Rusko a Čína posilují v ideologické válce

V těchto dnech můžete být objímán od mnoha obyčejných lidí na Středním východě nebo v Latinské Americe, když řeknete, že jste Rus, ale takové citové výlevy jsou především intuitivní. Poté, co byli bombardováni mimořádně účinnou a negativní západní propagandou po léta a desetiletí, lidé na celém světě stále ví jen velmi málo, pokud vůbec něco, o dvou obrovských zemích, které se vzpírají západnímu imperialismu - Rusku a Číně.

Nedávno jsem strávil pět týdnů v Latinské Americe, kde Západ otevřeně podporuje celé široké spektrum kontrarevolučních hnutí, doslova svrhává jednu progresivní vládu za druhou. Pracoval jsem tam vedle levicových intelektuálů a pomáhal definovat cestu vpřed. Byl jsem ale šokován tím, jak málo je tam známo o Rusku a Číně - po celá desetiletí dvou přirozených spojencích vlastenecké latinskoamerické levice. "Jste pro Putina, nebo proti?" A: "Je Čína skutečně tak kapitalistická, jak čteme?" Jednalo se o dvě nejčastěji kladené otázky. Ne na Kubě, samozřejmě. Kuba je téměř bez propagandy médií říše, je vlastně jednou z nejlépe vzdělaných a informovaných států na Zemi. Tam lidé vědí všechno o těch dlouhých desetiletích a staletích epického boje ruského národa proti západnímu imperialismu. Je tam velmi dobře známo, že Čína je v podstatě stále komunistická (a úspěšná) země s jasným centrálním plánováním, která používá některé řízené kapitalistické praktiky za účelem vybudování prosperující společnosti pro své občany.

Ale i v takových zemích, jako ve vzdělané Argentině a Chile, i v centrech pokroku a revoluce jako jsou Ekvádor a Venezuela, jsou informace o dvou světových gigantech často špatné. Většina lidí v Latinské Americe může cítit sympatie k Rusku a Číně, ale nemají tam žádné hluboké znalosti tamější reality. To je opravdu špatné, protože latinskoamerická levice je jednou ze základních složek fronty proti západnímu imperialismu, která stojí bok po boku s Ruskem a Číně, ale také Jižní Afrikou, Íránem a dalšími nepokořenými národy. Je snadné pochopit důvody, které za tím vším stojí. Dokonce i v nerevolučnějších národech Latinské Ameriky se západním hromadným sdělovacím prostředkům podařilo udržet svou přítomnost, často prostřednictvím pravicového velkého byznysu, kabelové televizi a satelitním distributorům. Většina z největších novin je stále v rukou místního byznysu. A tak se neustále šíří negativní a zavádějící zprávy o Rusku a Číně. Lidé jsou jimi bombardováni z televizních obrazovek, ze stránek masových novin a z dovážených (západních) filmů. Mnozí se brání. Instinktivně přejí Rusku a Číně, ale nemají dostatek "munice". Pozitivní a inspirující informace jsou pro ně nepostačující. Naopak kritici jsou po zuby ozbrojeni toxickou propagandou, která je masově vyráběna v New Yorku, Los Angeles, Londýně a Madridu.

A situace je mnohem horší v Asii. Tam „Říše“ skutečně a plně zmobilizovala všechny dostupné zdroje, aby zdiskreditovala své dva hlavní protivníky. V rozhovoru s mými přáteli a kolegy v takových zemích, jako jsou Indonésie a Filipíny, mi bylo řečeno, že většina tamních lidí vědí velmi málo, nebo nic o Rusku. To je stále vnímáno přes stereotypy studené války. Západní propaganda líčí Rusy jako bezcitné, agresivní, indoktrinované a nebezpečné. Skvělá ruská kultura, ruské umění a výjimečné teplo ruského lidu je něco, co je téměř zcela neznámé pro většinu asijských národů. Velké zahraničněpolitické úspěchy Ruska, stejně jako nasazení v Sýrii, jsou zkreslené a překroucené na trestné činy, a to i v muslimských zemích, jako je Indonésie a Malajsie, kde "by to lidé měli rozhodně vědět lépe". V Indii, která byla po desetiletí nakloněna Sovětskému svazu, je situace poněkud jasnější, ale pouze mezi velmi malými a vzdělanými skupinami jejích občanů. Tam, stejně jako v mnoha jiných částech světa jsou hromadné sdělovací prostředky prokapitalistické, šikovně hájí zájmy Západu, démonizovat vše, co stojí v cestě „Říši“.

Čína je terčem ještě větších propagandistických útoků než Rusko. Úspěšná a komunistická Čína je nejhorší noční můrou pro Západ a pro místní, asijské "elity". Celý propagandistický aparát jede nyní na plné obrátky, šíří ideologické útoky a negativní zprávy. Nejklidnější velký stát na Zemi je zobrazen jako agresor a hrozba pro regionální a světový mír. Na Filipínách a jinde vyvolává globální západ nejlevnější a extrémně agresivní formy nacionalismu. Místní čínská diaspora v jihovýchodní Asii, která se skládá hlavně z protikomunistických elementů, potomků lidí, kteří opustili Čínu po revoluci, v tom hraje velmi důležitou a ničivou roli. Nikdo si, zdá se, nevšiml, že Spojené státy/NATO obklopují Rusko a Čínu svými vojenskými základnami, zatímco zavádějí nové útočné raketové systémy. Nikdo nemluví o těch desítkách miliónů lidí, kteří byli zmasakrováni západními invazemi v průběhu 20. století Asii. A situace není příliš odlišná v Africe a jinde.

Je pravda, že oba státy, Rusko a Čína, investovaly značné prostředky, s cílem čelit západní propagandě. RT, Sputnik a NEO (New Eastern Outlook), to vše jsou extrémně efektivní globální informační a intelektuálně detoxikační média. Ale Západ stále vkládá větší investice. Ideologická válka je ještě něco, co je v poslední době projednáváno otevřeně ve Washingtonu. Čím více Rusko a Čína odolávají a brání se; tím více západní propaganda zintenzivňuje své indoktrinační kampaně. Je zřejmé, že Rusko a Čína musí udělat více, a to nejen pro své vlastní zájmy, ale také pro dobro světa. Velké úspěchy Číny a Ruska musí být podrobně vysvětleny. Tyto informace by měly být rozšířeny do všech koutů planety. V této oblasti by se Čína měla poučit od Ruska, protože čínské sdělovací prostředky v zahraničí jsou stále příliš "plaché" a smířlivé. Čelit mocné a staletí staré západní propagandě a vymývání mozků vyžaduje skutečně sílu a odhodlání. Vyžaduje to také velké finanční prostředky. Ale intelektuální "odpor" a ideologická válka by neměla být vedena pouze v oblasti politiky, zpráv a analýz,.zpřístupněných pro populace na všech kontinentech. Také velké kulturní a intelektuální úspěchy jak v Číně, tak v Rusku. Čína již začíná činit mnoho především prostřednictvím svých Konfuciových institutů. Je však třeba dělat více, a také Rusko. Obě země mají nádherné kulturní bohatství, přetékající moudrostí a uměním. Jejich humanismus je mnohem hlubší než na Západě, který buduje své bohatství po staletí hlavně tím, že drancuje planetu.

Tak dlouho, jak sahá lidská paměť, Evropa a Severní Amerika páchala genocidu při zotročování celých kontinentů. Současně chrlila sebeoslavování, propagaci svých politických, hospodářských a kulturních konceptů. Přesvědčovala o své kulturní nadřazenosti. A Západ to dělal s takovou silou, takovou bezohledností a nakonec s takovým úspěchem, že se jim podařilo úplně naočkovat většině zemí světa, aby přijali, že nemají opravdu žádnou jinou alternativu, žádný jiný způsob (kromě západní cesty) pokroku. Existují samozřejmě i jiné způsoby, a netřeba říkat, že mnohem lepší! Ve skutečnosti do příchodu evropského kolonialismu, který začal ničit a zotročovat planetu, žily téměř všechny části světa v rozvinutější a mírumilovnější společnosti než Západ. Nyní je velmi málo známo o těchto skutečnostech. Alternativy už nejsou diskutovány v hlavním masmediálním proudu. Pátrání po lepším světě, humanističtějších koncepcích, je téměř zcela opuštěno, alespoň na Západě a v jeho koloniích a „klientských“ státech. Je to, jako kdyby hrozná noční můra, která byla světu vnucena globální západní diktaturou, byla jedinou představitelnou budoucností lidské rasy.

To není. A jsou dvě velké země na této planetě, Rusko a Čína, které mohou nabídnout jiné alternativy. Jsou dostatečně pevné, aby vydržely všechen tlak ze Západu. Mají srdce, mozek; mají know-how a zdroje. Mohou nabídnout alternativy a znovu vyvolat tisíciletí staré, podstatné diskuse o budoucnosti našeho lidství. Ale aby se to stalo, svět musí nejprve vědět, o Rusku a Číně. Musí pochopit jejich kulturu. Válku proti imperialismu je třeba bojovat nejen na bojištích; měla by být vedena v éteru, u tiskových strojů, v koncertních sálech a divadlech. Laskavost, humanismus, internacionalismus a znalosti mohou často sloužit jako zbraně mnohem silnější než rakety, strategické bombardéry a ponorky.

Andre Vltchek je filozof, spisovatel, filmař a investigativní novinář. Zabýval se  válkami a konflikty v desítkách zemí. Jeho nejnovější knihy jsou: “Exposing Lies Of The Empire” (Odhalení lží „Říše“) a “Fighting Against Western Imperialism”.(Boj proti západnímu imperialismu) . Publikovány byly jeho diskuze s Noamem Chomskym: On Western Terrorism.Point of No Return (Proti západnímu terorismu. Bod nenávratnosti) Vydal kriticko-politický román Oceania - knihu o západním imperialismu na jihu Pacifiku. Jeho provokativní kniha o Indonésii: “Indonesia – The Archipelago of Fear” Indonésie –souostroví strachu. Andre dělá filmy pro Telesur a Press TV. Žil mnoho let v Latinské Americe a Oceánii, nyní Vltchek bydlí a pracuje ve východní Asii a na Středním východě. Ten může být dosažen prostřednictvím své  website nebo jeho Twitteru .

Andre Vltchek , 15.června 2016 "Information Clearing House"-

http://www.informationclearinghouse.info/article44876.htm

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf