Snahy o zachování lužickosrbského jazyka v Dolní Lužici

Madlena Norbergowa

Příspěvek si klade za cíl představit procesy, které mají napomoci dolnolužickou srbštinu udržet, případně obnovit a rozvíjet. Nebudu pojednávat o politické činnosti nebo o výborech a jejich pilné práci, ale soustředím se na jazykové záležitosti jako takové.Jádro dolnolužickosrbské jazykové oblasti leží severně od Chotěbuzi, na jih od Chotěbuzi se již běžně lužickosrbsky nemluví. Dále jižním směrem se lužická srbština užívá až ve střední Lužici, ve Slepsku. V Dolní Lužici došlo k jazykovému posunu. Lužická srbština je až na výjimky mateřštinou jen pro starší generaci, číst a psát však lužickosrbsky umí jen několik málo starších lidí, protože se tomu nikdy ve škole neučili (výjimkou byla např. výuka náboženství u faráře Šwjely v okolí Dešna). Mladá generace mluví německy – jazykem většiny. Jestliže tedy chceme dolní lužickou srbštinu udržet, je nutno ji prosadit ve vzdělávacích ústavech – školkách a školách.Pokud se toto nepodaří, dolnolužická srbština ztratí šanci na zachování. Lužickosrbský ústav eviduje v Dolní Lužici již jen přibližně 1000 osob, jejichž mateřštinou je lužická srbština a kteří dodnes lužickosrbsky mluví. Sama znám v Dolní Lužici pouze osm rodin, kde se lužická srbština plynule předává dalším generacím. Na druhou stranu ale musíme uvést, že další osoby se lužické srbštině naučily v dospělém věku a tento jazyk dobře ovládly. Úkolem v současné chvíli je tedy udržet lužickou srbštinu jako místní jazyk Dolní Lužice, dále motivovat lidi ve všech generacích k tomu, aby se učili lužickosrbsky, a v neposlední řadě vytvářet perspektivy a konkrétní pracovní místa s možností uplatnění lužické srbštiny.Zachování jazyka je však nutné plánovat. Obsáhnout je třeba tři oblasti: záznam jazyka (vědecký úkol), dosažení vyššího společenského statusu, prestiže jazyka (politický úkol) a osvojení jazyka (edukačně-politický úkol).Dolnolužická srbština je dobře zaznamenaná. Uveďme například nedávno vydaný Německo-lužickosrbský školní slovník nebo Dolnolužickosrbskou gramatiku od Pětše Janaše, která byla dokonce přeložena do češtiny. Důležitým nástrojem jejího uchování je dále internetový slovník a internetový jazykový korpus.Bohužel lužickou srbštinu její mluvčí neužívají ve všech oblastech života, jak je to přirozené pro velké, „státní“ jazyky (němčinu, francouzštinu, polštinu nebo češtinu). U menšinových jazyků se nabízejí dvě možnosti v užití jazyka – buď jen v tradičních oblastech, anebo snaha o rozšíření i do dalších sfér života. Nyní jdeme druhou cestou a snažíme se dotvářet slovní zásobu, aby lužická srbština mohla být používána i v dnešních souvislostech, pro výuku a všechny další oblasti života současné společnosti.Detailní rozbor politické činnosti není předmětem mé studie, ale je na místě upozornit, že v ústavě spolkové země Braniborsko je v článku 25 zakotveno, že lužickosrbský jazyk a kultura jsou chráněny. To uvádí také školský zákon. V Dolní Lužici se vyskytují i lužickosrbské nápisy, ačkoliv ne vždy jsou bezchybné. Nejzásadnější ze tří uvedených oblastí zachování dolnolužické srbštiny je osvojení jazyka. Ve školkách se děti učí lužické srbštině osvědčeným způsobem imerze (vnoření), tedy při hře, kdy vychovatelky hovoří s dětmi celý den pouze lužickosrbsky. Na základních školách žáci pokračují ve dvojjazyčné lužickosrbsko-německé výuce (některé předměty jsou vyučovány v lužické srbštině) a také ve výuce lužické srbštiny jako cizího jazyka.Nyní funguje v Dolní Lužici 35 vzdělávacích zařízení, ve kterých se děti učí lužické srbštině, ve školkách, školách a na Dolnosrbském gymnáziu (DSG). To navštěvuje více než 2000 žáků. Počet je sice relativně veliký, potíže ale vyvstávají zvláště s počty hodin určených lužické srbštině a nyní také s přihlašováním na Dolnosrbské gymnázium. To vše je třeba řešit.Zásadní událostí bylo založení Jazykového střediska Witaj, které společně s institucí ABC řídí celou lužickosrbskou výuku v Dolní Lužici. Jazykové středisko Witaj spravuje Domowina, ABC potom Státní školský úřad v Chotěbuzi. Dvojjazyčná výuka na základních školách probíhá ve vybraných předmětech: v matematice, výtvarné a hudební výchově a v tělocviku. Třída se při nich dělí, část žáků se učí lužickosrbsky, část německy. Mezinárodní standard pro bilingvní školy je 50 % výukových hodin v cizím jazyce, čehož nedosahujeme, podíl lužické srbštiny je přibližně 35 %.Pro kvalitní předávání lužické srbštiny jsou stěžejní Dolnosrbské gymnázium a Ústav sorabistiky na univerzitě v Lipsku. Tam studují budoucí učitelé lužické srbštiny a v posledních letech odtamtud přišlo na Dolnosrbské gymnázium několik výborných učitelů, další jsou ale stále potřeba.Vzdělávací soustava tedy umožňuje lužickosrbskou výuku od mateřské školy až po univerzitu, záleží jen na zájmu nejprve rodičů a posléze samotného studenta.Jmenované instituce vypracovávají moderní výukové materiály, knihy, CD a DVD, slovníky odborných výrazů, pohádky, hry včetně počítačových, a další. Důležité jsou ale také mimoškolní aktivity, aby děti měly po skončení jazykové výuky prostor, kde mohou lužickou srbštinu využít. V neposlední řadě je podstatné, aby je učení lužické srbštiny bavilo.Stav jazykových znalostí v Dolní Lužici je takový, že vychovatelky a učitelky až na výjimky neznají lužickou srbštinu z domova. Je proto nutné je lužickosrbsky naučit nebo v užívání jazyka zdokonalit. V Jazykovém středisku Witaj bylo uspořádáno deset intenzivních půlročních kurzů pro vychovatelky, Školský úřad v Chotěbuzi financoval pět kurzů pro učitele, Ministerstvo školství tři kvalifikace učitelů na Univerzitě v Postupimi, ABC uspořádalo tři kurzy pro dvojjazyčnou výuku a v posledních dvou letech jsme vzdělávali vychovatelky a družinářky ve Wětošowě. Na ženy to klade veliké nároky, přesto ale projevují velkou snahu a píli.Důležitou institucí je Škola dolnolužickosrbského jazyka a kultur y,která pořádá kurzy a přednášky pro dospělé zájemce. Další její aktivitou je organizace různých kulturních akcí, které jsou velmi oblíbené. Uveďme alespoň výčet toho, co dále umožňuje udržovat a přijímat lužickou srbštinu:- lužickosrbské zvyky – mládež je sice všechny udržuje, ale mezi sebou mluví německy, proto se studenti a absolventi Dolnosrbského gymnázia při těchto příležitostech snaží o uplatnění lužické srbštiny, například dvojjazyčným komentováním na akcích;- kulturní akce;- zpívání ve sborech;- ochotnické divadlo v Hochoze – je velmi úspěšné a oblíbené, nyní ale bohužel nemá vhodnou hru k nastudování;- Lužickosrbský rozhlas– vysílá od pondělí do pátku jednu hodinu denně, dále vysílá v neděli, připravuje pořady pro děti a mládež a také náboženské pořady; televize vysílá jednou měsíčně půlhodinový pořad Łužyca- literatura v dolnolužické srbštině;- dolnolužickosrbský týdeník Nowy Casnik. Neopomenutelnou roli hraje církev. Před 25 lety byly obnoveny bohoslužby v dolnolužické srbštině, nyní probíhají šestkrát až osmkrát do roka. Srbský rozhlas vysílá náboženské pořady v dolnolužické srbštině, v Nowém Casniku vychází stránka Pomogaj Bog. Dále byla obnovena například velikonoční zpívání a sdružení Spěchowańske towaristwo za serbsku rěc w cerkwi vydalo lužickosrbské knihy pro bohoslužby.Vyskytují se i případy podpory lužické srbštiny na úrovni obcí. V soutěži Lužickosrbský jazyk je živý jsou každé čtyři roky vyznamenány ty obce, které se nejvíce starají o lužickou srbštinu.Nespí ani sorabistika, zmiňovali jsme již Dolnolužickosrbský internetový slovník a Dolnolužickosrbský jazykový korpus, které jsou volně přístupné na internetu. Lužickosrbský ústav v Chotěbuzi a univerzita v Saarbrücken pořídily zvukové nahrávky vyprávění osob, pro které je lužická srbština mateřským jazykem – takto se živý jazyk dokumentuje a uchovává pro budoucnost.Nové a moderní možnosti komunikace v lužické srbštině umožňuje internet, čehož je třeba využít. Jazykové středisko Witaj nedávno vydalo brožurku určenou rodičům, ve které jsou shromážděny nejdůležitější údaje pro výuku lužické srbštiny ve škole, a letos v květnu byla také uzavřena soutěž, ve které porota vybrala 10 nejpádnějších důvodů, proč má smysl se učit lužickou srbštinu:1. protože každý jazyk ti otvírá bohatou kulturu a svět myšlenek,2. protože lužickosrbský jazyk ti otvírá další pohledy na domov i svět,3. protože díky lužické srbštině zůstanou živé tvé zvyky i tradice,4. protože se slovanským jazykem se dostaneš přes půl světa,5. protože výuka lužické srbštiny je kulturní činnost,6. protože se můžeš těšit z osobitosti své lužické vlasti,7. protože lužická srbština je jazykem lidí, kteří dali Lužici její jméno,8. protože pomocí lužické srbštiny můžeš navázat lepší kontakt se slovanskými sousedy,9. protože příslušnost k Lužickým Srbům je součástí minulosti mnoha rodin,10. protože vícejazyčnost tě činí moudřejším.Veškerá tato činnost ale samozřejmě vyžaduje finance. Různé projekty lze realizovat za finanční podpory těžební společnosti Vattenfall, další prostředky poskytuje stát. Mezi Nadací lužickosrbského národa,Německem a spolkovými zeměmi Saskem a Braniborskem budou nyní zahájena další jednání o dohodě o finanční podpoře. Bylo ovšem již předesláno, že Lužičtí Srbové s větším objemem finančních prostředků nemohou počítat. Aby prosadili svá práva, Lužičtí Srbové v roce 2009 demonstrovali v Berlíně. V roce 2012 žáci navštívili braniborskou ministryni školství, mládeže a sportu a žádali ji o zajištění důkladnější výuky lužické srbštiny. Také Společnost přátel Lužice poslala ministryni otevřený dopis a tím se přidala k protestům. Tehdy hrozilo výrazné omezení výuky lužické srbštiny ve školách. Velkým problémem zvláště v Dolní a střední Lužici je povrchová těžba hnědého uhlí. Nyní hrozí vysídlení několika lužickosrbských vsí nebo částí vsí ve Slepsku ve střední Lužici a také v Dolní Lužici se chystá přesídlení dalších tří vsí, které leží na sever od Janšojc. Národním cílem je uchování dolnolužické srbštiny. Cestou k tomuto cíli je osvojení jazyka prostřednictvím výuky „vnořením“ (imerzí), standardní výuky lužické srbštiny, dvojjazyčné výuky studia sorabistiky, účasti na jazykových kurzech i individuální výuky. Dosáhnout tak chceme „aditivního bilingvizmu s komunikativní kompetencí“.Na závěr uveďme slova spisovatele Jurije Kocha o tragičnosti vymírání ať už živočišného druhu nebo jazyka: „Jeho konec by byl prostě ztráta. A po čase by to ochuzení bylo znát v celé zemi. Možná dokonce na kontinentě nebo na celé planetě. O jednu barvu méně. O trochu více šedi. Méně o jeden zvuk, o jeden jazyk. O trochu více mlčení.“(Jurij Koch: Modrá vrána)

Přednáška byla přednesena 1. 6. 2013 v Lužickém semináři v Praze. Přeložil Miloš Malec. Redakčně upraveno.

http://www.luzice.cz/global/soubory/clv-pdf/clv-2014/2014-01.pdf