3.8.2016
Washington se zřejmě rozhodl rozdrtit Rusko spolu s Íránem a Sýrií, aniž by čekal na příchod Hillary Clintonové jako nově zvolené hlavy státu. Z pohledu do zákulisí to vypadá, jako by vládcové Ameriky měli strach z možného vítězství Donalda Trumpa v nadcházejících volbách. Proto spěchají, aby dosáhli svého hlavního strategického cíle, kterým je svržení Vladimíra Putina a vyvolání změny režimu v Rusku za každou cenu. Ve snaze dosáhnout tohoto cíle se spoléhají na dvě strategie - stlačení cen ropy a podkopávání pozice Ruska a Íránu v Sýrii.
Nedávný skandál s Olympiádou, brilantně rozehraný Washingtonem, Londýnem, Paříží a Berlínem, zasadil Moskvě citelnou ránu. Případná porážka v Sýrii by mohla být ještě bolestnější, zvláště pokud by ji doprovázely trvale klesající ceny ropy, což by ohrozilo ruskou ekonomiku. V těchto dnech nemá Amerika času nazbyt, a to nejenom z důvodu prezidentských voleb, která nutí západní think tanky pracovat dvacet čtyři hodin denně. Washington je pořádně znepokojen situací v Turecku. Ankara se zřejmě rozhodla přiklonit k Rusku. Proběhla také řada následných teroristických útoků v Evropě. V tomto ohledu vyznívají nedávné útoky v Německu pro Washington obzvláště znepokojivě, protože tato evropská mocnost zůstávala po celá léta baštou evropské bezpečnosti. Takže se Washington zákonitě opět obrací na Saúdskou Arábii, bez níž by Washington neměl šanci vystrnadit Rusko z globálních ropných trhů.
Zdá se, že nikdo nevěnoval pozornost skutečnosti, že téměř okamžitě po návštěvě Muhammada bin Salmána ve Spojených státech v polovině června Washington nehledě na všechny sliby a ujednání zveřejnil zprávu o 11. září. Jde právě o tu zprávu, kde se uvádí, že členové saúdské královské rodiny byli zapojeni do příprav teroristických útoků v New Yorku a Washingtonu. Proč se ale Washington pustil do něčeho podobného v situaci, kdy zástupce saúdského korunního prince přislíbil Washingtonu veškerou pomoc ve všech možných oblastech včetně vojenské a bezpečnostní spolupráce?
Následovalo stejně podivné prohlášení saúdskoarabského ministra zahraničí z 22. července. Ádel bin Ahmed Al-Džubair prohlásil, že Saúdská Arábie je připravena napomoci Rusku stát se na Blízkém východě mocností se stejným vlivem, kterému se těšil Sovětský svaz. Nejvyšší saúdský diplomat řekl, že je přesvědčen o tom, že z hlediska Ruska by bylo rozumnější spíše než podporovat syrského prezidenta Bašára Asada udržovat úzké vztahy se Saúdskou Arábií, protože Rusko by tak mohlo získat přístup na trhy členských států GCC a také rozsáhlé investice.
Není pochyb o tom, že nedávný neúspěšný pokus o převrat v Turecku jednoznačně ovlivnil postoj Rijádu k syrské krizi ve světle možného sblížení mezi Moskvou a Ankara. V případě, že uspějí pokusy Teheránu a Ankary o navázání úzké komunikace, veškerá moc v regionu se ocitne v rukou Ruska, Turecka a Íránu, což by byl z hlediska Saúdské Arábie krajně znepokojivý vývoj. Ve světle této skutečnosti Washington přiměl Království Saúdské Arábie (KSA) opětně nastoupit hospodářské tažení proti Moskvě. Je třeba poznamenat, že postoj Rijádu je silně ovlivněn Evropskou unií, která v posledních týdnech trpěla řadou teroristických útoků. Tyto teroristické útoky byly provedeny s pomocí Islámského státu (ISIS), proti němuž Moskva a Teherán úspěšně bojují. Z tohoto důvodu už Evropa rezignaci Asada více nenastoluje.
Ruská vojenská přítomnost v Sýrii radikálně změnila rovnováhu sil v regionu. Odhodlání Moskvy postavit se za Damašek nepříjemné překvapilo Západ a GCC. Zvláště proto, že se nepředpokládalo, že rusko-syrské vztahy budou natolik silné, že by se Moskva angažovala v tak nepředvídatelné válce. V roce 2003 opustil Kreml Saddáma Husajna téměř bez boje, i když byl Irák mnohem významnějším spojencem pro Moskvu, než je Sýrie dnes. Rozhodující úlohu v tomto vývoji sehrávají rusko-íránská vojenská spolupráce v Sýrii a společné zájmy. Oslabení saúdských pozic v Sýrii napomohla rovněž napjatá situace v Jemenu, vyčerpání finančních zdrojů Saúdské Arábie vyvolané klesajících cen ropy a nesčetné oběti teroristických útoků v Evropě.
Poté co selhalo diplomatické úsilí USA a Saúdské Arábie týkající Sýrie, začaly Moskva a Teherán diktovat vlastní pravidla hry. To přinutilo Rijád opětně kontaktovat Moskvu. Washington kalkuluje s tím, že s pomocí Rijádu začne Rusko spolupracovat, aniž by to Spojené státy něco stálo. A slova saúdského ministra zahraničí během jeho nedávné návštěvy v Bruselu o přání Rijádu, aby dnes mělo Rusko větší vliv na Blízkém východě než za do sovětské éry, to dosvědčují. Ádel bin Ahmed Al-Džubair prohlásil, že návrat Ruska ke statusu supervelmoci je skutečností a že jeho vliv nikdy nebude nižší než Spojených států a Evropské unie.
Vedle toho mnozí odborníci tvrdí, že Moskva nemá zájem na Asadovi jako takovém, že jí jde jen o své vlastní zájmy v tomto regionu. Saúdská Arábie se snaží zkoušet tento trik na Rusku znovu a znovu, slibuje lukrativní smlouvy, které jsou revokovány ihned, jakmile Saúdská Arábie dostane to, o co jí šlo.
Tentokráte je ale situace složitější. Velmi mnoho lidí říká, že pokud by Moskva souhlasila se saúdským návrhem, přineslo by to ozdravení ruské ekonomiky, zvláště když Rijád a další státy Perského zálivu odstraní tlak, který uplatňují na trzích s ropou a plynem. Vladimír Putin pak bude moci zlepšit životní podmínky většiny ruských občanů a otupí stávající domácí kritiku. Pokud Rusko tento návrh přijme, otevřou se údajně nové horizonty spolupráce s Evropou a se Spojenými státy a konflikt se Západem ohledně Ukrajiny postupně vyprchá díky upevnění regionální role Ruska jako klíčového hráče při urovnání syrské krize.
Doufejme, že ani tentokráte Rusko neuvěří saúdským slibům, protože jinak by spadlo do další pasti nastražené Saúdskou Arábií. Saúdská Arábie bude vždy schopna dramatickým poklesem cen ropy ohrozit ruskou ekonomiku, ale Moskva už nebude mít možnost obnovit důvěru Sýrie a Íránu.
Pokud Moskva odmítne, stále si udrží pozici nejefektivnějšího hráče v regionu, protože všechny karty jsou nyní v jejích rukou. Obnoví svou dřívější přítomnost na Blízkém východě a zároveň získá tolik potřebnou podporu Íránu stejně jako Turecka. Teherán a Ankara respektují pouze silného. Navíc to přiměje Spojené státy, aby se zaměřily na změnu režimu v Saúdské Arábii. Kromě toho zachování ruské vojenské přítomnosti v Sýrii znemožní přepravu katarského zemního plynu do Evropy pozemní trasou přes syrské území, což Moskvě umožní zachovat si prvenství v oblasti dodávek plynu do Evropy.
Pro Rusko, Írán a Sýrii nyní nastupuje klíčový moment. Moskva je pod ohromným tlakem ze strany Západu a GCC. Sankce pokračují. NATO se přibližuje k ruským hranicím. A i když není jasné, kdo nastoupí do Bílého domu, Ruská federace nesmí uzavřít handl se Saúdskou Arábií. Můžeme jen doufat, že logika převáží nad přáním rychle vyřešit ve světle saúdskoarabských slibů všechny problémy, protože není nepravděpodobné, že tyto sliby budou splněny.
Saudi Arabia is Setting a Trap for Moscow Yet Again vyšel 30. července 2016 na ICH. Překlad v ceně 471 Kč Zvědavec.