Slovanský sjezd 1848

České (i slovenské) národní obrození od konce 18. do poloviny 19. stol. se opíralo o tři myšlenkové proudy, bez nichž by sotva nabylo té podoby, kterou známe, pokud by se vůbec uskutečnilo: osvícenství, česká reformace, myšlenka slovanské vzájemnosti, jak ji vytvořil Ján Kollár, Pavel Jozef Šafárik, Ľudovít Štúr aj. A myšlenka slovanské vzájemnosti se v politickém životě poprvé projevila Slovanským sjezdem r. 1848: Všechny slovanské národy žijící v rámci tzv. rakouského císařství vyslaly své zástupce, aby rokovali o tom, jak čelit nadvládě rakouských Němců ve státě, v němž početní převahu měli Slované. Vzpomínajíce 150. výročí Slovanského sjezdu (3. - 12. 6. 1848 v Praze), otiskujeme části „Zprávy o sjezdu slowanském. (Wýjimek z Časopisu českého Museum roč. XXII. dílu II. sw.1.) W Praze, 1848.“

« ... Myšlénka slowanského sjezdu wznikla zároweň téměř u wšech kmenů slowanských, jmenowitě u Jihoslowanů, u Slowáků, u Čechů, u Polanů. ... Wšichni hlasowé srownáwali se hned o nejpříhodnější místo pro slowanský sjezd, totiž w Praze, jakožto městě slowanském, usnadněnými prostřeky kommunikací i Polanům a Rusínům i Jihoslowanům stejně přístupném.... (s. 2)

Následkem těchto z rozličných stran projewených žádostí držána byla první schůzka ke společné umluvě o swolání slowanského sjezdu dne 30. Dubna w bytu pana J. Erazima Wocela, redaktora Časopisu Českého Museum. Přítomno bylo více než 20 osob, nejvíce Čechů a Polanů, a zwolen wýbor, který by činil ke sjezdu potřebné příprawy. ...(s. 2)

Prwní krok weřejný učinil příprawný wýbor prowoláním ke wšem Slowanům rakauským1 dne 1. Kwětna, wyzýwaje wšecky muže důwěru národu mající, kterýmž na obecném prospěchu národů slowanských záleží, ke shromáždění-se k sjezdu slowanskému w Praze na den 31. Kwětna. Pozwání toto wztahowalo se též na Slowany mimo mocnářstwí žijící, kteří by se chtěli ke sjezdu dáti najíti, wšak tak, aby byli od sjezdu powažowáni za hosti srdečně wítané. Prowolání sepsáno bylo jazykem českým, polským, ilirským, lužicko-srbským a německým ...(s. 3). Jednacím řádem ustnoweno bylo rozdělení wšech audů slowanského sjezdu we tři sbory dle hlawních odwětwí slowanské národnosti w Rakausku: 1) Sbor Čechů, Morawanů, Slezáků a Slowáků, 2) sbor Polanů a Rusínů, 3) sbor Slowenců, Chorwatů, Srbů a Dalmatinců. We schůzce příprawného wýboru dne 30. Kwětna zwoleni jsau ... důwěrníci ... : pro národ polsko-rusínský kníže Jiří Lubomirski, Mauric Krainski, Jan Borysikiewicz; pro národ jihoslowanský Pawel Stamatowić, baron Dragutin Kušljan, Stanko Vraz; pro národ česko-slowanský Wácslaw Hanka, Jan Helcelet a Miloslaw Josef Hurban. ...(s. 5) Sborowé takto zřízení sešli se nejprwé ráno dne 1. Čerwna .... Odpoledne sestaupil se weliký wýbor w hromadu k wolení starosty sjezdu slowanského ze tří nawržených kandidatů. Zwolen jest jednohlasným prowoláním František Palacký2...; druzí dwa kandidáti, Stanko Vraz od sboru jihoslowanského, a kníže Jiří Lubomirski, od sboru polsko-rusínského, jmenowáni jsau dle ustanowení jednacího řádu podstarostami....(s. 6)

Přílohy:

Prowolání k Slowanům k obeslání sjezdu w Praze na den 31. Kwětna.

Slowané, Bratří!

Kdo z nás nepohledne se žalostí na minulost naši? A kohož tajno, že to, co jsme přetrpěli, stalo se w našem nepowědomí a rozdrobenosti, dělící bratry ode bratří? ale po dlouhých wěkách, w nichž zapomněli jsme jedni na druhé, w nichž tolikeré neštěstí na hlawy naše sesypalo se, přišli jsme k tomu poznání, že jsme jedno - že jsme bratří. Přichwátili časowé důležití, jenž oswobodili národy a sňali s nich břímě, pod jehož tíží stonali; časowé tito sňali břímě na mnoze i s nás, a my teď to, co jsme již ode dáwna cítili, můžeme wyslowiti, to, co ku prospěchu našemu slauží, rozwážiti a uzawírati. Národy ewropejské usrozumíwají a sjednocují se. Němci powolali ke sjednocení swému do Frankfurtu parlament, kterýž na tom stojí, aby jemu mocnářstwí Rakauské ze swé neodwislosti tolik ustaupilo, kolik toho k jednotě Německé potřeba, a aby mocnářstwí se wšemi zeměmi mimo-uherskými do nowé Německé Říše se wtělilo. Takowý krok zrušil by netoliko jednotu Rakauska, ale i spojení a samostatnost kmenů Slowanských, jichžto národnost by se tím w nebezpečenstwí uwedla. Na nás jest, abychom toho co nám nejswětějšího statečně hájili; přišelť čas, abychom i my Slowané usrozuměli se a sjednotili úmysly své. A protož ke mnohým žádostem, zaslaným k nám z rozličných krajin slowanských, radostně přiwolujíce činíme pozwání ke wšem Slowanům rakauského mocnářstwí a wyzýwáme wšecky muže, důwěru národu mající, kterýmž na obecném prospěchu našem záleží, shromážditi se w staroslawné slowanské Praze České ke dni 31. Máje t. r., kdežto bychom společně w poradu wzali wšecko to, co prospěch národu našeho žádá a co za důležitých těchto časůw činiti máme. Chtějí-li jiní Slowané mimo mocnářstwí naše žijící nás přítomností swau poctiti, budau nám hostmi srdečně wítanými.

W Praze dne 1. Máje 1848.

Josef Matiáš hrabě z Thunu. Wojtěch hrabě Deym. Jan rytíř z Neuberka. Pawel Josef Šafařík. Karol Malisz, członek deputacyi Polskiéj. Frant. Palacký. Wáclaw Hanka. Ludevít Štúr. Jan Petr Jordan. J. Erazim Wocel. Karel Wladislaw Zap. Dr. F. Lad. Rieger. Witalis Grzybowski. Wáclaw Štulc. Michail Panić. Karel Maria baron Villani. Karel Jaromír Erben. Dr. Fr. Miklošić. Dr. Ant. Jaroslaw Bek. Fr. Mat. Klácel. Stefan Aranitski. Dr. Jan Dworáček na Mareyši Morawan z Tišnowa. Jerzy Lubomirski. Jan Dobrzański, jako pełnomocnik rady narodowéj Lwowskiej. Vincenc hrabě z Waldšteina. Maxim Papić, protopresbyter. (s. 17-18)

Lužicko-srbský věstník