Rusko, které ztrácíme?

O provokacích, zatýkání a zákazech

  Оleg Ščukin

23. května mluvčí Rady federace Federálního shromáždění RF Valentina Matvijenko vyjádřila potřebu právních předpisů k zákazu účasti dětí a mladistvých v protestních shromážděních, zejména nepovolených, jakož i zavedení odpovědnosti rodičů za porušení tohoto zákazu. 25. května na Arbatu policie zadržela devítiletého Igora Skavronského, který četl básně Shakespeara - i když ne v angličtině, ale v ruském překladu.

Záběry lidí v policejní uniformě vlečoucího za límec malého chlapce do „antonu“ obešly celý svět. Je zřejmé, že porušovat veřejný pořádek nemůže ani starý, ani malý. Ale v tomto případě došlo nejen k porušení veřejného pořádku, ale jasnému porušení pokynů v trestním řízení, když se postupovalo podle zvyku „chytit a nepouštět!“ - zřejmě přijatelnějšího, a dokonce vhodného v případě jakýchkoliv násilných nebo masových protestních akcí mladých, ale - veřejně podpořeného na nejvyšší úrovni jako „lék na všechny nemoci puberty“ - rychle se měnící ve svůj opak. Jistě, mladý milovník Shakespeara byl svým otcem a nevlastní matkou jasně použit jako „návnada“ pro provokaci, která měla ukázat světu „nelidskost“ ruských úřadů. Ale na tuto provokaci bezpečnostní síly, jak se říká  „skočily.“ To znamená, že jejich reakce byla předběžně odhadnuta a použita provozovateli  „flashmobu“ (bleskokové akce organizované pomocí internetu).  (Verzi, že v policii slouží lidé nahrávající provokatérům, jako v carské ochrance, kde mnozí důstojníci nahrávali „revolucionářům“, a dostávali za takovou „službu caru a říši“ vyznamenání, řády, odměny a prémie – zatím ponechám stranou).

A v případě, že si je „spočítali“, pak s nimi a skrze ně budou moci dělat, co budou chtít, to je ta potíž. Proto příběhy o tom, že v „požehnané“ Americe by v podobné situaci chlapce spoutali, zalepili ústa lepicí páskou, aby nekřičel,  a známou zbili obuškem - neprojdou. Nebo je třeba vysvětlovat, proč Rusko - ne Amerika?

Nicméně, je to dostatečné pro radu, nebo odpověď „třetího člověka ve státě“, a dalších následovníků „silné ruky“ zaznělo od čtyřnásobné mistryně světa v silovém trojboji, „nejsilnější dívky planety“, původem a bydlištěm ve staré ruské Novgorodské oblasti, osmnáctileté Maryany Naumovové,  video s ní  v posledních dnech navštívily tisíce. Jsem si jist, že to budou brzy miliony. Zde je text rady-odpovědi, která zazněla ve stejný den 25. května, kdy se v mediálním prostoru „vzešla hvězda“ chlapce Skavronského .:

„Vážená Valentino Ivanovno a všichni, kteří se dívají na nás, na mládež, jako na poslušné malé děti.

Samozřejmě, že si myslíte, že za nás musíte přemýšlet a činit rozhodnutí, a my musíme žít mezi hamburgerem a televizí a nepřekážet vám pod nohama ... Ale to není tento případ.

Valentino Ivanovno, to není v opozici, ani v „hnutí“, a vůbec ne v Navalném – tento strýček pro mne vůbec není přijatelný.

Ale ještě nepřijatelnější pro mě jsou ti, kteří považují mládež za hloupý dobytek. Valentino Ivanovno, opravdu si myslíte, že každé dítě, počínaje první třídou, nechápe, že se u nás objevili lidé vyšších a nižších tříd, že někdo jezdí do školy autobusem, a někoho přiváží „Mercedes“? Že děti bohatých rodin mají k dispozici všechno, absolutně všechno, ale obyčejní rodiče, musí například tvrdě pracovat na dvou pracovních místech, aby zaplatili za sportovní oddíl dítěte, pokud chce dělat na sport na vyšší úrovni - a ze všeho nejvíc, šance něčeho dosáhnout v životě, mají „obyčejné děti“ opravdu nízké?

Skutečně sami nevidíte, jak se chová na ulicích města „veselá mládež“ - děti úředníků a podnikatelů?

Valentino Ivanovno, přesto jsem neviděla žádné děti naší elity v Sýrii nebo v Donbasu ... A květiny na hroby mých kolegů, kteří položili své životy za vlast, nepřivážejí drahá auta ...

Zatímco Stalinův syn za války velel dělostřelectvu, a nebyl, například, náčelníkem armádní finanční služby a neseděl v týlu.

Valentino Ivanovno, pokud opravdu chcete dostat mládež z ulic, přemýšlejte o tom, jak nám zajistit dostupný sport, dostupné školství, dostupnou zdravotní péči a cenově dostupné dovolené a našim rodičům - práci a slušný plat. A požádejte svým kolegům úředníkům, aby umravnili své děti a vysvětlili jim cenu lidské práce a cenu peněz.

Pokud si myslíte, že budeme žádat o povolení jak žít ty, kteří nás nepovažují za rovnocenné lidi, ty, kteří se nezajímají o naše názory - velmi se mýlíte. My vás vyslechneme, ale půjdeme svou vlastní cestou, a to se vám pravděpodobně nebude líbit.

Děkuji vám všem.

Lidé, myslete vlastní hlavou, neposlouchejte provokatéry, naučit se vidět dále, než jen na televizi a klást správné otázky, učte se ptát a vybírat. Všechno pak bude v pořádku, jsem si jistá.

Vaše Marjana Naumovová."

To je podle našeho názoru správné. A to „chytit a nepouštět!“ – je nesprávné a ne po našem. Mládí je nedostatek, který pomíjí velmi rychle. Nezletilí dnes jsou zítřejší dospělí a pozítří budou určovat život a budoucnost naší země. A chcete, aby se k ní a navzájem nenáviděli a báli? Mluvíte hodně o „Rusku, které jsme ztratili,“ ale zdá se, že si neuvědomujete, že svýma vlastníma rukama vytváříte Rusko, které ztrácíme. Chápete to?

http://zavtra.ru/blogs/rossiya_kotoruyu_mi_poteryaem

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf

Poznámka překladatele:

Synáček petrohradské guvernérky (při psaní knihy, nyní mluvčí Rady federace, horní komory ruského parlamentu) Valentiny Ivanovny Matvijenkové - Sergej Vladimirovič také není obyčejným zámečníkem, obvodním lékařem nebo učitelem. Je to jeden z matadorů stavebního byznysu v regionu, viceprezident Vněštorgbanky a „velký vědec“ - «má vysokoškolské vzdělání z oboru „mezinárodní ekonomika“ a „finančně-úvěrový management“. V USA studoval systém organizování managementu a finanční kontroly na bázi velkých korporací»

( http://www.anticompromat.ru/matvienko/matv2bio.html ), je odborníkem na “informační technologie” a zajišťování informační bezpečnosti v bankovnictví a kandidát ekonomických věd (2002), doktor ekonomických věd (2007, kdy mu bylo 34 let).

A nikdo z dětí a příbuzných místních a federálních „papalášů“ ani „nižších šéfíků“ se z nějakého důvodu nehrne do nějaké obyčejné práce ve státě, tak nevysvětlit „moudře“ řízeném jejich staršími příbuznými a blízkými. Nechtějí žít na vesnici (jako je ta Valdajská, o které šla řeč v části 1.2) nebo v nějakém dělnickém městečku, kde vlivem „živelné krize“ (jak nám vtloukají do hlavy premiér i p-rezid (psáno za prezidentování Medvěděva) zkrachoval jediný závod, na kterém se drželo celé město... Všechny jejich ratolesti cítí „genetické tíhnutí“ k nějaké obzvláště prestižní a vysoce odměňované funkci, kde nás hodlají „zastupovat", tam kandidují a tam jsou dosazováni, jestliže ne v důsledku přímé a cílené podpory svých rodných a blízkých, tak díky lokajské podlézavosti veškeré byrokracie vůči všem stojícím v hierarchii moci výše. Ale i opozice stojící proti státní moci se vyznačuje stejnou klanovostí a ncpotismem. Marie Jegorovna Gajdarová je se svou politickou kariérou tím nejznámějším příkladem.

Úryvek z knihy „Sad“ roste sám?... ; autorský kolektiv VNITŘNÍ PREDIKTOR SSSR ; str. 40-41;

KSBPRESS.CZ ; Nakladatelství Michal Fojtík ; Sankt Pětěrburg 2009, Ostrava 2016