Smetanovy oslavy

1. března 1944

Nerad poslouchám berlínský a ještě míň rád pražský rozhlas. Když jsem však zjistil, že skopčáci, podporovaní protektorátními hudebními quislinčaty, oslavují 120. výročí narození našeho drahého hudebníka a proroka Bedřicha Smetaný, poslechl jsem si po zásluze bombardovaný Berlín. Hráli Z českých luhů a hájů. Hráli to špatně - skoro bych řekl schválně špatně. Mohu si ovšem představit, že hrát Smetanu je pro německou generaci Horst Wessel Liedu obtížné. Smetana, čistý, jasný, slovanský, optimistický a v utrpení nesmlouvavý je absolutní antithesí všeho toho, co bývalé tzv. Německo natropilo, tropí a ještě chvíli tropit bude. Jakýsi nechutný křápal nazval tyto dny Smetanu quasi levobočkem německé hudební kultury a v Praze to musili opakovat blikající, jidášským grošem placení kolaborantíčkové. Jistě, že se Smetana učil od Bacha, Mozarta a Beethovena. Jistě, že Smetanu zajímal i Richard Wagner. Ale wagnerovská sága s Walhallou a mlhavým mysticismem, který dnes poraženému německému národu prodávají Rosenberg a Goebbels - to bylo Smetanovi tak cizí jako nám, kteří jsme neskonale vděčni za čarovnou Vltavu, naši slovanskou řeku, kterou nám Bedřich Smetana jednou provždy vepsal, vkomponoval do duše. My zde v Londýně dnes vzpomínáme na Bedřicha Smetanu a na vás. Víme, jak se vám musí hnusit, že zatím nemůžete zabránit svatokrádeži svých hudebních pokladů. Smetana dnes do Berlína nenáleží a ještě dlouho náležet nebude. Blaník a Tábor přežijí Walhallu a proroctví Libušino budiž dnes opakováno na hrobě našeho velikého slovanského hudebníka-proroka: „Můj drahý český národ neskoná, on všechny hrůzy slavně, slavně překoná.“ Češi a Slováci v příštích měsících znovu ukáží, musí ukázat světu, že si Bedřicha Smetany zasluhují.

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 269

reprint vydání z roku 1948