Slavná Poldovka končí v konkursu

Zadlužená kladenská huť Poldi půjde do konkurzu. Dlužníkovi se nepodařilo zajistit další financování, výroba už měsíce stojí a zaměstnanci nedostávají výplaty.

Zhruba 150 zaměstnanců Poldi a její sesterské společnosti Poldi Trade čeká propouštění. Usnesení o přeměně reorganizace podniku v konkurz bude vyhlášeno v blízké době, řekla na včerejším jednání u Krajského soudu v Praze soudkyně Jitka Sobková. »Označit to za konec Poldi bych nechtěl, protože pokud se podaří ji prodat jako celek, tak může pod novým investorem pokračovat. A o to se budeme snažit,« řekl insolvenční správce Adam Sigmund. O koupi podniku se podle něho předběžně zajímala jedna německá firma. »Budeme s tímto zájemcem v kontaktu. Doufáme, že se objeví i další zájemci a že se nám podaří dosáhnout co nejvyšší ceny,« uvedl. O způsobu prodeje rozhodnou věřitelé. »Budeme se snažit postupovat co nejrychleji, ale odhadoval bych to v řádech měsíců« předpověděl Sigmund.

Konkurs lepší než nečinnost.

Do konkurzu míří jak Poldi, která měla na starosti výrobu, tak sesterská společnost Poldi Trade zajišťující obchod. Podle Sigmunda je v obou firmách stále zaměstnáno 149 lidí, které čeká propuštění, protože nejsou peníze na mzdy. Poukázal na to, že budou mít nárok na odstupné a náhradu mzdy za výpovědní dobu. »Tyto pohledávky jsou přednostní. Navíc zaměstnanci mají ochranu, čili mohou uplatnit své nároky u úřadu práce a ten je vyplatí. A pak se místo nich přihlásí do insolvence,« uvedl.

Předseda odborové organizace Jozef Kóny a postup soudu přivítal, protože se podle něho dlouho nic nedělo a zaměstnanci nedostávají ani 80 procent platu, na něž mají nárok. Věří, že přijde investor, který výrobu obnoví. Lidé, kteří odešli, jsou podle něho ochotni se vrátit.

Zákony nedokážou ochránit zaměstnance

»Ukazuje se tady, že současné zákony nedokážou ochránit zaměstnance, když vlastník dostane firmu do tíživé finanční situace,« řekl včera Haló novinám poslanec Stanislav Grospič (KSČM), předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska. »Pak jsou odkázáni na pomoc zaručené mzdy, a nezbývá, než dlužné částky vymáhat soudně, což je samozřejmě velmi zdlouhavé a výsledek nejistý. Jsme se zaměstnanci Poldi solidární, ovšem vláda by se měla zamyslet co učinit, aby další podobné případy insolvence opět nepostihly zaměstnance.«

Souhrnná výše pohledávek za Poldi i Poldi Trade je podle Sigmunda 1,1 miliardy korun. Podmínkou reorganizace povolené letos na jaře bylo mimo jiné splacení pohledávek, jež vznikly v době, než se Poldi dostala do úpadku. Na posledním jednání soudu byla lhůta prodloužena do včerejška. Sigmund ale uvedl, že se nic nezměnilo k lepšímu. Zástupce dlužníka potvrdil, že financování se nepodařilo zajistit. Podle Sobkové byla situace předvídatelná, protože dlužník neplnil povinnosti vyplývající z reorganizačního plánu, a stanovil si dokonce opatrovníka.

Fabrika paní Leopoldiny

Huť Poldi založil 18. května 1889 Karl Wittgenstein, jeden z nejvýznamnějších průmyslníků své doby, který byl ředitelem a spolumajitelem Pražské ocelářské společnosti. Poldi založil jako svoji soukromou společnost, pojmenoval ji na počest manželky Leopoldiny. V roce 1893 nechal patentovat slavnou ochrannou známku s profilem ženské hlavy, patrně Leopoldiny. Huť se rychle prosazovala jako výrobce ušlechtilých ocelí a záhy se zařadila mezi přední světové výrobce a průkopníky v oboru. Poldi byla prvním výrobcem elektroocelí v českých zemích a hlavňová ocel Poldi anticoro z roku 1910 byla jednou z prvních nerezavějících ocelí na světě. Už roku 1897 měl podnik 20 zastoupení v Evropě a Rusku.

Firma získávala prestižní zakázky, například na rakousko-uherských bitevních lodích.

Po roce 1918 představovala Poldina huť monopolního výrobce ušlechtilých ocelí v Československu. Špičkové materiály se uplatňovaly zejména v leteckém a automobilovém průmyslu. Z řady zakázek vyniká například dodávka na konstrukci slavného mostu Harbour v Sydney v 30. letech. V roce 1931 byl založen samostatný provoz Anticorro produkující chirurgické nástroje a kostní náhrady (kyčelní klouby).

Po roce 1945 byla Poldina huť znárodněna a v roce 1946 spojena se sousední hutí Pražské železářské společnosti v národní podnik Spojené ocelárny (SONP). Jméno Poldi zůstalo pro huť vyrábějící nástrojové a ušlechtilé oceli, ale i čistý titan a speciální slitiny. V 70. letech byla zahájena komplexní rekonstrukce a modernizace hutí včetně výstavby nových provozů na Dříni. Kromě hutní výroby se rozšířila i výroba finální (hřídele, vrtné nářadí, chirurgické nástroje, implantáty).

Po roce 1989 se koncern, který dával práci 20.000 lidí, stal ztrátovým a pracoval na zlomek kapacity. V únoru 1992 se státní podnik přeměnil na akciovou společnost holdingového typu. Zhoršující se ekonomická situace vedla v únoru 1993 až k zastavení výroby oceli a vláda hledala východisko v urychlené privatizaci. Vítězem v soutěži o 66 procent Poldi Ocel se v září 1993 stala společnost Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka, který s oborem neměl žádné zkušenosti a chyběl mu i potřebný kapitál.

Součásti holdingu se postupně dostaly do konkurzu a zastavily výrobu.

V dalších letech se do opuštěných hal výroba vrátila, byť v menším měřítku. Hutní výrobu začala provozovat společnost Poldi Hütte (dceřiná společnost německého koncernu Scholz) a Třinecké železárny (sochorová válcovna).

Nyní patří společnost Poldi skupině Rucarto Limited zapsané na Kypru, jednatelem je Ital Adriano Zambon. Podnik tvoří provozy ocelárny, kovárny, dokončující výroby a tepelného zpracování. (ng)