S profesorkou Wei Xiaoping o rozvoji Číny

Mnoho se hovoří o tom, jak a proč došlo v Čínské lidové republice k tak mohutnému společenskému rozvoji. Měli jsme možnost se setkat s přední vědeckou pracovnicí Ústavu filozofie Akademie společenských věd ČLR profesorkou Wei Xiaoping.

Byla hostem Akademie věd České republiky. Decentní žena, skromná ve vyjadřování i chování, bez vnucování svých názorů, srozumitelně, plynulou angličtinou sdělovala svoje myšlenky o vývoji v Číně.

Především o procesu kvalitativních proměn čínské ekonomiky a politiky. V ekonomické transformaci Číny rozlišuje tři etapy. První, která začala na čínském venkově v roce 1978 předáváním státní půdy do rukou rolníků a jejich rodin. Lidé byli více než dříve zainteresováni na výsledcích práce. Venkov se tím úplně proměnil a stal se efektivnější. Mnoho rolníků přešlo do měst, do továren, vznikly nové firmy, a to také ovlivnilo sociální strukturu, z rolníků se stali dělníci v továrnách.

V osmdesátých letech se zároveň zavedla možnost otevřít se zahraničním investicím v Číně.

Nikoli vstupem zahraničních firem do čínského prostředí, ale vytvářením společných podniků čínských a zahraničních.

V roce 1990 byla otevřena burza, do čínského prostoru vstoupil i finanční trh. Pozměnil se tím i způsob distribuce, protože došlo k syntéze plánování a trhu.

Celkové výsledky ekonomické transformace, které jsou kombinací plánování a trhu, veřejného a soukromého vlastnictví, se pak promítly do zvýšení životní úroveň lidí, především na venkově.

V minulosti žila v Číně většina obyvatel pod úrovní chudoby, dnes jich žije přes 400 milionů na úrovni EU. Odhaduje se, že v chudobě se nachází ještě 70 milionů obyvatel Číny. Za necelých 40 let vyzvedli v ČLR z chudoby skoro miliardu lidí. To se nikdy v lidských dějinách nestalo. Na Západě to trvalo v době průmyslové revoluce přibližně čtvrtinu tisíciletí.

To byla ona druhá etapa ekonomické transformace od roku 1992 do roku 2001. Je třeba se ještě vyjádřit ke třetí etapě, která probíhá a proměňuje situaci ještě dnes.

V roce 2001 Čína vstoupila do světové obchodní organizace WTO, což předurčilo její přístup na světový trh. V této třetí etapě se rozrostla čínská ekonomika v celé šíři do různých

oblastí. Čína si ponechala svůj vlastní ekonomický speciální model, nepřizpůsobila se kapitalistickému západu, ale zároveň otevřela čilý obchod v globálním poměru se všemi zeměmi.

Po skončení světové ekonomické krize se snížila poptávka západních zemí, USA a západní Evropy, po čínském zboží. Enormní růst, který už v Číně byl, se relativně snížil, i když pořád je větší než v západních zemích, odhadováno mezi šesti až sedmi procenty ročního hrubého domácího produktu.

Ekonomická situace se v procesu ekonomické transformace velice dobře vyvinula. Příjmy dělníků vzrostly přibližně stokrát. Velice specificky se rozvíjely jednotlivé oblasti Číny. K největšímu nárůstu došlo na východním pobřeží, ve městech, i když venkov a západní oblasti Číny se rovněž rozvíjely, ale pomaleji. I platy rostly, jinak tomu bylo ovšem s cenami zboží.

Při posuzování čínského vývoje je velmi důležité brát v potaz teritoriální rozložení, ohromný počet obyvatel,

kulturní specifiku, úroveň a styl života celé země. Západní provincie Číny nemohou tak snadno získat investice nebo zajímavé pro podniky jako východ Číny.

Samozřejmě se celý ohromný ekonomický proces promítá do všech oborů a stránek života lidí. Ovlivňuje především sociální, politickou a hodnotovou strukturu společnosti. Je velmi obtížné se vyjadřovat o sociální struktuře zcela homogenně, ve stejné rovině v různých částech Číny. Pro analýzu tohoto konceptu je třeba brát v úvahu odlišnosti mezi dělníky a rolníky. Přičemž hlavní koncepce, tedy úloha a funkce dělníků, se během ekonomické transformace nezměnila. Prostě Čínu nelze v rozloze a specifičnosti území srovnávat s jinými územími ani v oblasti sociálního složení.

Jedním z hlavních poznatků z rozhovoru s čínskou akademičkou bylo její vyjádření, že cílem je vlastně kombinace modelu plánování a trhu, veřejného vlastnictví a soukromého vlastnictví, avšak s dominancí veřejného, ne však nutně státního sektoru. Což může znamenat státní, krajské, městské, družstevní, vesnické organizace, tak jak to má v programu KSČM. Jde tedy o pluralitní přístup k věci.

A pak: V procesu transformace jsou prosazovány strategické záměry, nikoli o detailní organizování všeho. Jde o strategické plánování, o strategické podniky. Ale současně o řešení mnoha společenských problémů dneška, mezi něž patří především boj s korupcí.

Profesorka Wei Xiaoping napsala knihu, která byla přeložena do češtiny s názvem Ekonomická a politická transformace Číny: nové rozbory. Je to pozoruhodné dílo, které rozkrývá podstatu úspěchů Číny. A co více, opírá se v ní především o zákony dějin, o historický materialismus, staví na zevrubném pozitivním pojetí díla klasiků Marxe a Engelse.

Ve své knize rozebírá zásadní procesy a klíčové problémy čínské socialistické reformy. Další kapitoly se zabývají způsoby a formami, a také podmínkami hospodářských proměn.

A v celé druhé polovině knihy rozebírá mimo jiné i aktuální situace marxistického výzkumu v Číně. Poslední kapitolu věnovala novým úvahám o teorii historického materialismu a další možné cestě budoucího vývoje.

Poznatky a myšlenky předložené v knize a současně potvrzené v rozhovoru přinášejí znovu potřebu zabývat se soustavně změnami v Čínské lidové republice, v největším společenství světa.    

Jan Klán, Lubomír Vacek, Haló noviny, 30.10.2017, str. 4