Smrt „Antonova“ - Jaké závěry musí Rusko učinit

Anton Kulikov, 27.7.2017

Ukrajinský letecký koncern „Antonov“ bude definitivně likvidován do dvou měsíců. To je uvedeno v nařízení vlády Ukrajiny ze dne 19. července, i když informace o tom se objevily v tisku o týden později. Týká se ukrajinský problém Ruska?

Foto: AN-132D

Obecně lze říci, že ano. Alespoň z toho důvodu, že před několika lety s naší zemí „Antonov“ aktivně spolupracoval - a to jak v civilním, tak vojenském sektoru. Teď je spolupráce úplně zničena: Před několika dny byl vyhlášen bankrot společného rusko-ukrajinského projektu An-140. A v září 2015 byl z podnětu Kyjeva vyveden „OAK-Antonov“ z rusko-ukrajinského joint venture, které se zabývalo vývojem řady nových letadel.

Nicméně je třeba se vrátit k tomu, co se děje v „Antonovu“. Dříve do koncernu patřily podnik „Antonov“ a Charkovský státní letecký výrobní podnik a Státní podnik „Závod-410GA“ v Kyjevě. Ale v minulém roce byly všechny vyjmuty a zahrnuty do „Ukroboronpromu“. Ve skutečnosti není současné rozhodnutí o zrušení „Antonova“ ve skutečnosti ničím jiným než právní formalitou. Nicméně je symbolické.

Dříve informační média uvedla, že mnozí zaměstnanci leteckého koncernu odešli na práci v jiných zemích. Například bývalý šéfdesignér „Antonova“ Dmitrij Kiva opustil Ukrajinu a přestěhoval se do Ázerbájdžánu, kde se bude zabývat leteckými projekty země. Vicepremiér Dmitrij Rogozin sdělil, že většina vysoce kvalifikovaných pracovníků podniku, ucházejících se o práci v dané odbornosti, se odstěhovala do Ruska a nastoupila v ruských leteckých závodech.

A podle novin „Vojensko-průmyslový kurýr“, v čínské čtvrti Pu-čen v provincii Šen-si se  dokončuje výstavba výrobní oblasti Lujanchu, kde bude žít a pracovat 2 tisíce zaměstnanců Ukrajinské konstrukční kanceláře  (KK) „Antonov“, v důsledku spolupráce China Aviation Industry Corporation číslo 1 a KK "Antonov". Podle deníku hodlá Čína věnovat zvláštní pozornost projektu výroby An-225 „Mrija“ AN-124-100 „Ruslan“ a AN-70.

Obecně lze říci, že je jasné, jak velký rozsah práce byl v leteckém koncernu, když čtvrt století po rozpadu Sovětského svazu, měl svou technickou kapacitu. Nicméně se již ztratila ...

Samozřejmě se vše týká naší země. A nejde jen o to, že ukrajinští experti se stěhují do ruských společností. Vše je mnohem jednodušší a těžší zároveň. Vezměme náš obdobný letecký průmysl: Zde je nutné připomenout, kolik času a úsilí trvalo naši zemi, aby alespoň částečně obnovila kapacity civilního letectví? A budou tyto možnosti v dohledné době na Ukrajině? Stěží. Východisko bylo jen jedno - ve spolupráci s naší zemí. Jak ukazuje čínský příklad, mnohem jednodušší bylo, aby odvezli experty k sobě, než rozvíjet spolupráci s Ukrajinou.

Další příklad: Na začátku června oznámila další „vlajková loď“ ukrajinského průmyslu, „Južmaš“s fanfárami kontrakt na výrobu a dodávku 12 raket, „Zenit-3SL“ a „Zenit-3SLB“ se společnost S7 Sea Launch Limited zaregistrovanou ve Spojených státech. „Podepsáním dohody byl udělán velký krok k překonání hluboké krize,“ - říká oficiální zpráva. Poznamenejme, jen „krok“, ačkoli „velký“. V podniku ani nepovažovali za nezbytné utajovat, že je v „hluboké krizi.“

Není ovšem jasné, jak budou bez spolupráce s Ruskem vyrábět tyto rakety. Až do roku 2014, kdy byla spolupráce zrušena, byl „Zenith“ kompletován z více než 70 % z ruských komponent. Motor RD-171 prvního stupně „Zenithu“, horní stupeň a řídicího systémy byly vyráběny v Rusku. A není žádné svědectví, že by se ruské firmy připravovaly opět přijít na pomoc „Južmaši“.

To jsou jen dva příklady toho, jak velkou škodu způsobilo bývalé svazové republice rozbití vazeb, po desetiletí vytvářených během sovětské éry. Samozřejmě, že škody má i Rusko, ale máme možnost překonat tyto problémy. Ano, ne najednou, ano, s náklady, které nebyly plánovány, ano, některé projekty musí být odloženy - ale vše je proveditelné. Ukrajina takovou příležitost nemá. Toho jsou si mimochodem dobře vědomi.

Periodicky se objevují zprávy, že zaměstnanci některých firem požadují návrat hospodářských vazeb s Ruskem. Na druhý den přišel například takový požadavek od dělníků továrny Charkovské železobetonové konstrukce „ZŽBK-15.“ A dříve od pracovníků Melitopolu vyrábějících  zařízení „Avtogidroagregat“ a továrny na kluzná ložiska „MZPS“.

Problémy však nastaly dávno před současnou krizí ve vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Připomeňme alespoň osud jednoho z nejvýznamnějších podniků v Sovětském svazu – Nikopolského jižního potrubního závodu, největšího závodu na výrobu trubek v Evropě, který dříve exportoval své výrobky do více než 80 zemí. Město-závod bylo na konci 90. let rozděleno do několika společností a většina z nich stojí, nebo jsou dokonce zcela prázdné a zničené.

Samozřejmě, že tento problém je mnohem rozsáhlejší, zúžit jej pouze na vztahy mezi Moskvou a Kyjevem, je nemožné. Hovoříme o post-sovětském prostoru - snad s výjimkou Pobaltí. V ideálním případě by samozřejmě bylo nutné, aktivně pracovat na obnovení vztahů mezi bývalými sovětskými republikami. V praxi je zřejmé, že i vztahy mezi blízkými  partnery - Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem – se občas potýkají s vážnými problémy.

Ale jaké vývody by pro sebe mělo udělat Rusko z celé historie „Antonova“?

Za prvé: Je zřejmé, jak pečlivě by mělo být zacházeno s high-tech odvětvími, aby nedošlo k opakování toho, co se stalo v devadesátých letech, a co se nyní děje na Ukrajině. Druhá šance pro zotavení jednoduše nebude.

Za druhé: Neměli bychom zapomínat, že je vždy možnost, že „partner“, ještě včera prosazující rozvoj všech možných vztahů, se může dnes, „sám střelit do nohy“, z důvodů dalekých od racionálnosti. Tato zkušenost se může stát pojistkou proti všem druhům překvapení v budoucnosti.

https://www.pravda.ru/politics/authority/26-07-2017/1343413-antonov-0/

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf