podobné podpořil v jejich útocích na právní řád ČR a na právnost a nezpochybnitelnost odsunu nacistů a těch Němců, kteří zradili republiku, uchýlil se k vyložené lži, že »země, které se staly součástí sovětského impéria, řešily pod diktátem Moskvy tyto otázky optikou etnickou. Nezkoumala se tedy vina či nevina, nezkoumalo se, jestli se ti lidé třeba Hitlerovi za války postavili, ale bylo to na základě etnických čistek«.

Je možné, že by český ministr kultury nevěděl nic o německých antifašistech a Němcích ze společných manželství, kteří mohli zůstat?

Postnacistická, sudetoněmecká rétorika, která si také tak jako ministr Herman pohrává s formulí »etnické čistky«, je zcela logicky založena na ignorování skutečných příčin vzestupu nacismu, rozbití Československa, okupace, války i jejích důsledků. Ministr Herman se někdy hlásí k roli historika. Ten, kdo je tak jako ministr kultury náchylný k rádoby historickému kádrování kohokoli, se nemůže vymlouvat, že nic neví o více než dvou stech tisících německých antifašistů, o těch československých Němcích, kteří prokázali odpor proti nacismu, a bylo jim zachováno československé občanství. Tématem etnické čistky tak ministr Herman hauzíruje, a to se souhlasem a tolerancí premiéra, nikoli z neznalosti, ale aby se zavděčil pohrobkům nacismu zejména z řad katolíků, kteří mají tu drzost označovat někdejšího prezidenta Československa Edvarda Beneše za válečného zločince. Jiným vysvětlením by mohlo být už jen to, že nezná českou kulturu ani dějiny a namísto kvalifikovaného jednání při zastupování republiky plácá cokoli, co ho napadne. Ne, provinivší se sudetští Němci nebyli odsunuti proto, že šlo o katolíky a mluvili německy, nýbrž proto, že vyzbrojeni fašistickou ideologií rozbíjeli Československo. Pro Českou republiku je ovšem i dnes smrtelně nebezpečné, když ve vládě nebo v jejím čele jsou lidé, kteří zpochybňují právní základy českého státu a plácají cokoli, co chtějí tu protektoři z Washingtonu, tu úředníci z Bruselu nebo třeba i landsmanšaft a nacističtí pohrobci slyšet a za co jim zatleskají.

Marie KUDRNOVSKÁ, Haló noviny, 14.10. 2016, str.  3