Soused Martinický

Ing. Pavel Martinický

Nelehké sousedské

vztahy

(K slovensko-maďarským vztahům)

Každý pokus o pochopení sousedských vztahů mezi slovenským a maďarským národem, má-li být objektivní, musí začít od jejich tisícileté historie. Bez takového pohledu každý pokus o porozumění zůstane nepřesvědčivý.

Z hlubin historie je známý poznatek, že naši předkové Slované byli před začátkem stěhování národů usídleni na severovýchod od Karpat, a to i podle nejstarších historiků. I známý český historik Palacký v „Dějinách národu českého“ o tom píše.

V 5.-6. století při stěhování národů se Slované rozšířili na východ od linie Hamburg – Hannover až po Benátky a na Balkán i řecký Peloponéz. V 8. století začal pověstný germánský „Drang nach Osten“ a ten trval až do konce druhé světové války.

Slované ve střední Evropě byli v konfliktu s Avary. V této oblasti založil slovanskou říši francký kupec Samo a po něm vytvořil kníže Svatopluk „Velkou Moravu“. Ta obsáhla i české země a sahala až do Lužice. Rozprostírala se téměř na celém dnešním Maďarsku. Jeho říše byla napadena německými panovníky – Karlem Velkým, Ludvíkem Němcem, Arnulfem. To se událo v průběhu 9. století.

Z východu do tohoto prostoru začaly pronikat maďarské kmeny. Už v roce 892, když ještě Maďaři sídlili v Besarábii, se dali najmout Arnulfem k vpádu na Velkou Moravu.

Už tehdy vznikla spolupráce Germánů s Maďary proti Slovanům. Po smrti Svatopluka se znovu spojili a Velkou Moravu zničili. Naši předkové se tehdy zabývali zemědělstvím, uměli stavět domy a vytvořili i státní správu (župy).

Maďarské kmeny byly kmeny loupežníků. Při svých nájezdech pronikali až do západní Evropy. V roce 955 byly u Lechu v Německu poražení. Ti, co zůstali, se vrátili a usadili se na území mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku. Od Slovanů převzali způsob obhospodařování půdy, stavbu domů, správu státu. Důkazy o tom podává asi 1000-1200 slov v maďarském jazyku z oblasti náboženství, pojmenování dní v týdnu, státní hranice (granica-hranice), vojenství (baj-boj, csata-četa), pojmenování zvířat (kabala-kobyla), rostlin (dynnye-dyně), nerosty, hospodářství (potkó-podkova), průmysl, obchod, jídlo (kaposzta-kapusta), nádoby, hostiny, zaměstnání, jména národů.

Maďaři před usazením v Panonii byli národem žijících na koních. Podstatná část názvů měst, obcí, statků, řek v Maďarsku je převzata z řeči našich předků: Čierna-Czorná, Teplica-Taploca, Visegrád apod. Šlechtici pocházeli i z jiných národností v Uhersku, ale vždy byli jako Maďaři. Přijetím křesťanství se podstatně rozšířila znalost latiny, která se postupně stávala úředním jazykem státu a církve.

V 16. století začali do Uher pronikat Turci, kteří po vítězné bitvě u Bělehradu v roce 1520 postupovali na sever a obsadili i Budín (dnešní Budapešť). Turci v roce 1683 byli poraženi u Vídně při pokusu zmocnit se města. Postupně byli vytlačeni i z Uher. Na uherský trůn se dostali i čeští králové a česky se též úřadovalo v letech 1420-1436. Postupně se úřední řečí stala latina. Před nástupem Marie Terezie (1740-1780) považoval historik Vambéra maďarštinu za neúřední jazyk.

Při sčítání lidu v r. 1787 bylo v Uhrách 11 402 dědin. Z toho bylo 3668 maďarských, slovenských 5789, německých 921.

Josef Hajnói v brožuře v r. 1790 napsal (brožura: Manch-Hermanovci): „z osmi milionů obyvatel Uher skutečných Maďarů jsou jen dva miliony, ostatní jsou Slované, Rumuni apod.“ Po smrti Josefa II., který se snažil v zemi zavést němčinu, Hajnóci napsal: Varoval je, že pro ně, kteří jsou v zemi menšinou, je nebezpečné prozrazovat panovačné snahy. Spisovatel Ráth Matyás za úřední řeč v Uhrách navrhoval slovenštinu.

Po smrti Josefa II. Maďaři ztotožnili svoje „maďarství“ se státem. Krajské sněmy začaly vydávat zákony v maďarském jazyku. Fraňo Kazinszy řekl: „Cizí se mezi námi stane Maďarem nebo zemře hladem.“ Zákon z roku 1830 stanovil, že do veřejného úřadu nesmí nastoupit nikdo, kdo neovládá maďarštinu (jazyk vlasti). Maďarština, v níž se vedly matriky, katastr, se zaváděla do všech odborů státního života. Gróf Zay, generální inspektor evangelíků, v r. 1845 napsal: „Slované se mohou vystěhovat z Uher, když se nechtějí pomaďarštit. V maďarské zemi může panovat jen maďarský národ.“ Maďaři zavřeli jediná tři slovenská gymnázia, Matici slovenskou apod.

Takovýto stupňující se nátlak a omezování práv Slováků začal po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867!

Volby

Maďarský parlament měl 413 poslanců. Právo volit mělo asi 6% občanů. Volební obvody byly stanoveny tak, že tam, kde měli většinu Maďaři, ke zvolení poslance stačilo 500 hlasů a v místech, kde žili příslušníci jiných národů, až 5 000 hlasů. Byly pomaďarštěné názvy měst a vesnic. Lístek na železnici nevydali, když o něj nebylo požádáno v úředním jazyku. Neustále se zmenšoval počet škol, v kterých se vyučovalo slovensky. Soudy, obecné a jiné úřady byli obsazované jen Maďary. V roku 1878 vydal podžupan města Zvolen brožuru, v které napsal: „V horním Uhersku (Slovensku) střední školy jsou jako nástroje, do kterých na jednom konci dávají slovenské chlapce a na druhém konci je vypouštějí již jako Maďary.“ Slovenským studentům, kteří se přihlásili na školy, bylo zakázáno vzájemně se domlouvat slovensky i v době přestávek. Když na střední škole slovenský student vlastnil slovenskou knihu, byl vyhozen ze všech středních škol v Uhrách.

Rakouský císař měl privilegium vybírat na biskupské stolce kandidáty. To právo delegoval v rámci státu i na Uhry. Po r. 1867 tu samozřejmě pro biskupská sídla vybírali za biskupy ty, kteří vůbec neovládali slovenštinu. Do seminářů nebrali slovenské uchazeče s národním povědomím. Po vysvěcení slovenské kněze dávali na fary v horách, kde nebyla ani úrodná půda. Na slovenské fary dávali kněze Maďary.

Při sčítání lidu bylo v Uhrách v roce 1787:

- nemaďarů 5 687 000 (71%)

- Maďarů 2 322 000 (29%).

V roce 1910

- nemaďarů 8 321 000 (46%)

- Maďarů 9 944 000 (54%).

To byl výsledek maďarizace a falešných statistik. Na Slovensku odebírali i násilím sirotky, polosirotky a děti rodičům a vozili je do Maďarska a tam je dávali hospodářům do služby (tisíce dětí).

Ministerský předseda uherské vlády Tizsa prohlásil: „Prošel jsem Uhry, ale slovenský národ jsem nenašel!“ Potlačili tisk, neustále soudili a pokutovali. Finančními tresty a vězením se snažili tisk umlčet. Slovenští spisovatelé viděli situaci takto:

Janko Jesenský:

Ne daleko je mého rodu skon

Jak člověka, tak jeho život plyne

Hle, síla zhynula i zdraví hyne

A smrt ho čeká skon.

Jen slabá naděje a nic víc kyne

A pohřeb hlásí rodu zvon.

Ivan Krasko v básni JEHOVAH psal o beznadějném postavení slovenského národa.

První světová válka

6. srpna 1914 představitelé Slovenské národní strany vydali prohlášení, v němž napsali: „Zastavujeme činnost … a až se vybojuje mír, budeme se domáhat svého… pro takový malý národ jako jsme my … v naší vlasti nejlépe odpovídá útvar monarchie … monarchii je nutné udržet, aby vyšla z války vítězně … na to dáváme statky i životy…“.

Do zahraničí odcestoval T.G. Masaryk a ihned začal svoji činnost podáváním memorand. Spojil se s M.R. Štefánkem a Dr. E. Benešem. Zorganizovali armádu Čechů a Slováků (148 000) a přesvědčili státníky DOHODY o oprávněnosti osvobození našich národů a vytvoření Československa.

V září 1918 dohodové vlády uznaly vládu ČSR v Paříži. 11. listopadu 1918 skončila válka příměřím. Československo vzniklo 28. října 1918, mírové smlouvy byly uzavřené s Německem ve Versailles 28.6.1919, s Rakouskem v Saint Germain-en-Laye 10.9. 1919 a s Maďarskem 4.6.1920 v Trianonu.

Po dobu jednání v Trianonu o mírové smlouvě poukázali diplomaté na to, že v Uhersku bylo 10,5% Slováků, ale v parlamentě získali pouze jednou 7 poslanců a poté jen 1-3, tedy jaká to byla svoboda? 10,5% odpovídá 42 poslanců a ne 1-3. Maďarský parlament odhlasoval pro Slovensko i autonomii, sliboval lidové školy, guvernéra jako člena vlády. To vše v době jednání, aby konference zachovala Uhersko. Nastaly průtahy.

Trianon

Největším problémem bylo vytýčení hranic mezi Československem a Maďarskem. Taková hranice nebyla nikdy zřízena. Národnostně bylo území promíšené a proto na konferenci určili hranici přibližně středem území. Při stanovování hranic použili maďarské statistiky, které byly falešné. Na mírové konferenci byl uznaný počet Slováků v Maďarsku na 630 000, hlavně na severu Maďarska. Na Slovensku zůstalo asi 670 000 Maďarů.

Už po podpisu mírové smlouvy usilovala maďarská vláda o změny a připojení Slovenska k Maďarsku, o obnovení Uherska. Bylo to úsilí diplomatické, propagační, podvratné apod. Když v Německu v r. 1933 přišel k moci Hitler, první státníci, kteří ho navštívili, byli maďarští. Důvod spočíval v tom, že Hitler prohlásil nepřijatelnost mírové Versailleské smlouvy a tím i Trianonu. Politika maďarských vlád sledovala tři směry: násilné pomaďaršťování Slováků v Maďarsku, podněcování nespokojenosti Maďarů v ČSR a propaganda proti ČSR pro údajné potlačování maďarské menšiny.

Mnichov

Na žádost Hitlera byl k mnichovské „dohodě“ dán dodatek, podle kterého se vláda ČSR měla dohodnout s vládou Maďarska o řešení problému maďarské menšiny v ČSR. Přímé jednání bylo neúspěšné a proto ministři Německa Riebbentrop a Itálie Ciano vypracovali arbitrážní rozhodnutí. Podle něho musela ČSR vydat 10 390 km2, na němž 2. listopadu 1938 žilo 272 000 Slováků. Asi 100 000 z nich před okupací uteklo a na zabraném území zanechali téměř všechen svůj majetek. Utíkali jen s kufry. Uteklo i 900 učitelů, kteří tam vyučovali na školách. Pro ty, kteří zůstali, nastala doba útlaku. Maďaři vyhodili ze služby 700 železničářů, bez nároku na penzi, úředníky, zabrali živnosti, vyhnali vlastníky půdy, kteří ji tam získali za ČSR, zrušili slovenské školy, spálili knihovny a do kostelů zaváděli maďarštinu.

Souběžně s uvedeným maďarská vláda vyslala do USA diplomaty, kteří dělali propagandu pro obnovení Uherska. Podobně i v Británii

Druhá světová válka

Maďarsko se zúčastnilo útoku na Jugoslávii i na SSSR, proti němuž vyslalo armádu asi 200 000 vojáků.

V roku 1944 na podzim Rudá armáda obsadila značnou část Maďarska a po obsazení Debrecína 22.12.1944 byla tam vytvořena maďarská vláda (dočasná). Ta požádala vládu SSSR o příměří. Dohodu o příměří podepsali v Moskvě dne 20.1.1945 mezi SSSR, Británií, USA (velvyslanec ČSR) na jedné straně a maďarskou vládou na druhé straně.

Příměří vzhledem k ČSR obsahovalo:

1. Anulování hranic stanovených vídeňskou arbitráží ;

2. Odchod maďarského vojska a zaměstnanců z okupovaného území ;

3. Anulování všech administrativních opatření vztahujících se na okupované území.

Mírová konference v Paříži, 1946-10.2.1947

Po skončení druhé světové války 8. května 1945 se konala Postupimská konference, na které se velmoci dohodly o osudu Německa. Současně probíhala jednání o přípravě mírové konference mezi spojeneckými státy, které početnými silami bojovaly proti evropským nepřátelům. První jednání o postupu na přípravě mírových smluv se satelity Hitlerova Německa se konala již v Moskvě (prohlášení ze dne 27.12.1945). Na straně vítězných států bylo 21 účastníků, např. USA, Francie, SSSR, Austrálie, Československo, Belgie, Holandsko, Kanada atd. Konference začala 29. července 1946! Za ČSR promluvil ministr zahraničí Jan Masaryk. Ve svém projevu shrnul stav v Evropě, práva menšin v ČSR, jednání útočníků, připomenul boj československých vojáků proti Hitlerovi a jeho satelitům.

Po něm vystoupil zástupce Maďarska. Repliku přednesl opět Masaryk, který poukázal na trvalé pokusy agrese Maďarska proti ČSR, na bezpráví, na vídeňskou arbitráž, její důsledky. Citoval maďarské politiky, kteří po podpisu Trianonu tento odmítali, požadovali jeho změnu a přičlenění Slovenska znovu k Maďarsku.

Československá vláda požadovala anulování vídeňské arbitráže s cílem odstranění záminky pro novou iredentu. Masaryk poukázal na to, že po osvobození Slovenska, na území zabraném Maďarskem po vídeňské arbitráži, našli vzorově zpracované almanachy, vyhotovené maďarskými organizacemi, v kterých bylo kromě dalšího uvedeno i 21 000 jmen občanů maďarské národnosti, kteří se zasloužili o připojení území k Maďarsku. Československá vláda požadovala vyslovení souhlasu s odsunem 200 000 maďarských občanů z ČSR do Maďarska. Velmoci s odsunem nesouhlasili proto, že údajně jejich přítomnost v ČSR je méně nebezpečná, než přítomnost Němců v Československu.

Výměna obyvatelstva

Košický vládní program stanovil nutnost řešit problém německé a maďarské menšiny v ČSR. Problematikou vysídlení se vláda zabývala už v roku 1943. V srpnu 1945 byl v Bratislavě vytvořen Osídlovací úřad pro Slovensko. Prezident E. Beneš dne 28. října ve svém poselství Národnímu shromáždění označil výměnu obyvatelstva mezi ČSR a Maďarskem za hlavní metodu řešení. Spojenecké velmoci odkázali Prahu a Budapešť na vzájemnou dohodu o výměně obyvatelstva.

Do Maďarska byla vyslaná Československá přesídlovací komise, jejíž úlohou bylo propagovat a organizovat nábor. Její činnosti se zúčastnily různé kulturní, politické složky. Při organizování náboru zjistily , že v mnohých obcích, v nichž podle úřední statistiky bylo málo Slováků, k přesídlení se přihlásil velký počet.

Například v Petén nebyl evidovaný žádný Slovák, k přesídlení se jich přihlásilo 505, v Sáripe 50, přihlásilo se 1021, v Nyíregyháza 120, přihlásilo se 1437. Tyto skutečnosti jasně prokazovaly podvodnost maďarských statistik. I Maďarská přesídlovací komise prováděla soupis majetku a osob přihlášených na přesídlení. Maďarská vláda neměla ani nejmenší zájem na uskutečnění výměny do ukončení pařížské mírové konference. Měla naději, že jižní Slovensko připadne Maďarsku.

Repatriace

Seznamy Slováků, kteří se přihlásili u Československé přesídlovací komise, odevzdala tato Maďarské přesídlovací komisi. Ta začala zjišťovat majetkové poměry přihlášených a přitom přihlášené přemlouvala od přesídlení. Pokud přihlášení nesouhlasili, zaměstnance propustili, nedávali jim platy a byli vystaveni různým šikanám a příkoří. Značný počet z nich se proto rozhodl odjet na Slovensko i mimo oficiální transporty. První legální transport Slováků odjel z Maďarska 30. listopadu 1946.

V průběhu roku 1947 došlo mezi zástupci vlády ČSR a Maďarska k více rozhovorům o přesídlování (struktura povolání, majetku apod.). Dohodli se, že výměna začne 8.4.1947. Součástí smlouvy o přesídlení bylo i určení náhrady za majetek apod.

Celkem se na přesídlení přihlásilo 97 610 osob. Přesídlenci si mohli odvést všechen movitý majetek, včetně zvířat. V lednu 1948 maďarská vláda oficiálně zastavila výměnu. Po nových jednáních začala výměna 3. března a trvala do 31.12.1948. Celkem bylo ze Slovenska přesunutých 89 660 občanů. Do ČSR bylo přesídlených 71 787 občanů maďarské národnosti.

Příčiny

Německé státy po celá staletí, rovněž tak i Hitlerova říše, se rozhodly pokračovat v dosažení cílů Drang nach Osten – obsadit, vyvraždit a asimilovat slovanské národy, nacházející se na východ od Německa. Cíle maďarských politiků a vlád bylo pomaďarštění jiných národů žijících v Uhrách a vytvoření velkého 30 milionového národa, který podle nich měl být zárukou míru, kulturního rozmachu ve střední Evropě a bariérou bránící pronikání barbarských kmenů, zvláště Slovanů, z východu do Evropy. Proto pokládali Československo za rakovinový nádor, který musí být odstraněn.

S tím cílem v průběhu druhé světové války vyslali emisary do USA, aby přesvědčili západní politiky, že vytvoření ČR byl omyl, který je třeba napravit obnovením Velkého Uherska. Podobné iniciativy vyvíjeli maďarští politici po dobu celé první světové války. Později německá menšina – Henlein, maďarská – Esterházy a Tuka podněcovali nekritické sebevědomé „velmocenské“ myšlení. Západ maďarští politici přesvědčovali, že Uhersko bude bariérou před tlakem „Drang nach Osten“ a v Německu, že Uhersko bude bariérou proti Slovanům.

Československá vláda uvedené záměry rozpoznala a odhalili je i další prozíraví politici. Oni a dr. Beneš uvedené skutečnosti znali, a proto se po zničení ČSR snažili přesvědčit západní politiky i veřejnost a nás, že jedinou cestou k zachování existence Slováků i Čechů, jejich svobody od útlaku, je obnovení ČSR.

Důsledky

Po obnovení územní integrity ČSR v roce 1945, po skončení druhé světové války, československá vláda vydávala „Benešovy dekrety“. Postupimská konference vítězných velmocí (H. Truman za USA, W. Churchill zastupující Velkou Británii a J. Stalin za SSSR) dne 2.8.1945 rozhodli o odsunu německé menšiny z Polska, ČSR a Maďarska. Československá vláda vydala dekret, kterým zbavila občany německé a maďarské menšiny v ČSR státního občanství a konfiskovala jim jejich majetek. Výjimka byla stanovena pro ty, kteří prokázali v průběhu války věrnost ČSR.

Vláda ČSR doufala, že pařížská konference dovolí vystěhovat 150-200 000 Maďarů z ČSR. Konference však souhlas nedala. Vláda ČSR poukázala na postoj maďarské menšiny v ČSR po první světové válce a proto zrušila i maďarské školy a vyhlásila jiná omezení, týkající se maďarské menšiny. Po roce 1948 bylo postupně vráceno občanství maďarské menšině a obnoveny jejich menšinové školy.

Oživení iredenty

Po vzniku Slovenské republiky 1.1.1993 se konal v Komárně ve dnech 27.-28.2. IV. kongres strany Egyuttelés. Na kongrese jeho účastníci schválili rozsáhlá prohlášení a žádosti. Tvrdili, kromě dalšího, že za 74 let existence ČSR každá její vláda potlačovala maďarskou menšinu a snažila se jí zbavit její identity.

Navrhovali zredukovat nebezpečí vzniku nového totalizmu, k jehož existenci napomáhaly, jak vyhlásili, i slovenské nacionalistické síly. Tyto síly údajně ohrožovaly evropský integrační proces.

Navrhovali vytvořit personální autonomii, která měla být vzorem pro ostatní národnostní menšiny. K tomuto cíli měl být vytvořený orgán s volenými zástupci se stanovenými pravomocemi. Navrhovali rozsáhlé pravomoci pro tento orgán. Rozsah této práce nedovoluje uvést všechny požadavky vznesené na uvedeném kongresu. Návrhy na vytvoření autonomie často předkládají vládní a političtí představitelé Maďarska.

Práva Slováků v Maďarsku

Po prvé světové válce a po podepsání Trianonské mírové smlouvy 4.6.1920 došli představitelé maďarských vlád k závěru, že příčinu zániku Uherska je nutné hledat též v benevolentní politice vůči občanům jiných národností (především Slovákům). Vyvodili z toho poučení:

- izolovat Slováky v Maďarsku od jakýchkoliv styků se Slovenskem (ČSR),

- znemožnit vytváření jakýchkoliv organizací Slováků v Maďarsku,

- ve školách vyučovat výhradně maďarsky, vyloučit jakékoliv učebnice ve slovenštině,

- organizovat pomaďaršťování jmen – hromadně,

- znemožňovat vydávání slovenských časopisů.

Výsledek: v roce 1920 byl počet Slováků v Maďarsku cca 550 000, v roce 1990 činil počet Slováků v Maďarsku pouze 10 499.

Je možné konstatovat, že různé dimenze – kulturní, jazyková, politická (prostřednictvím své elity, pro kterou jsou důležitější rozhodnutí Stálé konference Maďarů než Národní rady Slovenské republiky) – takto chápaného integračního procesu, se už dotkly velké části maďarské národnostní menšiny.

Maďarská vláda bez váhání zasahuje různými formami do dění v sousedních státech …Bez váhání se vrací k rétorice meziválečného období hortyovského Maďarska. Nadto však i svou agresivní politikou zasahuje do regionu. Toto úsilí maďarských a před tím uherských vlád nebylo jen záležitostí politických organizací, vlád, ale též představitelů církví.

Rakouský císař měl od papeže udělené privilegium, podle kterého mohl vybírat vhodné osoby na vyšší církevní úřady (biskupství) apod. Na Slovensku to byli výlučně biskupové maďarské národnosti, kteří do farností i na slovenském území dosazovali faráře, kteří nemluvili slovensky.

Dnes někteří kněží maďarské národnosti na smíšeném území, povolávají kněze z Maďarska na příležitostné kázání. Bohoslužby vykonávají maďarsky. V městech, kde je významná slovenská menšina nebo dokonce většina se konají bohoslužby též slovensky.

Představitelé maďarské politiky se nikdy Slovenska nevzdali a nevzdají!

( Zvýraznění textu je dílem redakce. Právní úprava je obsažena ve vyhlášce č. 145/1946 Sb., o Dohodě mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva a v článku V mírové smlouvy s Maďarskem ve vyhlášce č. 192/1947 Sb.

Redakce: dr. O,. Tuleškov Připravil: Ing. P. Šuranský

Z prohlášení Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí ČSR

(předneseného na 42. schůzi ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé, konané dne 20. března 1947)

„… Bylo již jasné od počátku, že problém maďarské etnické skupiny na Slovensku, třebaže u porovnání s odsunem Němců celkem nepatrný, bude představovat po stránce mezinárodní a diplomatické problém daleko obtížnější. Odsun Němců byl rozhodnut již v Postupimi, kdežto odsun Maďarů mohl být řešen až v mírové smlouvě uzavírané již s uznanou, právoplatnou maďarskou vládou. Přes opětovné pokusy v tomto směru učiněné, nepodařilo se, aby náš požadavek maďarského odsunu byl pojat do návrhu mírové smlouvy. Bylo třeba spokojit se možností navrhovati jej až na konferenci samotné. Uplatňovali jsme plné oduznání Vídeňského tzv. rozhodčího výroku do všech důsledků, dále úpravu hranic u Bratislavy, zákaz revizionistické propagandy, provedení zásady národního státu Čechů a Slováků odsunem obyvatelstva Maďarského z Československa a souběžně s Jugoslávií – vydání předmětů tvořících kulturní dědictví našeho státu, které se dostalo před rokem 1919 do Maďarska. …

V komisích bylo československým požadavkům vyhověno; návrh odsunu 200 000 Maďarů byl sice uznán konferencí jako odůvodněný, nebylo však možno docíliti toho, aby byl Maďarsku uložen mírovou smlouvou jako závazek. Československo změnilo tedy svůj původní návrh a žádalo, aby bylo Maďarsku uloženo přímé jednání s Československem o problému těchto obyvatel, kteří nebyli přesídleni do Maďarska v rámci dohody ze dne 27. února 1946.

Podávajíc svůj návrh, upozornilo Československo na světovém fóru na naléhavost problému pro evropský mír. Požadavek odsunu byl podporován delegacemi SSSR, Ukrajinské a Běloruské SSR a Jugoslávií. Polsko v politické a územní komisi pro Maďarsko nebylo zastoupeno. Rovněž podpora Francie u prvého návrhu byla zajištěna. I ty delegace, které se postavily proti původně navržené formulaci návrhu, plně uznaly právo Československa na národní stát a nad to byla zástupci všech velmocí velmi jasně vyslovena zásada, že po zkušenostech druhé světové války nelze již otázku národnostních skupin řešit pouhým poskytnutím menšinových práv. ..

SSSR, ČSR a Jugoslávie obdrží od Maďarska v období 8 let na reparacích úhrnem 300 milionů dolarů, z čehož na … ČSR připadá 30 milionů. …

Jednání s Maďarskem jsou vám už dobře známa. I naše dobrá vůle při nich. Shrnuji naše zkušenosti v této oblasti v toto: budeme další náš postup vůči Maďarsku a naše vztahy k němu upravovat výlučně podle činů Maďarska. …“.

Na vystoupení dr. Jana Masaryka reagoval poslanec Žiak, člen Demokratické strany Slovenska, slovy:

„… Pan minstr zahraničí v závěru svého expozé říká, že československá zahraniční politika se může vykázat za posledních 12 měsíců kladnými výsledky. Dovolím si vyslovit úctu i vděčnost za tyto kladné výsledky. Ale nemohu nepoukázat na jeden bolavý neúspěch naší zahraniční politiky, který se týká hrozného utrpení a ponížení půl milionu Slováků a Čechů, našich rodáků v Maďarsku, z kterých se 100 000 přihlásilo k přesídlení.

Vítězné mocnosti neřešili problém maďarské menšiny na Slovensku tak, jako řešili otázku menšiny německé v Čechách a na Moravě. Přestože je Slovensko nedělitelnou součástí republiky a přestože je maďarská menšina podněcovaná maďarským revizionizmem a iredentou z maďarského anyaországu, od začátku republiky v roce 1918 usilovala o rozklad Československa a dávala bezprostřední příčiny k porušování míru ve střední Evropě, rozhodnutí velkých mocností nevyznělo tak rázně a zaslouženě vůči Maďarům, jak vyznělo vůči Němcům. A prohlašuji, že Slovákům rovněž tak záleží na slovanskosti naší republiky, jak jistě záleží i bratrům Čechům. A tento rys slovanskosti jsme mohli docílit jen a jedině vystěhováním Maďarů ze Slovenska do Maďarska, tak jak jsme vystěhovali Němce do Německa. A mohli jsme tento rys zejména podepřít přistěhováním Slováků ze zahraničí, především největší slovenské menšiny, Slováků z Maďarska.

Vyvstává otázka, zda naše zahraniční politika nezmeškala učinit patřičná opatření ještě před skončením války, či se učinilo z naší strany, ze strany naší vlády všechno, aby velmoci maďarskou otázku dořešili na poradách v Postupimi…

V Maďarsku žije bezmála čtvrtina Slováků. Jsou naší krví a našimi kostmi. A my pozorujeme, jak ta naše slovenská rodina se nám národně ztrácí, jak nám umírá. Budou-li se věci vyvíjet tak jako dosud, zanedlouho jí připravíme pohřeb. Ale my živelně cítíme, že oni jsou naši, mluví slovensky, modlí se slovensky, čerpali v staletích z těch samých duchovních a morálních zdrojů jako my, Slováci, zde v Československé republice. Trpěli jsme s nimi společné utrpení do roku 1918, až tehdy jsme se rozešli, když jsme se zde svobodně rozvíjeli, a oni zůstali v hrozném národním, kulturním, hospodářském a sociálním otroctví. V tom je ten velký rozdíl. A my se hlásíme k nim a nesmíme ani nechceme dopustit, aby se nám ztratili, aby nám národně umřeli.

Před rokem, 27. února 1946, zástupci vlád československé a maďarské podepsali dohodu o výměně v Pešti. Lituji, že o této dohodě pan ministr zahraničí nemluvil ve svém expozé obšírněji, poněvadž ji považuji skutečně za bolavou věc naší zahraniční politiky. Co se v této dohodě řeklo? ´Maďarská vláda nebude překážet v přesídlení osobám národnosti slovenské a české z Maďarska do Československé republiky. Československá republika vyslala nebo vyšle do Maďarska na svoje vlastní útraty zvláštní komisi, kterou jsme nazvali Československá přesídlovací komise. Maďarsko poskytne ČPK všechnu podporu a ochranu, potřebnou ke splnění jejího úkolu.

Přihlášky Slováků na přesídlení se vyřizují ve lhůtě tří měsíců. Seznam osob, které se přihlásí k přesídlení, předloží zvláštní komise maďarské vládě. Ve lhůtě šesti měsíců, počítaných ode dne podpisu, československá vláda předá maďarské vládě seznam osob určených k přestěhování. Maďarská vláda se zavazuje přijmout na svoje území osoby takto přistěhované, O podrobnostech dohodne se a potřebná opatření udělá smíšená komise. Obě vlády si navzájem poskytnou všechnu pomoc a podporu potřebnou k výkonu přestěhování.

Toto je asi krátký obsah dohody. Ukázali jsme v ní z československé strany skutečně dobrou vůli a snahu a byli jsme přesvědčeni, že dohodou o výměně pomůžeme maďarské demokracii, která se fakticky rodila v těchto těžkých časech, aby se zbavila revizionizmu, aby se zbavila národní nesnášenlivosti. Ale, věci se mají tak, že jsme nepomohli ani maďarské demokracii a nadevšechno jsme nepomohli ani našim bratrům Slovákům, jejichž utrpení volá do nebes.

Dohoda o výměně obyvatel byla komentovaná většinou příznivě. … Ale ozývaly se už tehdy hlasy, že v dohodě zůstávají otevřené věci, které by bylo správně hned při podpisu vyřešit a nenechat je smíšené komisi, nespoléhat se, že věci budou řešené ke spokojenosti Slováků i Čechů, ke spokojenosti československé vlády a nadevšechno ke spokojenosti těch, kteří se k přesídlení přihlásili. Šlo nám o to, že výměnou obyvatelstva, Slováků i Maďarů, vytvoříme potřebné podmínky pro zdravé, sousedské soužití mezi Československou republikou a maďarským státem. A věřím, že my v Československu, kteří jsme proniknutí demokracií, humanitou, kteří si držíme na štítě i v srdcích odkaz našeho velkého … Tomáše G. Masaryka … jsme připraveni na tento smír, pro tuto mezinárodní spolupráci i s Maďary.

Otevřené věci se – řeknu bez servítků – jako nedostatky smlouvy ukázaly, projevily a projevují až dodnes. Totiž myslím, že naši diplomati, naše Ministerstvo zahraničí nepočítalo s jednou skutečností, že zatímco naše ministerstvo plné cti, smyslu pro právo a čestné slovo, je ochotné dohodu a každou smlouvu dodržet, v maďarské povaze a v povaze maďarské diplomacie je to tak, že oni svoje dané slovo, svoje čestné přísliby splnit nedokážou. Jenže chyba je v tom, že na tuto nedokonalost a nešlechetnost partnera umírají a hynou naši rodní bratři v Maďarsku. Takto je přelstěné Ministerstvo zahraničí, československá vláda a nejbolavěji jsou dotčeni naši rodáci v Maďarsku.

Dosud podle rozhodní smíšené komise podařilo se nám přesídlit 8.000 nebo 10. 000 Slováků, ale to jen na základě jednostranného odsunu. Ve skutečnosti Maďary od nás do Maďarska jsme ještě podle dohody neodsunuli. Jako přímý spolupracovník Československé přesídlovací komise pracoval jsme v Maďarsku minulý rok bezmála 6 měsíců. Pokládám za povinnost přednést několik poznámek a zkušeností o práci Československé přesídlovací komise v Maďarsku a vůbec o problémech, které jsem viděl zblízka.

Do Maďarska jsem odjel 5. března 1946. Na začátku jsme se setkali s maďarskými výhradami a neochotou. Nedbali jsme. Rozjeli jsme se do 17 oblastí a domlouvali jsme se s našimi slovenskými rodáky. Řekli jsme jim, že nadešel den s novým slunkem, den skutečné národní svobody a to i svobody pro ně. Hrozná válka skončila vítězstvím pravdy, vítězstvím demokracie, vítězstvím slovanským. Nastal čas, aby se Slováci podle hlasu slovenské krve, podle slovenského původu a svědomí rozhodli přesídlit z maďarského moře domů do Československé republiky. Setkali jsme se i s netrpělivými, kteří očekávali náš příchod jako vědomí Slováci, v kterých ani tisícileté otroctví a maďarské násilí nezlomilo zdravý slovenský cit a slovenskou lásku k rodu. Ale setkali jsme se i s nedůvěrou pomýlených, nebo s nezájmem úplně pomaďarštěných. Vřelá slova pracovníků Československé přesídlovací komise, apoštolská horlivost při probouzení slovenského povědomí nezůstaly bez účinku. V obcích, o kterých maďarské statistiky uváděly, že v nich žije 100% Maďarů, našli jsme až 90% Slováků a jen 10% Maďarů. S pohnutím, se slzami v očích a se slovenskou písní na rtech vítali nás naši rodáci a projevovali jediné přání – co nejdříve přesídlit na Slovensko.

Musím vděčně vzpomenout, že naše práce v Maďarsku nebyla by se začala a ani předpoklady by nebyly bývaly pro ní takové, jaké byly, i když výsledky dosud jsou také trpké, nebýt spřátelené mocnosti, našeho bratrského Sovětského svazu a jeho zástupců v Maďarsku, kteří nám vyšli skutečně bratrsky vstříc. Bez sovětské pomoci bychom nemohli ani dohodu uzavřít a natož v Maďarsku mezi Slováky pracovat. …

Na naší práci se ozvala maďarská protipropaganda. Maďaři předpokládali, že z Maďarska odvezeme nejvíce 15.000-20.000 lidí. Když se projevovala živelná tužba přesídlit na Slovensko, když naši Slováci sebevědomě zvedali hlavu, tu začala maďarská propaganda se všemi svými záludnými způsoby. Vláda a úřední kruhy naoko plnily ustanovení dohody o náboru, ale maďarský tisk, nižší úřady, četníci nám od začátku házeli klacky pod nohy, jen aby se práce přesídlovací komise nedařila. Nesmyslné nepravdy o Československé republice, o chudobě Slovenska, o hladu na Slovensku, o zotročených přesídlených Slovácích z Maďarska, o údajném odtransportování těch, kteří přesídleli z Maďarska jako Slováci, prý na Sibiř, takováto propaganda měla odradit Slováky v Maďarsku od rozhodnutí přihlásit se k přesídlení. Ale síla slovenského povědomí, bratrské příbuznosti je silnější. Sto tisíc lidí se přihlásilo. Poslali své důvěrníky na Slovensko, aby se přesvědčili, jaké poměry u nás skutečně existují. Přišli spokojení, ba nadšení. Ale mnohé desítky tisíců Slovensko neviděly, podívat se tu nebyly, ale přesto uvěřily. …

Naše uvědomovací práce skončila v polovině dubna minulého roku; do konce května, resp.do konce června se konal soupis slovenských lidí k přesídlení. Nikde v domácích činnostech nefunguje spolupráce příslušníků různých politických stran tak, jak mezi pracovníky Československé přesídlovací komise v Maďarsku….

Když skočil čas k přihlášení a po úředních náležitostech jsme se připravili na přepravu přihlášených, a to autokolonami i železnicí, ukázala se pravá maďarská falešná tvář. Maďaři, posíleni mezinárodní politickou konstelací, zásadně překáželi uplatnění dohody. Úmyslně protahovali jednání smíšené komise a připustili jen taková rozhodnutí, která v podstatě neumožnila přesídlení širokých mas slovenských na Slovensko a nepřipustila přesídlení Maďarů ze Slovenska do Maďarska. Tady se ukázaly nedostatky dohody. Dohoda ponechala důležité věci na rozhodnutí smíšené komise a jedině správné by bylo, kdyby hned při uzavírání dohody se dohodlo o všech podrobnostech a jmenovitě, kdyby se určil čas, kdy toto přesídlení začne, dokdy má být skončené a případně i tresty, když ne alespoň hospodářské sankce a záruky, se měly vyjasnit a uzavřít.

Následky těchto nedostatků se odráží nejen v tom, že nás dosavadní práce v Československé přesídlovací komisi stojí desítky, ba stovky milionů, ale projevují se v hrozném zvýšení utrpení přihlášených Slováků na přesídlení v Maďarsku.

Kdo je odpovědný za to, že tisíce Slováků v Maďarsku propustili veřejných úřadů z továren, dílen? Že Slováky a jejich rodiny vyhazují z bytů? Že Slovákům nedávají příděly potravin a denních potřeb? Že Slovákům-zemědělcům nesemelou obilí v mlýnech?

Jistěže jsou na prvním místě zodpovědní maďarští úřední činitelé, kteří překážejí výměně, kteří nedrží dané čestné slovo. V nemalé míře jsou zodpovědní z naší strany ti, kteří nepracovali dost obezřetně a nepřímo jsou příčinou kalvárie Slováků v Maďarsku. Příliš cítím bolest, křivdy a utrpení Slováků v Maďarsku a na tomto místě za ně volám i do svědomí všech svobodomilovných demokratických národů, aby uvážily situaci a nekladly překážky jedinému možnému řešení, dořešit a provést prakticky dojednanou dohodu o výměně obyvatelů. Vždyť současný hrozný stav našich rodáků nás nutí zeptat se: Kdo vyhrál světovou válku? Maďarská Levente, Šípové kříže, Horthyho vítézi anebo slovanské národy pod vedením slavného Sovětského svazu s demokratickými národy západu? Krev tuhne v žilách a pěst se zatíná při pomyšlení, že demokratickou Československou republiku více než rok v šachu drží stát. stát poražený, který byl bezvýhradným satelitem Německa a typickým vzorem feudalismu a politické podlosti. Kde je chyba? Snad v poměru západního světa k východu? Nechci věřit, že by národy, z kterých vyšli takoví přátelé, jako byl Seton Watson, Arnošt Denis, prezident Wilson, básník Björson, neměly zájem o spravedlnost pro půl milionu Slováků a Čechů v Maďarsku… .

Slavné ústavodárné Národní shromáždění! Slováci i Češi v Maďarsku čekají okamžitou neodkladnou pomoc. Zklameme je? Dopustíme, aby slova, kterými se obrátil k našim rodákům v Maďarsku pan prezident Beneš a ujistil, že v Československé republice najdou svůj šťastný a trvalý domov, aby tato slova vyšla nazmar? Dopustíme, aby slova a řeči, které pronesli naši popřední političtí činitelé, kteří byli v Maďarsku a promlouvali k slovenskému lidu, též jako i naši pracovníci Československé přesídlovací komise, vyzněla jako nepravdivá? Jak se budou dívat na československý stát, na náš parlament, na naši vládu a na nás všechny naši rodáci-Slováci v Maďarsku, naši trpitelé, které jsme vyrušili z umírání a potom je nechali dokonat, ale jak se bude dívat na nás ostatní svět? Jde o naší národní a státní čest.

Prosím slavné Ministerstvo zahraničí, celou československou vládu i toto ústavodárné Národní shromáždění a všechny činitele, abychom učinili vše pro záchranu slovenských rodin v Maďarsku, a to rázným a rychlým jednáním. Pro konečné a spravedlivé řešení situace Slováků v Maďarsku a definitivní vyřešení maďarské menšiny na Slovensku, zavazuje nás i odpovědnost před dějinami. V naději, že se ze strany Ministerstva zahraničí podnikne vše, co je potřebné v této věci vykonat a rázně a neodkladně vykonat, a s připomínkou, že k jiným otázkám, nadhozeným v expozé, řeknou ještě svoje slovo zástupci naší Demokratické strany, prohlašuji, že jinak, vyjma této otázky, rádi bereme na vědomí expozé pana ministra zahraničí a prohlašuji, že Demokratická strana se k němu staví kladně.“

Poznámka redakce: Bylo štěstím pro nás,, že velmoci v Postupimi rozhodli, také především v zájmu zachování míru v Evropě, o odsunu Němců z Československa. ČR má své problémy s 30 tisícovou německou menšinou. Jaká by byla naše situace, kdyby jich zde bylo milion?

Část představitelů maďarské menšiny ve SR usiluje o revizi současné situace, někteří dokonce pracují pro dosažení autonomie. Tento stav je také důsledkem toho, že se nám nepodařilo odsunout 200 000 Maďarů ze Slovenska, jak naše vláda i všechny politické strany usilovaly.

Spolupráce Maďarů s Němci proti Slovanům, která má své již historické kořeny, je politickou skutečností i současnosti. ČR a SR by jejich tlakům, příp. za pomoci i jiných slovanských států, měly společně.čelit. České a slovenské ústavní orgány by si vzájemně měly poskytovat úplnou a rychlou podporu proti maďarskému či německému revizionizmu

Našim společným zájmem jsou i reparace ve výši přibližně 360 miliard předválečných korun, které nám SRN dosud nezaplatila, ač je povinna tak učinit.

Blízkou spolupráci mezi SR a ČR je v zájmu nás všech nejen uchovávat, ale i rozšiřovat. Slovenský národ je pro nás tím nejbližším národem na světě.

Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí jako svou 259. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Text neprošel autorskou ani řádnou jazykovou úpravou.V Bratislavě, Praze, říjen 2008.

Web. adresa: www.ksl.wz.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz