Sahra Wagenknechtová a Oskar Lafontaine zahajují útok na Angelu Merkelovou

Dmitrij Sedov

Novoroční svátky oživily dávnou tradici německého tisku. Stejně jako když noviny Druhé říše stavěly ve vánočních vydáních císaře Viléma mezi andílky, předkládají dnešní vydání dojemný portrét Merkelové s holubičkou a s rukou přinášející pomoc. Ustaraný pohled „matičky“ vypovídá o jejích stálých starostech o svět a blaho poddaných. Právě takto je kancléřka vypodobněna  na titulní straně Frankfurter Allgemeine Zeitung dne 1. ledna 2017. Jak nemá potom sentimentální Němec svou matičku volit ještě po čtvrté?  A to je teprve začátek volební kampaně. Dojemných scének bude ještě mnoho.

Od počátku ohrozila vážnou reputaci Merkelové vůdkyně parlamentní frakce Die Linken v Bundestagu Sahra Wagenknechtová. Poskytla rozhovor časopisu Stern, ve kterém Merkelovou označila za odpovědnou za tragédii na vánočních trzích v Berlíně. Merkelová udělala všechno proto, aby se kvůli volbám podobným obviněním vyhnula. Z její iniciativy se berlínská policie, která často chybovala a nedokončila práci, vyhnula kritice. Zcela stranou kritiky zůstal Úřad pro ochranu ústavy, bezprostředně odpovídající za boj proti terorismu.

Až dosud vláda představuje proběhlé události tak, jako kdyby zločinec Amis Amri vnikl záhadným způsobem do kabiny polského řidiče, těžce jej zranil, najel do lidí na tržišti a utekl. Za nějakou dobu jej zabila italská policie, přičemž se u něho našla pistole, kterou zastřelil polského řidiče. Všechno vyšlo, obraz zločinu je zcela jasný. Svědci nejsou. Nikdo není vinen, ani policie, ani městská správa, ani federální vláda a matička je od všeho daleko. Smrtí všech účastníků se obvykle zakrývá pravda.

Sahra Wagenknechtová řekla Sternu: „Spolková kancléřka je jednou z odpovědných osob za tragédii. Ta odpovědnost je mnohostranná. Krom nekontrolované hranice je ještě problémem do bezmocnosti uvedené policie. Z ekonomických důvodů nemá policie potřebný personál a technické zajištění, které by odpovídalo novému nebezpečí. Katastrofální je i zahraniční politika. Merkelovou podporované ropné války USA a jejich spojenců jsou příčinou vzniku a posílení IS. Tak zvaná válka proti teroru už trvá 15 let. Nejdřív v Afghánistánu, potom v Iráku, Libyi a Sýrii. Jaký je výsledek těchto válek, které už stály život 1,5 milionu lidí? Islámský teror se nezastavil, ale naopak zesílil. IS je produktem Bushovy a Blairovy války v Iráku. A kvůli účasti bundeswehru v těchto válkách jsme se také stali cílem teroristů.“

Otázka Sternu: „Opravdu se domníváte, že kdybychom se drželi stranou, teror by nás minul?“

Wagenknechtová odpovídá: „Vy si skutečně myslíte, že když my bombardujeme a zabíjíme (vzpomeňte Kundúz), nic se nám za to nestane?“

Je jasné, že téma boje s terorismem, který Wagenknechtová nastolila, bude jedním z hlavních proti Merkelové a bude zesilovat. Za sebou má svého muže  – zkušeného politika a bývalého vůdce SPD Oskara Lafontaina. Ten prošel těžkou zkouškou s terorismem, dobře ví, jaké síly se za ním mohou skrývat. Když on byl vůdcem SPD v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, terorizovaly Německo skupiny jiné barvy – Frakce Rudé armády (RAF) a podobné. Byli považováni za radikální přívržence komunistické myšlenky a podstatně degradovali  politickou stabilitu v zemi i sympatie Němců k „východní politice“ SPD. Samozřejmě, že si vedení SPD nemohlo nevšimnout, že se RAF objevila současně s počátkem sblížení Berlína s Moskvou a zmizela ihned po sjednocení Německa.

Za 20 let připravili němečtí teroristé o život mnoho vysoce postavených veřejných činitelů, bankéřů a podnikatelů Německa. Rozsévali strach mezi obyvatelstvem a nedůvěru k politice sociálně demokratické vlády. Jejich nepolapitelnost a „bezmocnost“ zpravodajských služeb způsobily, že řada tehdy známých západoněmeckých novinářů vystoupila na ústředním TV kanále ARD s ostře kritickým rozborem tématu.

Respektovaní žurnalisté Wisniewski, Landgreber a Ziker existenci RAF zpochybňovali. Podle jejich mínění zločiny, které se RAF připisovaly, inscenovali pracovníci tajných služeb. Za důkaz toho považovali fakt, že vůdci RAF Baader, Ensslinová a Raspe byli nalezeni zastřeleni pistolí ve svých celách ve věznici Stammheim. Tak už o své činnosti nemohli nic říci, nemohli promluvit o jejích motivech, o penězích, které dostávali. Stopy byly zameteny.

Vznikl skandál, který odešel do ztracena. Není tedy v německém státě všechno tak čisté, jak by se zdálo. Potvrdilo to i zabití členů pravicově nacionalistické teroristické organizace Národně socialistické podzemí v Duryňsku. Ti stihli jen vyloupit dvě banky a pomstít se policejní hlídce, potom „padli do zorného pole policie“ a …“spáchali sebevraždu“. Šetření nezávislého novináře Wetzela ukázalo, že o žádnou sebevraždu jít nemohlo. Do potrestání byli zapojeni pracovníci Úřadu pro ochranu ústavy, kteří dříve podporovali spojení s touto organizací. Zřejmě v jejich spolupráci něco zaskřípalo a teroristé byli odstraněni. Zůstává otázka, jak jsou německé tajné služby oddány zákonu a zda nehrají špinavou a krvavou hru v zákulisí.

Ve světle těchto faktů nutí poslední tragédie v Berlíně k zamyšlení, zda nezůstali nějací živí účastníci teroristického činu na vánočních trzích a nad skutečností, že tento teroristický čin logicky předcházel oznámení Merkelové o zahájení deportací běženců.

Vypadá to, že Sahra Wagenknechtová potáhla pod vedením svého velmi zkušeného manžela za špagátek, který může odpálit politickou minu. Její interview pro Stern je jen prvním krokem. Následovat bude asi seriózní žurnalistické prošetření.

11. ledna 2017

Převzato z Fondsk.ru

outsidermedia.cz