Sobotka, Posselt a důstojnost sudetských Němců

Jak známo, půl pravdy je celkem vzato lež. Proč je toto americké rčení opět vyslovováno těsně po nedávném Sudetoněmeckémské dni? Vzhledem k tomu, že vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a bavorský premiér Horst Seehofer (CSU), jako patron etnické skupiny, dělali, jako kdyby s "projektem reformy", nazvaným změna stanov SL, přišlo nové sudetoněmecko-české jaro.

Za prvé "modernizace" stanov, jak sociálně demokratická Seliger-Gemeinde kontroverzní rozhodnutí o vypuštění nároků na "znovuzískání vlasti" a odškodnění, nazývá, dodnes není realitou: soudy jej z technických důvodů považují za nesprávné. I nadále platí staré stanovy. Kdo to ignoruje, nebo kdo z vedení SL dělá všechno možné, aby tuto skutečnost udržel po pokličkou, si zahrává s důvěrou: v našich vlastních řadách, i u partnerů na Vltavě. 

Za druhé, jen pokrčením ramen reaguje na hlasité vychvalování "modernizace" na oficiální české straně: Trvá to už všechno dlouho! Po politické a právní spolupráci ze strany Prahy není žádná stopa.

Je pravda, že ve výstavních norimberských halách byly jisté povzbudivé závazky k "dialogu". První zástupce za českou vládu, člen Křesťanskodemokratické strany, ministr kultury Daniel Herman, řekl - "milí krajané". To byl emotivní moment. Krok kupředu. Ještě rok před Hermanem musel předseda strany, vicepremiér Pavel Bělobrádek, poslouchat doma tvrdou kritiku kvůli přátelskému a poněkud nepolitickému videopozdravu účastníkům Sudetoněmeckého dne v Augsburgu. V letošním roce byl protest v Praze omezen na obvyklý požadavek na odstoupení ze strany opozičních komunistů. Ne tak docela originální. A reakce v Německu na norimberskou "Hvězdnou hodinu"? Dá se doslova sledovat, jak se o věcech „shora“ hezky mluví. Nicméně "dole", v zemských, regionálních a okresních skupinách SL, to kvasí. Důvod je zřejmý. Poprvé nebyly při Sudetoněmeckém dni vzneseny na Prahu žádné požadavky. Ani odsouzení rasistických Benešových dekretů, které vedly ke zbavení práv a konečnému vyhnání Němců z Čech, Moravy a Slezska, a požadavek, aby byly zrušeny v rámci českého právního řádu. Pouze Seliger-Gemeinde na vlastní akci žádala "podstatné gesto vzhledem k dekretům".

Vyloučení starých vnitropolitických otázek, které mají široké publikum, očividně patří k nové ceně. Vzhledem k tomu, že chtěl mluvčí SL Bernd Posselt zdůraznit "historický okamžik" – vystoupení Daniela Hermana, nevyhledával jeho přehlušení požadavky oblastí. Zde je na místě opatrnost, zda vyjednané pokračování procesu usmíření mezi Mnichovem a zástupcem Prahy, který také předsedá české Ackermann-Gemeinde, byl skutečně „silný signál" (Posselt). Zatímco nejprve katoličtí kněží pronesli slova lítosti nad tím, co „bylo spácháno některými z našich předků před sedmi desítkami let“, Herman citoval Václava Havla, který vyhnání klasifikoval jako "nemorální čin". Ale nebyla překročena nízká ohrada sudetoněmeckého problému v České-německé deklaraci (vztah by neměl být zatížen z minulosti pocházejícími politickými a právními otázkami), která jej blokuje. V deklaraci z  ledna 1997 vidí SL pokus o politiku tlusté čáry na úkor vyhnaných. Již dříve ji označili za "Výsměch" a varovali před udělením mezinárodní právní kvality tomuto dokumentu. Z tohoto jasného stanoviska zůstává velmi málo, co by bylo cítit i dnes. "Dialog" je současná mantra SL. Opírá se o citát čínského Lao Tse: Každá dlouhá cesta začíná prvním krokem. Ale cesta, založená na vzájemné důvěře v sudetoněmecko-českých vztazích, trvá od Havlovy sametové revoluce téměř 27 let. Bylo uskutečněno mnoho kroků, hodně z nich bylo marných.

Politické a morální bariéry zůstaly.  Zatím se krajané ptají, jak dlouho to ještě bude trvat, než bude přijata neplatnost Benešových dekretů - k "usmíření" se SL. Dva dny před norimberským setkáním napsal v Chebu narozený výzkumník migrace Wilfried Heller ve "Frankfurter Allgemeine", že sudetoněmecká politika by měla pokračovat v boji za oficiální zrušení Benešových dekretů, "i když se to zdá být velmi obtížné". Text byl publikován pod nadpisem "Obnovení důstojnosti sudetských Němců". To je skutečnost. Po Norimberku však rostou pochybnosti o tom, zda vedení SL sebere vůli následovat výzvu emeritního profesora na univerzitě v Postupimi. Zejména proto, že česká strana usiluje o uzavírání spojenectví s premiérem Seehoferem. Bavorský premiér Seehofer a premiér pražské sociálně demokratické vlády Bohuslav Sobotka se do nynějška sešli šestkrát. "Potřebujeme spojence kvůli rizikům v Evropě" řekl Sobotka v rozhovoru pro levicový deník Právo o spolupráci se Seehoferem. Co tím myslel komentoval v "Právu" jako: "Bavorsko se jeví české vládě v otázce uprchlíků jako atraktivní spojenec. Jsou těžké časy a v politice je třeba vždy spolupracovat s aktéry, s nimiž máme stejné priority. Proti tomu již ustoupily předchozí rozpory se sudetskými Němci do pozadí."  V rozhovoru Sobotka snadno našel, pár přátelských slov pro dosavadní podezřívání SL z revanšistických tendencí. Udělali jste nějaké vstřícné kroky, "které považujeme za důležité". Takže odstranění požadavku na restituce ze stanov je "silný signál o úsilí orientovat se na budoucnost a nevracet se do minulosti". Další známkou toho, že jeho vláda se opírá o Česko-německou deklaraci o dobrých sousedských vztazích. A po tomto pražském výkladu shledal Sobotka vyhnání sudetských Němců pro oprávněnou příčinu. Z důvodu nacistické okupace museli jako první zmizet Češi z příhraničních oblastí, čehož důsledkem bylo na druhé straně "přesídlení" Němců, což se stalo vinou německého režimu v Protektorátu. "Divoké vyhnání", dodal předseda vlády, nikdy nebylo "oficiálním programem Československé republiky". Takže si zkrátka můžete dějiny také ohnout. Protože ten nešťastný Edvard Beneš již před druhou světovou válkou o "řešení národnostní otázky" řekl:… přesídlení sudetských Němců bereme do úvahy, jak mimo jiné dokazují francouzské diplomatické zprávy z počátku podzimu 1938, o tom neztratil Sobotka ani slovo.

Gernot Facius, Sudetenpost, 9. červen,  2016, str. 3

Pro České národní listy volně a zkráceně přeložil P. Rejf